Literatura faktu

Neohrožené ženy z amerických a britských tajných služeb za druhé světové války. Kniha poodkrývá dosud neznámá fakta o špionáži a tajných operacích za druhé světové války a odhaluje pozoruhodné osudy odvážných žen, které se za tímto účelem dobrovolně vypravily na nepřátelské území.Byly vysílány americkým Úřadem pro strategické služby (OSS) a britským Útvarem zvláštních operací (SOE) do nacisty okupované Evropy, aby tam vybudovaly síť odbojových organizací. Kuráž, energie a důvtip těchto mladých smělých žen napomohly Spojencům probít se z normandských pláží a několika se dokonce podařilo v době vrcholící války proniknout do srdce Hitlerovy říše – do Berlína.  Všechny agentky šly do akce s vědomím, že je mohou nacisté chytit, mučit a zabít, přesto se na jejich místa hlásily další a další. Román Stínové válečnice vypráví příběhy mimořádně vynalézavých a silných žen, které dosud zůstávaly pohříchu nevyřčeny.   ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Gordon Thomas je autorem padesáti šesti knih. Některé pronikly do výběrů US Book of the Month Club, Literary Guild a Readers Digest Book Club. Obdržel dvě ceny Mark Twain Society za vynikající novinářskou práci. Podle sedmi jeho knih byly natočeny filmy.Greg Lewis je novinář, dokumentarista a spisovatel. Napsal desítku faktografických knih o nejrůznějších tématech od dějin, přes popkulturu po sport. Pracuje také jako ghostwriter. Vytvořil přes šedesát dokumentů pro televize a rádia a získal významná ocenění od BAFTA Cymru a britské Guild of Health Writers.

Zásadní kniha o vzestupu a pádu nejvýznamnějšího mexického narkobarona Joaquína „Prcka“ Guzmána od reportéra deníku The New York Times, jehož reportáže o soudním procesu obletěly svět. Joaquín „Prcek“ Guzmán je nejlegendárnějším mexickým překupníkem drog. Jako šéf drogového kartelu Sinaloa patřil k nejnebezpečnějším mužům na světě. Díky svému neohroženému vzestupu k moci, své brutalitě, šarmu, slabosti pro luxus, zálibě v přestrojování, opakovaným dramatickým útěkům z vězení i nepravděpodobnému setkání se Seanem Pennem si vypěstoval i image nejznámějšího psance na světě. Nakonec byl po mnohaletém plánování při odvážné operaci amerických a mexických bezpečnostních složek zatčen. Tato kniha nabízí celý „Prckův“ epický příběh od jeho skromného původu až po odsouzení v brooklynské soudní síni. Reportáž o procesu z pera dlouholetého reportéra The New York Times Alana Feuera věnujícího se trestnímu právu patří k nejpoutavějším žurnalistickým počinům posledních let.  ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Alan Feuer je novinář pokrývající pro deníky Metro a The New York Times soudní procesy a trestní soudnictví. Ve svých článcích se věnuje gangům, vězením, policejním přečinům, nespravedlivě odsouzeným a vládní korupci. Žije v New Yorku.

Nevšední příběh hrdinky, která z varšavského ghetta zachránila 2500 dětí. Irena Sendlerová bývá srovnávána s Oskarem Schindlerem, protože zachránila před jistou smrtí dva a půl tisíce dětí z varšavského ghetta. Irena ale neměla žádné výjimečné postavení ani majetek. Dalo by se říci, že to byla obyčejná sociální pracovnice. Měla ale zvláštní dar – uměla svým vzorem, odvahou a přesvědčením strhnout ostatní a spolu s nimi pak dokázat neuvěřitelné věci. Pro každé zachráněné dítě přitom riskovalo vlastní životy nejméně deset statečných a obětavých lidí z celé Varšavy. Nemluvňata pašovali v kufrech, krabicích i v rakvích, starší děti prováděli páchnoucími a nebezpečnými kanalizačními stokami.V roce 1943 Irenu zatklo gestapo, naštěstí ale nevěděli, že je klíčovou osobností polského odboje. Tři měsíce ji mučili, Irena však nevyzradila nic. Odboj ji zachránil pár minut před popravou… ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tilar J. Mazzeo (*1971) je kanadsko-americká kulturní historička a spisovatelka. Na univerzitě získala doktorát z anglické literatury a v současné době vyučuje tvůrčí psaní na vysoké škole. Je vdaná za kanadského profesora Roberta Milese.Je autorkou řady děl z oblasti kulturní historie a životopisné literatury. Velmi úspěšná byla její biografie o Barbe-Nicole Clicquot Ponsardin s názvem The Widow Clicquot (2008). O dva roky později jí vyšla kniha o známém parfému The Secret of Chanel No. 5. V roce 2014 vydala The Hotel on Place Vendôme (česky Hotel Ritz), který se stal bestsellerem. Zatím poslední vydanou knihou je biografie o polské sociální pracovnici Ireně Sendler, která v průběhu druhé světové války zachránila 2500 dětí z varšavského ghetta - Irena's Children (Ireniny děti).

Temný příběh Belle Gunnessové, nejznámější americké sériové vražedkyně. V panteonu sériových vrahů zaujímá Belle Gunnessová jedinečné místo. Byla to všemu se vymykající psychopatka, žena, která vraždila ve velkém, zčásti z chamtivosti, ale hlavně z čirého potěšení. Mezi lety 1902 a 1908 nalákala na svou „vražednou farmu v Indianě“ řadu nic netušících obětí. Někteří byli nájemní dělníci. Jiní nic netušící staří mládenci. Všichni zmizeli beze stopy. Poté, co byla jejich těla vykopána, se zjistilo, že byli nejen otráveni, jako oběti jiných vražedkyň, ale byli také doslova poraženi jako na jatkách.Pekelná princezna je strhující popis jednoho z nejsenzačnějších řádění masového vraha v análech amerického zločinu: šokující série vražd spáchaných ženou, která vešla ve známost jako Lady Modrovousová. Napínavá a poutavě napsaná kniha Harolda Schechtera je jediným autoritativním popisem tohoto notoricky známého případu a první, která o tématu, jež v sobě nese veškeré prvky klasického záhadného příběhu a děsivé hororové zvraty, přinesla dosud neznámé informace.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Harold Schechter je americký autor, který se specializuje na sériové vrahy. Byl dvakrát nominován na Cenu E. A. Poea za nejlepší knihu o zločinu, je autorem zhruba desítky knih v žánru kriminální literatury faktu. Vystudoval State University of New York v Buffalu, kde získal titul PhD pod vedením Leslieho Fiedlera. Je profesorem americké literatury a populární kultury na Queens College na City University of New York. Jeho manželkou je básnířka Kimiko Hahn a mají spolu dvě dcery, spisovatelku Lauren Oliverovou a profesorku filozofie Elizabeth Schechterovou.

Nejlepší lezci světa diskutují o hranicích horolezectví. V roce 1968 došlo k zásadní proměně hodnot, jejíž důsledky ovlivnily i skalní lezení. Reinhold Messner uspěl ve svém nejobtížnějším prvovýstupu na střední pilíř Sassa dla Crusc v Dolomitech a ve stejné době Royal Robbins z Yosemitského údolí vyzval horolezce, aby se vrátili k čistému horolezectví (clean climbing). Od padesátých let svět ovládalo technické lezení, v době studentských nepokojů však Reinhold Messner svým článkem Zabíjení nemožného vybídl lezce, aby se při svých výstupech zřekli všech technických pomůcek. A tímto okamžikem se horolezectví opět vydalo směrem k volnému stylu lezení. Jeho výzvu vyslyšeli především začátečníci, nikoliv však pokročilí lezci. Editoři v knize shromáždili eseje nejlepších horolezců světa (mezi jinými i Adama Ondry či Igora Kollera), kteří se zamýšlejí nad vývojem tradičního a také volného horolezectví, nad tezemi Royala Robbinse a nad článkem Reinholda Messnera, a vyprávějí čtenářům o umění zdolat ty nejobtížnější hory a skalní stěny světa.   -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Reinhold Messner je italský horolezec, cestovatel a spisovatel. Je prvním horolezcem, který zdolal všech 14 osmitisícovek, jako první zlezl Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje a jako první provedl na Mount Everest kompletní sólový výstup bez lan. Je autorem mnoha desítek knih, z nichž bylo přibližně 30 přeloženo do češtiny.

