Světová klasická literatura

Zkrocení zlé ženy je jednou z nejhranějších her Williama Shakespeara, neboť Petruchiovo krocení Kateřiny je, jak bylo dobovým zvykem, neobyčejně brutální. Kateřina si však právě pro svou výmluvnost získává ve hře zcela výjimečné postavení. Její slovní půtky s Petruchiem připomínají neobyčejně prudký a agresivní slovní šerm, v němž se Kateřina Petruchiovi zcela vyrovná, dokonce ho mnohdy předčí. Právě tento její naostřený jazykový vtip propůjčuje hře neobyčejnou komediálnost a divadelní energii a ve svém účinku narušuje konvenční raně moderní představu mužské a ženské role. Překlad Erik Adolf Saudek.

J. W. Goethe napsal Utrpení mladého Werthera ve svých čtyřiadvaceti letech a rázem se stal vůdčí postavou nové německé literatury. Inspirován prožitkem neopětované lásky, stvořil emblematické dílo německého Sturm und Drang hnutí bouře a vzdoru namířeného proti estetice klasicismu, proti zkostnatělé společnosti vyznávající nade vše pouze rozum a řád. Goethův hlavní hrdina naslouchá význam vlastního srdce, nechává se unášet city a krásu hledá daleko od lidí, v nespoutané přírodě, kde je člověk jedině svobodný. Německý preromantismus našel ve Wertherovi svůj počátek i vrchol zároveň. Překlad z němčiny Erik Adolf Saudek.

Bláznivá dobrodružství snílka Dona Quijota v novém čtivém přepracovaném vydání.Je tomu už čtyři stovky let, co vznikl jeden z nejslavnějších humoristických románů světa, a přece je překvapivě aktuální. Jeho hrdina se dopouští všelijakých bláznivých, praštěných a často hodně nebezpečných kousků proto, že neumí rozlišit skutečnost od fantazie, která se vylíhla v hlavě nějakého spisovatele. Stejně donkichotsky by dopadl hrdina jedenadvacátého století, fanatický čtenář fantasy a scifi literatury, divák akčních filmů či hráč počítačových her, který by se pokusil napodobit své hrdiny.

Nejslavnější hororový příběh popisuje formou dopisů, deníkových záznamů a novinových výstřižků děsivé věci, které se odehrávají v blízkosti tajemného hraběte. Jak odhalí právník Jonathan Harker, s hrabětem není vše v pořádku.

1984 - dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století a brilantní analýzou všech totalitních systémů. "Anti-utopie" má i svého "antihrdinu". Je jím Winston Smith, obyčejný, ne příliš statečný člověk, který si nepřeje nic světoborného: chce jen poznat skutečnou, nezmanipulovanou podobu minulosti, věřit tomu, co vidí na vlastní oči a mít svobodu tvrdit, že dva a dva jsou čtyři. Tyto elementární nároky jsou však přímým ohrožením moci postavené na lži, a proto je Winstonova vzpoura proti obludnému organismu, jehož je nepatrnou buňkou, předem odsouzená k nezdaru. Přesto mu autor vkládá do úst jistou naději, působivější o to, že vyslovenou v mučírně: „Nějak už vám to selže, něco vás zdolá. Život vás zdolá.“Orwell napsal tento román v roce 1949. Na rozdíl od mnohých v té době nepodlehl euforii poválečného optimismu vyhlídek na věčný mír a jeho dílo je sugestivním obrazem politické perverze, kterou končí v dějinách každé revoluční hnutí. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- George Orwell, vlastním jménem Eric Arthur Blair (1903-1950), byl britský novinář, esejista a spisovatel. Ve svých dílech se zabýval kritikou totalitarismu a vyzdvihováním ideálů demokratického socialismu. George Orwell se narodil v Indii, jež byla tehdy součástí britského impéria, a jeho otec Richard Walmesley Blair zde pracoval jako úředník. Když bylo Orwellovi kolem jednoho roku, odvezla ho jeho matka Ida Mabel Blairová do Anglie. Vyrůstal v Oxfordshiru a podle místní říčky Orwell si později dal pseudonym. Vystudoval soukromou střední školu a prestižní Eton College. Jelikož mu rodiče nemohli platit studium na univerzitě, začal v roce 1922 pracovat pro Indickou imperiální policii v tehdejší Britské Indii (v Barmě). Zde jsou počátky jeho nenávisti k imperialismu a také se zde začal klonit k levicové politice. Své zážitky popsal v románové prvotině Barmské dny (anglicky Burmese Days) vydané v roce 1934. V roce 1927 se Orwell vrátil zpět do Anglie, začal psát eseje a pracovat jako novinář. Nějakou dobu žil na ulici jako tulák a pohyboval se mezi spodinou společnosti. Zkušenost zúročil například v knize Na dně v Paříži a Londýně (anglicky Down and Out in Paris and London) vydané v roce 1933. Politické události v Evropě se ho silně osobně dotýkaly, a tak se stal socialistou, antifašistou a kritikem všech nedemokratických politických tendencí. Po roce 1936 se jako dobrovolník zapojil do španělské občanské války, kde bojoval na vládní straně v jednotkách milicí POUM (Dělnické strany marxistického sjednocení). Zážitky z působení ve španělské občanské válce popsal v knize Hold Katalánsku, v níž líčí i těžké zranění z 20. května 1937, kdy byl zasažen do krku fašistickým odstřelovačem. V roce 1938 žil půl roku v Maroku. Do roku 1940 psal recenze na knihy pro Nový anglický týdeník. Druhé světové války se neúčastnil kvůli vleklé tuberkulóze. V roce 1940 zahájil práci pro BBC a svými komentáři pilně přispíval do novin a časopisů. Toto zaměstnání opustil v roce 1943. V roce 1945 napsal svůj vrcholný román Farma zvířat, který je satiricko – alegorickým obrazem vývoje v Rusku v první polovině 20. století a těsně před svou smrtí roku 1949 vydal svůj asi nejznámější román 1984. Zemřel na tuberkulózu ve věku 46 let.

Výprodej 2023! Původní cena 59 Kč. Sleva - 51 %.  Humorný příběh z prostředí anglické střední školy. Autobiografický román zachycuje autorovy zážitky z anglické internátní střední školy v posledních desetiletích minulého století. Autor, který chtěl původně napsat traktát o výchově mládeže, zde polemizuje s podobnou anglickou literaturou na toto téma, koriguje její soudy a přináší poprvé reálný pohled na život ve školách tohoto typu.

Tuto knihu si určitě nebudou chtít přečíst vládcové z Downing Street a představitelé Ministerstva pro Severní Irsko. Je to příběh o odvaze v zemi, kde se střílí, kde vládne zrada a politické pletichy. Alan Barker pracoval u Zvláštní služby, elitního útvaru Ulsterské policie, bojujícího proti republikánským i loyalistickým teroristům z PIRA, INLA a dalších organizací. Ve své knize Barker vypráví svůj příběh u RUC. Již krátce po začátku služby nalákali málem Barkera do smrtelné pasti teroristé...

Posledním dílem se románová trilogie norského spisovatele Trygve Gulbranssena uzavírá. Na Medvědím dole, statku uprostřed lesů na severu, zaznívá opět dětský smích. Přesto nepanuje v rodině statkáře Daga Björndala pohoda a klid. Mladý Dag stále častěji nebývá doma, starý Dag jakoby se uzavíral do sebe a Adelheid marně hledá opravdové štěstí a lidskou blízkost. Všichni tři se urputně probírají životem a snaží se najít víru, lásku, pochopení i smíření. A každý svým způsobem dospívá k rozhřešení, že není jiné cesty než milosrdenství, odpuštění a lidskost. Není jiné cesty než k vlastnímu srdci.

Výprodej 2023! Původní cena 79 Kč. Sleva - 38 %.  Pan Watson je ovdovělý vikář s početným potomstvem – dvěma syny a čtyřmi dcerami. Nejmladší z nich, Emma, byla vychována v rodině své bohaté tety, a je tudíž vzdělanější a jemnější než její sestry Elizabeth, Margaret a Penelopa. Když však ovdoví i zmíněná teta a uzavře nerovný sňatek z lásky, je Emma nucena vrátit se do otcovského domu. Setkává se tam nejen s hypochondrickým a milujícím otcem, ale i s bezuzdným hledáním manžela, jímž své okolí obtěžují Margaret a Penelopa. Tíhne tedy k nejstarší sestře Elizabeth, nepříliš inteligentní, avšak upřímné a oddané zbytku rodiny. V sousedství Watsonových žije šlechtická rodina Osbornových. Emma si získá nevítanou pozornost mladého lorda Osborna, zatímco Margaret doslova pronásleduje jeho bezohledného nohsleda Toma Musgravea. Ten se ovšem předvádí spíše před její švagrovou, urozenou a snobskou Jane, která přijela k Watsonovým na návštěvu, doprovázena manželem, hrubým Emminým bratrem Robertem. Blízké okolí však není prosto ani jiných mužů, a tak můžeme sledovat austenovské zahájení velké hry, při níž autorka i její následovnice pohybují figurkami na šachovnici děje s ironií i humorem.

