Literatura faktu

Skutečný příběh malého židovského děvčátka, které se narodilo na samém počátku války a přežilo jen díky dvěma statečným ženám, které ho celou dobu ukrývaly. Píše se rok 1941, druhá světová válka je v plném proudu a v židovském ghettu se narodí malá holčička Ráchel. Její rodiče Jacob a Zippa ji přezdívají Lalečka a udělali by cokoli, aby ji zachránili. Těsně před jejími prvními narozeninami začnou nacisté ghetto likvidovat a Židy systematicky vyvražďovat. Zippa se s dcerkou schová v podkroví, kde se tísní asi sto dalších lidí. Jacobovi, který slouží jako židovský policista, je jasné, že zůstat znamená pro obě jistou smrt, a rozhodne se proto dceru zachránit za jakoukoli, i tu nejvyšší cenu. Podaří se mu ji i s manželkou propašovat za hranice ghetta, kde Zippa vyhledá své kamarádky z dětství Irenu a Sofii. Předá jim milovanou Lalečku a nakonec se vrací zpátky, aby zjistila, jaký osud potkal jejího muže a rodiče.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Amira Keidar se narodila na podzim roku 1963 v Kibucu v Izraeli. Poté, co sloužila jako důstojnice v izraelské armádě, žila 3 roky v Paříži, kde studovala obchodní francouzštinu a politologii. Po návratu z Francie dokončila bakalářské studium mezinárodních vztahů na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a pracovala šest let jako letuška pro izraelskou leteckou společnost EL-AL. Poté začala pracovat jako výzkumná pracovnice pro národní televizní kanál. Napsala desítky mini-biografií pro televizní rozhovory, které v té době televizní kanál vysílal. Díky výzkumu a psaní o životech lidí si uvědomila, že jejím cílem může být psaní biografií.V roce 2003 Rachel, dlouholetá přítelkyně Amiřiny matky, umírala na rakovinu. Na smrtelné posteli předala svým přátelům deník, který si její matka v roce 1942 sepsala během likvidace ghetta Siedlce (východně od Varšavy). V deníku, devítistránkovém dokumentu přeloženém z polštiny, 27letá žena popsala jasnými a střízlivými slovy všechna zvěrstva nacistické okupace v jejím rodném městě, a především děsivé dny během vyhlazování židovské komunity v Siedlcích. Rachelina matka podrobně popsala dny, které s roční Rachel strávily na půdě domu, zatímco nacisté pronásledovali Židy v ulicích Siedlce, aby je poslali do vyhlazovacích táborů.Když si Amira, jako mladá matka, přečetla tento deník o dítěti, které se snaží zůstat naživu, a o své matce bojující s nebezpečím venku i uvnitř podkroví, rozhodla se, že chce, aby se o tomto úžasném příběhu dozvěděli i ostatní.V červnu 2007 Amira opustila svou práci výzkumnice a o měsíc později se ocitla v letadle do Polska, aby zahájila vlastní výzkum knihy, kterou už měla na mysli. Knihu Lalechka dokončila v roce 2009. Poté, co Amira žila téměř 20 let na různých místech, usadila se se svými dvěma dcerami v Kibucu, kde se narodila. Irena a Sofia se navzdory nesmírnému riziku o Lalečku starají po celý zbytek války a nehledí přitom na nebezpečí vyzrazení, které by přineslo krutou smrt nejen jim, ale i všem jejich blízkým…   

Dva úspěšné tituly Blanky Kovaříkové Herecké balady a Herecké romance nyní vycházejí v jednom svazku. Známá a oblíbená autorka je aktualizovala, doplnila o další zajímavé informace o životních osudech a láskách velkých českých hereckých osobností, přibylo také unikátních fotografií. Čtenář tak získá 42 příběhů legendárních herců včetně autentických rozhovorů s Milošem Kopeckým, Stellou Zázvorkovou, Svatoplukem Benešem, Janou Brejchovou či Janou Preissovou. 

Známá autorka Blanka Kovaříková sbírá po léta nejen příběhy slavných osobností, ale také míst, předmětů a jevů, které neodmyslitelně patří k naší minulosti. V této knížce se zajímá o legendární hotely, restaurace, varieté a tančírny, zaniklé plovárny, manekýny padesátých a šedesátých let. Ptá se pamětníků, sběratelů a nadšenců na to, jak se dřív lyžovalo, jak se jezdilo na chmel, jak se trávila dovolená, jak se nakupovalo, co to byl Dětský dům, Liberecké výstavní trhy, kde byla vyhlášená lahůdkářství či uzenářství, jak se bydlelo na svobodárnách, v Ženských domovech i v panelácích, jak se létalo s ČSA i jak se jezdilo trabantem a velorexem, jak se otužovalo na Vltavě či topilo v kamnech. 

Osudy tajných panovnic. Za každým úspěšným mužem stojí silná žena. Moudrý výrok, který výstižně charakterizuje i život mnoha habsburských císařoven. Tyto ženy totiž byly více než jen matky císařského potomstva nebo středem dvorského života. V roli poradkyní svých mužů zasahovaly do politiky a ovlivňovaly společenské i náboženské otázky. Sigrid-Maria Größingová, expertka na Habsburky, nechává tyto ženy vystoupit ze stínu jejich císařských manželů. Odhaluje přitom nejedno tajemství a pohnuté osudy císařoven, z nichž mnohé očekával jen krátký a tragický život.

Publikace o dlouhodobém spojenectví mezi nacistickou vládou a největší americkou korporací odhaluje překvapivá fakta o aktivní účasti IBM na provádění holokaustu. Zakladatel společnosti IBM Herman Hollerith byl koncem 19. st. úředníkem federálního úřadu pro sčítání lidu. Jeho původním záměrem bylo vytvořit stroj, který by tuto namáhavou práci usnadnil. Tak se zrodil elektro-mechanický třídič děrovacích štítků. To umožnilo nejen rychle provést sčítání lidu, ale také snadno získat a uchovávat nejrůznější informace o jednotlivcích. Navíc byl stroj schopen, po jednoduchém přenastavení, tyto informace kdykoliv znovu setřídit dle zvolených požadavků. Hollerithovy třídicí stroje na děrné štítky znamenaly pro nacistickou vládu velkou pomoc: nacházely se ve všech hlavních koncentračních táborech, IBM školila nacistický personál, zaměstnanci IBM do koncentračních táborů dojížděli pravidelně každý měsíc provádět údržbu. Strhující kniha podložená důkladným dlouholetým výzkumem odkrývá děsivé souvislosti administrativy a mechaniky holocaustu.

Knihu tvoří ji desítky dosud nepublikovaných zážitků a fotografií z cest s nejpopulárnějším středoevropským zpěvákem. Skutečné a nezkreslené příběhy zachycují slavíka v různých situacích. Čtenářům odhalují morální a lidské vlastnosti umělce. Autor jako novinář a fotograf zpěváka doprovázel v posledních deseti letech nejen po tuzemských, ale též zahraničních koncertech (včetně USA a Ruska). V knize popsal nejsilnější, nejzajímavější a jedinečné situace, které po boku slavíka prožil. 