Novodobé dějiny světa v kolorovaných fotografiích. Výjimečná a v současné knižní produkci ojedinělá publikace Barvy času pokrývá více než 100 let světových dějin: od vlády královny Viktorie a americké občanské války až ke kubánské krizi a počátkům kosmického věku. Zaznamenává vzestup a pád impérií, vědecké objevy, průmyslový vývoj, umění, tragédie válek, politiku míru a životy mužů a žen, kteří tvořili dějiny. Bohatě ilustrovaná kniha je společným dílem renomovaného britského historika Dana Jonese, autora bestsellerů žebříčku The New York Times, a talentované brazilské umělkyně Mariny Amaralové. Ta na základě unikátních fotografií vytvořila 200 úchvatných obrazů, které přivedla k životu s pomocí digitálního kolorování. Dan Jones ke každému z nich napsal poutavý text, který jej zasazuje do historického kontextu. Vznikl tak živoucí celistvý obraz světa, v němž dnes žijeme.  ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dan Jones je historik, moderátor a mnoha cenami ověnčený novinář. Píše pro významná média jako The Sunday Times, The Daily Telegraph, The Wall Street Journal. Je autorem několika mezinárodních bestsellerů, které si získaly čtenáře po celém světě – například The Plantagenets, The Templars a The Wars of the Roses. Marina Amaralová je brazilská umělkyně, která se specializuje na kolorování historických fotografií.

Působivá biografie jednoho z nejslavnějších alpinistů světa. Detailní a dojemný profil jedné z nejuznávanějších, nejsložitějších a nejsamotářštějších hvězd světového horolezectví. Wojtek Kurtyka je jedním z největších horolezců všech dob a stal se jednou z vůdčích postav polské zlaté horolezecké generace, jež v 70. a 80. letech 20. století zásadně posunula hranice himálajského lezení. Díky svému vizionářskému přístupu vylezl mnoho dodnes uznávaných cest. Výjimečný je především jeho prvovýstup alpským stylem západní stěnou Gašerbrumu IV, kterému se někdy přezdívá „výstup století“ a dosud nebyl nikým zopakován. Po opakovaných pokusech udělit mu Zlatý cepín za celoživotní dílo („Oscara“ horolezeckého světa), Kurtyka tuto poctu nakonec přijal. Jako silný introvert odmítl bezpočet žádostí o rozhovor či vystoupení na festivalech, souhlasil ale se spoluprací na této dlouho očekávané biografii.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Bernadette McDonaldová je spisovatelka, lezkyně a bývalá ředitelka Banff Mountain Film Festival. Je autorkou asi desítky knih o horolezectví a horské kultuře, které byly přeloženy do osmi jazyků, mj. Lezci svobody a Kurtyka. Za své knihy obdržela několik literárních cen, například italskou cenu ITAS (2010), indickou Kekoo Naoroji Award za horolezeckou literaturu (2008, 2009 a 2011), Summit of Excellence Award (2007) a King Albert Award. Byl jí také propůjčen řád Alberta Order of Excellence (2010). Ve svém oboru je uznávanou autoritou.  

Inspirativní životopis pozapomenuté horolezecké legendy. Jerzy Kukuczka, známý jako „Jurek“, byl slavný polský horolezec, který jako druhý člověk (po Reinholdu Messnerovi) zdolal všech 14 osmitisícovek. Trvalo mu to pouze osm let, což dodnes nikdo nepřekonal. Většinu výstupů navíc uskutečnil bez umělého kyslíku, v zimě nebo novými cestami, a proto bývá mnohdy považován za nejlepšího výškového horolezce 20. století. Zahynul 24. října 1989 při výstupu na Lhoce jižní stěnou, když se mu přetrhlo lano. O pár dnů se tak nedožil změny režimu. Právě fakt, že tehdejší komunistický režim v Polsku pro něj byl velkou brzdou, dělá jeho činy ještě výjimečnější.Biografie ale nepojednává jen o Kukuczkovi. Popisuje také, s jakými dnes nepředstavitelnými obtížemi se tehdy horolezci setkávali a jaký boj na mnoha frontách je to stálo. Přibližuje počátky polského himálajismu v padesátých a šedesátých letech, kdy se nutné vybavení vyrábělo doslova na koleni (doma šité oblečení, stavební helma, svářečské brýle – a bylo dostupné jen těm, kdo měli konexe), mluví o pocitu kamarádství, ze kterého vlivem doby vznikla rivalita, o tom, jak se vůbec horolezci tehdy živili, jak se vyrovnávali se ztrátami kamarádů spolulezců při nehodách či jak obtížné bylo v době politického vření vycestovat do novozélandských nebo aljašských hor.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dariusz Kortko a Marcin Pietraszewski jsou novináři deníku Gazeta Wyborcza. Kromě biografie Kukuczky, nejslavnějšího polského horolezce, jsou spoluautory několika dalších biografií významných polských osobností a také knihy popisující polský let do vesmíru z roku 1978.

Skutečný příběh o ztroskotání na Antarktidě vypráví Reinhold Messner. V roce 1914 vyráží anglický dobrodruh Frank Wild společně s významným polárním badatelem Ernestem Shackletonem a šestadvaceti dalšími muži na „poslední výpravu na Zemi“ s cílem přejít Antarktidu. Loď Endurance se však o ledovec rozdrtí dříve, než expedice vůbec dorazí k výchozímu bodu. Po celých pět měsíců muži driftují na ledové kře směrem na sever. Jenže kra se jim začíná pomalu rozpouštět pod nohama. Posádka se nakonec zachrání na ostrůvku, na kterém by je však nikdo nehledal – toto místo neznají ani velrybáři. A navíc v Evropě zuří první světová válka. Zatímco se Shackleton vydává s hrstkou mužů na malém člunu pro pomoc, na ostrově v neustálé tmě a příšerné zimě zůstává pod vedením Franka Wilda dvaadvacet trosečníků. Po celou antarktickou zimu v tom nejhorším vězení na světě udrží Wild ve svých mužích víru v záchranu – a to díky síle své osobnosti.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Reinhold Messner je italský horolezec, cestovatel a spisovatel. Je prvním horolezcem, který zdolal všech 14 osmitisícovek, jako první zlezl Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje a jako první provedl na Mount Everest kompletní sólový výstup bez lan. Je autorem mnoha desítek knih, z nichž bylo přibližně 30 přeloženo do češtiny.

Skutečný příběh malého židovského děvčátka, které se narodilo na samém počátku války a přežilo jen díky dvěma statečným ženám, které ho celou dobu ukrývaly. Píše se rok 1941, druhá světová válka je v plném proudu a v židovském ghettu se narodí malá holčička Ráchel. Její rodiče Jacob a Zippa ji přezdívají Lalečka a udělali by cokoli, aby ji zachránili. Těsně před jejími prvními narozeninami začnou nacisté ghetto likvidovat a Židy systematicky vyvražďovat. Zippa se s dcerkou schová v podkroví, kde se tísní asi sto dalších lidí. Jacobovi, který slouží jako židovský policista, je jasné, že zůstat znamená pro obě jistou smrt, a rozhodne se proto dceru zachránit za jakoukoli, i tu nejvyšší cenu. Podaří se mu ji i s manželkou propašovat za hranice ghetta, kde Zippa vyhledá své kamarádky z dětství Irenu a Sofii. Předá jim milovanou Lalečku a nakonec se vrací zpátky, aby zjistila, jaký osud potkal jejího muže a rodiče.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Amira Keidar se narodila na podzim roku 1963 v Kibucu v Izraeli. Poté, co sloužila jako důstojnice v izraelské armádě, žila 3 roky v Paříži, kde studovala obchodní francouzštinu a politologii. Po návratu z Francie dokončila bakalářské studium mezinárodních vztahů na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a pracovala šest let jako letuška pro izraelskou leteckou společnost EL-AL. Poté začala pracovat jako výzkumná pracovnice pro národní televizní kanál. Napsala desítky mini-biografií pro televizní rozhovory, které v té době televizní kanál vysílal. Díky výzkumu a psaní o životech lidí si uvědomila, že jejím cílem může být psaní biografií.V roce 2003 Rachel, dlouholetá přítelkyně Amiřiny matky, umírala na rakovinu. Na smrtelné posteli předala svým přátelům deník, který si její matka v roce 1942 sepsala během likvidace ghetta Siedlce (východně od Varšavy). V deníku, devítistránkovém dokumentu přeloženém z polštiny, 27letá žena popsala jasnými a střízlivými slovy všechna zvěrstva nacistické okupace v jejím rodném městě, a především děsivé dny během vyhlazování židovské komunity v Siedlcích. Rachelina matka podrobně popsala dny, které s roční Rachel strávily na půdě domu, zatímco nacisté pronásledovali Židy v ulicích Siedlce, aby je poslali do vyhlazovacích táborů.Když si Amira, jako mladá matka, přečetla tento deník o dítěti, které se snaží zůstat naživu, a o své matce bojující s nebezpečím venku i uvnitř podkroví, rozhodla se, že chce, aby se o tomto úžasném příběhu dozvěděli i ostatní.V červnu 2007 Amira opustila svou práci výzkumnice a o měsíc později se ocitla v letadle do Polska, aby zahájila vlastní výzkum knihy, kterou už měla na mysli. Knihu Lalechka dokončila v roce 2009. Poté, co Amira žila téměř 20 let na různých místech, usadila se se svými dvěma dcerami v Kibucu, kde se narodila. Irena a Sofia se navzdory nesmírnému riziku o Lalečku starají po celý zbytek války a nehledí přitom na nebezpečí vyzrazení, které by přineslo krutou smrt nejen jim, ale i všem jejich blízkým…   