Výprodej 2023! Původní cena 119 Kč. Sleva - 34 %. Zweigův světově proslulý dramatický román nás zavede do zapadlého a nudného posádkového městečka staré monarchie, kde důstojníci tráví volný čas po kavárnách a vinárnách. Chudý poručík Hofmiller je jakousi náhodou pozván do místního zámku na "diner" pro přátele a známé. Omámen opulentní nádherou zámeckého prostředí si uprostřed zábavy náhle uvědomí, že opomněl vyzvat k tanci dceru hostitele. Chce své faux pas rychle napravit a v rozčilení si nevšimne, že dívka za stolem je ochrnutá. Mladík se snaží svoji neobratnost odčinit, místo toho se ale zaplétá do kliček vlastních dobře míněných konvenčních lží a ještě konvenčnějších obav z odsudku důstojnických kamarádů. Vzbudí v postižené dívce lásku, kterou neumí a ani nechce opětovat, a protože citlivě vnímá její smutek a osamělost, nechá se unášet vlastním soucitem - s tragickými důsledky. Rozporuplné a netrpělivé je lidské srdce, říká autor. Je soucit zbabělý, který se chce zbavit trapného dojetí cizím neštěstím. Ale je i soucit tvořivý, který je odhodlán trpělivě a účastně vytrvat až do konce svých sil a možná i za něj. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Stefan Zweig (1881 –1942) byl rakouský prozaik židovského původu, esejista, básník a překladatel z francouzštiny a angličtiny do němčiny. Jeho otec, původem moravský Žid usazený ve Vídni, podnikal v textilnictví; matka pocházela z vlivného, bohatého, kulturně založeného rodu a vyrostla v Itálii. Ještě jako dvacetiletý student vydal sbírku básní s názvem Stříbrné struny, ale na dalších šest let se odmlčel. Absolvoval filosofii, germanistiku a romanistiku v Berlíně a v roce 1904 ve Vídni získal titul doktora filozofie. Často cestoval, zejm. do Francie, Anglie a Belgie, ale v pozdějších letech navštívil také Indii, Ceylon, Barmu a Spojené státy americké.  Jeho literární tvorbu ovlivnila psychoanalýza, osobně se přátelil se Sigmundem Freudem. Od mládí se hlásil k idejím humanismu, pacifismu a kosmopolitismu, který však spojoval s úctou ke svébytnosti různých národů. Zpočátku se věnoval dramatické tvorbě, později začal psát novely a eseje, věnoval se překladům.  Během 1. světové války žil ve Vídni, kde pracoval v archivu Ministerstva války. Na začátku první světové války vykazoval vlastenecké smýšlení, jež zasáhlo mnohé Němce a Rakušany.  Spolu s intelektuály jiných národností, např. Romainem Rollandem, se zapojil do mírového hnutí; pomocí novinových článků i literárních děl (drama Jeremiáš) upozorňoval na nehumánnost války.  Roky 1919 až 1934 prožil v Salzburku, kde zakoupil dům na Kapucínském vrchu a oženil se s Friderikou Marií von Winternitzovou. Během této doby vznikla podstatná část jeho díla. V r. 1934 Salzburk opustil a rozešel se i s rodinou. Po připojení Rakouska v roce 1938 emigroval do Velké Británie. Psal, pořádal přednášková turné a vystupoval proti fašismu. V roce 1941 odjel se svou druhou ženou a spolupracovnicí Lottou Altmannovou do brazilského města Petropolis, kde společně dobrovolně ukončili svůj život poté, co se k němu dostaly zprávy o ničení kulturních hodnot nacisty.  Zweigovy postavy jsou mistrně psychologicky zobrazeny a mnohdy se ocitají (často vlivem těžko ovlivnitelných vnějších dějinných souvislostí – válka, inflace, fašismus) ve svízelných situacích. Jeho literární odkaz zahrnuje eseje, dramata, novely i biografické romány.

Na prahu ráje, dokonale vystavěný román – výkřik vytrysklý ze srdce třiadvacetiletého F. S. Fitzgeralda – katapultoval autora k literární slávě a určil jeho další životní osudy: Když se na obzoru objevil komerční úspěch, rozhodla se jeho milovaná Zelda, že nezruší zasnoubení. Vezmou se za osm dní po vydání knihy.Autobiografický román líčí intelektuální, duchovní a erotické zrání příliš romantického mladého hrdiny v třpytivém zlatém věku jazzu dvacátých let. Zároveň v něm nacházíme nadčasový příběh energického, hledajícího mládí a jeho nedůvěry k ostatnímu světu. Neodolatelné vyprávění kolísající mezi něhou a cynismem se upíná k nevyčerpatelné, třebaže tolikrát zrazené mladistvé víře v budoucnost, v přízeň času a osudu – to vše s intenzitou, která řadí Fitzgeralda mezi největší světové spisovatele.

Výprodej 2023! Původní cena 79 Kč. Sleva - 51 %. Hlavní hrdinku Margaret Haleovou sledujeme v prvním díle v průběhu přibližně roku mezi jejími osmnáctými a devatenáctými narozeninami. V samém úvodu ještě pobývá u své bohaté tety Shawové v Londýně, kde s přestávkami strávila deset let. Její sestřenice Edith se chystá provdat za kapitána Lennoxe a odjet s ním na Korfu. Jeho bratr Henry se jí zatím snaží dvořit, ale nachází u Margaret jen pramalou odezvu. Tato pohledná a někdy snad až příliš upřímná dívka je už totiž myšlenkami spíše u svých rodičů v jihoanglickém Helstone, kde je její otec pastorem. Uspěchaný a mondénní Londýn tak vymění za poklid venkova. Užívá si ho ovšem jen krátce pan Hale podlehne dlouhým a mučivým pochybnostem o síle své víry a volí podle svého názoru jediné slušné řešení: vzdává se místa duchovního správce a stěhuje se s manželkou, Margaret a služebnou Dixonovou do Miltonu v severní Anglii. Snad kvůli tomu, že byla vytržena z idylického prostředí domova, pociťuje Margaret odvrácenou stranu anglické průmyslové revoluce o to bolestněji a snad ani nemá pomyšlení na lásku. Henry Lennox ustupuje do pozadí a jeho místo se snaží obsadit miltonský továrník John Thornton, zaujatý Margaretinou živostí a krásou...

Výprodej 2023! Původní cena 79 Kč. Sleva - 38 %. Klasická novela zrcadlící život ve viktoriánské Anglii. Tragický, milostný příběh o rozporu mezi láskou a povinností či slibem. Susan Dixonová je pohledná mladá dívka, jež strávila svůj dosavadní život na farmě Yew Nook v anglickém Westmorelandu. Smrt matky ji sice zasáhne, ale na truchlení nemá příliš mnoho času – musí zvládat péči o domácnost i nepříliš inteligentního mladšího bratra Willieho… a čas si najde i na lásku. Její svazek s pohledným, byť poněkud povrchním farmářským synkem Michaelem Hurstem se zdá být tou nejpřirozenější i nejsladší věcí na světě…Ovšem pak do její rodiny vtrhne zákeřná nemoc. Ona sama ji překoná bez následků, ale otec umírá a z Willieho se stává nesvéprávná přítěž. Susan se ho nechce vzdát, vždyť dala umírající matce slib, že ho nikdy neopustí. Avšak Michael má jiné představy o společném životě, a čím víc na Susan tlačí, tím víc se v jejích očích odcizuje. Susan, zmítaná mezi láskou k Michaelovi a smyslem pro pokrevní povinnost, si nakonec volí to druhé. Své rozdrásané srdce se snaží zahojit každodenní tvrdou prací. Leč ani smutné dny s šíleným a občas agresivním bratrem na osamělé farmě nejsou tou poslední ranou, která ji má v životě potkat. A tak se kdysi krásná dívka mění ve hrdou a zklamanou ženu, zoufale bránící to poslední, co jí v životě zbylo. Dočká se ještě lásky? A bude její oběť jednou odměněna? Odpovědi vetkla slavná anglická autorka Elizabeth Gaskellová do této rozsahem nevelké, ale emocemi překypující novely, do níž se můžete – díky citlivému překladu Jany Srbové – vůbec poprvé začíst i ve svém rodném jazyce. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Elizabeth Cleghorn Gaskellová (29. září 1810 v Londýně – 12. listopadu 1865 v Holybourne) dosáhla v anglosaském světě takové obliby, že je často nazývána „Mrs. Gaskell – paní Gaskellová“ (byť důvodem je i to, že se takto sama podepisovala). Její dílo, časově spadající do viktoriánského období, je věrným otiskem života mnoha společenských vrstev, včetně těch nejchudších. To platí zejména o sociálním románu Mary Bartonová, v němž se také projevuje její myšlenkový příklon ke křesťanskému socialismu, stejně jako o dílech Ruth a Sever a Jih. Později se však zabývala spíše tvorbou zasazenou do patriarchálního světa maloměsta a venkova – sem patří romány Manželky a dcery a Cranford. Opomenout bychom neměli ani obsáhlý Život Charlotty Brontëové, který, ač obsahuje některé subjektivně zabarvené pasáže, je cenným svědectvím blízké Charlottiny přítelkyně. Pocházela z rodiny duchovního a posléze státního úředníka Williama Stevensona. Její matka Elizabeth Hollandová zemřela krátce po jejím narození a otec ji dal na vychování sestře zesnulé matky Hannah Lumbové. Strávila tak většinu dětství v Knutsfordu v hrabství Cheshire, jenž je předobrazem románového Cranfordu. Se svým manželem, duchovním a literátem Williamem Gaskellem, měla pět dětí. Žila s ním nejprve v Manchesteru, což jí poskytlo inspiraci pro sociální romány, a posledních patnáct let života ve vile v Plymouth Grove, kde napsala téměř všechny své knihy.