Druhý díl politického životopisu Václava Havla mapuje třináctileté působení někdejšího disidenta na Pražském hradě. Významná část textu se věnuje líčení událostí let 1990 až 1992, kdy si Češi a Slováci za Havlova přispění zvykali na demokracii. Autor pak detailně popisuje heroické a přesto marné úsilí prezidenta zachránit Československo, na jehož celistvost přísahal. Následující kapitoly jsou věnovány tématům, která je možné považovat ve vztahu k Havlovu angažmá za klíčová: Jak přivést ČR do NATO, vybudovat dobré vztahy se SRN, a některá další. V letech 1996 a 1997 zažil prezident velký zvrat – osobní, zdravotní a koneckonců i politický. Posledních pět roků na Hradě patřil k Havlovým nejtěžším a většinou nešťastným. Při práci na druhém díle životopisu hovořil Daniel Kaiser jak s Václavem Havlem samotným, tak s více než stovkou pamětníků z řad prezidentových spolupracovníků, přátel i politických rivalů. Shromáždil také řadu dosud nezveřejněných dokumentů.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Daniel Kaiser (*1971 v Děčíně) studoval na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem a později na Fakultě sociálních věd UK v Praze (mezinárodní studia). Od konce devadesátých let pracuje jako novinář, nejprve v Lidových novinách, později v české redakci BBC, od začátku roku 2009 opět v LN a od roku 2014 je redaktorem elektronického týdeníku Echo24. V roce 2009 vydal v nakladatelství Paseka první díl životopisu Václava Havla nazvaný Disident. Václav Havel (1936–1989).

Kniha přináší medailony mužů, kteří stáli v čele Československé republiky, a volně navazuje na úspěšný titul Čeští králové. Po "prezidentu Osvoboditeli" T. G. Masarykovi představuje všechna tři funkční období Edvarda Beneše, přibližuje tragický úděl Emila Háchy, poté zachycuje osud pěti komunistických vládců a věnuje se osobnosti Václava Havla, posledního československého prezidenta. Dílo předních českých historiků a publicistů se nevyhýbá ani různým problematickým událostem a na jeho stránkách se podstatným způsobem odráží nelehký vývoj československého státu i úděl jeho obyvatel v komplikovaném 20. století. Kromě editorky Marie Ryantové do knihy přispěli Jindřich Dejmek, Zdeněk Doskočil, Vratislav Doubek, Daniel Kaiser, Jiří Kocian, Robert Kvaček, Jan Němeček, Jiří Pernes a Josef Tomeš. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Marie Ryantová (1964) je česká historička a archivářka. Habilitační práci v roce 2005 zasvětila Památníkům jako kulturně historickému fenoménu raného novověku. Na svém kontě má řadu publikací, kromě jiného monografie jako Památníky aneb Štambuchy, tj. alba amicorum, Kulturně historický fenomén raného novověku v roce 2007. Společně s Petrem Vorlem edičně připravila publikaci Čeští králové.

Polylegran a obrazový humor 60. let. Šedesátá léta v české karikatuře zdaleka nereprezentoval jen režimní Dikobraz a laciná propaganda. Právě naopak: šlo o dobu, kdy českou vizuální kulturou vládly nejprogresivnější výtvarné tendence, často inspirované západní produkcí i avantgardními postupy. Přestože se tak dělo zásluhou osobností typu Adolfa Borna, Oldřicha Jelínka, Jiřího Kalouska, Miroslava Liďáka, Jaroslava Maláka a dalších velkých jmen, systematická monografie mapující tvorbu autorů volně soustředěných kolem časopisu Mladý svět a vystavujících pod neformálním označením Polylegran dosud chyběla. Zkušený badatel v oblasti vizuální kultury Pavel Ryška nyní přináší nejen zasvěcenou a poutavě napsanou studii o dosud přehlížených rysech československého obrazového humoru, ale především strhující vhled do uměleckého i společenského kvasu nejpestřejšího období naší poválečné historie. Jeho kniha je vizuální lahůdkou pro nejširší okruh zájemců o dějiny umění.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Pavel Ryška (1974) je vizuální umělec, vysokoškolský pedagog a archivář. Absolvoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně a doktorský program v Centru audiovizuálních studií pražské FAMU. V současnosti přednáší dějiny komiksu, animovaného filmu a užité grafiky. Společně s Janem Šrámkem vydal knihu o československé ilustraci a vizuální kultuře 1950-1970 Pionýři a roboti (Paseka a FVU VUT, 2016), sám pak připravil výstavu a doprovodnou monografii Neprakta 1949-1970 (2016). Výsledky průzkumů československé výtvarné kultury padesátých let publikuje na webových stránkách padesatky.

Kniha unikátních, dosud nepublikovaných rozhovorů s Ladislavem Smoljakem přináší zajímavý pohled na všestrannou osobnost známého režiséra a herce. Vzpomínky na své vlastní začátky i na začátky Divadla Járy Cimrmana, úvahy o herectví a humoru, ale také o nešvarech v politice či o inflaci slov v médiích, o svých důvodech k eurooptimismu či o sisyfovském boji proti komunistům - to vše je doplněno o řadu komických postřehů a historek, a o výňatky korespondence s autorkou. Jak se Ladislav Smoljak ocitl na prknech divadla Semafor? Jak vznikala hra České nebe? Co je největším argumentem proti demokracii? Jak se Ladislav Smoljak zpětně díval na svůj podpis pod tzv. Antichartou? Proč odmítl nabídku kandidatury do Senátu? Jaké knihy Ladislavu Smoljakovi doporučoval k četbě profesor Vojtěch Cepl? "Když vám odejde někdo blízký, začnou se vynořovat otázky, o nichž víte, že zůstanou nezodpovězeny," napsala ve své předmluvě dcera Ladislava Smoljaka. "Díky tomuto poslednímu rozhovoru lze dostat alespoň na některé z nich odpověď." --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Blanka Čechová (*1980) vystudovala právo na Univerzitě Karlově a tvůrčí psaní na University of Oxford. Působila nejprve jako notářská koncipientka, posléze jako právnička u Evropského soudu pro lidská práva a členka mise OBSE v Kosovu. Během studií spolupracovala s Lidovými novinami a časopisem Reflex. Je autorkou knihy Na rok za školou (1999) a spoluautorkou několika odborných právnických publikací. S Divadlem Jára Cimrmana spolupracovala v roce 2008 na přípravě inscenace České nebe. V současné době se věnuje psaní a vlastnímu neziskovému projektu v Kosovu.

Neohrožené ženy z amerických a britských tajných služeb za druhé světové války. Kniha poodkrývá dosud neznámá fakta o špionáži a tajných operacích za druhé světové války a odhaluje pozoruhodné osudy odvážných žen, které se za tímto účelem dobrovolně vypravily na nepřátelské území.Byly vysílány americkým Úřadem pro strategické služby (OSS) a britským Útvarem zvláštních operací (SOE) do nacisty okupované Evropy, aby tam vybudovaly síť odbojových organizací. Kuráž, energie a důvtip těchto mladých smělých žen napomohly Spojencům probít se z normandských pláží a několika se dokonce podařilo v době vrcholící války proniknout do srdce Hitlerovy říše – do Berlína.  Všechny agentky šly do akce s vědomím, že je mohou nacisté chytit, mučit a zabít, přesto se na jejich místa hlásily další a další. Román Stínové válečnice vypráví příběhy mimořádně vynalézavých a silných žen, které dosud zůstávaly pohříchu nevyřčeny.   ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Gordon Thomas je autorem padesáti šesti knih. Některé pronikly do výběrů US Book of the Month Club, Literary Guild a Readers Digest Book Club. Obdržel dvě ceny Mark Twain Society za vynikající novinářskou práci. Podle sedmi jeho knih byly natočeny filmy.Greg Lewis je novinář, dokumentarista a spisovatel. Napsal desítku faktografických knih o nejrůznějších tématech od dějin, přes popkulturu po sport. Pracuje také jako ghostwriter. Vytvořil přes šedesát dokumentů pro televize a rádia a získal významná ocenění od BAFTA Cymru a britské Guild of Health Writers.

