Pokud ještě alespoň palcem jedné nohy vězíte ve svém dosud nesplněném dětském snu o honbě za dobrodružstvím, pátrání po tajemství naší minulosti či objevování pokladů, pak čtěte dále. Kniha Tajemství pokladů Slavomíra Ravika vás krůček po krůčku provede magickou cestou, v jejíž cíli čeká poklad.
Kniha je rozdělena do třech částí. V první se dozvíte historii pokladů aneb jak vůbec vznikal fenomén pokladů, proč se nahromaděné bohatství skrývalo a proč kolem pokladů vznikaly mýty a zda v nich leží zrnko pravdy, které by vás mohlo zavést až ke zlaté hroudě.
Druhá část se zabývá skrytými poklady v našich hradech, zámcích a klášterech. Třetí část knihy vás naučí luštit šifry, kolem kterých jste již možná bez povšimnutí tisíckrát prošli a jejichž rozluštění by vás mohlo dovést k pokladu.
A pokud žádný poklad ani přes veškeré indicie neobjevíte, nezoufejte, alespoň si uděláte poznávací výlet po známých i polozapomenutých památkách naší vlasti.
Ukázka z kapitoly Malba vedoucí k pokladu:
Samý jinotaj byl i úkryt na zámku v jihočeské Blatné na Strakonicku. Hrad a zámek byly zbudovány na ostrově uprostřed rybníka a nejstarší část stavby pochází zřejmě už ze 13. století. Věnujme však pozornost malbám, které hrají v našem líčení roli zcela výjimečnou. Jsou tu totiž malby v podobě květinových arabesek, muže s cepem, šlechtice, který míří kuší na ptáka, je tu i obraz sv. Jiří s drakem a kdosi tu zpodobnil i náboženské scény – muka v očistci, zvěstování P. Marie, narození Páně a další témata. Ve velké síni zámku (podle dochovaného vyprávění) byl také obraz rytířů-templářů v bílých pláštích s červenými kříži. Před nimi kráčel mouřenín, svítící lampou na jakousi skalku.
Panský úředník, který tu byl zaměstnán někdy v osmnáctém století, mínil, že obraz může skrývat jakousi symboliku. Zdálo se mu, jako by se mouřenín, otočený k rytířům, ptal: „Hledáte zlato? Tady je, právě tam, kam dopadá záře z mé lucerny! Nebojte se, směle pátrejte a najdete pod touto skalou velké poklady!“
Podnikavý úředník poklepal v těchto místech na zeď a dutý zvuk jako by jeho podezření jen potvrzoval. V noci se sem vydal s nářadím – a lidé ze zámku druhého dne spatřili jen hlubokou díru ve zdi, otvor, že by se do něj vešlo „půl míry obilí“. Po úředníkovi se ovšem slehla země. Lid si pak vypravoval, že tu byla mimo jiné i zlatá kvočna s dvanácti zlatými kuřátky… Ale to už jen prázdná díra ve zdi ponechávala volné pole nejbujnější fantazii.