Výprodej 2023! Původní cena 79 Kč. Sleva - 51 %.  Vrcholný román a zároveň tvůrčí závěť Nathanaela Westa se sarkasticky trefuje do hollywoodské velkovýrobny amerických snů, nebo spíš do panoptika lidských typů potácejících se v jejích nižších patrech a na samém okraji. Krajinou oněch divotvorných náhražek nás provede rozkreslovač kulis Tod původem z kultivovaného východního pobřeží USA, jenž doufá, že tu najde inspiraci pro majestátní obraz zachycující požár prohnilého Los Angeles. Zaznamenává touhy těch, kdo si chtějí z tamějšího pozlátka urvat aspoň střípek, aby unikli fádnímu zaměstnání a na chvíli vybředli z kolotoče zmaru. Naráží při tom na všelijaké groteskní zástupce hollywoodského živočichopisu: na vysloužilé varietní umělce, prkenné statisty i podivínské šíbry, na ženy z nepřehledného pomezí mezi komparsistkami a prostitutkami, dokonce i na tragický pravzor všech budoucích ušlápnutých Homerů Simpsonů. Z nenaplnitelných nadějí pěšáků americké „nižší střední třídy“ nakonec vzejde frustrovaný dav – dav jako v biblickém podobenství o kobylkách, který vše mimo filmové atrapy lynčuje a žene příběh k apokalypse. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Nathanael West (1903–1940) byl americký židovský spisovatel, dramatik a scenárista. Narodil se jako Nathan Weinstein v rodině židovského přistěhovalce z Litvy. Jeho otec Max Weinstein byl stavitelem v Kovně (dnes Kaunas). Po represích ruského cara Alexandra III. vůči židovským občanům se rozhodl vystěhovat do USA. Záhy se v New Yorku prosadil a stavěl mimo jiné bytové domy Arizona, Colorado a Hudson v blízkosti Central Parku. V roce 1902 se oženil s krajankou Annou Leizerow – Wallenstein (údajně potomkem rodu Valdštejnů).Nathanael neměl úspěchy ani ve škole ani ve sportu, kde se snažil prosadit a za své pokusy v baseballu získal pouze posměšnou přezdívku Borec (Pep). Nakonec se uchýlil k satiře a karikaturám, čímž ke svému údivu získal konečně v kolektivu uznání (v časopisu The Paradoxian letního mládežnického tábora).Studoval na Brown University v Providence, Rhode Island. Dobře finančně zajištěn se věnoval především bohémskému životu a zesměšňoval americký sen svých rodičů. Dokončení studia bylo pro jeho rodiče velkým zadostiučiněním, Nathan ale odmítl možnost komerční kariéry a chtěl se věnovat literatuře, ovlivněn osobnostmi jako: Fjodor Michajlovič Dostojevskij, James Joyce, Gertrude Stein, Djuna Barnes, Ernest Hemingway, Francis Scott Fitzgerald a Sherwood Anderson. Aby vyjádřil svůj rozchod s rodinou a s tradičním americkým snem, nechal si dne 16. srpna 1926 soudně změnit jméno na Nathanael West.Krátce nato odcestoval do Paříže, kde strávil tři měsíce. Během této doby se krátce setkal s Ernestem Hemingwayem a Henry Millerem, obecně ale žil v americké enklávě a poznával „Paříž bez Pařížanů“.Po návratu do New Yorku v lednu 1927 žil v prostředí levicově orientovaných intelektuálů v Greenwich Village. Stal se přispěvatelem a redaktorem satirického časopisu Americana, kam přispívali autoři jako: George Grosz, Edward Estlin Cummings, Gilbert Seldes a James Thurber. Spolu s Williamem Carlosem Williamsem vydávali experimentální časopis Contact.Ve třicátých letech začal West pracovat jako scenárista v Hollywoodu. Z tohoto prostředí čerpal pro svou knihu Den kobylek (The Day of the Locust, 1939), kterou o mnoho let později zfilmoval režisér John Schlesinger.West spolu se svou ženou Eileen McKenney zahynuli dne 22. prosince 1940 při automobilové nehodě, když spěchali z Mexika zpět do Hollywoodu na pohřeb svého přítele Francise Scotta Fitzgeralda, který zemřel o den dříve.

Další z pokladů erotické literatury sestává ze dvou povídek, které v českém překladu vycházejí vůbec poprvé. Vyprávějí o rozverné babičce a o nezbedných dobrodružstvích strýce Waltera. Obě byly, stejně jako novela Lady Fuckingham, poprvé publikovány v erotické revue The Pearl, která vycházela v prudérní Anglii v letech 1879 a 1880. Objevila se nečekaně a její iniciátoři jsou dodnes obestřeni tajemstvím. Šířila se mezi nejvybranější společností z vysokých kruhů a po vydání osmnáctého čísla za stejně tajemných okolností zanikla.

Tajemný, groteskní a absurdní románový fragment značně ovlivněný židovskou tradicí a mystikou, jenž pojednává o tragické srážce jednotlivce s nepochopitelnou byrokratickou mašinerií. Hlavní roli v románu hraje zeměměřič K., který je zámkem povolán do vesnice, aby provedl úřední měření. Už při svém příchodu se setkává se zvláštnostmi zdejšího prostředí, především pak samotných obyvatel, kteří z něj mají strach, straní se ho a bojí. Kvůli úředním nesrovnalostem mu starosta nechce dát zeměměřičskou práci a přiděluje k němu dva otravné pomocníky. Po románku se zdejší vysoce postavenou servírkou Frídou z Panského hostince, která je údajnou milenkou váženého a obávaného zámeckého úředníka Klamma, se K. dostává do nemilosti hostinské, je vyhozen z Hospody u mostu a je mu nabídnuto místo školníka. Zde nalezne útočiště i se svou snoubenkou. Jejich vztah však netrvá dlouho. Po návštěvě zámeckého pána Barnabáše, jehož rodina je ve vesnici nechvalně proslulá kvůli skandálu sestry Amálie, se po debatě s mladší ze sester Olgou dovídá o hierarchii na zámku, o postavení úředníků a pravidlech ve vesnici…  ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Franz Kafka (1883-1924) byl pražský spisovatel židovského původu, jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století.Narodil se na Starém Městě v Praze, kde i později žil, v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky a Julie Kafkové. Nejprve navštěvoval Německou chlapeckou obecnou školu v Masné ulici 12 (1889–1893), poté Německé státní gymnázium v paláci Golz-Kinských na Staroměstském náměstí 12 (1893–1901). V letech 1901 až 1906 studoval práva na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity a navštěvoval ještě přednášky germanistiky a dějin umění. Krátce byl zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali. V letech 1907 až 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně, nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. V tomto zaměstnání byl velmi nešťastný a své zaměstnavatele neměl velmi rád. Přesto dosáhl jistého kariérního úspěchu.Na podzim 1917 začal trpět tuberkulózou, kvůli níž opustil v roce 1922 své zaměstnání v pojišťovně a jež mu přivodila smrt. Zemřel v rakouském sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu. K svému dílu byl Kafka neobyčejně kritický. Jen malou jeho část uvolnil, většinou pod nátlakem, ke knižnímu vydání (Rozjímání, Proměna, Ortel, cyklus Venkovský lékař, V kárném táboře, cyklus Umělec v hladovění). Větší část jeho díla, která později vytvořila Kafkovu světovou slávu (romány Nezvěstný, Proces a Zámek, přes 30 povídek a desítky fragmentů, Deníky z let 1909–1923 a cykly korespondence Felice, Mileně, Ottle a rodině a Rodičům z let 1922/24) byla vydána až z jeho pozůstalosti díky tomu, že jeho nejbližší přítel Max Brod nerespektoval Kafkovo přání, aby jeho rukopisy bez milosti spálil. 