Jak žily, milovaly a umíraly ženy Paříže ve 40. letech 20. století. A Francouzky si i nadále malovaly rty... Přestože v jádru knihy dřímá politika, jedná se o fascinující, bohatě ilustrovaný popis, jak dívky a ženy Paříže v letech 1939–1949 přežily druhou světovou válku a její následky, stále v grandiózním stylu. „Když si v roce 1924 Suzanne vzala inženýra Jeana Belperrona, usadil se mladý pár na Montmartre, kde si našel mnoho přátel mezi avantgardními umělci. Její přítelkyni, krásnou herečku a příležitostnou modelku klenotů Nusch Eluardovou, ženu a múzu surrealistického básníka Paula Eluarda, fotografoval Man Ray se šperky od Belperronové.“ Tato kniha však není o módě. Ženy Paříže této doby se musely den co den setkávat tváří v tvář s německými přemožiteli a okupanty – když jim prodávaly své šaty, aby si obstaraly prostředky na nákup potravin, či s nimi bok po boku cestovaly pařížským metrem, kde přednostní právo usednout měl německý voják. „Simone de Beauvoir 9. června napsala: „Vnímala jsem postup Němců jako osobní hrozbu. Měla jsem jen jedinou myšlenku, abych nebyla oddělena od Jean-Paula Sartra a nezůstala v okupované Paříži lapena jako krysa v pasti.“ V knize spisovatelky Anny Sebba se setkáme se širokou paletou ženských charakterů, od kolaborantek přes účastnice odboje, učitelky, spisovatelky, až po herečky a prostitutky a poznáváme, jak se rozhodnutí o životě a smrti stávala jejich každodenností. Anne Sebba se nesnaží knihou poskytovat vysvětlení, proč pařížské ženy učinily daná rozhodnutí a zvolily určitou cestu. Sdílí s námi vyprávění o jejich činech, přesvědčivé životní příběhy a pozoruhodný výběr fotografií, což dohromady promlouvá samo za sebe. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Anne Sebba je autorka životopisů, lektorka a novinářka. Napsala devět populárně naučných, kritiky uznávaných knih, většinou o výjimečných ženách, jakými byly Jennie Churchillová, módní návrhářka Laura Ashleyová, Matka Tereza nebo spisovatelka Enic Bahnoldová. Její nejnovější biografie Wallis Simpsonové, vévodkyně z Windsoru, se stala bestsellerem v Británii, Austrálii a USA. Anna Sebba pravidelně vystupuje v médiích je oficiální lektorkou pro národní vzdělávací a uměleckou asociaci Nadfax v Londýně a přednáší pro různé instituce a kluby, mimo jiné pro národní knihovnu Velké Británie The British Library. Je vdaná, má tři děti a čtyři vnoučata.

Školství v 19. století genderovou perspektivou. Publikace přináší nový a originální pohled na dívčí vzdělávání v 19. století, který se odlišuje od dosavadní historiografie. Autorka pojímá téma z genderového hlediska a používá metodu diskursivní analýzy, díky čemuž se objevují opomíjené aspekty dívčího vzdělávání a jsou vyvráceny doposud platné závěry o „nevzdělanosti“ českých dívek. Zásadní změnou je zejména spojení pedagogického a historického přístupu, které je použito k objasnění základních podmínek vzdělanosti dívek, tj. cíle vzdělávání v kontextu institucionalizace obecného rakouského školství 19. století, obsahové (ne)diferenciace a potažmo praktického uplatnění v běžném životě. V praxi tak dochází k propojování institucionalizace dívčího vzdělávání s kontextem proměn ženské role, tedy k narušení dominantního diskursu ženy jako manželky, matky a hospodyně. Hlavní zájem se soustředí na postavení ženy střední třídy v 19. století a tomu odpovídající vzdělávací potenciál, a to z hlediska elementárního i vyššího vzdělávání, jeho proměn a specifik. Nedílnou částí knihy je podrobná teoretická, ale i historiografická část, která čtenáře zevrubně seznámí se širokým, zejména anglosaským konceptem feministického a také genderového výzkumu i s metodologií k danému tématu, stejně jako s historiografickým souhrnem dosavadní české tvorby v této oblasti.  

Kniha přináší chronologický přehled historie českých médií na pozadí světových dějin. Zachycuje sociální a kulturní aspekty proměn tisku, vysílání a síťových médií a hlavní technologické inovace, které se na jejich vývoji podílely. V řadě samostatných medailonků připomíná významné osobnosti, jež jsou s médii neodmyslitelně spjaty.Noviny, časopisy, agenturní žurnalistika, filmy, rozhlasové a televizní vysílání, velká část internetové produkce (internetová verze tradičních médií, zpravodajské portály a blogy, mluvené slovo, filmy a hudba pro reprodukci či ukládání) a některé síťové služby jsou součástí jak naší každodennosti, tak ekonomické existence společnosti a politického rozhodování. Jsou také významným zdrojem kulturní produkce. V druhém vydání knihy došlo k velkým změnám především v kapitolách o médiích v meziválečném Československu a po roce 1989. Poslední kapitola zachycuje nástup internetové komunikace a digitalizaci českých médií.Publikace je určena zejména studentům vysokých a vyšších odborných škol, učitelům mediální výchovy, dějepisu a české literatury i všem, kdo potřebují či chtějí rozvíjet svou znalost masových médií a povědomí o jejich historickém vývoji. 2. upravené a doplněné vydání

Kniha, na kterou se právě díváš představuje kus historie rapové kapely, část historie života hrstky muzikantů, náhled do jejich soukromí, oslavu hudby a radosti z života s ní spojenou, a velmi malou část života fotografa. Představuje záznam toho, co jsem zažil, a v neposlední řadě snad i umění. Představuje projekt, kterej je v dnešní uspěchaný době digitálních médií odlišnej svým analogovým pojetím. Představuje fyzickej záznam chuti party lidí dělat to, co je baví tak, jak sami chtěj. Zázmam, kterej nesmažeš tlačítkem delete. Takže se na chvíli odpoj z internetu a ponoř se do víru černobílých událostí Prago Union. Vítej na palubě Dezorient Expressu…

Svědectví chlapce, jenž byl spolu se svých otcem zatčen kolaborantskou policií; později byli umístěni v koncentračním táboře Buchenwald. „Bylo mi teprve sedmnáct, když se jednou pozdě v noci ozvalo bušení na dveře. Francouzská kolaborantská policie vtrhla dovnitř a zatkla mne a mého otce coby členy odboje. Po měsících v celách francouzských věznic nacpali dva tisíce muklů do dvaceti železničních vagonů. Naším místem určení byl Buchenwald, nestrašnější tábor na území nacistického Německa. Stráže SS v nás viděli podlidi, jejichž život nemá žádnou cenu a jediným smyslem jejich existence je otrocká práce. Byl jsem mnohokrát zbit a hladověl jsem. Byl jsem svědkem brutálního mučení a nesmyslných vražd. Ale nakonec jsem přežil…“ Druhý díl tzv. Buchenwaldské trilogie (další díly: Buchenwaldské bestie – Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže; Buchenwald – Peklo na kopečku).  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Louis Gros byl v pouhých sedmnácti letech zatčen kolaborantskou policií a uvězněn v Buchenwaldu. Po válce se i se svojí manželkou usadil v malém francouzském městečku Mercury v Savojsku, nedaleko měst a Albertville (jihovýchodně od Paříže). Procestoval Spojené státy a několikrát se také setkal s americkým osvoboditelem KL Buchenwald, kapitánem Fredem Kefferem. Flint Whitlock je bývalým důstojníkem americké armády a cenami ověnčený autor několika knih o dějinách vojenství. Jeho článek o osvobození Dachau vyhrál v roce 2000 Cenu U.S. Army Historical Foundation’s Distinguished Article Award. Jeho kniha Distant Bugles, Distant Drums – o bojích regimentu coloradských dobrovolníků proti vojskům Konfederace za americké občanské války – vyh rála v roce…

Před deseti lety by nám spát u cizích lidí doma nebo nastoupit k cizímu člověku do auta připadalo bizarní a nebezpečné. Dnes je to ale běžná praxe, podobně jako nakupování online. Společnosti Uber a Airbnb zahájily novou éru: mění pravidla, nutí vlády přehodnotit zákony regulující podnikání a změnily přístup k cestování.Bestsellerová kniha amerického novináře rozebírá novou generaci podnikatelů ze Silicon Valley, kteří za pomocí moderních technologií narušují zaběhané konvence celých spotřebních odvětví. Po Stevu Jobsovi a Billu Gatesovi přichází Travis Kalanick z Uberu a Brian Chesky z Airbnb. Jak se jejich vlivem mění svět, ve kterém žijeme?Kniha se čte skoro jako detektivní příběh, zároveň může být inspirací nebo náhledem do kuchyně pro všechny, kdo se zajímají o budování firmy velkého významu. Poctivá novinařina plná zákulisních informací až drbů, dobře vystavěné příběhy, čtenář sleduje paralelně jak obě nyní velké a úspěšné společnosti, tak podobné konkurenční projekty.Povinná četba pro každého se zájmem o byznys a aktuální dění!  

