Prohlédněte si naši nabídku, určitě vám něco padne do oka.
Celkem | |||
{{item.Name}} | {{item.Count}} KS |
Prohlédněte si naši nabídku, určitě vám něco padne do oka.
Jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury. Antiutopický román, příběh inženýra D-503, který žije v totalitním Jednotném státě je alegorií hrůz sovětského Ruska. Román je přímým předobrazem známějšího díla 1984 od George Orwella.
„Nevypadá to dobře, zřejmě se vám udělala duše!“ sděluje lékař zoufalému nehrdinskému hrdinovi Zamjatinova románu My, světově první antiutopické sci-fi. Oním hrdinou je raketový odborník D-503, konstruktér kosmické lodi, která má ve vesmíru šířit Dobroditelovo poselství, že štěstí každého jednotlivce bude nejspolehlivěji zaručeno, když nechá na společnosti, aby jeho život racionálně řídila po všech stránkách. Spokojenou, ba dokonce radostně přijímanou existenci, ale převrátí naruby seznámení s nevypočitatelnou, nelogickou ženou I-330, jež zavede D-503 na tragický předěl mezi zradou a smrtí.
„... Zamjatin ukazuje, kam skrytě míří technicky vyspělá společnost ... je to džin, kterého lidé bezmyšlenkovitě vypustili z láhve a nedokážou ho vrátit zpět. Vyhledejte si jeho knihu ...“
George Orwell
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jevgenij Ivanovič Zamjatin (1884-1937) byl ruský spisovatel. Narodil se v Lebedani v ne příliš bohaté šlechtické rodině. V dětství ho ovlivnilo rodinné prostředí. Dalším významným vlivem bylo prostředí rodné Lebedaně, o které psali i Ivan Sergejevič Turgeněv (Lovcovy zápisky), Lev Nikolajevič Tolstoj nebo Ivan Alexejevič Bunin. V roce 1896 nastoupil na gymnázium ve Voroněži, které absolvoval se zlatou medailí. V roce 1902 odešel studovat lodní inženýrství na techniku v Petrohradu. V rámci letní praxe hodně cestoval. Navštívil mimo jiné Konstantinopol, Smyrnu (nyní Izmir), Bejrút, Port Said, Jaffu, Alexandrii a Jeruzalém. V roce 1905 byl v Oděsse svědkem povstání na křižníku Potěmkin, což se odráží v jeho povídce Tři dny (1913). Po návratu do Petrohradu vstoupil do Bolševické strany a účastnil se revolučních událostí roku 1905. Po neúspěšné revoluci v prosinci 1905 byl zatčen za bolševickou agitaci a vězněn (ve vězení se věnoval studiu angličtiny a psal básně). Na jaře 1906 byl propuštěn a posléze vypovězen do Lebedaně, ilegálně se ale vrátil zpět do Petrohradu a pokračoval ve studiu (v letech 1906-1911 žije v ilegalitě). V roce 1908 ukončil studium polytechniky a stal se lodním inženýrem. Zůstal na škole a přednášel předmět stavba lodí. V březnu 1916 byl vyslán do Velké Británie, aby tam stavěl ledoborce pro Rusko. Pracoval v loděnicích v Glasgow, Newcastle a Sunderland, byl hlavním konstruktérem ledoborce Svatý Alexandr Něvský (po revoluci přejmenován na Lenin). Po vydání knihy My v zahraničí (anglicky 1925) byl autor doma perzekvován. V roce 1931 požádal v dopisu J. V. Stalinovi o povolení vystěhovat se, v roce 1932 mu to bylo za pomoci Maxima Gorkého umožněno. Odešel do Paříže, kde zemřel.