Obraz Doriana Graye - Malíř Basil Harward maluje obraz svého přítele Doriana Graye, nezkušeného mladíka, ten se díky obrazu stane miláčkem společnosti a snadno podlehne jejímu vlivu a vrhne se do život aplného erotiky, alkoholu a drog. Dorian Gray zůstává stále dvacetiletý, jeho podoba na plátně stárne a ohyzdní podle toho, kolik dívčích srdcí zlomil a kolik mladíků uvedl do zkázy. Cantervillské strašidlo - Duch sira Simona je vytržen z poklidné existence na anglickém zámku Canterville, kde už po staletí osvědčenými metodami úspěšně děsí generace svých potomků. Nový majitel panství, vyslanec Spojených států amerických, ani jeho rodina nemá však pro strašidla nejmenší pochopení. Strašidlo, vtělení evropské romantiky a nostalgie, je konfrontováno s představiteli Nového světa... ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Oscar Wilde (1854-1900) byl anglický spisovatel a dramatik irského původu. Od mládí zastával svérázné a radikální názory. Byl živelný, jeho nezkrotné osobnosti nebylo nic cizí. Neviděl v lidech špatné nebo dobré vlastnosti, ale rozděloval je na zábavné a nudné.  Ve společnosti byl Wilde vždy vítán pro svou eleganci a svůj šarm. Jako vynikající vypravěč bavil hosty vymyšlenými příběhy. Byl velmi kreativní a vynikal neuvěřitelnou fantazií. Zapsal se do dějin svým tvrzením: „Materiál, který používá malíř nebo sochař, je chudý ve srovnání s materiálem slov“. Od jiných spisovatelů se lišil tím, že nechtěl psát někde v koutku a osamocen, jeho tvorba musela okamžitou reakci čtenářů – potlesk a uznání. Wilde nenapsal mnoho knih, ale v těch, co vytvořil je znát jeho velký talent. Je rovněž autorem několika divadelních her, z nichž nejznámějšími a dodnes hojně uváděnými jsou konverzační veselohry Ideální manžel a Jak je důležité míti Filipa (1895)

Brilantní satirická novela. Nadčasové podobenství o tom, jak snadno se zprvu ušlechtilá, idealistická myšlenka může zvrhnout v totalitní ideologii.  "VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ!" Když zvířata z Panské farmy svrhnou svého nezodpovědného pána a převezmou kontrolu nad farmou, domnívají se, že je čeká lepší a svobodný život. Farma zvířat, jak svůj domov nově pojmenují, je zorganizována tak, aby si v ní všichni zvířecí tvorové, kteří dodržují sedm přikázání, byli rovni. Jak ale čas plyne, formuje se na farmě nová elita v čele s prasaty Kulišem a Napoleonem a rovnostářská společnost se začíná pozvolna měnit v něco jiného a mnohem méně spravedlivého… Orwellova vynikající satirická kniha je nadčasovou alegorií o korumpujícím vlivu moci a vedle románu 1984 je nejznámějším dílem tohoto britského spisovatele.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ George Orwell, vlastním jménem Eric Arthur Blair (1903-1950), byl britský novinář, esejista a spisovatel. Ve svých dílech se zabýval kritikou totalitarismu a vyzdvihováním ideálů demokratického socialismu. George Orwell se narodil v Indii, jež byla tehdy součástí britského impéria, a jeho otec Richard Walmesley Blair zde pracoval jako úředník. Když bylo Orwellovi kolem jednoho roku, odvezla ho jeho matka Ida Mabel Blairová do Anglie. Vyrůstal v Oxfordshiru a podle místní říčky Orwell si později dal pseudonym. Vystudoval soukromou střední školu a prestižní Eton College. Jelikož mu rodiče nemohli platit studium na univerzitě, začal v roce 1922 pracovat pro Indickou imperiální policii v tehdejší Britské Indii (v Barmě). Zde jsou počátky jeho nenávisti k imperialismu a také se zde začal klonit k levicové politice. Své zážitky popsal v románové prvotině Barmské dny (anglicky Burmese Days) vydané v roce 1934. V roce 1927 se Orwell vrátil zpět do Anglie, začal psát eseje a pracovat jako novinář. Nějakou dobu žil na ulici jako tulák a pohyboval se mezi spodinou společnosti. Zkušenost zúročil například v knize Na dně v Paříži a Londýně (anglicky Down and Out in Paris and London) vydané v roce 1933. Politické události v Evropě se ho silně osobně dotýkaly, a tak se stal socialistou, antifašistou a kritikem všech nedemokratických politických tendencí. Po roce 1936 se jako dobrovolník zapojil do španělské občanské války, kde bojoval na vládní straně v jednotkách milicí POUM (Dělnické strany marxistického sjednocení). Zážitky z působení ve španělské občanské válce popsal v knize Hold Katalánsku, v níž líčí i těžké zranění z 20. května 1937, kdy byl zasažen do krku fašistickým odstřelovačem. V roce 1938 žil půl roku v Maroku. Do roku 1940 psal recenze na knihy pro Nový anglický týdeník. Druhé světové války se neúčastnil kvůli vleklé tuberkulóze. V roce 1940 zahájil práci pro BBC a svými komentáři pilně přispíval do novin a časopisů. Toto zaměstnání opustil v roce 1943. V roce 1945 napsal svůj vrcholný román Farma zvířat, který je satiricko – alegorickým obrazem vývoje v Rusku v první polovině 20. století a těsně před svou smrtí roku 1949 vydal svůj asi nejznámější román 1984. Zemřel na tuberkulózu ve věku 46 let.

Mauglí je hlavní hrdina většiny povídek z dvoudílné Knihy džunglí anglického spisovatele Rudyards Kiplinga. První díl vyšel v roce 1894 jako Kniha džunglí a o rok později následoval druhý díl Druhá kniha džunglí. Příběhy Mauglího jsou však někdy vydávány zvlášť s titulem nesoucím jméno svého hlavního hrdiny. Poprvé vyšly v roce 1933 pod názvem All the Mowgli Stories společně s povídkou Na okraji džungle.

Novela Lady Fuckingham aneb Všichni to přece dělají byla poprvé publikována na pokračování v erotické revue The Pearl, která vycházela v prudérní viktoriánské Anglii mezi lety 1879 a 1880. Objevila se nečekaně a její iniciátoři dosud zůstávají obestřeni tajemstvím. Šířila se mezi nejvybranější společností z vysokých kruhů, která si v soukromí nestydatě libovala ve skotačivých dobrodružstvích mladých aristokratických hrdinek se svými spolužačkami, služkami a komorníky. Po vydání osmnáctého čísla revue za stejně podivných okolností zanikla. Zpověď nebedné dámy, Lady Fuckingham, své publikum nadlouho přežila a dodnes patří k vrcholů lechtivé literatury.

Na bouřném severu Anglie leží Větrná hůrka. Panství vřesovišť a mokřadů, kde žijí lidé nezkrotní jako okolní příroda. Kraj, kde na hřbitovech ještě straší, kde vášeň stravuje zamilovaná srdce. Tento dnes už klasický, působivý, historický román se odehrává na Drozdově a na Větrné hůrce v období od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce, žijícího v ovzduší nenávisti, vyvinul dospělý muž, plný zášti a zloby, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem, a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopna učinit z něj normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy.Emily Brontëová, mladší sestra Charlotty Brontëové, publikovala svůj jediný román roku 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell. O rok později, v pouhých třiceti letech zemřela. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Emily Jane Brontëová (1818 nebo 1819-1848) byla britská spisovatelka, která se nevíce proslavila svým jediným románem Na větrné hůrce, který se stal klasickým dílem nejen anglické, ale i světové literatury.Emily se narodila v Thorntonu v Yorkshiru Patricku Brontëovi a Marii Branwellové jako páté z jejich šesti dětí. Jejími sourozenci byli Charlotte Brontëová, Anne Brontëová a Patrick Branwell Brontë. Roku 1824 se rodina přestěhovala do Haworthu, kde získal otec Emily stálé místo vikáře. Toto prostředí mělo klíčový význam při vytváření zvláštního literárního světa sourozenců Brontëových. V dětství, po smrti své matky, si tři sestry a jejich bratr vymysleli fiktivní země (Angria, Gondal, Gaaldine, Oceania), které se pak objevovali v jejich příbězích. Z tohoto období se nedochvalo téměř nic z prací Emily Brontëové, výjimku tvoří několik básní.Roku 1842 začala Emily pracovat jako vychovatelka v Miss Patchett's Ladies Academy (ústav pro vzdělávání mladých dam) v Law Hill Hall, nedaleko Halifaxu. Později se sestrou Charlotte navštěvovaly také soukromou školu v Bruselu. Doma si pak založily vlastní školu, ale neměly žádné žáky.Objevení básnického talentu Emily vedlo ji a její sestry Charlotte a Anne roku 1846 k vydání společné sbírky jejich básní. Chtěly se však vyhnout předsudkům, které by v polovině 19. století ženské autorky vyvolaly, proto zvolily pseudonymy skrývající jejich pohlaví. Ponechaly si jen své iniciály: Charlotte se stala Currer Bell, Anne Acton Bell a Emily Ellis Bell.Roku 1847 vydala Emily svůj jediný román Na Větrné hůrce (Wuthering Heights) jako dva svazky trojdílného souboru (třetí svazek byla Agnes Grey její sestry Anne). Inovační struktura románu poněkud zmátla kritiky. I když při svém prvním vydání kniha vyvolala smíšené reakce, později se zařadila mezi klasická díla anglické literatury. Roku 1850 vydala Charlotte Na Větrné hůrce (Wuthering Heights) znovu, tentokrát jako samostatný román pod skutečným jménem Emily Brontëová.Stejně jako její sestry měla i Emily zdraví oslabené drsným podnebím doma a ve škole. Během pohřbu svého bratra v září roku 1848 prochladla. Odmítla lékařské ošetření a 19. prosince 1848 zemřela na tuberkulózu. Byla pohřbena v Haworthu.  