Nerad o sobě mluvil, mnohé zamlčel. Co všechno se ještě o Hanuši Holzerovi dozvíme? Hanuš Holzer (1929–2016) se narodil do dobře situované rodiny, avšak dětství prožil v Terezíně, otec zahynul v Osvětimi. Oč méně se po válce věnoval studiím, o to více času trávil řešením dopravních situací v Praze, podnikal nevídané dálkové jízdy na mopedech, skútrech a motocyklech. Po okupaci v roce 1968 emigrovala rodina do Švýcarska, kde se dobře etablovala. Když Hanuš Holzer dovršil své šedesátiny, přišel listopad 1989 a on se dostal do víru událostí. Byl-li jeho dosavadní život až dosud plný nečekaných zvratů, teprve teď se zdramatizoval. Hanuš Holzer stál v pozadí vstupu koncernu VW do mladoboleslavské automobilky po boku jak předsedy představenstva VW, tak vlády ČR, dojednal dohodu s Baťou, stal se honorárním konzulem v Basileji, působil při nejrůznějších událostech, vždycky nenápadně, pokaždé mimořádně aktivně a efektivně. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- PhDr. Jan Králík (*1954) Pracoval 9 let ve Světě motorů, od roku 1985 působí jako publicista ve svobodném povolání. Je autorem více než čtyřiceti publikací věnovaných historii motorismu a jízdního kola.

Již sedmdesát let probíhá pátrání po ztracených nebo ukradených insigniích Karlovy univerzity. Univerzitní žezla, medaile, zakládací listiny a archiválie zmizely na konci druhé světové války. Dosud se ani nepodařilo zjistit, jestli jsou sedm set let staré symboly, neodmyslitelně patřící k imatrikulacím nebo promocím, ještě na světě. Zveme vás na dobrodružnou pouť pátrání po jejich stopách. Pouť, jejímž cílem možná zatím nebude jejich znovunalezení, ale může jím být alespoň výzva, aby se v bádání pokračovalo. Než se však vydáme na složitou cestu, podobnou hledání jehly v kupce sena, seznámíme se blíže s univerzitou a její historií. Bez pochopení toho, jak vznikla a vyvíjela se, kolika úskalími musela projít, jaké tvrdé boje sváděla o svou existenci, by nám unikl nedozírný význam jejích symbolů a důkaz, že Karlova univerzita je skutečně naší, českou univerzitou. 

"Štěstí se dá naučit a k tomu ještě zhubnout za tři měsíce 12 kilo", provokuje oblíbený moderátor Karel Voříšek. Svůj život „bez strachů a bez rohlíků“ popisuje s velkou dávkou upřímnosti. Zavede nás do zákoutí svého života, která zatím byla tabu. Nevyhýbá se ani okamžiku, kdy přišel o práci, a otevřeně mluví i o svém partnerském vztahu. Přidává recept na to, jak se zbavit různých strachů a obav, jak se naučit žít sám se sebou i s lidmi kolem, recept na lásku a na hádky, i na blbce kolem nás a v nás. Na závěr najdete i malou kuchařku a Karlovo desatero pro život. A to vše s humorem, ironií a nadhledem.Knihu doprovázejí vtipné ilustrace Petra Urbana. 

Projekt Lebensborn a pátrání jedné ženy po její pravé identitě. Program Lebensborn, výtvor Heinricha Himmlera, unesl až půl milionu dětí z celé Evropy. Prostřednictvím procesu nazvaného germanizace se měly stát příští generací árijské rasy během druhé fáze konečného řešení. V létě roku 1942 museli rodiče napříč nacisty okupovanou Jugoslávií podrobit své děti zdravotním kontrolám určeným k posouzení rasové čistoty. Jednomu takovému dítěti, Erice Matkové, bylo pouhých devět měsíců, když nacističtí lékaři prohlásili, že je vhodná k tomu, aby byla „dítě Hitlera“. Převezli ji do Německa a umístili k politicky prověřeným pěstounům. Z Eriky se stala Ingrid von Oelhafen. O mnoho let později začala Ingrid odhalovat pravdu o své identitě. Přestože s blížícím se koncem války nacisté mnoho záznamů o projektu Lebensborn zničili, podařilo se jí objevit dokumenty a důkazy, které ji zavedly zpět do místa narození a k její původní rodině. Postupně tak odhalila a zrekonstruovala celý svůj příběh – příběh Hitlerova ukradeného dítěte.  

Každodenní život mezi mučením, hladověním a pseudolékařskými pokusy. Na území obývaným civilizovaným německým národem existovalo místo, kde stráže SS bez omezení mučily, vraždily a nechávaly hladovět desetitisíce bezbranných vězňů. Kde nacističtí lékaři mohli volně provádět děsivé pseudolékařské experimenty a studnice zla neměla žádné dno. Kniha popisuje každodenní život v koncentračním táboře Buchenwald, kterému vládli lidé bez svědomí a zábran. Až ji budete číst, je pravděpodobné, že budete prožívat velmi nepříjemné pocity, avšak díky ní budete moci porozumět, co koncentrační tábor Buchenwald přesně znamenal. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Flint Whitlock je bývalým důstojníkem americké armády a cenami ověnčený autor několika knih o dějinách vojenství. Jeho článek o osvobození Dachau vyhrál v roce 2000 Cenu U.S. Army Historical Foundation’s Distinguished Article Award. Jeho kniha Distant Bugles, Distant Drums – o bojích regimentu coloradských dobrovolníků proti vojskům Konfederace za americké občanské války – vyhrála v roce 2007 cenu Southwest Book Award.Given Up For Dead, Whitlockova kniha o židovsko-amerických válečných zajatcích, kteří byli nuceni k otrockým pracím v nacistickém pracovním táboře, byla v roce 2008 doporučena radou pro výuku holokaustu v Tulse. Román o vietnamské válce Internal Conflicts získal v roce 2010 zlatou medaili za literární fikci od Military Writer’s Society of America.Tři z jeho knih navíc postoupily do finále Colorado Book Awards. Je také šéfredaktorem WWII Quarterly, vydávaného v Sovereign Media. Žije v Denveru, ve státě Colorado.