Zásadní kniha o vzestupu a pádu nejvýznamnějšího mexického narkobarona Joaquína „Prcka“ Guzmána od reportéra deníku The New York Times, jehož reportáže o soudním procesu obletěly svět. Joaquín „Prcek“ Guzmán je nejlegendárnějším mexickým překupníkem drog. Jako šéf drogového kartelu Sinaloa patřil k nejnebezpečnějším mužům na světě. Díky svému neohroženému vzestupu k moci, své brutalitě, šarmu, slabosti pro luxus, zálibě v přestrojování, opakovaným dramatickým útěkům z vězení i nepravděpodobnému setkání se Seanem Pennem si vypěstoval i image nejznámějšího psance na světě. Nakonec byl po mnohaletém plánování při odvážné operaci amerických a mexických bezpečnostních složek zatčen. Tato kniha nabízí celý „Prckův“ epický příběh od jeho skromného původu až po odsouzení v brooklynské soudní síni. Reportáž o procesu z pera dlouholetého reportéra The New York Times Alana Feuera věnujícího se trestnímu právu patří k nejpoutavějším žurnalistickým počinům posledních let.  ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Alan Feuer je novinář pokrývající pro deníky Metro a The New York Times soudní procesy a trestní soudnictví. Ve svých článcích se věnuje gangům, vězením, policejním přečinům, nespravedlivě odsouzeným a vládní korupci. Žije v New Yorku.

Nevšední příběh hrdinky, která z varšavského ghetta zachránila 2500 dětí. Irena Sendlerová bývá srovnávána s Oskarem Schindlerem, protože zachránila před jistou smrtí dva a půl tisíce dětí z varšavského ghetta. Irena ale neměla žádné výjimečné postavení ani majetek. Dalo by se říci, že to byla obyčejná sociální pracovnice. Měla ale zvláštní dar – uměla svým vzorem, odvahou a přesvědčením strhnout ostatní a spolu s nimi pak dokázat neuvěřitelné věci. Pro každé zachráněné dítě přitom riskovalo vlastní životy nejméně deset statečných a obětavých lidí z celé Varšavy. Nemluvňata pašovali v kufrech, krabicích i v rakvích, starší děti prováděli páchnoucími a nebezpečnými kanalizačními stokami.V roce 1943 Irenu zatklo gestapo, naštěstí ale nevěděli, že je klíčovou osobností polského odboje. Tři měsíce ji mučili, Irena však nevyzradila nic. Odboj ji zachránil pár minut před popravou… ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Tilar J. Mazzeo (*1971) je kanadsko-americká kulturní historička a spisovatelka. Na univerzitě získala doktorát z anglické literatury a v současné době vyučuje tvůrčí psaní na vysoké škole. Je vdaná za kanadského profesora Roberta Milese.Je autorkou řady děl z oblasti kulturní historie a životopisné literatury. Velmi úspěšná byla její biografie o Barbe-Nicole Clicquot Ponsardin s názvem The Widow Clicquot (2008). O dva roky později jí vyšla kniha o známém parfému The Secret of Chanel No. 5. V roce 2014 vydala The Hotel on Place Vendôme (česky Hotel Ritz), který se stal bestsellerem. Zatím poslední vydanou knihou je biografie o polské sociální pracovnici Ireně Sendler, která v průběhu druhé světové války zachránila 2500 dětí z varšavského ghetta - Irena's Children (Ireniny děti).

Druhá světová válka byla historicky největší katastrofou a zároveň zdrojem největších inovací. Přinesla zánik impérií, zrod konceptu lidských práv či Organizace spojených národů. Díky válce se dočkal penicilin masové produkce, byly vyvinuty počítače a člověk zamířil do vesmíru. S válkou se však pojí především miliony obětí, strach z globalizace nebo z atomových zbraní. Válka je minulostí, na niž bychom dnes rádi spíše zapomněli. A přece jsou náš svět, náš každodenní život, naše uvažování o světě, politice, kultuře, ekonomii i náš jazyk a naše vyjadřování touto zkušeností trvale poznamenány. Stopy války v našich myslích nachází Keith Lowe v příbězích lidí, v politických a ekonomických koncepcích, propagandě, filozofii, literatuře, řeči médií i v našem každodenním jazyce, napříč všemi kontinenty a desetiletími, které nás od války dělí. To dědictví žije dál a válka není uzavřenou kapitolou.  ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Keith Lowe (1970) napsal kromě dvou románů historické práce Inferno: The Fiery Devastation of Hamburg, 1943 (Inferno: Sežehnutý Hamburk, 1943, 2007) a Zdivočelý kontinent (č. 2015). Druhá z knih získala britskou Cenu Hessella Tiltmana a italskou cenu Cherasco Storia. Lowe je uznávaným odborníkem na druhou světovou válku a konzultantem televizních a rozhlasových historických dokumentů. Žije v Londýně se svou ženou a dvěma dětmi.

Neony ozářily noční tvář města a vnesly do jeho ulic tajemství a moderní životní styl. Vábily k návštěvě do obchodních domů. Sváděly ke vstupu do restaurací. Dotvářely mámivou atmosféru filmů z dvacátých a třicátých let, kdy se jejich sláva šířila Evropou a Amerikou. Staly se symbolem tužeb moderního člověka. V českých zemích jim vtiskli avantgardní estetiku slavní tvůrci, jako byli Ladislav Sutnar nebo František Zelenka, a povýšili tak světelnou reklamu o umělecký výraz. Po druhé světové válce se neon stal i nástrojem propagandy, ale to už jeho sláva postupně upadala až k dnešnímu zapomnění. Archivní fotografie, film a časopisecky publikované návrhy z doby zlaté éry neonu jsou pramenem knižního zpracování tématu v dalším svazku edice Zmizelá Praha.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Historička umění Eva Bendová (*1976) pracuje od roku 2005 jako kurátorka moderní kresby a grafiky v Národní galerii. Je autorkou nebo spoluautorkou řady publikací a výstav věnovaných kulturním dějinám a vizuálnímu umění 19. a 20. století, například Pražské kavárny a jejich svět (2008), Proměny Williama Hogartha: nezřízenost bídy (2012), Živly v nás. Katastrofa a její obraz v kultuře 19. století (2016), Klemm & Thiemann. Moderní dřevořez v Praze, kolem 1905 - 1908 (2016). Václav Hájek (*1974) vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde se věnuje teorii umění a reklamy. Píše teoretické texty o vztahu umění a populární vizuální kultury - toto téma reflektoval třeba ve svých knihách Jak rozpoznat odpadkový koš: Eseje o stereotypech ve vizuální kultuře (2011) a Politizující kovář Karla Purkyně, Realismus, (auto)portrét, alegorie (2015). Rád se prochází, vysedává v kavárnách a knihovnách. Teoretické studie publikuje v různých periodikách (Dějiny a současnost, A2, Flash Art) a na svých blozích.