Shakespearovo drama Hamlet již po čtyři sta let působí jako zrcadlo, které nastavuje každé době její pravou tvář. Drama samotné však dokazuje, jak složité toto Shakespearovo zrcadlo je. Spíš než o zrcadle bychom měli mluvit o zrcadlení, složitém a proměnlivém divadelním dění, které nastoluje víc otázek, než dává odpovědí. Překlad Erik Adolf Saudek.

Bouřlivá dvacátá! Věk ženských lýtek zadýchaných jazzem, věk technického pokroku a propastných sociálních rozdílů, léta uvolněných mravů a prohibice. O Americe paradoxů začal Francis Scott Fitzgerald psát v polovině roku 1924. Pobýval tehdy na Francouzské riviéře nebo v Paříži, kde se scházel s Ernstem Hemingwayem, Gertrudou Steinovou a dalšími, kteří se považovali za součást tzv. ztracené generace. Velký Gatsby je v pořadí třetím Fitzgeraldovým románem. Poprvé vyšel v New Yorku v roce 1925 a byl oceněn kritiky i čtenáři. Dodnes stojí v čele literárních skvostů dvacátého století a bývá označován i za vrchol tvorby samotného Fitzgeralda.

Chtěli z ní vychovat poslušnou ovci. Vyrostla v sebevědomou mladou ženu. Vrcholný román čelní představitelky anglické romantické literatury, který se stal jedním z největších děl světové literární klasiky a čtenářsky stále velmi oblíbeným příběhem z viktoriánské éry. Jana, hlavní hrdinka románu, nepoznala rodičovskou lásku. Krutí příbuzní ji umístili do sirotčince, kde dívka strávila v nuzných podmínkách deset let, ale získala tu vzdělání. Zavržena rodinou své tety, téměř bez jediné spřízněné duše, ponižována až na samé dno lidské důstojnosti bigotními vychovateli, vyrostla zde v sebevědomou mladou ženu. Jako osmnáctiletá dostane práci vychovatelky na panství pana Rochestra a svitne jí naděje na lepší život. Majitel působí sice jako nerudný a zatrpklý morous, ale vyučovat jeho dceru, malou Adélku, Janu baví. Proto se rozhodne zůstat. Jenže dům skrývá mnohá tajemství a hrozby. Podivné rány, zoufalé výkřiky a strašidelný smích, které Jana v noci slýchá, rozhodně nejsou jen výplody její fantazie… Charlotte Brontëová publikovala svůj první román, Janu Eyrovou, v roce 1847 pod pseudonymem Currer Bell. Během několika týdnů se z knihy stala literární událost. Velkou senzaci způsobilo i příjmení Bell, které se ten rok v literárních kruzích objevilo hned třikrát. Kromě Jany Eyrové se objevilo na obálce románu Na Větrné hůrce, pod nímž se autor podepsal jako Ellis Bell, a konečně i pod Agnes Greyovou, kde bylo uvedeno jméno Acton Bell. Londýn volal po autorech nejčtenějších románů, ale sestry Brontëovy si na vysokou společnost nepotrpěly a hned Charlotte toho byla příkladem. Celý svůj život se věnovala psaní a vyučovaní. Láskou se nechala rozptýlit až ve svých osmatřiceti letech. Provdala se za dlouholetého přítele Arthura Bella Nicholse (od něhož si vypůjčila proslulý pseudonym) a krátce po svatbě otěhotněla. Těhotenství však provázela vleklá nevolnost a Charlotte těsně před porodem zemřela.

Dva mladičtí veronští milenci jsou díky Williamu Shakespearovi nejslavnějším mileneckým párem evropské kultury znají je i ti, kdo tragédii slavného Alžbětince nikdy neviděli ani nečetli. Hra je také snad největší oslavou lásky, lidského citu, který je se vší svou bezbrannou zranitelností schopen postavit se předsudkům, rodové zášti, intrikám, posměchu a nenávisti. Překlad Erik Adolf Saudek.

Tato tragédie je považována za jedno z nejvýznamnějších děl anglického dramatika a básníka Williama Shakespeara. Vypráví o ctižádosti a touze po moci, které dovedou dříve věrného šlechtice Makbetha ke zradě svého krále. Dosažení vysněného cíle nepřináší očekávané uspokojení, místo něj se dostavují pocity viny a ohrožení. Každé provinění však musí být jednoho dne potrestáno.Překlad Erik Adolf Saudek.

"Právem se Emilie zmocní pocit, jako by se na ni neštěstí hrnulo ze všech stran, a pod tlakem otřesů, kterým je vystavena na Udolfu, dostoupí její nervozita vrcholu. To, co nyní prožívala, připadalo jí jako nějaký zlý sen či hrůzostrašný příběh, v jakých si někdy libovala nespoutaná fantazie básníků: přemýšlela-li o tom, co se už stalo, probouzelo to v ní samou lítost, snažila-li se předvídat, co bude, jímala ji hrůza.“ Ve slavném romantickém románu Záhady Udolfa vytvořila Ann Radcliffová, vynikající vypravěčka, kterou obdivovala a u níž se v mnohém inspirovala Jane Austenová, sestry Brontëovy, Edgar Allan Poe a mnoho dalších, napínavý dobrodružný příběh plný dramaticky vypjatých scén, překvapivých zvratů, úkladných intrik a tajemných záhad. Jeho mladá hrdinka Emilie prožila šťastné dětství, ale v další cestě životem zakouší jinou, o mnoho drsnější tvář světa a při své citlivosti čelí všem těžkým zkouškám za cenu mimořádného duševního vypětí. Emiliin příběh lemují záhadné komnaty, tajné chodby a ponurá nádvoří gotického hradu, k bydlení nově upravený zámek se starým opuštěným křídlem opředeným hrůznými historkami, klášter, jehož prostory podněcují i víru v nadpřirozená zjevení, loupežnická tvrz vyvolávající představy krutých násilností, úzké cesty vedoucí temnými lesy a divokými roklemi, rozbouřené přírodní živly – ale také líbezná údolí prosycená vůní tisíce květů, mořská zátoka se šuměním vod narážejících na pobřeží a ztišené večerní soumraky, v nichž se ozývá tajemná hudba nadpozemské krásy. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Ann Radcliffová (1764-1823), byla anglická spisovatelka, jedna z nejpopulárnějších představitelek gotického románu své doby. Narodila v Londýně, v městské části Holborn, jako dcera obchodníka s látkami Williama Warda, své dětství a mládí strávila u společensky výše postavených příbuzných. Roku 1772 se s touto rodinou přestěhovali do Bath, kde chodila také do školy. Ve věku 23 let se provdala za Williama Radcliffa, absolventa Oxfordu a politického reportéra, který se později stal vlastníkem a vydavatelem English Chronicle. Povzbuzoval svou ženu, aby si volný čas krátila psaním. Prvního velkého úspěchu dosáhla s románem The Romance of the Forest (1791). První vydání bylo ještě publikováno anonymně, všechny ostatní nesou už ale jméno své autorky. Tento román je považován za prvotřídního zástupce gotické novely, skrze který autorka propůjčuje tomuto žánru svůj osobitý styl, který zřetelně převyšuje dosavadní hrůzostrašný román. V jejích knihách se ve středobodu událostí ocitá romanticky čistá a citlivá hrdinka, která v průběhu děje prochází skličujícími zážitky. Velice pozitivně bylo chváleno nadání Radcliffové pro detailní a dojemně procítěný popis krajiny. Její knihy byly přeloženy do mnoha cizích jazyků. Navzdory své velké popularitě žila Ann Radclifová v ústraní. O jejím životě se traduje mnoho pověstí, ještě za života byla mnohokrát prohlášena za mrtvou a myslelo se, že propadla šílenství. Nasvědčovalo by tomu anonymní zveřejnění jejího díla Ode to Terror (1810). V pozdním věku trpěla astmatem a zemřela na jeden z četných záchvatů roku 1823. Po její smrti byl vydán její poslední román Gaston de Blondeville a část cestopisu s názvem St. Alban's Abbey.