Povstání v srdci třetí říše a jeho zásadní podíl na ukončení druhé světové války. Porážka Hitlera jako přímý důsledek zrady jeho vlastních lidí. Paddy Ashdown na základě nově otevřených archivů neobyčejně poutavě odhaluje podíl nejvýznamnějších představitelů třetí říše na konci druhé světové války. Líčí jejich dramatické nasazení v boji za svobodnou Evropu, za nějž mnohdy zaplatili životem. Adolf Hitler se během svých posledních dnů, strávených v berlínského bunkru, nemohl vyrovnat se skutečností, že jej zradili vlastní lidé. Z velké části měl pravdu. V roce 1945 byla nacistická armáda rozdrcena na všech frontách, Hitlerův režim se hroutil a mnoho jeho posluhovačů včetně samotného Vůdce ušlo spravedlivému trestu. Ale ještě předtím, než válka vůbec začala, se v Německu spojila skupina vysoce postavených osobností s odhodláním Hitlera za každou cenu zastavit.Paddy Ashdown ve své knize poprvé vypráví příběhy lidí, kteří stáli na samém vrcholu Hitlerova Německa a snažili se nejprve předejít druhé světové válce a po jejím vypuknutí neúnavně pracovali na sabotáži Vůdcova vítězství. Na základě nově zveřejněných dokumentů se objevují opakované pokusy těchto konspirátorů varovat Spojence před Hitlerovými megalomanskými plány. Hlavní osou knihy je činnost velitele Abwehru admirála Wilhelma Canarise, jíž sabotoval Hitlerovu politiku, spřádal plány na jeho likvidaci a také umožnil systematický průchod klíčových vojenských tajemství třetí říše do Londýna, Washingtonu a Moskvy prostřednictvím špionážních sítí MI6, OSS (předchůdce CIA) a ruské rozvědky se sídlem ve Švýcarsku. Od roku 1943 vynakládali členové těchto skupin soustředěné úsilí na to, aby Německo uzavřelo s jednotlivými západními mocnostmi mír. Okamžitým ukončením války by se zajistilo, že východní Evropa nespadne do sovětského područí.Autor nabízí pohled za oponu zdánlivě jednotné třetí říše a odhaluje, že bombové atentáty na Hitlera, jimž se dostalo tolik pozornosti, byly ve skutečnosti jen malou částí mnohem rozsáhlejšího příběhu – příběhu, v němž špičky německého státu využily všech dostupných prostředků, včetně spiknutí, vražd a špionáže, aby zajistily, že Hitler bude poražen. Jejich motivací byla pověst rodné země a udržení liberálních a demokratických hodnot. Pro tyto odvážné spiklence byla současná podoba Evropské unie s ústředním postavením Německa snem, za nějž stojí za to položit život. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Paddy Ashdown (1941-2018) byl voják britského námořnictva a člen britských tajných služeb. Mezi lety 1983 a 2001 byl členem parlamentu a v letech 1988-1999 lídrem liberálních demokratů. Poté, co skončil v čele strany, věnoval se diplomatické kariéře. Později byl jmenován ředitelem mezinárodní samosprávy Bosny a Hercegoviny (2002-2006). Neohroženě prosazoval razantní protikorupční zásahy i penalizaci nejvyšších bosenských politiků kvůli jejich nedostatečné spolupráci s mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. V roce 2006 mu byl udělen Řád svatého Michala a svatého Jiří. Paddy Ashdown vydal od roku 2000 celkem osm úspěšných knih, kromě vlastních deníkových zápisků také historické romány zaměřené na dobu druhé světové války a skryté dění za oponou. Kniha Nein! Spiknutí proti Hitlerovi vyšla v Británii v roce 2018 těsně před jeho smrtí.

Automobilová a motocyklová soutěž Malou dohodou, byla největším motoristickým podnikem organizovaným v meziválečném Československu a v jeho spřátelených zemích. Historicky první knižní publikace věnovaná této motoristické soutěži, jež se jela v září 1937 na trase Praha-Bratislava-Košice-Užhorod-Kluž-Bukurešť-Bělehrad, líčí přípravy a průběh této ojedinělé akce a přináší dosud nezveřejněnou startovní listinu i kompletní výsledky soutěže. Z Prahy odstartovalo 73 automobilů a 58 motocyklů, z nichž 9 mělo postranní vozík, v cíli v Bělehradě bylo klasifikováno 63 vozů, 40 sólových motocyklů a 3 sajdkáry.Není bez zajímavosti, že vítěze tohoto přes 2400 km dlouhého a týden trvajícího klání určila až závěrečná jízda zručnosti na vojenském cvičišti na předměstí Bělehradu.Poutavý příběh ilustruje 170 dobových fotografií, z nichž mnohé jsou publikovány poprvé.

Aktualizované vydání stručného přehledu českých dějin, které zachycuje období od prvního osídlení našeho území až po současnost. Všechny podstatné události jsou zde uspořádány chronologicky. Kniha upoutá přehlednou strukturou textu umožňující jednodušší orientaci. Je oživena kresbami panovníků, prezidentů a dalších významných osobností. Součástí jsou rovněž historické mapy a přehled stavitelských slohů na území českých zemí. Příloha obsahuje seznam panovníků a hlav států sousedních zemí, předsedů vlád a papežů.  

Kniha vznikla na základě rozhovorů, v nichž se Miloš Jakeš volnou formou vyjadřuje k jednotlivým etapám a událostem stoleté historie Československa a novodobé České republiky. Uvádí, co se za čtyřicet let budování socialistické společnosti dokázalo a výsledky srovnává s hospodařením po roce 1989. Na základě faktů, považuje období let 1970 až 1989 za nejúspěšnější léta v historii samostatného Československa. Snaží se prokázat, že převrat v roce 1989 nebyl rozhodně dílem skupiny disidentů, ale části bezpečnostních složek a několika skupin stranických funkcionářů, které měly, s pomocí tlaku ulice, donutit stávající stranickou a státní garnituru k odstoupení. Proto období let 1989-1990 charakterizuje jako přechod „od stranického puče ke kontrarevolučnímu převratu“. Miloš Jakeš ve své knize ukazuje svůj pohled na jednotlivé události vnitřní i zahraniční politiky po roce 1989 až do roku 2019. Jedná se tedy o autentické vzpomínky a názory, které vycházejí v době třicátého výročí listopadových událostí v roce 1989. Jsou jeho osobním pohledem, se kterým se lze ztotožnit, nebo i s ním nesouhlasit. Text je doprovázen řadou cenných a někdy i neznámých dobových dokumentů a fotografií.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Pavel Pilný (*1944), rodák z východočeské Chrudimi. Člen Unie českých spisovatelů a Spolku českých novinářů. Politik, novinář, glosátor současné i zahraniční politiky. Je o generaci mladší než Miloš Jakeš a stejně jako on pochází z nemajetné rodiny z vícero sourozenců. V politice se začal angažovat jako dělník již od dob svého dospívání. Působil především v regionální politice. Dráhy obou aktérů se prolnuly na konci šedesátých let a jejich přátelský vztah trval až do smrti Miloše Jakeše.  

Přelom 19. a 20. století, zejména pak rozmezí let 1895-1905, lze označit jako zásadní z hlediska vývoje evropské i světové civilizace. Právě v tomto desetiletí vyvrcholilo století, v němž se odehrálo doposud největší zrychlení tempa změn v lidských dějinách, století, v němž průmyslová a technická revoluce podstatně změnily tvář světa.Autoři se této publikaci věnované „belle époque“, v kontextu obecněji známých historických dějů, soustřeďují na problémy a události, které v daném období vyvrcholily nebo prošly významnými peripetiemi a na země, pro něž byla léta na přelomu 19. a 20. století skutečně zlomovým obdobím. Podle vlastních slov měli nejdříve v úmyslu na několika krizových konfliktech přelomu XIX. a XX. století demonstrovat „soumrak evropského století“, tj. počátek pozvolného sestupu Evropy z dosavadního dominantního postavení ve světové politice i ekonomice. Soumrak evropského století zůstal jedním pólem této práce, ale zároveň se její záběr rozšířil a vyplnil zhruba časový rámec let 1895–1905.   

Vyhlazovací sektor Treblinky v druhé funkční fázi v porovnání se sektorem smrti v Sobiboru. Kniha podrobně zkoumá podmínky ve vyhlazovacím sektoru tábora smrti SS-Sonderkommando Treblinka s časovým ukotvením v tzv. druhé funkční fázi (září 1942–srpen 1943). V rámci komparace současně vykresluje situaci v sektoru smrti typologicky příbuzného tábora Sobibor. Zohledňuje jak perspektivu židovských vězňů, kteří byli přinuceni přímo se podílet na vyhlazovacích operacích, tak hledisko personálu, a to jak Němců, tak jejich přisluhovačů, ukrajinských strážných. Publikace mimo jiné obsahuje výběr z unikátního soubor fotografií ze Sobiboru zveřejněného v roce 2020 United States Holocaust Memorial Museum.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Mgr. Michal Chocholatý, Ph.D. (*1981) je český historik, spisovatel a učitel, který se zabývá dějinami nacistických táborů. Dosud publikoval trilogii Jiné místo, jiná doba (2005, 2006) z prostředí vyhlazovacího tábora Treblinka, je spoluautorem knihy The Treblinka Death Camp. History, Biographies, Remembrance, Hannover (2014) a autorem několika odborných článků o Treblince, Sobiboru a Majdanku. V roce 2019 vyšel jeho psychologicko-filozofický román o sobiborském třetím táboře s názvem Lager III. Ve stejném roce byla vydána kniha čerpající z jeho osobních setkání s posledními svědky Sobiboru a Treblinky s titulem Poslední z táborů smrti. Je autorem odborných (kvalifikačních) prací Plynové komory v KL Lublin ve světle poválečného bádání (obhájeno 2012) a SS-Sonderkommando Treblinka v první funkční fázi (obhájeno 2015). V minulosti také přispíval na různé literární servery a byl recenzentem knih s tematikou nacistických táborů. 

