Knihy

V knize najdete čtyři básně - Křest svatého Vladimíra (Car chce po bohu Perunovi, aby mu na jeho svátek zahřměl na oslavu, což Perun odmítá), Král Lávra (satirická báseň, jejímž námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, ale přizpůsobená českému prostředí), Tyrolské elegie (humorný a satirický popis zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku) a Epigramy (podle definice Havlíčka jsou epigramy malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévá, aby mu srdce nežral). Ilustrace Josef Lada.

Sophiina volba zůstává i téměř čtyřicet let po svém prvním vydání nejen románem s trvalou literární hodnotou, ale i textem, který jde až na dřeň banálního zla, jež se v mezních situacích tak rychle mění ve zlo radikální. Stingo, mladý jižanský spisovatel, se přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy však začne být téměř proti své vůli vtahován do citového dramatu, které se odehrává mezi jeho sousedy, Nathanem a Sophií. Neurotický, přecitlivělý Žid Nathan se zjevně propadá stále hlouběji do zničující duševní choroby a krásná Polka Sophie, která prošla Osvětimí, je navždy poznamenaná prožitým utrpením. Zatímco Stingo sleduje, jak během jediného manhattanského léta a podzimu osudy Sophie a Nathana směřují ke svému nevyhnutelnému tragickému závěru, poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné škody na lidské duši. Překlad Radoslav Nenadál. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- William Clark Styron (1925-2006) byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy, který proslul především románem Sophiina volba. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii jako syn námořního inženýra. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil jako redaktor v několika nakladatelstvích. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě. V roce 1947 odjel do New Yorku, kde pracoval po tři roky na své prvotině Ulehni v temnotách. Poválečný pobyt v armádě Styrona vyprovokoval k napsání jednoho z nejpůsobivějších děl trpce ironizujících nevykořenitelný militarismus, útlé novelky Dlouhý pochod. K problému amerického zla a případu jeho individuální anarchické likvidace se vrací románem Zapal tento dům. Jeho čtvrtý román Doznání Nata Turnera vzbudil bouři nevole, a to i v řadách černošského obyvatelstva (román pojednává o osudu vzdělaného čenocha a vůdce černošské vzpoury z roku 1831), zřejmě pro nepochopení autorova záměru. Roku 1979 vyšel jeho nejznámější román Sophiina volba, kde se autor zabývá otázkou kolektivní viny a absolutního zla. Od vydání Sophiiny volby publikoval Styron pouze Tichý prach a jiné texty. Jako prozaik se odmlčel až do devadesátých let, kdy na svůj mimořádný talent opět upozornil sebezpytující výpovědí o boji s depresí Viditelná temnota a sbírkou Ráno na pobřeží, souborem tří delších povídek, které jsou poetickými vzpomínkami na jeho mládí. Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu

Dva mladičtí veronští milenci jsou díky Williamu Shakespearovi nejslavnějším mileneckým párem evropské kultury znají je i ti, kdo tragédii slavného Alžbětince nikdy neviděli ani nečetli. Hra je také snad největší oslavou lásky, lidského citu, který je se vší svou bezbrannou zranitelností schopen postavit se předsudkům, rodové zášti, intrikám, posměchu a nenávisti. Překlad Erik Adolf Saudek.