Kniha Disident Václav Havel (1936–1989) novináře Daniela Kaisera je pokusem o co nejkomplexnější politický životopis českého prezidenta, dramatika a disidenta, ohraničený výše uvedenými letopočty. Václav Havel se v tomto období postupně proměňuje z chlapce z komunisty pronásledované, ale celkem konformní podnikatelské rodiny v neústupného odpůrce Husákovy totality. Mezitím dosahuje světového úspěchu jako dramatik; šedesátá léta prožívá nejen jako permanentní večírek, ale i uprostřed intelektuálních diskusí a práce pro divadlo. Následuje sovětská okupace, léta strávená v ústraní, deprese, otevřený konflikt s komunistickou mocí, vězení, život v disidentském ghettu, listopadová revoluce a nástup do prezidentského úřadu. Když píší zahraniční autoři o roce 1989 ve východní Evropě, zmiňují většinou tři jména: Michaila Gorbačova, Lecha Wałęsu a Václava Havla. Z těch tří Gorbačov vládl obrovskému mocenskému aparátu, Wałęsa zastupoval rozsáhlé podzemní hnutí, jen Havel žádnou takovou dějinnou sílu k dispozici neměl. Daniel Kaiser vycházel při psaní knihy z rozhovorů s Václavem Havlem, ze vzpomínek mnoha disidentových přátel a spolupracovníků a z teprve nedávno zpřístupněných archivních materiálů. Soustřeďuje se ponejvíc na konflikt Václava Havla s komunistickou mocí a to, jak postupem času získal výsadní postavení v českém disentu a obrovské zahraniční renomé. Líčí jeho život včetně některých zaškobrtnutí a (z pohledu autora) ideových omylů. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Daniel Kaiser (*1971 v Děčíně) studoval na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem a později na Fakultě sociálních věd UK v Praze (mezinárodní studia). Od konce devadesátých let pracuje jako novinář, nejprve v Lidových novinách, později v české redakci BBC, od začátku roku 2009 opět v LN a od roku 2014 je redaktorem elektronického týdeníku Echo24. V roce 2009 vydal v nakladatelství Paseka první díl životopisu Václava Havla nazvaný Disident. Václav Havel (1936–1989).

Kníže Felix Lichnovský (1814-1848), příslušník aristokratické rodiny Lichnovských z Voštic z moravsko-slezského pomezí, dědic velkého panství, voják, nadaný žurnalista a literát, duelant, lev salonů a známý politik, prožil krátký a bouřlivý život. Jedněmi hýčkán, druhými nenáviděn se stal ve své době ztělesněním militantního konzervatismu. Přihlásil se k němu, už když vstoupil roku 1837 jako dobrovolník do vojska dona Carlose, pretendenta španělského trůnu, i svou pozdější veřejnou činností a četnými aférami. Velký zlom v jeho životě přineslo seznámení s bohatou kněžnou Dorotou Zaháňskou. Ze vzájemné náklonnosti a názorové spřízněnosti vznikla vášnivá láska, která oběma zůstala až do konce Felixova života. Revoluční rok 1848 přivedl knížete na scénu frankfurtského parlamentu, kde zasedl mezi reprezentanty krajní pravice a svými brilantními vystoupeními na řečnické tribuně dráždil politické odpůrce. Skončil ve Frankfurtu v čase barikád zlynčován zfanatizovaným davem.  ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dušan Uhlíř (*1938) se zabývá především obecnými dějinami 18.-20. století, regionální historií Moravy a Slezska, dějinami Brna a historií vojenství. Kromě jiného vydal Anály ze Spálené ulice (1979), Slunce nad Slavkovem (1984, 2000), Brněnský pitaval (1992), Bitva tří císařů (1995, 2005), Černý den na Bílé hoře. 8. listopad 1620 (1998). 

První motocyklový závod v Praze byl odstartován 17. května 1903. Kritérium na 25 kilometrů zahájilo bohatou historii motoristických podniků v hlavním městě. Například závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště proslavil Prahu v celé Evropě, jiné se staly legendou, což lze bez nadsázky říct o závodě 1000 mil československých. Mnohé ovšem zavál čas – jen znalci dnes vědí, že se jezdil například závod do vrchu Jenerálka. Z fotografií tohoto dílu tematické edice Zmizelá Praha bohatě voní benzín, líh, olej, ricin, éter a vůbec všechno, co se nalévalo do nádrží závodních strojů. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jan Králík (*1954) působí jako novinář a publicista. Je autorem více než třiceti knih a publikací, v nichž se věnuje převážně historii motorismu. Pravidelně publikuje v měsíčníku Motor Journal. V edici Zmizelá Praha vydal knihy Automobilové a motocyklové závody (Paseka 2012) a Automobily a motocykly (Paseka 2012).

Další svazek z edice Zmizelá Praha přináší tentokrát fotografie osobních automobilů a nákladních vozů v ulicích a na náměstích, ve dvorech i na periferii Prahy, a to od přelomu 19. a 20. století až do sedmdesátých let 20. století. Autorovým záměrem nebylo v první řadě představit jen zajímavé modely osobních a nákladních automobilů, ale především ukázat, jak tato mnohdy nádherná vozidla utvářela genia loci Prahy. To umožňuje čtenáři nahlédnout nejen do historie automobilismu, ale i pozorovat, jak se měnila tvář našeho hlavního města. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jan Králík (1954) působí jako novinář a publicista. Je autorem více než třiceti knih a publikací, v nichž se věnuje převážně historii motorismu. Pravidelně publikuje v měsíčníku Motor Journal. V edici Zmizelá Praha vydal knihy Automobilové a motocyklové závody (Paseka 2012) a Automobily a motocykly (Paseka 2012).

Rozhovor s Martinem M. Šimečkou o liberálech, pokrytcích a fašistech. Nad tématy současnosti a minulosti se setkávají dvě generace novinářů: česko-slovenský intelektuál, jehož formovalo dětství a mládí v disentu spolu s listopadovým angažmá a nadějní žurnalisté, narození do svobodné společnosti. Těžko bychom hledali někoho, kdo lépe, než Šimečka rozumí Čechům i Slovákům současně a dovede jejich příběh posoudit ve středo a východoevropských souvislostech. Šimečkovy vlastní životní osudy, jimž se tato kniha věnuje, ho přitom nevedou k pesimismu, ale naopak kvůli hledat východiska ze zdánlivě bezvýchodných situací. Během rozhovoru se karta několikrát obrací, ten, kdo odpovídal, se také ptá a mezigenerační dialog odhaluje, kde se dvě odlišné životní zkušenosti střetávají a na čem se naopak shodnou.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Martin M. Šimečka (*1957) po dráze samizdatového spisovatele (Vojenská knížka, Výpoveď, Žabí rok - Cena Jiřího Ortena 1988, Džin) na Slovensku založil a vedl vydavatelství Archa (1990-1996), působil jako šéfredaktor týdeníku Domino fórum (1997-1999) a deníku SME (1999-2006), poté v Čechách vedl týdeník Respekt (2006-2008) a do roku 2016 v něm působil jako editor. Je redaktorem a šéfem redakční rady slovenského Denníku N. Filip Zajíček (*1992) po studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci strávil Erasmus v belgické Lovani. Pracuje jako editor nových projektů v internetové televizi DVTV. S Kirillem Ščeblykinem se vystřídali v pozici šéfredaktora studentského webu The Student Times a za interview s Andrejem Babišem získali Novinářskou cenu udělovanou Nadací Open Society Fund za nejlepší rozhovor roku 2016 v kategorii psané žurnalistiky. Kirill Ščeblykin (1993) studuje právo a východoevropská studia na Karlově univerzitě. V rámci programu Erasmus strávil část studia v německém Heidelbergu. Pracuje v Deníku N jako redaktor zahraničního zpravodajství.