Skutečný příběh mimořádného odhodlání a nezdolnosti, který odhaluje, co obnáší a co znamená být oznamovatelem – whistleblowerem. Susan Fowlerové bylo pouhých pětadvacet let, když její blogový příspěvek, který popisoval sexuální obtěžování a pomstychtivé chování, které zažila ve společnosti Uber, pobouřil celý americký národ. Článek nakonec vedl k odvolání vlivného generálního ředitele společnosti Uber, ale jeho dopady byly mnohem větší, protože odvážné rozhodnutí Susan připojit k článku své jméno inspirovalo další ženy, aby veřejně promluvily o svých zkušenostech. V následujícím roce vystoupilo na veřejnost se svými zkušenostmi nebývalé množství žen a časopis Time označil Susan Fowlerovou za jednu z těch, kteří podnítili vznik hnutí #MeToo.V této knize se dělí o celý svůj příběh. Je to příběh mimořádného odhodlání a nezdolnosti, který odhaluje, co obnáší – a co znamená – být oznamovatelem (whistleblowerem). Dlouho před tím než Susan nastoupila do Uberu, byl její život definován tím, že se odmítala smířit se svým životním osudem. Přestože vyrůstala v chudobě a v dětství se jí dostávalo pouze minimálního vzdělávání, zvládla absolvovat jednu z prestižních vysokých škol Ivy League a poté získala vysněnou pracovní pozici v jedné z nejhodnotnějších společností v historii Silicon Valley. Pokaždé, když se s ní špatně zacházelo, bránila se nebo si našla jiný způsob, jak se ve svém životě posunout dál. Když ale zjistila, že Uber je prolezlý sexismem, rasismem a pomstychtivým jednáním a že firma s tím nic nedělá, věděla, že musí povstat a promluvit – bez ohledu na to, co ji to bude stát.Skandál v Uberu (v orig. Whistleblower) vás zavede hluboko do nitra tohoto šokujícího toxického pracoviště a odhalí netušené podrobnosti ohledně zveřejnění blogového příspěvku: Fowlerová byla vyšetřována a sledována, stala se cílem hackerů a bylo jí vyhrožováno, až se bála o svůj život. I když její příběh ukazuje, že situace je často nastavena ve prospěch statutu quo, slouží také jako zásadní připomínka toho, že svoji sílu můžete získat zpět. Její příběh je nejenom dojemným osobním vyprávěním, ale také výzvou, aby se každý z nás stal hrdinou svých vlastních příběhů a pokračoval v boji za spravedlivější a rovnější svět.

Vymítání ďábla – středověký rituál? Omyl. V roce 1976 podstoupila Němka Annelise Michelová sérii exorcismů. Byla opravdu posedlá, jak tvrdili dva katoličtí faráři, nebo šlo o schizofreničku s psychotickými sklony, jak dívku diagnostikovali lékaři? Ani jedna z těchto teorií nebyla dosud jednoznačně prokázána či vyvrácena. Jedno však je jisté – Anneliese zemřela a její případ se dočkal celosvětové publicity, když byli dva kněží a dívčini rodiče obžalováni ze zabití z nedbalosti. Tuto knihu sepsala krátce po vynesení rozsudku jedna ze soudních expertek, antropoložka Felicitas D. Goodmanová. Přináší vlastní, velice střízlivý pohled na celou událost, podložený osobními rozhovory s faráři, rodiči a očitými svědky a studiem soudních spisů, nahrávek rituálů a také ze studií náboženských tradic. Jak to tedy je? Chodí ďábel mezi námi? Zkuste si odpovědět sami, až dočtete tuto knihu, která od svého prvního vydání v několika reedicích v USA, Velké Británii, Německu a Polsku, v netrpělivě očekávaném českém překladu, vychází vůbec poprvé.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Felicitas D. Goodmanová (1914 - 2005) byla americká lingvistka a antropoložka. Narodila se v Maďarsku a do školy chodila v Transylvánii. Vystudovala překladatelství a tlumočnictví na univerzitě v Heidelbergu a několik desítek let pracovala jako překladatelka vědeckých textů a dokumentátorka. Po druhé světové válce emigrovala do Ameriky, kde se zapsala na postgraduální studium na Ohijské státní univerzitě, aby se naučila něčemu novému. Zpočátku ji lákalo další studium lingvistiky, za které získala v roce 1968 magisterský titul, nakonec se ale objevila v antropologii. Byla to láska na první pohled, a to zejména proto, že bylo Felicitas umožněno věnovat se dlouholeté vášni: studiu náboženského chování. Ve své disertační práci se posléze věnovala různým aspektům této problematiky, takzvaným krizovým kultům. Doktorát získala v roce 1971. V letech 1968 – 1979 vyučovala lingvistiku a antropologii na Denisonově univerzitě a přibližně ve stejné době se začala věnovat psaní a výzkumu. Zemřela v roce 2005 v americkém Ohiu. 

Here comes The Boss. Rocková ikona Bruce Springsteen vlastními slovy. Málokterá z hudebních hvězd o sobě dokáže vyprávět takhle upřímně a naléhavě. Podobně jako ve Springsteenových písních se i v jeho autobiografii táhne nepřeslechnutelná lyrická nota, zároveň z ní ale zní moudrost člověka, který už toho má hodně za sebou a dokáže o tom zajímavě přemýšlet. V roce 2009 vystoupil Bruce Springsteen se svou kapelou E Street Band v poločasovém programu Super Bowlu, finálového ligového zápasu v americkém fotbalu. Byl to tak neobyčejný zážitek, že se o tom rozhodl napsat. A pak v tom pokračoval dál a dál, až z toho vznikla tahle autobiografie. Svůj životní příběh sepisoval slavný písničkář celých sedm let. Jeho styl se vyznačuje stejnou upřímností, osobitým humorem a originalitou, jaké svět miluje v jeho skladbách. V knize popisuje dětská léta v katolickém prostředí městečka Freehold v New Jersey, kde zažil „velký třesk“ aneb první vystoupení Elvise Presleyho v televizní show Eda Sullivana. Vypráví, jak se rozhodl stát se muzikantem a začal pro to dělat první poslední, vzpomíná na první úspěchy v barových kapelách v Asbury Parku i na vznik slavného E Street Bandu. S odzbrojující upřímností se vůbec poprvé dělí i o soukromé zážitky a trampoty, které inspirovaly jeho nejlepší písně. Mimo jiné se v knize píše, co vše se skrývá v legendární skladbě Born to Run, jež dala celému příběhu jméno. Kniha je určená všem, kdo mají Springsteenovu hudbu rádi a chtějí se o něm dozvědět více, přitom se ale nejedná o obyčejné hudební memoáry. Je to příběh pro dělníky i snílky, pro rodiče i děti, pro milující i osamělé, pro umělce i blázny, zkrátka pro všechny, kteří někdy zatoužili po očistné koupeli v nejlepší rockové lázni na světě. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Bruce Springsteen (*1949) je americký rockový a folkový zpěvák, kytarista a multiinstrumentalista. V USA prodal více než 65 miliónů alb, celosvětově pak přes 120 miliónů nahrávek. Obdržel také řadu ocenění, včetně dvaceti cen Grammy, dvou Zlatých glóbů a jednoho Oscara za píseň k filmu Philadelphia. V roce 2004 byl časopisem Rolling Stone vyhlášen 23. největším umělcem všech dob.

Výbušné svědectví jeho osobního strážce. První kniha, která umožnila nahlédnout do soukromí Fidela Castra. Kdo ví, že Fidel Castro vlastnil utajený rajský ostrov, kam se vydával na palubě své soukromé jachty a kde se s oblibou věnoval podmořskému rybolovu? Že si potrpěl na biopotraviny, spal s puškou na dosah ruky, neudělal krok bez svého ochutnávače a dvou dárců krve své krevní skupiny či že se vášnivě zajímal o křížení evropských krav? Kdo ví, že je otcem téměř desítky dětí narozených z pěti svazků, že měl od roku 1961 jednu oficiální manželku a s milenkami se setkával formou jedinečného rituálu? A kdo ví, že pokud jde o politiku, Fidel jako významný vojenský vůdce stál u zrodu všech latinskoamerických gerilových hnutí a spolupracoval dokonce i s baskickou organizací ETA? Juan Reinaldo Sánchez, který měl v letech 1977 až 1994 na starosti Fidelovu bezpečnost, ví o muži přezdívaném „Líder máximo“ vše, počínaje zákulisím války v Angole, kde Kuba bojovala spolu se Sověty, přes Fidelovy podivné styky s Kim Ir-senem nebo Muammarem Kaddáfím až po tajemství obestírající jeho spojenectví s Venezuelou. Po celá ta léta mu Juan sloužil se srdcem bijícím pro revoluci. Až do dne, kdy temná aféra obchodu s drogami vyústila v obvinění jednoho z nejspolehlivějších Fidelových souputníků generála Ochoy, který byl posléze odsouzen k trestu smrti. Juan byl pobouřen procesem, jehož pozadí dobře znal, a z důvodu vnitřní neshody se „šéfem“ se rozhodl požádat o odchod do výslužby. Za svou opovážlivost byl však uvržen do vězení. Tam, v odporně páchnoucí kobce plné švábů, dává sám sobě slib, že odhalí světu Fidelovu odvrácenou tvář. Pětašedesátiletý Juan vypráví dechberoucí příběh svého působení po boku jedné z největších osobností 20. století, na jejíž velikost jako by byl její ostrov příliš malý… ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Juan Reinaldo Sánchez se narodil troku 1949 v Havaně. Po 17 let byl osobním strážcem Fidela Castra a současně agentem kubánského ministerstva vnitra (Minint). Kromě toho, že chránil život kubánského vůdce, také cvičil tým Fidelových osobních strážců a organizoval vůdcovy zámořské cesty – do Moskvy, do Pchjongjangu v Severní Koreji, do Caracasu ve Venezuele nebo do Afriky. V roce 1994 byl uvězněn za „zločin“ rezignace na svůj post. Ve vězení strávil 2 roky a zažil tam otřesné podmínky a mučení. Po propuštění byl neustále sledován kubánskou tajnou policií. Po 10 letech neúspěšných pokusů se mu nakonec v roce 2008 podařilo z Kuby tajně utéct do USA, kde mohl působit i jako odborný poradce. V květnu 2014 vydal ve spolupráci s novinářem Axelem Gyldénem knihu Skrytý život Fidela Castra, v níž popisuje 17 let působení ve službách kubánského vůdce. Kniha vyšla ve Francii v nakladatelství Michel Lafon a byla přeložena do mnoha jazyků. Juan Reinaldo Sánchez zemřel v květnu 2015 v miamské nemocnici na Floridě na následky plicní infekce. Bylo mu 66 let a odešel ze světa pouhý rok po vydání své knihy. Krátce po vydání jejího anglického překladu ve Spojených státech a šest měsíců po oznámení počátku oteplování americko-kubánských vztahů, jež vyhlásili prezident Barack Obama a Raul Castro v prosinci v roce 2014.

