Úvahy, eseje a moudrosti

Od svého vydání v roce 1949 okouzlil Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho miliony čtenářů. Jak děti, tak dospělé naprosto pohltil příběh obyvatele malého vzdáleného asteroidu, který cestuje po různých planetách za hledáním přátelství, až nakonec přistává na Zemi. V této nově ilustrované knize si můžete znovu připomenout slavné pasáže z knihy Malý princ. Duchovní autor Anselm Grün si vybral svoje nejoblíbenější části a k nim přiřadil svůj komentář. Sám vždy cítil velké spříznění s tímto textem a díky tomu si můžete číst myšlenky obou mistrů zároveň. Známé ilustrace dostaly v této knize nový nádech a s moudrostí Anselma Grüna se o Malém princi dozvíte možná mnohem víc než kdy jindy. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Anselm Grün je německý katolický kněz, benediktinský mnich, ekonom, filozof a teolog. Je mimořádně úspěšným autorem duchovní literatury. A hlavním ekonomem opatství Münsterschwarzach. Napsal okolo dvou set knih. Řada z nich byla přeložena do několika jazyků. Ilustrátorka Mascha Greune vystudovala komunikační design a ilustrovala spoustu knih pro děti i dospělé. Působila také jako ilustrátorka pro vydavatele, časopisy a agentury. Žije se svou rodinou nedaleko Mnichova.

Kniha rozhovorů, ve které novinář Karel Hvížďala oslovil třináct osobností, po většině univerzitních profesorů a učitelů, z nichž osm žije léta v zahraničí, aby mu odpověděly na otázky týkající se současné situace i budoucnosti Evropy a naší civilizace, v níž se ukazuje že, řečeno slovy Michela Foucaulta, mír je pokračováním války jinými prostředky. Schwarzenberg • Ryšavý • Kraus • Glanc • Pribáň • Romancov • Robejšek • Dobrovský • Rubeš • Steiner • Rupnik • Petříček • Pithart Autor s jednotlivými osobnostmi rozebírá eskalující krize roku 2015, který rámují dva masakry v Paříži, jež otřásly světovou veřejností. Útok na redakci časopisu Charlie Hebdo, kdy byla vyvražděna část redakce a teroristické útoky v noci ze 13. na 14. listopadu, při kterých bylo zabito dalších 130 lidí. Soubor interview je seřazen tak aby krize roku mapoval v reálné posloupnosti. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Hvížďala se narodil 16. srpna 1941 v Praze. Vystudoval strojní fakultu na ČVUT, ale již v té době se věnoval psaní, převážně poezie. V 60. letech pracoval v redakci Mladého světa, poté v nakladatelství Albatros, kde založil edici Objektiv. V roce 1978 emigroval s rodinou do západního Německa. Dvanáct let žil v Bonnu, kde pokračoval jak v žurnalistické, tak v literární práci. Napsal zde několik rozhlasových her, přispíval do exilových časopisů, pracoval v nakladatelství Index a jako žurnalista spolupracoval například se stanicí RFE (Rádio Svobodná Evropa). V 80. letech jej proslavila kniha Dálkový výslech, rozhovor s Václavem Havlem. Po listopadovém převratu se vrátil do Česka, kde chvíli působil jako šéfredaktor Mladé fronty DNES a v roce 1994 spoluzaložil zpravodaj Týden. Od roku 1999 se živí jako svobodný žurnalista a spisovatel. Je autorem mnoha dalších knih rozhovorů (s osobnostmi jako jsou Karol Sidon, Pavel Landovský, Václav Bělohradský, Jiří Gruša a další), románů, novel a rozhlasových her.  