Milionářská dcera Nicole, ne zcela vyléčená z těžké duševní nemoci a hluboce závislá na svém muži-psychiatrovi. Dick, úspěšný lékař, spolumajitel sanatoria pro duševně choré, vděčící však za financování závratné kariéry tučnému kontu své ženy. Do krásného vzájemného vztahu těchto amerických manželů, žijících uprostřed hojnosti na francouzské Riviéře, vstoupí jednoho dne mladičká herečka Rosemary… ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Francis Scott Fitzgerald (1886–1940) byl americký spisovatel často označovaný za autora tzv. jazzového věku a jeden z nejvýznamnějších představitelů ztracené generace. Pocházel z rodiny irských přistěhovalců, což se promítlo i do jeho tvorby. Studoval v New Jersey a Princetonu. Brzy po studiích se stal mluvčím mladé generace proti pokrytectví dospělých. V románech a povídkách „jazzového věku“ zobrazil dvacátá léta, jak je prožívala zlatá mládež. Roku 1917 opustil školu a vstoupil do armády. Ze strachu, že zemře, napsal několik týdnů před narukováním knihu The Romantic Egotist. Oženil se s Zeldou Sayrovou (ta později trpěla schizofrenií). Zelda byla, mírně řečeno, výstřední. Vedl s ní velice náročný život. Protože jeho způsob života stál výrazně více, než vydělal, začal psát krátké příspěvky do Saturday Evening Post. Později, pro velké zadlužení, a to nejen u přátel, ale i u nervového sanatoria, přijal Fitzgerald práci hollywoodského scenáristy. Dnes je FSF celosvětově považován za jednoho z nejlepších amerických spisovatelů dvacátého století. Mnoho jeho děl bylo i zfilmováno, například Velký Gatsby nebo Podivuhodný případ Benjamina Buttona.

Pronikavá sonda do lidské psychiky a jemná studie lidských vztahů od amerického autora britské klasické literatury. Třiadvacetiletá Catherine Sloperová, dcera vyhledávaného newyorského lékaře, je podle morálky vrcholného „zlatého věku“ zralá na vdávání. Je ale na soužití v páru skutečně připravená? Když na večírku pozná sympatického Morrise Townsenda, propadne bezhlavě jeho kouzlu. Otec jejich vztahu nepřeje, poněvadž se právem domnívá, že švihákovi povzbuzovanému dívčinou tetou jde čistě o peníze. Dceři pohrozí, že ji vydědí, pokud by si nápadníka tajně vzala. Neprůbojná, zároveň však neústupná Catherine svádí niterný boj mezi oddaností a probuzenou láskou, tápe a dusí v sobě city ve víře, že se rozpor vyřeší.Baladu o zmařených námluvách povýšil Henry James v beletristický klenot elegantní stejně jako manhattanské náměstí, do jehož parků a salonů děj zasadil. Čtveřice aktérů nazíraná pomocí techniky proudu vědomí ukazuje, na čem staví autorovo mistrovství. Pronikavé vidění autora – zakladatele psychologického románu – s výjimečnou vnímavostí demaskuje mělkost jejich motivací i iluze živené sebeklamem, proti nimž lze postavit pouze namáhavou snahu o dosažení životní rovnováhy. Jamesova jemná próza přináší působivou zprávu o stavu duše, jakou na americké straně Atlantiku nesepsal nikdo předtím. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Americký klasik Henry James (1843–1916) je dosud považován za nejpůsobivějšího stylistu angličtiny a hloubka jeho postřehů o nitru člověka a nádheře prostých věcí ho řadí k nejvýraznějším průkopníkům modernismu. Syn vlivného newyorského teologa a zběhlík z Harvardu strávil většinu života v Evropě, především v Británii, kde žil trvale od roku 1876.Tehdy už měl za sebou dvě grand tours po nejnavštěvovanějších středomořských státech, při nichž glosoval mentalitu středního stavu „na cestě“. Zatímco dojmy z putování zemí galského kohouta shrnul v cyklu Malá cesta po Francii (1884), jeho celoživotní vášeň pro italské slunce, památky a nálady se odráží v novele Daisy Millerová (1878) a v románu Portrét dámy (1881). Nejdůvěrněji však zemi svému srdci zaslíbenou uctil v souboru črt Italské hodiny (1909).Jamesovy romány a povídky, které zpravidla líčí bolestnou srážku naivně upřímných, vnitřně čistých Američanů s pletichami Starého světa, byly mnohokrát citlivě zfilmovány. V češtině se ale dosud dočkaly uvedení sotva z poloviny. Autor próz Listiny Aspernovy (1888), Co všechno věděla Maisie (1897) či Washingtonovo náměstí (1880) proslul i jako strůjce viktoriánských duchařin, například enigmatické novely Utažení šroubu (1898). Některé další žánrové hříčky spisovatele, jenž své sepětí s ostrovními hodnotami stvrdil roku 1915 přijetím britského občanství na protest vůči liknavému postoji USA k válce, shrnuje český výbor Strašidelné příběhy (č. 2012).

Klasický román o ženě, která se provinila proti puritánským zvyklostem a za to byla zavržena společností. Dramatický osud emancipované ženy je zasazen do Ameriky poloviny sedmnáctého století. Hrdinkou tohoto snového, současně ale neúprosně realistického příběhu je mladá, krásná a svobodomyslná Hester, již krutě poníží závistivý dav. Příběh plný intenzivní symboliky se vyznačuje mimořádnou obrazností a prudkým spádem událostí líčených téměř filmovou řečí. Hesteřino vnitřní vyrovnávání s okolní nenávistí a její postupný návrat do života provázejí fascinující a výjimečně dojímavé výjevy. Nathaniela Hawthornea inspiroval nejeden moderní román, vždyť: „Nechť se muži střeží získat si ruku ženy, nezískají-li si zároveň i její horoucí srdce! Jinak je může potkat zlý osud, …, že až někdo mocnějším dotykem, než byl jejich, probudí v srdci ženy milostný cit, bude jim ona pak vyčítat i klidnou pohodu, tu studenou mátohu štěstí, kterou jí kdysi podloudně podstrčili místo živé skutečnosti.“Henry James o knize napsal: „Je nádherná, skvělá, mimořádná. Má v nejvyšším stupni kvality, kterými se vyznačuje velké umění… nepopsatelnou průzračnost a lehkost, nevyčerpatelné kouzlo a tajemství.“ -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Nathaniel Hawthorne (1804-1964) byl jedním vůbec z prvních amerických spisovatelů. Děje jeho povídek a románů jsou zasazeny do dob puritanismu. Narodil se v Salemu ve státě Massachusetts. Vyrostl v domě svého strýce, kde pobýval společně s matkou. Studoval Bowdoin College, poté, co studia dokončil, vrátil se do Salemu věnovat se psaní. Finanční situace ho donutila pracovat na bostonském celním úřadě. Několik měsíců strávil se svojí snoubenkou v experimentální osadě Brook Farm. Po svatbě žil v Concordu a pracoval na salemské celnici, ale o místo brzy přišel. Poté pracoval jako americký konzul v Liverpoolu, načež strávil dva roky v Itálii. Roku 1860 se vrátil zpět do Concordu. Pro povolání spisovatele se rozhodl už v mládí, dlouho se mu nedařilo se prosadit a bojoval s existenčními problémy. Jeho tvorbu tvořily povídky a romance s depresivní tematikou. Hlavními prvky jsou v nich symboly a alegorie.

Meyrinkův slavný román připomíná bolestnou zpověď člověka, který je přesvědčen, že mu bylo v životě strašlivě, nespravedlivě ublíženo. Hlavní postavu – Athanasia Pernatha, rytce drahokamů žijícího v židovském ghettu – pronásleduje jedna noční můra za druhou. Jako by ho řídily temné bytosti, ovíjela neproniknutelná chapadla úřední moci a pronásledovali zasvěcenci tajných spiknutí.Pod pláštěm tmy působí záhadné a neproniknutelné síly, z tajemných důvodů sledují hrdinu cizí osoby, dochází k matoucím děsivým setkáním. Životní události jsou připravovány a řízeny bytostmi, jež rozum nedokáže analyzovat. Před očima běží expresionistické melodrama, hororová evokace magické Prahy a jejího ghetta, jež navštěvují duchové; snová próza se proplétá po dláždění temných, úzkých uliček. Pernath přitahuje groteskní zážitky jako můry jdoucí za smrtí v plamenu svíčky. Všude kolem je archaický svět alchymistů, mystiků a podivných tvorů, již se dávají bezvládně unášet životem.Pro čtenáře jednadvacátého století pořídil zcela nový český překlad Hanuš Karlach, text provázejí kongeniální ilustrace Hugo Steinera."Strašlivá hrůza, kterou je Golem naplněn, mi nikdy nevymizí z paměti. " Jorge Luis Borges ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Gustav Meyrink (1868-1932) byl německy píšící spisovatel silně ovlivněný atmosférou staré Prahy, především pak pražského ghetta. Zpočátku psal zejména krátké satirické prózy zesměšňující autority vilémovského Německa, později texty inspirované východními filozofiemi, mystikou a studiem okultních jevů. Kromě toho přeložil, respektive převyprávěl do němčiny mj. některá díla Charlese Dickense a Rudyarda Kiplinga. Jeho největším literárním úspěchem je fantaskní román Golem odehrávající se v ulicích pražského ghetta před asanací a po ní, který knižně poprvé vyšel roku 1915.Meyrink žil v Praze letech 1884 až 1904. Stejně jako Franz Kafka, Max Brod, Tainer Maria Rilke, Egon Ervin Kisch nebo Paul Leppin patří mezi autory pražské německé literatury, tedy autory, kteří na přelomu 20. století žili v Praze, psali německy a nechali se silně ovlivnit českými dějinami, historií a atmosférou tehdejší Prahy.  

