Rudá jízda

Isaac Emmmanuelovič Babel (1894-1940) pocházel z rodiny malého židovského obchodníka. Začátek 20. století byl dobou nepokojů ve společnosti a masového odchodu Židů z Ruské říše. Sám Babel přežil pogrom v roce 1905 (ukryla ho křesťanská rodina). Avšak jeho dědeček Šojl byl jedním z 300 zavražděných Židů. 
Aby byl přijat do přípravné třídy oděské Obchodní akademie Nikolaje I., Babel musel přesáhnout kvótu na židovské studenty. Avšak nehledě na výborné známky, které ho opravňovaly ke studiu, místo v akademii získal jiný chlapec, jehož rodiče podplatili vedení školy. Za rok, kdy se Babel učil doma, prošel program dvou tříd akademie. Kromě tradičních disciplín studoval talmud a zabýval se hudbou. Po neúspěšné snaze o přijetí na oděskou univerzitu začal navštěvovat kyjevskou vysokou školu. Zde se také seznámil se svou budoucí ženou Jevgenií Gronfejnovou. Plynně hovořil jidiš, rusky a francouzsky. Svá první díla psal Babel francouzsky, ale bohužel se do naší doby nezachovala. První povídky v ruštině Babel publikoval v časopise „Letopis“ (Летопись). Poté, na radu M.Gorkého, „šel mezi lid“ a vystřídal několik profesí. V prosinci roku 1917 začal pracovat ve „zvláštní komisi“, čemuž se jeho známí dlouho podivovali. V roce 1920 byl bojovníkem a politickým pracovníkem 1. jízdní armády maršála Buďonného. V roce 1924 v časopisech „Ljef“ (Леф) a „Rudá novina“ (Красная новь) publikoval řadu svých povídek, které později vytvořily cykly „Rudá jízda“ a „Oděské povídky“.
V Oděských povídkách Babel líčí život židovských zločinců na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků. V roce 1928 Babel uveřejnil divadelní hru Západ Slunce, v roce 1935 hru Marija.
Na základě křivého obvinění byl v roce 1939 zatčen a po zmanipulovaném procesu zastřelen. Posmrtně byl rehabilitován.