Protiválečné divadelní drama napsané v předvečer druhé světové války. Čapkovo naléhavé varování před nebezpečím nastupujícího nacismu, které se stalo záminkou k jeho plánované perzekuci hitlerovským režimem. Děj se odehrává v blíže neurčené zemi, kde se diktátor Maršál připravuje na zahájení války. V téže době se objevuje neznámá smrtelná nemoc, která se přenáší dotykem a nedá se léčit. Chudinský lékař, pacifista dr. Galén nachází na nemoc lék. Bohaté lidi však odmítá léčit, pokud nejsou ochotni postavit se proti válce. Maršálův přítel, majitel zbrojovky baron Krüg, bílou nemocí také onemocní, avšak Dr. Galén jej odmítne léčit, dokud nepřestane vyrábět zbraně. Galén je předvolán Maršálem, přesto znovu odmítá Krüga léčit, pokud bude maršál pokračovat ve zbrojení. Baron Krüg se následně zastřelí. Poté, co si Maršál sám na prsou najde bílou skvrnu, dostane od Galéna stejné ultimátum jako baron. Nakonec je ale ochoten vzdát se plánů na válku a ovládnutí světa, pokud jej dr. Galén vyléčí. Galén jde tedy pro léky, ale cestou zpět prochází skrz válkou zfanatizovaný dav, kterým je ušlapán…Stejně jako ostatní romány a hry Karla Čapka je Bílá nemoc dílem neskutečně současným a alarmujícím. Vizionářsky varuje před hrozbou konfliktu demokracie se zájmy všehoschopných a mocichtivých tyranů. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Čapek (1890-1938) – český novinář, spisovatel a dramatik. Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: v Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Knihy Karla Čapka byly přeloženy do více než 50 světových jazyků - od angličtiny, němčiny, francouzštiny, přes ruštinu, perštinu, čínštinu až po esperanto, lužickosrbštinu, katalánštinu atd. Dílo Karla Čapka:Próza: Zářivé hlubiny (1916), Boží muka (1917), Krakonošova zahrada (1918), Kritika slov (1920), Trapné povídky (1921), Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1922), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Marsyas čili na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Hordubal (1933), Válka s Mloky (1936), První parta (1937), Jak se co dělá, Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně).Dramata: Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), Loupežník (1920), R. U. R. (1920), Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Adam stvořitel (1927), Bílá nemoc (1937), Matka (1938).Politická díla: Hovory s T. G. Masarykem (1928 - 1935, 3 svazky), Mlčení s T. G. Masarykem (doplnění hovorů, esej z roku 1935).Cestopisy: Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936).Knihy pro děti: Devatero pohádek a ještě jedna pohádka od Josefa Čapka jako přívažek (1932), Dášenka čili život štěněte (1933), Měl jsem psa a kočku (1939), Pudlenka (vydáno posmrtně).

Román vypráví o čarodějnických procesech ve Velkých Losinách a v Šumperku v 17. století. Inkvizitor nechává upalovat ženy, u kterých se objeví nějaký náznak čarodějnictví, např. zaříkávání. Oběti postupně vybírá tak, aby zlikvidoval názorové odpůrce a bohaté lidi, jejichž majetek by se pak mohl zkonfiskovat. Přiznání vynucuje mučením. mezi oběti procesů se postupně dostanou i kněz a šlechtic, hájící nespravedlivě odsouzené a ukazující na nelidské metody výslechů. Podle románu natočil Otakar Vávra slavný film. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Václav Kaplický (1895 - 1982) byl český spisovatel a publicista. Narodil se na samotě Červený Dvůr v rodině nájemce statku. Maturoval na táborské reálce. Po studiu pracoval jako dělník na železnici. V roce 1915 byl odveden do války a na haličské frontě se dostal do zajetí. Na Ukrajině v zajateckém táboře v Berdičevu vstoupil do československých legií. V červenci 1917 se účastnil bitvy u Zborova, byl uvězněn u Vladivostoku a domů se vrátil v roce 1919. Začal pracovat v levicovém Svazu československých legionářů, potom na ministerstvu obrany. Od roku 1922 působil Václav Kaplický jako redaktor v nakladatelstvích, z nichž některá i řídil, např. Pokrok, Melantrich, Čin aj. Tehdy se seznámil s řadou spisovatelů, zvlášť blízké přátelství navázal s J. Horou. Na jeho radu se začal pokoušet o nenáročnou beletrii pro lidového čtenáře. Kaplický byl zakládajícím členem Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s novým Ruskem. Na konci 30. let vystupoval energicky proti fašistickým tendencím šířícími se i mezi legionáři. Byl kritickým Masarykovým stoupencem. Po válce se dal Václav Kaplický do studia historické literatury a pramenů. Velkou pozornost věnoval pracím francouzského historika E. Denise o dějinách pobělohorských Čech. Vznikla série románových kronik o selských bouřích a povstáních v 17. - 19. století. Je pohřben mezi významnými českými spisovateli na Vyšehradském Slavíně v Praze.