Ve dvaadvaceti črtách z cest, které shrnul do svazku Italské hodiny, skládá moderní americký klasik Henry James ódu na milovanou Itálii se stejnou zevrubností, s jakou se v psychologických prózách zajímá o „dům lidské duše“. Zvláštní stav „mysli na toulkách“ ponouká autora zkoumat povahu civilizačního jevu zvaného turismus. Během čtyřicetiletého putování po zemi, jež zažila vzestup i pád nejslavnější starověké říše a zvedá se z popela jako znovusjednocený stát, neuniknou Jamesovu bystrozraku ani první excesy masového cestování v časech, kdy se na silnicích teprve začínaly ozývat klaksony automobilů a památková péče byla v plenkách. Čtenář užasne, nakolik jsou autorovy postřehy stále aktuální jak na nejnavštěvovanějších místech Itálie, tak v zákoutích daleko od hlučícího davu. Ale ať už se James trefuje do babylonského srocení na benátské laguně, ať si dobírá politické poměry odrážející se v ulicích věčného Říma, ať se kochá zaostalostí venkova nebo se koří tisícileté kráse Florencie, Sieny či Ravenny, poslouží milovníkovi Itálie jako zasvěcený průvodce nejvyšší třídy. Estetická vnímavost se v jeho osobitém náhledu snoubí s jiskrným nadhledem a tradicí anglosaského humoru, a tak výsledek této vášně k sladké Itálii zastiňuje cestopisy jeho nejtoulavějších amerických předchůdců: Marka Twaina a Hermana Melvilla.  ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Americký klasik Henry James (1843–1916) je dosud považován za nejpůsobivějšího stylistu angličtiny a hloubka jeho postřehů o nitru člověka a nádheře prostých věcí ho řadí k nejvýraznějším průkopníkům modernismu. Syn vlivného newyorského teologa a zběhlík z Harvardu strávil většinu života v Evropě, především v Británii, kde žil trvale od roku 1876.Tehdy už měl za sebou dvě grand tours po nejnavštěvovanějších středomořských státech, při nichž glosoval mentalitu středního stavu „na cestě“. Zatímco dojmy z putování zemí galského kohouta shrnul v cyklu Malá cesta po Francii (1884), jeho celoživotní vášeň pro italské slunce, památky a nálady se odráží v novele Daisy Millerová (1878) a v románu Portrét dámy (1881). Nejdůvěrněji však zemi svému srdci zaslíbenou uctil v souboru črt Italské hodiny (1909).Jamesovy romány a povídky, které zpravidla líčí bolestnou srážku naivně upřímných, vnitřně čistých Američanů s pletichami Starého světa, byly mnohokrát citlivě zfilmovány. V češtině se ale dosud dočkaly uvedení sotva z poloviny. Autor próz Listiny Aspernovy (1888), Co všechno věděla Maisie (1897) či Washingtonovo náměstí (1880) proslul i jako strůjce viktoriánských duchařin, například enigmatické novely Utažení šroubu (1898). Některé další žánrové hříčky spisovatele, jenž své sepětí s ostrovními hodnotami stvrdil roku 1915 přijetím britského občanství na protest vůči liknavému postoji USA k válce, shrnuje český výbor Strašidelné příběhy (č. 2012).  

Henry James ve svých jednadvaceti črtách vypráví o dojmech z Anglie, z jejího zvláštního kouzla, z Londýna i jiných, menších městeček. Henrymu Jamesovi je v Anglii dobře, tak dobře, že ji poctil magií výřečnosti, v níž svého času nenašel mezi Američany konkurenta. Při objevování krás země, kterou coby odchovanec měšťanského New Yorku na sklonku života přijal za náhradní vlast, se jeho bystrozrak uplatní nejen ve chvílích, kdy se fascinovaně zahledí na Londýn, babylonskou podstatou děsivý a zároveň lákavý mumraj lidských typů. Jasnozřivě se projeví i na vrcholcích majestátních útesů, na sedačce obyčejné lokálky, na chodbách sirotčince nebo na výpravách, při nichž spisovatel z pozic vlažného křesťana glosuje zdánlivě ustrnulý klid zdejších katedrálních městeček.Stranou od projevů rodícího se masového turismu putuje autor pěšky, na bicyklu i ve člunu za dávnou historií ostrovní velmoci, jelikož malebné trosky ohlodané zubem času ho odedávna vábí nejvíc. Kráčí ve stopách kolegů Thackerayho, Dickense či Scotta a všímá si pozůstatků „veselé Anglie“ ze Shakespearových dob. To dědictví je přece patrné i nadále: v rozkochání pozdní viktoriánské éry, která se navzdory útlocitně pěstěné uměřenosti tak ráda baví, zvlášť když se namane neděle, park, neřkuli dostih v Derby. Angličan svého času vynašel způsob, jak pohodlně žít a současně si uhájit čest i svobodu volby – a o tom jednadvacet črt láskyplně ostřených Jamesovou „dvojitě broušenou ironií“ vypovídá ze všeho nejvíc. Překladatelka Petra Martínková získala za překlad tohoto románu tvůrčí cenu Obce překladatelů.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Americký klasik Henry James (1843–1916) je dosud považován za nejpůsobivějšího stylistu angličtiny a hloubka jeho postřehů o nitru člověka a nádheře prostých věcí ho řadí k nejvýraznějším průkopníkům modernismu. Syn vlivného newyorského teologa a zběhlík z Harvardu strávil většinu života v Evropě, především v Británii, kde žil trvale od roku 1876.Tehdy už měl za sebou dvě grand tours po nejnavštěvovanějších středomořských státech, při nichž glosoval mentalitu středního stavu „na cestě“. Zatímco dojmy z putování zemí galského kohouta shrnul v cyklu Malá cesta po Francii (1884), jeho celoživotní vášeň pro italské slunce, památky a nálady se odráží v novele Daisy Millerová (1878) a v románu Portrét dámy (1881). Nejdůvěrněji však zemi svému srdci zaslíbenou uctil v souboru črt Italské hodiny (1909).Jamesovy romány a povídky, které zpravidla líčí bolestnou srážku naivně upřímných, vnitřně čistých Američanů s pletichami Starého světa, byly mnohokrát citlivě zfilmovány. V češtině se ale dosud dočkaly uvedení sotva z poloviny. Autor próz Listiny Aspernovy (1888), Co všechno věděla Maisie (1897) či Washingtonovo náměstí (1880) proslul i jako strůjce viktoriánských duchařin, například enigmatické novely Utažení šroubu (1898). Některé další žánrové hříčky spisovatele, jenž své sepětí s ostrovními hodnotami stvrdil roku 1915 přijetím britského občanství na protest vůči liknavému postoji USA k válce, shrnuje český výbor Strašidelné příběhy (č. 2012).

Výbor z povídek Guy de Maupassanta, jednoho z nejslavnějších francouzských spisovatelů 2. poloviny 19. století, vybral, uspořádal a nově přeložil Jiří Žák. Sbírce vévodí Kulička, příběh nevěstky, která svou lidskostí a nefalšovaným vlastenectvím zahanbí licoměrné, sobecké měšťáky, která byla poprvé vydána roku 1880 v souboru Médanské večery. Kulička je autorova novelistická prvotina a francouzský kritik A. Thibaudet o ní výstižně poznamenal, že Maupassant „nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se prostě překonat nedá“. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Guy de Maupassant (1850-1893) byl francouzský povídkář, romanopisec a dramatik, představitel literárního realismu a naturalismu. K hlavním tématům jeho knih patří láska, příroda a sport, život na normandském venkově, každodenní život pařížského měšťanstva a úředníka, prusko-francouzská válka z roku 1870, ale často také hrůza, strach a šílenství. Hrdinové příběhů Maupassanta jsou stejně tak venkované, měšťané a aristokraté jako deklasované živly a prostitutky. Jeho studium práv v Paříži přerušila prusko-francouzská válka, v níž bojoval. Na jeho literární začátky dohlížel spisovatel Gustave Flaubert, který se znal od dětství s jeho matkou. Ten ho také seznámil s jinými spisovateli, např. se Zolou nebo Turgeněvem. Po zhoršení finanční situace rodiny pracoval Maupassant od roku 1872 jako úředník na různých ministerstvech. Od roku 1882 se jako úspěšný autor mohl již zcela věnovat literatuře. Okamžitý úspěch povídky Kulička uveřejněné ve Večerech médanských, předurčil Maupassantovu uměleckou dráhu prozaika. V krátkém, ale velmi plodném tvůrčím období let 1880 – 1891 napsal přes tři sta povídek, šest románů, tři divadelní hry a tři cestopisy. Kromě toho také stovky studií, předmluv, novinových článků a kronik. Od konce 80. let se u autora začaly projevovat příznaky duševní choroby. Zemřel na progresivní paralýzu v psychiatrické léčebně v Paříži.    