Nejlepší lezci světa diskutují o hranicích horolezectví. V roce 1968 došlo k zásadní proměně hodnot, jejíž důsledky ovlivnily i skalní lezení. Reinhold Messner uspěl ve svém nejobtížnějším prvovýstupu na střední pilíř Sassa dla Crusc v Dolomitech a ve stejné době Royal Robbins z Yosemitského údolí vyzval horolezce, aby se vrátili k čistému horolezectví (clean climbing). Od padesátých let svět ovládalo technické lezení, v době studentských nepokojů však Reinhold Messner svým článkem Zabíjení nemožného vybídl lezce, aby se při svých výstupech zřekli všech technických pomůcek. A tímto okamžikem se horolezectví opět vydalo směrem k volnému stylu lezení. Jeho výzvu vyslyšeli především začátečníci, nikoliv však pokročilí lezci. Editoři v knize shromáždili eseje nejlepších horolezců světa (mezi jinými i Adama Ondry či Igora Kollera), kteří se zamýšlejí nad vývojem tradičního a také volného horolezectví, nad tezemi Royala Robbinse a nad článkem Reinholda Messnera, a vyprávějí čtenářům o umění zdolat ty nejobtížnější hory a skalní stěny světa.   -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Reinhold Messner je italský horolezec, cestovatel a spisovatel. Je prvním horolezcem, který zdolal všech 14 osmitisícovek, jako první zlezl Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje a jako první provedl na Mount Everest kompletní sólový výstup bez lan. Je autorem mnoha desítek knih, z nichž bylo přibližně 30 přeloženo do češtiny.

Působivá biografie jednoho z nejslavnějších alpinistů světa. Detailní a dojemný profil jedné z nejuznávanějších, nejsložitějších a nejsamotářštějších hvězd světového horolezectví. Wojtek Kurtyka je jedním z největších horolezců všech dob a stal se jednou z vůdčích postav polské zlaté horolezecké generace, jež v 70. a 80. letech 20. století zásadně posunula hranice himálajského lezení. Díky svému vizionářskému přístupu vylezl mnoho dodnes uznávaných cest. Výjimečný je především jeho prvovýstup alpským stylem západní stěnou Gašerbrumu IV, kterému se někdy přezdívá „výstup století“ a dosud nebyl nikým zopakován. Po opakovaných pokusech udělit mu Zlatý cepín za celoživotní dílo („Oscara“ horolezeckého světa), Kurtyka tuto poctu nakonec přijal. Jako silný introvert odmítl bezpočet žádostí o rozhovor či vystoupení na festivalech, souhlasil ale se spoluprací na této dlouho očekávané biografii.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Bernadette McDonaldová je spisovatelka, lezkyně a bývalá ředitelka Banff Mountain Film Festival. Je autorkou asi desítky knih o horolezectví a horské kultuře, které byly přeloženy do osmi jazyků, mj. Lezci svobody a Kurtyka. Za své knihy obdržela několik literárních cen, například italskou cenu ITAS (2010), indickou Kekoo Naoroji Award za horolezeckou literaturu (2008, 2009 a 2011), Summit of Excellence Award (2007) a King Albert Award. Byl jí také propůjčen řád Alberta Order of Excellence (2010). Ve svém oboru je uznávanou autoritou.  

Nejnovější publikace historika Jana B. Uhlíře se soustřeďuje na vrcholné období života jednoho z nejmocnějších mužů Protektorátu Čechy a Morava, SS-Obergruppenführera Karla H. Franka. Na téměř 1500 snímcích, z drtivé většiny dosud nepublikovaných, přibližuje raketový vzestup a strmý pád tohoto bývalého poslance Národního shromáždění Republiky Československé. Karl H. Frank určoval politickou linii protektorátu jako státní tajemník nejen v době, kdy byl říšským protektorem Konstantin von Neurath, ale především po krátké časové epizodě, spojené se jménem Reinharda Heydricha. Při odvolání druhého zastupujícího říšského protektora Kurta Daluega byl Frank jmenován Německým státním ministrem pro Čechy a Moravu. Dostal se tak na mocenskou úroveň ministrů říšské vlády. V rámci protektorátu byl tedy neomezeným pánem, zodpovědným pouze Vůdci Adolfu Hitlerovi – a jako takový byl po pádu Třetí říše i souzen a odsouzen – mj. i jako spoluzodpovědný za vyhlazení Lidic. Ačkoliv Karl H. Frank patřil k nejvýznamnějším a nejznámějším a politikům vzešlým ve XX. století z českého prostředí, je jeho osobnosti doposud věnováno minimum pozornosti. Tuto skutečnost akcentuje právě předkládaná publikace Jana B. Uhlíře, unikátní nejen svým obsahem, ale rovněž rozsahem. Autor čerpal jak z obsáhlého fotoarchivu Karla H. Franka uloženého v Národním archivu, tak z fotoarchivu ČTK – a využil tak oba nejvýznamnější existující zdroje. Publikace je určena nejen odborníkům a zájemcům o dějiny Protektorátu Čechy a Morava a Třetí říše, ale především široké veřejnosti, jejíž zájem o problematiku moderních českých dějin a totalitních režimů rok od roku stoupá.

Chtěl být pouhým zahradníkem, ale nakonec prošel tolika obory, tolika profesemi a povoláními, že se jeho život podobá ruským matrjoškám, z nichž každá, od největší po nejmenší, skrývá tisíc a jedno tajemství. Antoine de Saint Exupéry tak prožil řadu skvělých osudů, o nichž přináší svědectví toto dílo, bohatě doložené většinou dosud nepublikovanými dokumenty, uloženými v archivu Consuelo de Saint Exupéryové. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Martine Martinezová Fructuosová je manželkou Josého Martineze Fructuosa, jenž byl dvacet let tajemníkem Consuelo de Saint Exupéryové a po její smrti roku 1979 se stal jejím univerzálním dědicem. Od té doby se snaží oživovat její dědictví a udržovat její památku. Napsala Consuelin životopis, jenž pod názvem Une mariée vetue en noir (Nevěsta v černém) vyšel roku 2010. Rovněž Alain Vircondelet, univerzitní pedagog a spisovatel, je známým životopiscem velkých postav literárního a duchovního světa, například Alberta Camuse, Marguerite Durasové, Francoise Saganové, Balthuse, Séraphine de Senlisové, Blaise Pascala, Arthura Rimbauda, Jana Pavla II., Charlese de Foucaulda... Dnes je pokládán za jednoho z největších odborníků na Saint Exupéryho, jemuž věnoval řadu děl.  