Literární zpracování životního příběhu doktorky Vlasty Kálalové-Di Lottiové, rodačky z Bernartic u Tábora, která se ve dvacátých letech tohoto století vydala sama do Orientu a založila v Bagdádu československou nemocnici. Smyslem jejího života bylo pomáhat lidem. Přes osobní tragédii nikdy nezatrpkla, ale věnovala veškeré své síly těm, kteří to potřebovali – trpícím. Jistě i proto si kniha o jejím životě našla už tolik čtenářů. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Ilona Borská (1928-2007) je známa především knížkami pro mládež a životopisnými příběhy z oblasti literatury faktu. V 60. letech učila sociologii na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického, byla ze zdejší školy v roce 1970 v důsledku normalizace vyhozena. Několik let pak pracovala v nakladatelství Albatros a poté se již věnovala jen spisovatelské a novinářské práci. Značnou část próz Ilony Borské pro dospělé čtenáře tvoří biografie autentických postav, byť si nevybírala nejzvučnější jména, ale výjimečné osobnosti. Prvním z takových titulů byl román Trůn, o gymnastce Evě Bosákové. Dokumentární přesnost s beletristickým pojetím hrdinčiných osudů sloučil příběh lékařky, která založila v Bagdádu československou nemocnici v románu Doktorka z domu Trubačů, který se dočkal řady vydání a překladů. Nejvíce se pak k literatuře faktu Borská přiklonila Příběhem staršího bratra, o Josefu Čapkovi. 

Máte doma předškoláka, kterého čeká zápis do první třídy? pomozte mu s přípravou! V pracovním sešitě najde pečlivě vybrané úkoly, pomocí kterých si zábavnou formou procvičí schopnosti a dovednosti, které by měl zvládnout. Témata a obrázky jsme vybírali tak, aby se klukům a holčičkám líbily a sešit plný aktivit je opravdu zaujal a bavil. Knihy pro budoucí školáky.

Vražda jako umělecké dílo. „Třicet sedm let u sboru, a kdybych si měl vybrat jednu jedinou věc, co si můžu vymazat z paměti, byla by to tahle.“ To jsou slova, která pronese poručík Losangeleského policejního sboru k detektivům Hunterovi a Garciovi  z Útvaru ultranásilných zločinů, když se s nimi setká na místě, kde se podle všeho odehrál jeden z nejotřesnějších zločinů, na jaký kdy narazili. Události se vyvíjejí zcela nečekaným směrem a detektivové musí spojit své síly s FBI. Společně se pak vydávají po stopě sériového vraha, jehož loviště nezná hranic. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Americký spisovatel italského původu Chris Carter (*1965) se narodil v Brazílii, kde strávil dětství a léta dospívání. Po maturitě se přestěhoval do Spojených států a na Michiganské univerzitě vystudoval psychologii se zaměřením na pachatele trestné činnosti. Jako člen týmu soudní psychologie michiganského státního zastupitelství vyslýchal a studoval mnoho zločinců včetně sériových a mnohonásobných vrahů odsouzených k doživotním trestům. Po několika letech zanechal práce soudního psychologa, přestěhoval se do Los Angeles, kde hrál na kytaru v různých glamrockových skupinách. Jako profesionální hudebník působil také v Londýně i na turné po celém světě. Pak opustil hudební branži a stal se spisovatelem na plný úvazek.Všech devět Carterových thrillerů o losangeleských detektivech Hunterovi a Garciovi už vyšlo také česky – Dvojitý kříž, Popravčí, Noční lovec, Sochař smrti, Jeden za druhým, Zloba, Já jsem smrt, Hovor se smrtí a Galerie mrtvých.