Nepotřebujete nohy, abyste se dostali daleko. Nekorektní autobiografie karikaturisty, kvadruplegika, alkoholika a provokatéra Johna Callahana. Je možné najít humor – sžíravý, bořící veškerá tabu, humor, u něhož nevíte, jestli se smát, nebo brečet – v příběhu osmatřicetiletého karikaturisty, který je současně kvadruplegik a léčící se alkoholik? Odpověď zní ano, pokud je tím karikaturistou John Callahan, jehož skandální dílo zdobilo stránky časopisů Omni, Penthouse a The New Yorker – a pokud ho navíc vypráví vlastními slovy a obrázky. Callahanovo necenzurované líčení vlastního problematického a občas neuvěřitelného života je navíc skutečně inspirativní. V této osvobozující knize nám bez sebelítosti nebo pokrytectví vypráví, jak provozuje kvadruplegik se zdravým libidem sex, jaké to je žít v bezvýchodném bludišti sociálního systému, kde humorista nachází náměty pro své vtipy, a jak člověk, který nemá nejmenší důvod v cokoliv věřit, může najít svou vlastní víru. Podle předlohy Callahanovy knihy Don't Worry, He Won't Get Far on Foot natočil v roce 2018 americký režisér Gus Van Sant stejnojmenný životopisný film. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- John Michael Callahan (1951–2010) byl americký karikaturista, kvadruplegik, alkoholik, provokatér… Narodil se v Portlandu v Oregonu a ve věku šesti měsíců byl adoptován irskými katolickými manželi Callahanovými. Vyrůstal v Dalles, 80 mil východně od Portlandu, společně s pěti sourozenci. Jeho kreslířský talent se projevil už v katolické škole, kde vytvářel karikatury spolužáků a učitelek-jeptišek.Ve třinácti letech při smuteční hostině na babiččině pohřbu ukradl a vypil láhev ginu, čímž odstartoval čtrnáctiletou éru těžkého alkoholismu. Alkohol sehrál svou roli při těžké automobilové nehodě, následkem níž ochrnul na celé tělo. Pohybovat mohl pouze hlavou. V pití pokračoval i během následné rehabilitace. Kvůli alkoholu se propadl na nejhlubší dno. Po jednom zážitku hraničícím s halucinací se rozhodl s problémy zabojovat. Začal navštěvovat protialkoholní poradnu a připojil se k Anonymním alkoholikům. Od té doby se alkoholu nedotkl. Zapsal se na Portlandskou státní univerzitu, kde získal bakalářský titul.Poté, co podstoupil rozsáhlou fyzioterapii, byl konečně schopen „udržet“ pero. V roce 1981 se tedy mohl vrátit ke karikatuře. Své obrázky začal prodávat. Později, jak jeho kariéra rostla, zdobily jeho kresby časopisy Penthouse, The New Yorker, The Chicago Tribune a mnoho dalších. Z jeho kreseb byly vytvořeny také dva kreslené televizní seriály (Pelswick, Quads). Jeho umělecký styl byl jednoduchý a často drsný, i když stále čitelný. Callahan se stal nejoblíbenějším a zároveň i nejkontroverznějším karikaturistou. Reakcím kritiků se vysmíval, zatímco se těšil z těch pozitivních, které dostával od fanoušků se zdravotním hendikepem. „Moje jediné měřítko, zda jsem zašel příliš daleko, je reakce, kterou dostávám od lidí na invalidním vozíku nebo s háky na ruce,“ uvedl Callahan v rozhovoru pro časopis The New York Times v roce 1992.

MMers, jsou tady! Zákulisí, soukromé fotografie, jedinečná fakta.Biografie Marcuse a Martinuse, kluků, kteří dobývají hudební svět a také srdce mnohých fanynek i fanoušků.Jmenují se Marcus a Martinus Gunnarsenovi a jsou z Norska. Bydlí v Troforsu v kraji Nordland, mají dvě sestry a mámu s tátou. Je jim čtrnáct a chodí do devítky. Hrají fotbal, rádi poslouchají hudbu, tráví čas s kamarády a přes týden musí chodit spát v deset. Jsou docela obyčejní kluci, ale ne všechno je na nich obyčejné. Tohle je jejich příběh. Kniha byla napsána v roce 2016, kdy bylo dvojčatům 14. let. V té době za sebou měli vydání debutového alba Hei s megahitem Eletrisk a zrovna pracovali na albu Together. O rok později o nich byl natočen celovečerní dokumentární film Sammen om Drommen, který zaznamenal dva roky jejich úspěšné kariéry. V roce 2017 získali Marcus & Martinus, jako nejmladší umělci historie v historii Norska, prestižní cenu Spelleman.

Jaké to je, zabalit si dvoje boty, slovník, zamknout pražský byt a po třicítce začít nový život v kultuře, která není vaše vlastní? Když se novinářka Jana LeBlanc přestěhovala do Ameriky, vzala do ruky blok, tužku a sepisovala všechno, co se naučila: jak v cizině hledat přátele, přestat se litovat, porodit, vychovávat dvojjazyčné dítě, jíst velké večeře a nepřibrat u toho, nerozvést se, když se úsměvné kulturní rozdíly promění v nesnesitelné, nebo co odpovídat na otázku, kde se jednou nechá pohřbít. Tam, kde byla kdysi doma, nebo v zemi svého muže? Vtipně, sebeironicky, s okouzlující otevřeností a s nadhledem napsaná kniha potěší každého. Rozesměje vás, pokud jste daleko od domova nebo máte s životem v cizině jakoukoli zkušenost. A pohladí ujištěním, jak dobře se žije v Česku – kdybyste náhodou měli pocit, že jinde ve světě to je určitě lepší. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jana LeBlanc je česká novinářka, spisovatelka a blogerka. Po absolutoriu gymnázia v Bučovicích vystudovala Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor učitelství pro 2. stupeň ZŠ, se specializací občanská výchova, zeměpis. Jako učitelka však nikdy nepůsobila a místo do pedagogiky zaměřila veškeré své síly do psaní a cestování. Procestovala mnoho zemí a v současné době žije v turecké Ankaře. Předtím působila v americkém Washingtonu D. C., kam se přestěhovala spolu se svým manželem. Spolupracuje s celou řadou periodik, například s Deníkem N, týdeníkem Respekt nebo lifestylovým časopisem Moje psychologie. 

Příběh muže, kterému šlechtický titul štěstí nepřinesl, a jeho vnučky, která ho celý život hledala, je napsán podle skutečných událostí. Líčí život tří generací jedné rodiny a zavede nás do Vídně, ale také do Děčína, Ostravy, Karviné i Havířova. Navštívíme zámek Konczyce Wielkie, který patřil rodině Larisch-Mönnich a ještě v minulém století byl součástí Československa. "Někdy stačí jediná lež k tomu, aby zásadně změnila běh věcí a ovlivnila život několika generací."