Poznejte stavby známé a dodnes obývané, ale i zapomenuté, restaurované nebo opuštěné zříceniny, zbytky paláců a opevnění, dnes pokryté bujnou vegetací. Některé jsou na snadno přístupných místech, v rovinách, údolích, na kopcích, k některým vedou náročné turistické stezky. Co je navzájem spojuje? Vážou se k nim nejrůznější mýty a pověsti. Tato kniha nabízí exkurzi po známých i méně známých českých, moravských a slezských hradech. Existence některých z nich sahá až ke kořenům naší státnosti, kamenné pevnosti a pevnůstky byly symboly moci českého středověkého státu. Jeho území bylo doslova protkáno hrady a hrádky. Mnohé se však v běhu času ztratily a zbyly z nich sotva znatelné stopy základů zarostlé travou a ztracené pod nánosy hlíny. Některé vyrostly v mocná panská sídla stojící dodnes, z dalších zůstaly pouhé zříceniny kdysi hrdých staveb, většinou poničených požáry i válkami, probíhajícími v srdci Evropy po celé dlouhé věky. Zůstala jen fakta smíchaná s mýty a legendami. Kolik lidských osudů stavby hradů zaznamenaly, co sdělily světu a co navždy skryly? Tato publikace doplněná zeměpisnými souřadnicemi a speciálně pořízenými fotografiemi pomáhá přiblížit současnému čtenáři historii známých i méně známých hradů a zaniklý feudální svět středověku.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Vladimír Liška (*15. ledna 1955) je přední český záhadolog a spisovatel. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v oboru historie a českého jazyka. Stal se jedním z vedoucích ufologického projektu Záře, a patřil mezi spoluzakladatele Československé archeoastronautické asociace. Především se zabývá problematikou UFO fenoménů, historickými záhadami a nevysvětlitelnými jevy. Mezi jeho oblíbené autory patří např.: L. Souček, S. Lem, A. C. Clarke, E. von Däniken. Napsal přes 80 knih, např.: Český bestiář, Upíři a vlkodlaci v českých zemích, Záhady druhé světové války, Kletba čachtické vražedkyně.

Bývalý dominikánský klášter s kostelem Zvěstování Panny Marie, tvořící jednu z nejvýznamnějších kulturních památek severní Moravy, je právem považován za dominantu historické části Šumperka. Po roce 1945 kostel chátral, protože vlastnictví chrámu užívaného římskokatolickou církví nebylo v té době žádoucí podporovat. Na počátku devadesátých let 20. století byla započata městem Šumperk rozsáhlá renovace kostela, díky níž je dnes objekt šumperskou chloubou. Kniha přináší souhrn informací týkajících se dějin bývalého dominikánského kláštera a kostela Zvěstování Panny Marie v Šumperku, stavebního vývoje a rozsáhlé rekonstrukce objektu. Snaží se rovněž čtenáři přiblížit význam umělecké výzdoby kostela a poukázat na proměny dochovaného mobiliáře, přičemž je využíváno v hojné míře porovnání starých fotografických snímků s novými. 

Karel Lukas – rodák ze severomoravského Brníčka – bojoval za svobodu vlasti jako legionář a v letech 1939–1945 jako příslušník československé zahraniční armády. Významným způsobem se podílel na přípravách obrany Československa ve třicátých letech, pomáhal budovat československé vojsko ve Francii a Velké Británii a jako pozorovatel u britských vojsk zažil za druhé světové války bitvu u El Alameinu a boje v Itálii. Když se v roce 1947 vracel domů po několikaletém působení jako vojenský přidělenec v USA a Kanadě netušil, jak smutný osud ho brzy potká. Pro komunisty, kteří Československo definitivně ovládli v únoru 1948, se stal nepohodlným člověkem. Způsob a okolnosti jeho tragické smrti v roce 1949 by přitom měly být dodnes výstražným mementem dokládajícím zrůdnost komunistického režimu.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jiří Friedl (*1976 Zábřeh) je český historik, vědecký pracovník Historického ústavu AV ČR. Věnuje se dějinám Polska, československo-polským a česko-polským vztahům ve 20. století a dějinám střední a východní Evropy ve 20. století. Vystudoval v letech 1996–2001 Filozoficko-přírodovědeckou fakultu Slezské univerzity v Opavě, magisterský obor Historie s rozšířenou výukou jazyků, v letech 2001–2004 pak doktorské studium v oboru České a československé dějiny. V roce 2009 se na téže fakultě habilitoval a získal titul docent. V roce 2014 obdržel na Akademii věd České republiky titul doktora věd, DSc. Badatelsky se věnuje mimo jiné dějinám Polska a polské menšině na Těšínsku ve 20. století. Za svou badatelskou i popularizační činnost v oblasti nejnovějších dějin česko-polských vztahů obdržel roku 2011 Bronzový Záslužný kříž Polské republiky.Věnuje se také pedagogické práci, nejprve přednášel na Karlově univerzitě, poté na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. 

Jediný den, který změnil běh dějin ostrova, jenž byl později nazýván Ostrovem svobody, jak ho na základě vyprávění očitých svědků popsal francouzský spisovatel Robert Merle. Jádrem knihy je „první den kubánské revoluce“, 26. červenec 1953, kdy Fidel Castro a jeho druhové zaútočili na Moncadova kasárna v Santiagu, aby získali základnu ke svržení diktátorského režimu Fulgencia Batisty. Podkladem se autorovi staly především rozhovory s účastníky boje. Pro pochopení smyslu této události je načrtnuto předchozí období úporného zápasu za osvobození Kuby ze španělské a americké nadvlády. Porážka fidelistů při útoku na Moncadu byla počátkem vítězného boje a jméno Fidela Castra se stávalo symbolem odporu. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Robert Merle (1908–2004) byl francouzský romanopisec, dramatik, literární historik, překladatel a profesor anglické a americké literatury. Narodil se v alžírském městě Tébessa jako syn francouzského důstojníka. V roce 1918 se rodina přestěhovala do Francie. Vystudoval filosofii a anglistiku, učil a překládal. Během druhé světové války se zúčastnil bojů o Dunkerque, kde v roce 1940 padl do zajetí. Z této zkušenosti čerpal ve své prvotině Víkend na Zuydcoote. Za tento román získal v roce 1949 prestižní Goncourtovu cenu. V roce 1964 knihu zfilmoval Henri Verneuil. Ve svých dílech Merle neskrýval levicové a především humanistické založení. Psal romány válečné, politické, sociálně zaměřené, satiricko-realistické, také utopie a sci-fi s filosofickým podtextem, snad nejúspěšnější byly ovšem jeho romány historické. Zabýval otázkou rasismu, zla, fanatismu, společenského útlaku, válek a hledáním jejich kořenů v lidské psychice a společnosti. Své romány situoval do druhé světové války (Víkend na Zuydcoote, Smrt je mým řemeslem), smyšlené současnosti (Malevil, Až delfín promluví) či do Pacifiku 19. století (Ostrov). Merle se ale nevyhýbal ani 16. a 17. století – jak dokládá třináctidílná kronika Dědictví otců, jejíž první díl vyšel v roce 1977, a poslední v roce 2003. Za poslední díl série (Le glaive et les amours – Meč a láska) dostal cenu Jeana Giona. Robert Merle je i autorem biografie kubánského revolucionáře a bývalého prezidenta Fidela Castra (Útok na kasárna). V padesátých a šedesátých letech napsal také několik divadelních her, vydaných česky ve svazku Dramata (1966): Flamineo, Sisyfos a smrt, Nový Sisyfos, Vláda žen, Spravedlnost v Miramaru. Merle byl třikrát ženatý a měl šest dětí. Do vysokého věku si uchoval obdivuhodnou fyzickou i duševní svěžest a stáří se téměř vůbec neprojevilo na jeho psaní. Zemřel ve věku 95 let v domě v Grosrouvre nedaleko Paříže, když mu selhalo srdce. 

Jméno maršála letectva Alexandra Ivanoviče Pokryškina, trojnásobného Hrdiny Sovětského svazu, je dnes již legendou. Velkou vlasteneckou válku prožil od začátku až do konce na frontě – jako pilot, později velitel a tvůrce taktiky vzdušného boje stíhacího letectva. Má za sebou padesát devět sestřelů nepřátelských letounů. Jeho bojové cesta začala poblíž rumunských hranic v červnu 1941 a vyvrcholila vítěznou bitvou o Berlín. Jemu podřízené útvary se zúčastnily i závěrečných bojů při osvobozování naší vlasti. Křídla v boji jsou rekapitulací a závětí Pokryškinova plodného života – života stíhacího letce, jenž podřídil vše jedinému cíli – smést z oblohy fašistického vetřelce. 