Ten zážitek si málokdo na světě chtěl nechat ujít. Tajemné zelené záblesky, snad až odkudsi z hlubin vesmíru, šlehaly oblohou, celou noc trvala ta ohromující podívaná. Pro drtivou většinu lidstva to byla poslední věc, kterou viděla. Nadpozemský jev většinu zemské populace oslepil. Jedna katastrofa by však planetu nezdecimovala. Musela se k ní připojit druhá. Průmyslové rostliny, genetickou mutací proměněné v pohyblivá, jedovatě žahající monstra, využijí oslabení pána tvorstva a začnou jejj systematicky vyhlazovat z povrchu zemského. Nastal den trifidů. Bude zároveň posledním dnem člověka? Na to odpovídá klasická katastrofická sci-fi britského autora, nad jejíž četbou se nechce věřit, že vznikla před více než půl stoletím.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- John Wyndham, vlastním jménem John Wyndham Parkes Lucas Benyon Harris (1903-1969) byl britský spisovatel, autor především postapokalyptické science fiction. Je řazen mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction. Narodil v anglické obci Knowle jako syn advokáta. Rané dětství prožil v birminghamské čtvrti Edgbaston. Když mu bylo osm let, jeho rodiče se rozvedli a on a jeho bratr Vivian Beynon Harris (stal se také spisovatelem) strávili zbytek svého dětství v řadě internátních škol, ze kterých nejdéle pobyl v Bedales (v letech 1918–1921) poblíž Petersfieldu v Hampshire. Školu opustil v osmnácti letech a následně zkoušel studovat právo. Prošel pak řadou různých profesí (například práce na farmě nebo v reklamní agentuře), většinou se však spoléhal na finanční příspěvky od své rodiny.Roku 1925 se začal živit psaním a prodal své první krátké povídky. Během třicátých let napsal pod různými pseudonymy (například jako John Beyon nebo John B. Harris) množství povídek pro americké pulpové magazíny. Kromě sci-fi psal i detektivní příběhy. Jeho práce se však nevymykaly z průměru tehdejší produkce. V letech 1940 až 1943 pracoval jako civilní zaměstnanec pro britskou vládu v oblasti cenzury, poté narukoval do armády, sloužil v Royal Corps of Signals (spojaři) a zúčastnil se vylodění v Normandii. Po skončení války pokračoval v psaní, své povídky i romány vydával opět převážně na americkém trhu.Inspirován úspěchem svého bratra, který měl vydané již čtyři knihy, změnil počátkem padesátých let styl a začal psát postapokalyptické romány. Hned první z nich, Den trifidů (1951, The Day of the Triffids), vydaný pod jménem John Wyndham, mu přinesl obrovský úspěch, kterého ve svých dalších dílech již nedosáhl. Během svého života napsal jako John Wyndham šest dalších sci-fi románů. Roku 1963 se ve svých šedesáti letech oženil s Grace Wilsonovou, se kterou žil v Petersfieldu v blízkosti areálu školy Bedales. Zemřel roku 1969 v Londýně. Svá díla psal jako vědeckofantastické morality, které jsou pro svou angažovanost, humanismus a optimismus srovnávány s díly H. G. Wellse.

Již od vynálezu knihtisku v 15. století se nejrůznější herbáře, bylináře a knihy lékařské těšily velké oblibě a hned vedle Bible byly součástí domácností a rodinného dědictví. Zdobily je stále dokonalejší ilustrace, které se v průběhu 18. a 19. století staly díky malířské a tiskařské technice opravdovými uměleckými díly. Z obdivu ke starým herbářům, z úcty k pozorovacím schopnostem předchozích generací vznikl i Herbář aneb od anděliky k žindavě. V knize na mistrných vyobrazeních ožívá 161 bylin využívaných v tradiční medicíně k léčení. Vedle estetického zážitku přináší kniha řadu zajímavých rad, tipů a praktických doporučení, učí léčivky poznávat, sbírat a užívat, snaží se probudit hlubší zájem o vlastní fyzické i psychické zdraví v souladu s přírodou. Součástí publikace jsou přehledné tabulky: co, kdy a jak sbíráme, použitelné recepty i mnohdy bizarní úryvky ze starých herbářů.

