Zelda Fitzgeraldová

Až teď jsem pochopil, proč se princezny zavírají do věží," napsal dychtící a žárlivý mladý důstojník F. S. Fitzgerald jižanské krásce Zeldě Sayrové. Jenomže pohádkový život, který si tehdy oba představovali, vzal na sebe o několik let později zlověstnou podobu. Nejproslulejší americký pár dvacátých let čelil kruté realitě její duševní nemoci, nevěry a autorské žárlivosti – a jeho alkoholismu.
Přátelé a později i životopisci se každý přiklonili na stranu jednoho z partnerů. Jedni mají Zeldu Fitzgeraldovou (1900-1948) za závistivou, sebedestruktivní manželku slavného spisovatele, psychicky labilní ženu, která se posedle a marně vrhala do pokusů stát se jednou spisovatelkou, podruhé malířkou a jindy baletkou, ve svém šílenství podkopala Scottovo lidské a umělecké sebevědomí a vyčerpala ho emocionálně i finančně. Jiní vidí Scotta jako zločince, který Zeldu duševně zdeptal, zničil její naděje na umělecký úspěch a přitom plagoval její deníky a dopisy. Scott ovšem nemocnou Zeldu neochvějně po léta podporoval a psal jí láskyplné dopisy, Zelda zas Scottovi opakovaně vyjadřovala až přemrštěnou lásku a oddanost.