Střední Evropa v politických plánech velmocí za Velké války a na mírové konferenci v Paříži (1914-1918/1919-1920). V průběhu první světové války měla každá velmoc celý souhrn strategických zájmů, které se týkaly též střední a východní Evropy, především dalšího osudu Rakouska-Uherska. Koncem roku 1918 a v následujících měsících roku 1919 se pro přístup velmocí k uvedeným evropským oblastem stalo určujícím vítězství Spojených států. Velké Británie. Francie a jejich spojenců nad Německem Současně také vyvrcholil národněosvobozenecký zápas národů, rozpadly se habsburská, hohenzollernská, romanovská a osmanská říše a byly vytvořeny „nástupnické" státy. Vítězné mocnosti se snažily rychle stabilizovat vyhrocené státoprávní, národnostní, sociální, ekonomické a geografické (hraniční) poměry ve střední a východní Evropě a zabránit šíření komunismu do západní Evropy. Přitom zejména Američané a Britové do budoucna počítali s transformovaným a demokratizovaným Německem jako rovnoprávným partnerem pro udržení stability v kontinentální Evropě. Na základě výsledku první světové války a velmocenských kalkulací vzniklo také samostatné Československo. které se zařadilo do spojeneckého systému Francie ve střední a východní Evropě.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Petr Prokš, CSc., (*1954) je vědeckým pracovníkem oddělení dějin 20. století v Historickém ústavu AV ČR. Odborně se zabývá příčinami, průběhem a výsledky první světové války, rozpadem Rakousko-Uherska a vznikem Československa.

Druhá světová válka se stala největším lidským dramatem všech dob. Lidé si navzájem připravili nevýslovné utrpení. Nikdy předtím nebylo do válečného utrpení zataženo najednou tolik zemí a tolik lidí. Nikdy předtím nezahynulo během jediného válečného konfliktu tolik lidí, nikdy předtím nedosáhlo pustošení tak gigantických rozměrů. V této knize se často píše o smutku a útrapách, ale také o radosti. Dočteme se v ní o životě obyčejných Belgičanů a Nizozemců za německé okupace. Dozvíme se mnoho podrobnosti o průběhu války v menších západoevropských zemích. Starší čtenáři si tamní situaci mohou porovnat s vlastními vzpomínkami na život v protektorátu. Ti mladší se dozvědí, že ani v západní Evropě se němečtí okupanti mnohdy nechovali lépe než u nás. Nejedná se o suchý popis, ale o živý a čtivý dokument doprovázený mnoha dobovými snímky.  

Skutečné kriminální případy, které dokumentují práci četnictva v prvorepublikovém Československu. Četnické případy přibližují způsoby řešení zločinů československým četnictvem. V rámci výkonu tzv. „pátrací služby" četnictvo na našem území stále více používalo kromě kriminalistické taktiky i právě se rodící vyšetřovací metody a technické prostředky, používané ostatně dodnes. Vedle daktyloskopie, kriminalistické fotografie, kynologie a mechanoskopie bylo ke stíhání a pronásledování pachatelů používáno rozhlasu, nebo dokonce i letadel. Popisované příhody se skutečně udály a byly zpracovány za využití dobového tisku, odborné literatury i pamětí a vzpomínek bývalých příslušníků četnictva. Příběhy zachycují výkon pátrací služby v jednotlivých částech státu, tj. v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Michal Dlouhý (*1962) je český právník, policista, historik a spisovatel specializující se na historii českého četnictva a kriminalistiky. Je autorem řady odborných prací i populárně naučných knih z oblasti svého oboru a odborným konzultantem a spoluautorem předloh k seriálům Četnické humoresky a Zločiny Velké Prahy. V současné době působí jako ředitel Pyrotechnické služby Policie České republiky.

Svědectví chlapce, jenž byl spolu se svých otcem zatčen kolaborantskou policií; později byli umístěni v koncentračním táboře Buchenwald. „Bylo mi teprve sedmnáct, když se jednou pozdě v noci ozvalo bušení na dveře. Francouzská kolaborantská policie vtrhla dovnitř a zatkla mne a mého otce coby členy odboje. Po měsících v celách francouzských věznic nacpali dva tisíce muklů do dvaceti železničních vagonů. Naším místem určení byl Buchenwald, nestrašnější tábor na území nacistického Německa. Stráže SS v nás viděli podlidi, jejichž život nemá žádnou cenu a jediným smyslem jejich existence je otrocká práce. Byl jsem mnohokrát zbit a hladověl jsem. Byl jsem svědkem brutálního mučení a nesmyslných vražd. Ale nakonec jsem přežil…“ Druhý díl tzv. Buchenwaldské trilogie (další díly: Buchenwaldské bestie – Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže; Buchenwald – Peklo na kopečku).  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Louis Gros byl v pouhých sedmnácti letech zatčen kolaborantskou policií a uvězněn v Buchenwaldu. Po válce se i se svojí manželkou usadil v malém francouzském městečku Mercury v Savojsku, nedaleko měst a Albertville (jihovýchodně od Paříže). Procestoval Spojené státy a několikrát se také setkal s americkým osvoboditelem KL Buchenwald, kapitánem Fredem Kefferem. Flint Whitlock je bývalým důstojníkem americké armády a cenami ověnčený autor několika knih o dějinách vojenství. Jeho článek o osvobození Dachau vyhrál v roce 2000 Cenu U.S. Army Historical Foundation’s Distinguished Article Award. Jeho kniha Distant Bugles, Distant Drums – o bojích regimentu coloradských dobrovolníků proti vojskům Konfederace za americké občanské války – vyh rála v roce…

Před deseti lety by nám spát u cizích lidí doma nebo nastoupit k cizímu člověku do auta připadalo bizarní a nebezpečné. Dnes je to ale běžná praxe, podobně jako nakupování online. Společnosti Uber a Airbnb zahájily novou éru: mění pravidla, nutí vlády přehodnotit zákony regulující podnikání a změnily přístup k cestování.Bestsellerová kniha amerického novináře rozebírá novou generaci podnikatelů ze Silicon Valley, kteří za pomocí moderních technologií narušují zaběhané konvence celých spotřebních odvětví. Po Stevu Jobsovi a Billu Gatesovi přichází Travis Kalanick z Uberu a Brian Chesky z Airbnb. Jak se jejich vlivem mění svět, ve kterém žijeme?Kniha se čte skoro jako detektivní příběh, zároveň může být inspirací nebo náhledem do kuchyně pro všechny, kdo se zajímají o budování firmy velkého významu. Poctivá novinařina plná zákulisních informací až drbů, dobře vystavěné příběhy, čtenář sleduje paralelně jak obě nyní velké a úspěšné společnosti, tak podobné konkurenční projekty.Povinná četba pro každého se zájmem o byznys a aktuální dění!  