Světově proslulý vědeckofantastický satirický román zrcadlící autorovu obavu z nové světové války a negativních tendencí novodobé civilizace. Kapitán Van Toch (který je českého původu) objeví na ostrově Tana Masa v Tichém oceánu podivné, inteligentní, v moři žijící tvory, podobné mlokům. Zahájí s nimi výměnný obchod: kapitán Van Toch dodá mlokům nože na obranu proti žralokům a mloci na oplátku budou nosit kapitánu Van Tochovi perly. Mloci se ale postupně vyvinou v ještě inteligentnější tvory, značně se přemnoží, vzbouří, začnou vyhrožovat lidem válkou...Válku s mloky napsal Karel Čapek v roce 1935. V letech 1935-1936 vycházela na pokračování v Lidových novinách.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Čapek (1890-1938) – český novinář, spisovatel a dramatik. Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: v Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Knihy Karla Čapka byly přeloženy do více než 50 světových jazyků - od angličtiny, němčiny, francouzštiny, přes ruštinu, perštinu, čínštinu až po esperanto, lužickosrbštinu, katalánštinu atd. Dílo Karla Čapka:Próza: Zářivé hlubiny (1916), Boží muka (1917), Krakonošova zahrada (1918), Kritika slov (1920), Trapné povídky (1921), Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1922), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Marsyas čili na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Hordubal (1933), Válka s Mloky (1936), První parta (1937), Jak se co dělá, Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně).Dramata: Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), Loupežník (1920), R. U. R. (1920), Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Adam stvořitel (1927), Bílá nemoc (1937), Matka (1938).Politická díla: Hovory s T. G. Masarykem (1928 - 1935, 3 svazky), Mlčení s T. G. Masarykem (doplnění hovorů, esej z roku 1935).Cestopisy: Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936).Knihy pro děti: Devatero pohádek a ještě jedna pohádka od Josefa Čapka jako přívažek (1932), Dášenka čili život štěněte (1933), Měl jsem psa a kočku (1939), Pudlenka (vydáno posmrtně).

Pomozte svému předškolákovi zvládnout zápis i nástup do první třídy! V knize najdete 48 zábavných aktivit zaměřených na pozornost a logické uvažování, které jsou sestaveny tak, aby procvičování cílových dovedností bylo pestré a děti zaujalo.

Knížka o pejskovi a kočičce, která je určena malým začínajícím čtenářům. Některá slova v textu jsou nahrazena obrázky a knížka tak rozvijí čtenářovu všestrannost. Kniha je rozdělena na dvanáct kapitol podle měsíců v roce a tomu také odpovídají příběhy našich postav. Obrázkové čtení pro děti. Přečtěte si článek na našem blogu!

„Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležel na hřbetě tvrdém jak pancíř, a když trochu nadzvedl hlavu, uviděl své vyklenuté, hnědé břicho rozdělené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se sotva ještě držela přikrývkám, a tak tak že úplně nesklouzla dolů. Jeho četné, vzhledem k ostatnímu objemu žalostně tenké nohy se mu bezmocně komíhaly před očima…“ Dílo, které po sobě Franz Kafka zanechal není rozsahem nijak monumentální, přesto je Kafka považován za jednoho z nejvýznamnějších světových autorů 20. století, jehož výrazové postupy ovlivnily poválečnou západoevropskou literaturu. Kromě sugestivní fantaskní Proměny, jedné z nejslavnějších povídek evropské literatury, jejíž význam byl v literární vědě interpretován více než stem různých způsobů, obsahuje tento výbor mrazivé podobenství o fanatismu V kárném táboře, mysteriózní horor Venkovský lékař, cyklus Umělec v hladovění, osudově existenciální povídku Ortel a drobné črty shrnuté do souboru Rozjímání.  ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Franz Kafka (1883-1924) byl pražský spisovatel židovského původu, jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století.Narodil se na Starém Městě v Praze, kde i později žil, v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky a Julie Kafkové. Nejprve navštěvoval Německou chlapeckou obecnou školu v Masné ulici 12 (1889–1893), poté Německé státní gymnázium v paláci Golz-Kinských na Staroměstském náměstí 12 (1893–1901). V letech 1901 až 1906 studoval práva na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity a navštěvoval ještě přednášky germanistiky a dějin umění. Krátce byl zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali. V letech 1907 až 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně, nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. V tomto zaměstnání byl velmi nešťastný a své zaměstnavatele neměl velmi rád. Přesto dosáhl jistého kariérního úspěchu.Na podzim 1917 začal trpět tuberkulózou, kvůli níž opustil v roce 1922 své zaměstnání v pojišťovně a jež mu přivodila smrt. Zemřel v rakouském sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu. K svému dílu byl Kafka neobyčejně kritický. Jen malou jeho část uvolnil, většinou pod nátlakem, ke knižnímu vydání (Rozjímání, Proměna, Ortel, cyklus Venkovský lékař, V kárném táboře, cyklus Umělec v hladovění). Větší část jeho díla, která později vytvořila Kafkovu světovou slávu (romány Nezvěstný, Proces a Zámek, přes 30 povídek a desítky fragmentů, Deníky z let 1909–1923 a cykly korespondence Felice, Mileně, Ottle a rodině a Rodičům z let 1922/24) byla vydána až z jeho pozůstalosti díky tomu, že jeho nejbližší přítel Max Brod nerespektoval Kafkovo přání, aby jeho rukopisy bez milosti spálil.   