Román o životě,lásce a smrti. Jeden z prvních francouzkých realistických románů, který vypráví nejen o velké lásce dvou mladých lidí, ale líčí také poměry ve Francii za vlády Ludvíka XV. Hrdinka románu se stala nesmrtelnou literární postavou, jež inspirovala četné další umělce, básníky, hudebníky i malíře. Byla předlohou ke stejnojmené rozsáhlé básni národního umělce V. Nezvala.

Na svém románu Proces začal Kafka pracovat již v roce 1914, prvního vydání se však toto dílo dočkalo až po autorově smrti roku 1925. Zavádí nás do fantomatického, a přesto přesně viděného světa - do světa, v němž věci odporují logice všedního života a podléhají zákonitostem tíživého snu. V den svých třicátých narozenin se prokurista velké banky Josef K. probudí a ke svému překvapení zjistí, že dva neznámí muži vnikli do jeho bytu, aby jej zatkli, protože je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem. Začíná rok trvající proces, v němž se průměrný úředníček musí utkat s neviditelným mocenským aparátem, s dusivou byrokracií, z níž pozná jen nejspodnější příčky, s přezíravostí okolí...To vše v něm vzbudí sice nejasný, ale nutkavý pocit vlastní viny. Kdo jej soudí a proč? ptá se čtenář společně s protagonistou románu, a přesto, anebo snad právě proto, že tato otázka zůstává až do poslední stránky bez odpovědi, je Kafkův Proces jedním z nejvýznamnějších literárních obrazů odrážejících atmosféru pohnutého dvacátého století.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Franz Kafka (1883-1924) byl pražský spisovatel židovského původu, jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století.Narodil se na Starém Městě v Praze, kde i později žil, v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky a Julie Kafkové. Nejprve navštěvoval Německou chlapeckou obecnou školu v Masné ulici 12 (1889–1893), poté Německé státní gymnázium v paláci Golz-Kinských na Staroměstském náměstí 12 (1893–1901). V letech 1901 až 1906 studoval práva na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity a navštěvoval ještě přednášky germanistiky a dějin umění. Krátce byl zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali. V letech 1907 až 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně, nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. V tomto zaměstnání byl velmi nešťastný a své zaměstnavatele neměl velmi rád. Přesto dosáhl jistého kariérního úspěchu.Na podzim 1917 začal trpět tuberkulózou, kvůli níž opustil v roce 1922 své zaměstnání v pojišťovně a jež mu přivodila smrt. Zemřel v rakouském sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu. K svému dílu byl Kafka neobyčejně kritický. Jen malou jeho část uvolnil, většinou pod nátlakem, ke knižnímu vydání (Rozjímání, Proměna, Ortel, cyklus Venkovský lékař, V kárném táboře, cyklus Umělec v hladovění). Větší část jeho díla, která později vytvořila Kafkovu světovou slávu (romány Nezvěstný, Proces a Zámek, přes 30 povídek a desítky fragmentů, Deníky z let 1909–1923 a cykly korespondence Felice, Mileně, Ottle a rodině a Rodičům z let 1922/24) byla vydána až z jeho pozůstalosti díky tomu, že jeho nejbližší přítel Max Brod nerespektoval Kafkovo přání aby jeho rukopisy bez milosti spálil.   

"První moderní anglická autorka" "Mladší sestra Shakespearova" to jsou jen dva z mnoha lichotivých atributů, jimiž obdivovatelé vzdávají hold autorce, která už víc jak dvě století poutá neutuchající lásku vděčných čtenářů. V dobách, kdy ženy bývaly křehké květinky a mladé dívky často interesantně omdlévaly, vytvořila Jane Austenová ve své Emmě hrdinku z jiného kadlubu. Když v útlém mládí ztratí matku a na otce, slabošského hypochondra, nelze spoléhat, ujme se správy věcí na rodném panství sama a nároky, které na ni nelehká situace klade, vypěstují v bystré dívce vlastnosti suverénního generála. Jen ona všemu rozumí, jen ona ví, co je pro každého dobré. Tímto způsobem ovšem kráčí od maléru k maléru a často pěkně zavaří i těm, kterým upřímně chtěla pomoci. Ale protože jí nechybí dobré srdce, časem zmoudří a pochopí, kde hledat v životě ty pravé hodnoty. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jane Austenová (1975-1817) byla anglická spisovatelka, zakladatelka moderního rodinného románu v anglické literatuře.Narodila se v rodině duchovního. Studovala krátce na soukromých středních školách v Oxfordu a Readingu. Další vzdělání a vztah k literatuře získala především četbou anglických a cizích autorů. Pro úzký okruh rodiny psala Jane Austenová již od patnácti let krátké prózy, básně i dramatické scény. Nikdy se neprovdala, po smrti otce žila s matkou a sestrou v Southamptonu, později v Chawtonu. Zde se věnovala rozsáhlejší tvorbě, připravovala se k vydání svých děl, většinu z nich několikrát přepracovávala. Její díla vycházela za jejího života anonymně, s jejím jménem byla vydávána až po její smrti. Plného pochopení dosáhla až ve dvacátém století. Ve většině románů Jane Austenové je ústředním motivem myšlenkové a emociální zrání mladé hrdinky. Zkoumá svět z ženského hlediska, vychází ze znalostí lidské povahy. Vytváří ve svých románech životné postavy, nedostatky jejích hrdinů vycházejí především ze špatné rodinné výchovy. Všechny její zápletky se zabývají láskou, i když o ní zřídka přímo hovoří.

Slavný román Nebezpečné známosti francouzského spisovatele Choderlose de Laclose (17411803) už víc než dvě století strhuje čtenáře příběhem rafinovaně předstírané lásky, jež je pouze vypočítavou a krutou hrou. Dva hlavní aktéři, markýza de Merteuil a vikomt de Valmont rozdmýchávají milostné city svých obětí, které ze msty nebo pro zábavu vtahují do svých nemilosrdných hrátek. Kořením příběhu jsou jejich neuvěřitelně vykalkulované spletité strategie, aristokratický cynismus, ale i velmi trefná analýza matoucích citů, které nakonec zničí i oba konspirátory lásky.

William Shakespeare se proslavil zejména jako autor řady divadelních her, jeho tvorba ale zarhnuje i díla básnická, zejména pak 154 sonetů představených v této sbírce. Kromě milostných vyznání se texty dotýkají i témat jako plynutí času, smrt či erotická touha, naráží ale i na dobové politické události či lásku záměrně zesměšňuje. Některé básně psané mladému muži či bez jasného adresáta vedly k dohadům o Shakespearově bisexualitě, v jiných částech se autor obrací na záhadnou "temnou dámu" či básníka, se kterým soupeří - i po několika stech letech bádání však přesnou identitu žádného z nich neznáme. Ačkoli jsou Shakespearovy sonety výrazově i formálně dokonalou ukázkou alžbětinské literatury, jejich témata jsou nadčasová a snadno dokáží oslovit i dnešního čtenáře.

Jane Austenové mohlo celé devatenácté století děkovat za galerii krásných moderních žen, které měly odvahu chovat se tak, jak jim velel zdravý rozum - ať už to byla Elizabeth z Pýchy a předsedku, Eleonor z Rozumu a citu nebo Anna z románu Anna Elliotová. Její první publikovaný román Rozum a cit (1811) dodnes nachází čtenáře a především čtenářky, neboť hrdinkami jsou dívky a ženy, které se musí smířit s tvrdostí života a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. I po téměř dvou staletích překvapuje Austenová neobvyklou zápletkou, jemným humorem, skvělými dialogy i vřelostí citu. Mnohými čtenáři i kritiky je proto považována za největší autorku anglické prózy. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jane Austenová (1975-1817) byla anglická spisovatelka, zakladatelka moderního rodinného románu v anglické literatuře.Narodila se v rodině duchovního. Studovala krátce na soukromých středních školách v Oxfordu a Readingu. Další vzdělání a vztah k literatuře získala především četbou anglických a cizích autorů. Pro úzký okruh rodiny psala Jane Austenová již od patnácti let krátké prózy, básně i dramatické scény. Nikdy se neprovdala, po smrti otce žila s matkou a sestrou v Southamptonu, později v Chawtonu. Zde se věnovala rozsáhlejší tvorbě, připravovala se k vydání svých děl, většinu z nich několikrát přepracovávala. Její díla vycházela za jejího života anonymně, s jejím jménem byla vydávána až po její smrti. Plného pochopení dosáhla až ve dvacátém století. Ve většině románů Jane Austenové je ústředním motivem myšlenkové a emociální zrání mladé hrdinky. Zkoumá svět z ženského hlediska, vychází ze znalostí lidské povahy. Vytváří ve svých románech životné postavy, nedostatky jejích hrdinů vycházejí především ze špatné rodinné výchovy. Všechny její zápletky se zabývají láskou, i když o ní zřídka přímo hovoří.