Polský jezdec, částečně autobiografické vypravěčovo rozpomínání, které zahrnuje i paměť jeho předků a mnoha blízkých lidí i sousedů, sleduje tragické, komické i absurdní zvraty v osudech Španělů, neúprosně diktované mocenskými zápasy od zavraždění premiéra Juana Prima roku 1870 až do devadesátých let 20. století. První část románu tvoří pestrá mozaika osobních osudů zachycující životní přeměny v imaginárním severoandaluském městečku Mágině během oné doby. Následujícím dvěma částem dominuje intenzivní milostný příběh, který se odehrává na pozadí vzrušujících společenských událostí. Kniha je výpovědí o dospívání, o stopách minulosti přecházejících do současnosti, o objevování ztraceného času, o moci probuzené paměti a znovuobjevených vzpomínek, mnohdy nespolehlivých a falešných. Může být naše prožívání úplné, když máme jen částečné vědomí minulosti? Jak jsme se změnili, když nám byly odebrány vzpomínky? Poskytne nám pátrání v minulosti natolik pevnou oporu, abychom se dobrali podstaty přítomnosti i nás samotných? Dlouhé věty zahalené oparem stesku a chladných máginských nocí čtenáře pohltí a vtáhnou do silného příběhu, v němž se může dozvědět mnoho nejen o Španělsku, ale i sám o sobě. Polský jezdec patří k nejúspěšnějším románům napsaným ve Španělsku po obnovení demokracie a je řazen mezi sto nejlepších španělských románů 20. století. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Antonio Muñoz Molina se narodil 10. ledna 1956 v andaluské Úbedě, která se pak pod názvem Mágina stala dějištěm jeho knih. Vychodil v Úbedě salesiánskou školu a místní gymnázium, potom vystudoval dějiny umění na univerzitě v Granadě a žurnalistiku v Madridu. V 80. letech se usadil v Granadě, kde působil jako úředník a zároveň sloupkař v deníku Ideal. Smyšlené město Mágina se objevilo už v Molinově prvním románu Beatus Ille (1986), rok nato získal autor Cenu kritiky a Národní cenu za literaturu za čtenářsky velmi oblíbené dílo Zima v Lisabonu (El invierno en Lisboa, 1987). Za silně autobiograficky laděný román Království hlasů (El jinete polaco, 1991) obdržel Muñoz Molina prestižní nakladatelskou cenu Planeta a opět Národní cenu za literaturu. K jeho nejvýznamnějším knihám dále patří detektivní příběh zasazený do doby poznamenané baskickým terorismem Za úplňku (Plenilunio, 1997; česky 2008), zfilmovaný román Beltenebros (1989) nebo monumentální tisícistránkové dílo Noc časů (La noche de los tiempos, 2009), jež se odehrává v době pádu druhé španělské republiky a začátku občanské války. V románu Jako stín, který pomíjí (Como la sombra que se va, 2014) paralelně líčí útěk a zatčení Jamese Earla Raye, vraha M. L. Kinga, a vlastní život v době, kdy psal Zimu v Lisabonu. Od roku 1992 je členem Španělské královské akademie, v roce 2013 obdržel prestižní literární cenu Premio Príncipe de Asturias. Jeho knihy byly přeloženy do 20 jazyků.  

Milé, vtipné a zajímavé vyprávění správce londýnského Toweru, k jehož povinnostem patří mimo jiné péče o zdejší krkavce, k nimž se pojí pověst, že dokud budou v Toweru, britská monarchie nezanikne. Autor nabízí pohled do zákulisí Toweru a přibližuje jeho historii i každodenní chod. Líčí zábavné historky, které zažívá s turisty, zodpovídá dotazy, na které se ho nejčastěji ptají, a uvádí profily jednotlivých zdejších krkavců (momentálně je jich sedm, každý má jméno a v knize je uveden i jejich stručný životopis a charakteristika). Vyprávění je velmi dobře namíchaný mix historických podrobností, které se jinde v turistických ani historických publikacích většinou nevyskytují, a vtipných postřehů z běžného chodu této královské instituce. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Christopher Skaife předtím, než se stal královským gardistou a pánem krkavců v londýnském Toweru, sloužil dvaadvacet let v Britské armádě. Byl příslušníkem specializované kulometné čety a vojenským kapelníkem. S manželkou a dcerou bydlí přímo v Toweru.

První motocyklový závod v Praze byl odstartován 17. května 1903. Kritérium na 25 kilometrů zahájilo bohatou historii motoristických podniků v hlavním městě. Například závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště proslavil Prahu v celé Evropě, jiné se staly legendou, což lze bez nadsázky říct o závodě 1000 mil československých. Mnohé ovšem zavál čas – jen znalci dnes vědí, že se jezdil například závod do vrchu Jenerálka. Z fotografií tohoto dílu tematické edice Zmizelá Praha bohatě voní benzín, líh, olej, ricin, éter a vůbec všechno, co se nalévalo do nádrží závodních strojů. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jan Králík (*1954) působí jako novinář a publicista. Je autorem více než třiceti knih a publikací, v nichž se věnuje převážně historii motorismu. Pravidelně publikuje v měsíčníku Motor Journal. V edici Zmizelá Praha vydal knihy Automobilové a motocyklové závody (Paseka 2012) a Automobily a motocykly (Paseka 2012).

Polylegran a obrazový humor 60. let. Šedesátá léta v české karikatuře zdaleka nereprezentoval jen režimní Dikobraz a laciná propaganda. Právě naopak: šlo o dobu, kdy českou vizuální kulturou vládly nejprogresivnější výtvarné tendence, často inspirované západní produkcí i avantgardními postupy. Přestože se tak dělo zásluhou osobností typu Adolfa Borna, Oldřicha Jelínka, Jiřího Kalouska, Miroslava Liďáka, Jaroslava Maláka a dalších velkých jmen, systematická monografie mapující tvorbu autorů volně soustředěných kolem časopisu Mladý svět a vystavujících pod neformálním označením Polylegran dosud chyběla. Zkušený badatel v oblasti vizuální kultury Pavel Ryška nyní přináší nejen zasvěcenou a poutavě napsanou studii o dosud přehlížených rysech československého obrazového humoru, ale především strhující vhled do uměleckého i společenského kvasu nejpestřejšího období naší poválečné historie. Jeho kniha je vizuální lahůdkou pro nejširší okruh zájemců o dějiny umění.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Pavel Ryška (1974) je vizuální umělec, vysokoškolský pedagog a archivář. Absolvoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně a doktorský program v Centru audiovizuálních studií pražské FAMU. V současnosti přednáší dějiny komiksu, animovaného filmu a užité grafiky. Společně s Janem Šrámkem vydal knihu o československé ilustraci a vizuální kultuře 1950-1970 Pionýři a roboti (Paseka a FVU VUT, 2016), sám pak připravil výstavu a doprovodnou monografii Neprakta 1949-1970 (2016). Výsledky průzkumů československé výtvarné kultury padesátých let publikuje na webových stránkách padesatky.

Neony ozářily noční tvář města a vnesly do jeho ulic tajemství a moderní životní styl. Vábily k návštěvě do obchodních domů. Sváděly ke vstupu do restaurací. Dotvářely mámivou atmosféru filmů z dvacátých a třicátých let, kdy se jejich sláva šířila Evropou a Amerikou. Staly se symbolem tužeb moderního člověka. V českých zemích jim vtiskli avantgardní estetiku slavní tvůrci, jako byli Ladislav Sutnar nebo František Zelenka, a povýšili tak světelnou reklamu o umělecký výraz. Po druhé světové válce se neon stal i nástrojem propagandy, ale to už jeho sláva postupně upadala až k dnešnímu zapomnění. Archivní fotografie, film a časopisecky publikované návrhy z doby zlaté éry neonu jsou pramenem knižního zpracování tématu v dalším svazku edice Zmizelá Praha.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Historička umění Eva Bendová (*1976) pracuje od roku 2005 jako kurátorka moderní kresby a grafiky v Národní galerii. Je autorkou nebo spoluautorkou řady publikací a výstav věnovaných kulturním dějinám a vizuálnímu umění 19. a 20. století, například Pražské kavárny a jejich svět (2008), Proměny Williama Hogartha: nezřízenost bídy (2012), Živly v nás. Katastrofa a její obraz v kultuře 19. století (2016), Klemm & Thiemann. Moderní dřevořez v Praze, kolem 1905 - 1908 (2016). Václav Hájek (*1974) vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde se věnuje teorii umění a reklamy. Píše teoretické texty o vztahu umění a populární vizuální kultury - toto téma reflektoval třeba ve svých knihách Jak rozpoznat odpadkový koš: Eseje o stereotypech ve vizuální kultuře (2011) a Politizující kovář Karla Purkyně, Realismus, (auto)portrét, alegorie (2015). Rád se prochází, vysedává v kavárnách a knihovnách. Teoretické studie publikuje v různých periodikách (Dějiny a současnost, A2, Flash Art) a na svých blozích.