Malý ilustrovaný průvodce světem ženského klína. Humorně-poetické interaktivní poučení o potřebách i rozkoších tajemného kosočtverce. Průvodce obsahuje spoustu užitečných informací a návodů, které vás pobaví a inspirují.

J. W. Goethe napsal Utrpení mladého Werthera ve svých čtyřiadvaceti letech a rázem se stal vůdčí postavou nové německé literatury. Inspirován prožitkem neopětované lásky, stvořil emblematické dílo německého Sturm und Drang hnutí bouře a vzdoru namířeného proti estetice klasicismu, proti zkostnatělé společnosti vyznávající nade vše pouze rozum a řád. Goethův hlavní hrdina naslouchá význam vlastního srdce, nechává se unášet city a krásu hledá daleko od lidí, v nespoutané přírodě, kde je člověk jedině svobodný. Německý preromantismus našel ve Wertherovi svůj počátek i vrchol zároveň. Překlad z němčiny Erik Adolf Saudek.

V téhle krvavé hře jde detektivu Hunterovi skutečně o život. Poprvé se setkali jako spolubydlící na vysokoškolské koleji. Dva nejchytřejší mozky, co kdy promovaly z psychologie na Stanfordově univerzitě. Jako protivníci se znovu setkali ve virginském Quantiku. Robert Hunter se stal šéfem Útvaru ultra násilných zločinů Losangeleského policejního sboru. Lucien Folter se stal nejvýkonnějším a nejnebezpečnějším sériovým vrahem, s jakým se kdy FBI střetla. Teď, po třech a půl letech věznění na samotce, se Lucienovi konečně podařilo dostat na svobodu. A zuří. Tři a půl roku nemyslel Lucien na nic jiného než na pomstu. Ten, kdo nese odpovědnost za jeho uvěznění, musí pykat, musí trpět.Ten někdo je… Robert Hunter. A konečně přišel čas uskutečnit plán. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Americký spisovatel italského původu Chris Carter (*1965) se narodil v Brazílii, kde strávil dětství a léta dospívání. Po maturitě se přestěhoval do Spojených států a na Michiganské univerzitě vystudoval psychologii se zaměřením na pachatele trestné činnosti. Jako člen týmu soudní psychologie michiganského státního zastupitelství vyslýchal a studoval mnoho zločinců včetně sériových a mnohonásobných vrahů odsouzených k doživotním trestům. Po několika letech zanechal práce soudního psychologa, přestěhoval se do Los Angeles, kde hrál na kytaru v různých glamrockových skupinách. Jako profesionální hudebník působil také v Londýně i na turné po celém světě. Pak opustil hudební branži a stal se spisovatelem na plný úvazek.Všech deset Carterových thrillerů o losangeleských detektivech Hunterovi a Garciovi už vyšlo také česky – Dvojitý kříž, Popravčí, Noční lovec, Sochař smrti, Jeden za druhým, Zloba, Já jsem smrt, Hovor se smrtí a Galerie mrtvých.

Jednotlivé povídky původně vycházely v časopisech Lumír, Květy aj. Jako ucelený soubor byly vydány v roce 1877. Náměty k povídkám Neruda čerpal ze vzpomínek na své dětství a dospívání, kdy žil na Malé Straně v Ostruhové ulici v domě U Dvou Slunců (Nerudova). Povídky jsou napsány realisticky a čtivě i pro dnešního čtenáře. Při jejich čtení má čtenář jedinečnou možnost nahlédnout nejen do života obyvatel města v 19. stol. ale poznat i město samo, projít se malostranskými uličkami a vnímat nezaměnitelnou atmosféru tehdejší Prahy.

