Franz Kafka (1883 v Praze – 1924 Kierling, Rakousko) je nejznámější, světově proslulý představitel pražské německé literatury, jeden z nejvýznamnějších prozaiků světové literatury 20. století. Po vystudování práv na c. k. německé univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze pracoval v letech 1907–1922 jako úředník ve dvou pojišťovnách. Za svůj hlavní životní úděl však považoval psaní, což bylo obtížně slučitelné s prací v úřadě, kterou však vykonával svědomitě. Vytvořil literární svět plný odcizení, absurdních situací a neuchopitelné moci. Mezi jeho nejslavnější díla patří
Proces, Zámek a povídka
Proměna, která položila základy existencialismu v literatuře. Bylo v nich tolik bezvýchodnosti, kolik doprovázelo jeho psaní, které se pro něj stávalo zuřivým zápasem v touze vystihnout a popsat nepopsatelné – pocity odcizení a samoty, marnosti, absurditu a nesmyslnosti životního boje.
Vůči svému literárnímu dílu byl Kafka neobyčejně kritický. Ke knižnímu vydání uvolnil jen malou část, většinou pod nátlakem. Větší část jeho díla, která jej později ve světě proslavila mnohem výrazněji, vyšla až díky jeho nejbližšímu příteli Maxi Brodovi, jenž nerespektoval Kafkovo přání, aby rukopisy bez milosti spálil.