Školství v 19. století genderovou perspektivou. Publikace přináší nový a originální pohled na dívčí vzdělávání v 19. století, který se odlišuje od dosavadní historiografie. Autorka pojímá téma z genderového hlediska a používá metodu diskursivní analýzy, díky čemuž se objevují opomíjené aspekty dívčího vzdělávání a jsou vyvráceny doposud platné závěry o „nevzdělanosti“ českých dívek. Zásadní změnou je zejména spojení pedagogického a historického přístupu, které je použito k objasnění základních podmínek vzdělanosti dívek, tj. cíle vzdělávání v kontextu institucionalizace obecného rakouského školství 19. století, obsahové (ne)diferenciace a potažmo praktického uplatnění v běžném životě. V praxi tak dochází k propojování institucionalizace dívčího vzdělávání s kontextem proměn ženské role, tedy k narušení dominantního diskursu ženy jako manželky, matky a hospodyně. Hlavní zájem se soustředí na postavení ženy střední třídy v 19. století a tomu odpovídající vzdělávací potenciál, a to z hlediska elementárního i vyššího vzdělávání, jeho proměn a specifik. Nedílnou částí knihy je podrobná teoretická, ale i historiografická část, která čtenáře zevrubně seznámí se širokým, zejména anglosaským konceptem feministického a také genderového výzkumu i s metodologií k danému tématu, stejně jako s historiografickým souhrnem dosavadní české tvorby v této oblasti.  

Závěrečný díl trilogie Poslední republika Viktora Suvorova, slavného „skandalisty“ druhé světové války, podává čtenáři vysvětlení, proč Sovětský svaz tuto válku nevyhrál, nýbrž naopak prohrál. Viktor Suvorov, profesionální rozvědčík, který v roce 1978 odešel do Velké Británie a v Sovětském svazu byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, popisuje ze svého úhlu pohledu válečné události. Kritický postoj zaujímá k maršálu Žukovovi; nastiňuje teorii, podle níž chtěl Stalin přepadnout v roce 1941 západní Evropu a šířit tak socialistickou revoluci. Sleduje jednotlivé ruské vojevůdce, analyzuje příčiny enormních ztrát Sovětského svazu ve válce. Proto také SSSR podle něj válku prohrál, všímá si jeho poválečné angažovanosti v konfliktech ve státech různých kontinentů, v nichž se ekonomicky vyčerpával, což v důsledku vedlo ke zhroucení východního impéria. Kriticky hodnotí rovněž sovětskou a ruskou historiografii druhé světové války. Autorovi nelze upřít mimořádnou poutavost celého díla i přes jeho kontroverzní hodnocení událostí.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Viktor Suvorov (*1947) je ruský historik a spisovatel. Narodil se ve vesnici Barabaš v rodině vojáka. Po vystudování vojenské univerzity se stal vojenským důstojníkem sovětské zpravodajské služby. Od roku 1970 působil v nomenklatuře Ústředního výboru komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1974 absolvoval Vojenskou diplomatickou akademii, čtyři roky působil jako kapitán GRU ve Vídni.Zde přeběhl v roce 1978 k Angličanům a byl přijat do britské zpravodajské služby MI6. V SSSR byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Ve svých knihách kritizuje atmosféru a situaci v Sovětském svazu v období okolo II. světové války.

Zevrubná dokumentární studie o německém průmyslníkovi a špionovi. Autorka se snaží o objektivní pohled na muže, který proslul jako zachránce židů v době 2. světové války. Snáší množství dokumentárního materiálu, z něhož si čtenář může utvořit lepší představu o pravděpodobném několikanásobném špionovi, který používal židy jako levnou pracovní sílu. S blížícím se koncem války však počítal i s budoucností a jeho výběr zachráněných vězňů se zaměřil na vlivné a bohaté osoby. Autorka zachovává striktně objektivní hledisko, její práce je však zároveň velmi čtivá a zajímavá.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jitka Gruntová (*1945) pracovala po maturitě (1963) v různých zaměstnáních, nejdéle jako nekvalifikovaná učitelka a vychovatelka. Vystudoval při zaměstnání pedagogickou fakultu (1978) a v následujících dvanácti letech byla zaměstnána v muzeu. V té době vystudovala postgraduálně specializaci muzeologie na brněnské filozofické fakultě a vykonala státní rigorózní zkoušky na pedagogické fakultě. Od roku 1991 působí jako učitelka na základní škole v Březové nad Svitavou, kde žije. V letech 1985-1995 pracovala v historicko-dokumentační komisi OV ČSOB ve Svitavách, přičemž se zaměřila na zvláště na dokumentaci historie pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen v Brněnci.

Co by se stalo, kdyby v den Mnichovského diktátu mělo Československo větší počet tanků a bojových letadel než Německo? Na základě hodnocení reálného poměru sil mezi Československem a Německem na podzim osmatřicátého roku docházejí historikové a vojenští specialisté vesměs k názoru, že po zradě západních spojenců v Mnichově byla naše situace beznadějná a kapitulace presidenta Beneše tedy nejspíše zachránila národ. Německá převaha v rozhodujících zbraních (letectvo, tanková vojska, dělostřelectvo) byla očividná a zdrcující. Kdybychom se bránili, dopadli bychom nejspíše stejně jako Polsko o necelý rok později – ba možná ještě hůře, protože ve hře byly současně i maďarské a polské územní požadavky vůči nám. Co kdyby se ale Československo rozhodlo jít ve třicátých letech jinou cestou, neutápělo miliardy v betonu pohraničních pevností a věnovalo je rozvoji aktivních, ofenzivních strategií? Co by se stalo, kdyby v září 1938 neměla Republika československá pouhých 470 tanků (proti 1800 německým) a 570 bojových letadel (oproti 3300 na německé straně)? Co kdyby tento poměr byl jiný, zcela a zásadně jiný? Historie si nelibuje v kondicionálech. Připusťme však výjimku. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jiří Dobrylovský se narodil v roce 1961 v Praze, kde žije dodnes. Vystudoval ekonomii a geografii, v dřívějších dobách působil jako redaktor, nyní již zhruba 20 let vyučuje na vysoké škole. Mezi jeho koníčky patří historie, archeologie a astronomie. Je autorem románů Země a impérium, Nevinný bratrovrah, a Omyl kronikáře Kosmy. Je spoluautorem vysokoškolských učebnic Makroekonomie.

Drama útěku spojeneckých letců ze zajateckého tábora v Saganu. Hromadný útěk vězňů z tábora pro zajaté spojenecké letce v Saganu patří nesporně k nejdramatičtějším epizodám druhé světové války. Kniha je autentickou reportáží jednoho z účastníků útěku, australského novináře Paula Brickhilla, podle níž byl ve Spojených státech natočen úspěšný film Velký útěk. Autorovi se v ní podařilo napsat napínavý a přitom pravdivý příběh, zachycující mravenčí úsilí mnoha set lidí, kteří útěk připravovali. Přivádí na scénu skutečné postavy, jak mu utkvěly v paměti, s jejich lidskými slabostmi i chlapeckým humorem. Ač o jejich odvaze, důvtipu a nezlomné touze uniknout za každou cenu ze zajetí nepadne ani slovo, přesto je z každého řádku cítit autorovo krédo, že člověk se nesmí nikdy vzdát, jde-li o jeho svobodu.   

Francouzská Cizinecká legie je opředena mnoha mýty a často nešťastně zkreslována veřejnými médii. Moderní Cizinecká legie očima výsadkáře dává jedínečnou možnost nahlédnout do jejího zákulisí a dovědět se, jak opravdu vypadá, a to z pohledu samotných legionářů. Autorem je Čech, jenž podrobně popisuje vše od přijímacích testů a základního výcviku až po jeho službu v 2.výsadkovém pluku Cizinecké legie v Calvi na Korsice. Z pochopitelných důvodů není uvedeno pravé jméno autora, ale pouze jeho přezdívka "Špalek". Kniha je doplněna mnoha originálními fotografiemi.