Na bouřném severu Anglie leží Větrná hůrka. Panství vřesovišť a mokřadů, kde žijí lidé nezkrotní jako okolní příroda. Kraj, kde na hřbitovech ještě straší, kde vášeň stravuje zamilovaná srdce. Tento dnes už klasický, působivý, historický román se odehrává na Drozdově a na Větrné hůrce v období od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století. Je mistrnou psychologickou studií člověka, který zasvětil život pomstě. Autorka sugestivně líčí prostředí, v němž hrdina vyrůstal, objasňuje příčiny, pro které se z normálního chlapce, žijícího v ovzduší nenávisti, vyvinul dospělý muž, plný zášti a zloby, který splácí všechny domnělé i skutečné křivdy nelidským způsobem, a jenž nezná slitování ani sám se sebou. Jediná bytost, žena, která je schopna učinit z něj normálního člověka, se provdá za jeho soka a za dramatických okolností umírá. Tím jsou spáleny všechny mosty mezi hrdinou a okolním světem a začíná příběh fanatické pomsty na všech příslušnících rodiny milované ženy.Emily Brontëová, mladší sestra Charlotty Brontëové, publikovala svůj jediný román roku 1847 pod mužským pseudonymem Ellis Bell. O rok později, v pouhých třiceti letech zemřela. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Emily Jane Brontëová (1818 nebo 1819-1848) byla britská spisovatelka, která se nevíce proslavila svým jediným románem Na větrné hůrce, který se stal klasickým dílem nejen anglické, ale i světové literatury.Emily se narodila v Thorntonu v Yorkshiru Patricku Brontëovi a Marii Branwellové jako páté z jejich šesti dětí. Jejími sourozenci byli Charlotte Brontëová, Anne Brontëová a Patrick Branwell Brontë. Roku 1824 se rodina přestěhovala do Haworthu, kde získal otec Emily stálé místo vikáře. Toto prostředí mělo klíčový význam při vytváření zvláštního literárního světa sourozenců Brontëových. V dětství, po smrti své matky, si tři sestry a jejich bratr vymysleli fiktivní země (Angria, Gondal, Gaaldine, Oceania), které se pak objevovali v jejich příbězích. Z tohoto období se nedochvalo téměř nic z prací Emily Brontëové, výjimku tvoří několik básní.Roku 1842 začala Emily pracovat jako vychovatelka v Miss Patchett's Ladies Academy (ústav pro vzdělávání mladých dam) v Law Hill Hall, nedaleko Halifaxu. Později se sestrou Charlotte navštěvovaly také soukromou školu v Bruselu. Doma si pak založily vlastní školu, ale neměly žádné žáky.Objevení básnického talentu Emily vedlo ji a její sestry Charlotte a Anne roku 1846 k vydání společné sbírky jejich básní. Chtěly se však vyhnout předsudkům, které by v polovině 19. století ženské autorky vyvolaly, proto zvolily pseudonymy skrývající jejich pohlaví. Ponechaly si jen své iniciály: Charlotte se stala Currer Bell, Anne Acton Bell a Emily Ellis Bell.Roku 1847 vydala Emily svůj jediný román Na Větrné hůrce (Wuthering Heights) jako dva svazky trojdílného souboru (třetí svazek byla Agnes Grey její sestry Anne). Inovační struktura románu poněkud zmátla kritiky. I když při svém prvním vydání kniha vyvolala smíšené reakce, později se zařadila mezi klasická díla anglické literatury. Roku 1850 vydala Charlotte Na Větrné hůrce (Wuthering Heights) znovu, tentokrát jako samostatný román pod skutečným jménem Emily Brontëová.Stejně jako její sestry měla i Emily zdraví oslabené drsným podnebím doma a ve škole. Během pohřbu svého bratra v září roku 1848 prochladla. Odmítla lékařské ošetření a 19. prosince 1848 zemřela na tuberkulózu. Byla pohřbena v Haworthu.  

Pracovní sešit na míru šitý předškolákům obsahuje úkoly, pomocí kterých si zábavnou formou procvičí schopnosti a dovednosti, které by měli zvládnout u zápisu. Knihy pro budoucí školáky.