Knižní vydání krátkých televizních esejů neuropatologa, spisovatele a publicisty Františka Koukolíka o tom, co se právě děje ve vědě. Podkladem pro jednotlivé díly Jádra byly současné vědecké práce ze špičkových pramenů. Na vyprávění každého jednoho dílu měl autor 280 sekund, do kterých se vešlo pětatřicet vět po osmi sekundách. Trefit se do času tak znamenalo rozptyl nanejvýš několika vteřin. Výsledkem byla hutná sdělení, ani slovo, které by odlehčovalo nebo rozvádělo souvislosti… „Vyprávění může být druh radosti. Natož můžeme-li se k němu vrátit jako se vracíme k řece, kterou máme rádi. Po druhé se do ní vstoupit skutečně nedá. Ale je možné vybavit si, jaká byla. Vědecké poznávání je řeka. Zrovna tak by se dalo říci, že je budovou v trvalé přestavbě. Jisté je jen jediné - máme co do činění s řekou, nebo budovou, ale kam a jak řeka plyne, co se v budově přestavuje a jak to dopadne, nikdo neví.Lidé si myslí, že vědecké poznávání je cesta k nekonečné pravdě. Řekl bych, že pravděpodobnější může být opak. Vědecké poznávání s kritickým myšlením mohou být zábranami cest do nekončící tmy, fosilizovaných předsudků a inteligentní stupidity: spíš než „tudy" říkají „tudy ne". Víme-li „tudy ne", snížili jsme pravděpodobnost bloudění. Spokojený s tím moc nejsem, byť by starořecký filosof mohl říci: „Ale to je přece krásné!"„(František Koukolík) -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- MUDr. František Koukolík, DrSc. (*1941) je český neuropatolog, spisovatel a publicista věnující se zejména popularizaci svého oboru, se značným přesahem do společenských otázek a propagace kritického myšlení a vědeckého přístupu. Vystudoval Fakultu všeobecného lékařství UK v Praze, specializace patologická anatomie a v rámci ní se specializuje na neuropatologii. Zaměřil se na neurodegenerativní choroby mozku.Od roku 1983 je primářem patologie Thomayerovy nemocnice v Praze, dále je vedoucí Národní referenční laboratoře pro Creuzfeldt-Jakobovu nemoc, České lékařské akademie. V současnosti přednáší na 3. lékařské fakultě UK v Praze, kde je zároveň členem vědecké rady.Věnuje se vědecké esejistice. Vydal okolo padesáti časopiseckých vědeckých publikací a řadu monografií o vztahu poškození mozku a duševních funkcí. Kromě přednášek přispívá do vysílání v rozhlase (Meteor, Leonardo) a do televize (např. seriál Mozek a jeho duše, Vysílá Britanica, Hádala se duše s tělem, „Jádro“), i do časopisů či novin.

Píše se rok 2393 a svět je zcela jiný, než byl na počátku třetího tisíciletí. Jasná varování před klimatickou katastrofou byla po desetiletí ponechána bez povšimnutí, což vedlo ke všeobecné ekologické, sociální, politické i kulturní katastrofě, která je známa jako Velký kolaps z roku 2093. Toho roku růst teploty, zvýšení hladiny moří, šíření sucha a nakonec rozpad západoantarktického ledového štítu dovršily krizi, jež vedla k masové migraci a naprosté proměně světového řádu. Historikové a esejisté Naomi Oreskesová a Eric M. Conway nám v tomto působivém a provokativním sci-fi příběhu a zároveň filosofujícím eseji představují svět zdevastovaný klimatickými změnami. Kniha dramatizuje vědu takovým způsobem, jakým to tradiční literatura faktu nedokáže, a jasně ukazuje důležitost vědců a jejich práce a současně odhaluje prospěchářské zájmy „uhlíkového komplexu“ (stoupenců ekonomiky založené na spalování fosilních paliv ap.), jehož představitelé vědeckou praxi v nejvyšší míře zpolitizovali. Tato kniha je založena na důkladném studiu a poskytuje čtenářům vítanou a originální inspiraci v otázkách klimatických změn a jejich politického (ne)řešení.

Každý týden, již více než 2 roky, píše Václav Klaus ml. své břitké komentáře na novinky.cz. Netýkají se jenom školství, ale především nestárnou v čase. Není to "pěna dní".Tahle kniha se poctivě snaží demaskovat úplně novou moderní totalitu, která už delší dobu, pro mnohé bohužel nepozorovaně, přichází nejen k nám, ale do celé staré Evropy. Tentokráte má masku hodné a starostlivé mladé paní, která nechce nic jiného, než dobro pro nás pro všechny. A má-li to být sociálně spravedlivé, musí to dobro být pro všechny stejné. Jaké to bude dobro a hlavně, co bude s těmi, co ho nechtějí, to rozhodne ta hodná paní. Ale ne hned, až později. A já dodávám, že to už bude pozdě. To už totiž ta hodná mladá paní odloží masku a ukáže se, že je to zase ta zlá, krutá stařena, která v Evropě už dvakrát byla. A vždycky převlečená za něco jiného. Moc bych si přál, abych neměl pravdu … (Z předmluvy Petra Nárožného) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Václav Klaus mladší (*1969) je synem bývalého českého premiéra a prezidenta Václava Klause a jeho ženy Livie Klausové. V roce 1993 absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor matematika – geografie. Tématem jeho diplomové práce bylo Geografické zpracování výsledků voleb 1992. Následné doktorské studium geografie však nedokončil. V letech 1998–2014 byl ředitelem soukromého gymnázia PORG v Praze a poté sítě škol PORG v Praze a Ostravě. PORG se v té době mj. umístil na prvním místě výsledků z hlediska státních maturit. Na svou ředitelskou funkci rezignoval 17. ledna 2014. Po odchodu z PORGu získal místo v britské společnosti, pro kterou měl ve střední Evropě nakupovat školy. Společně se svým otcem, bratrem a prezidentským kancléřem Jiřím Weiglem založil v únoru 2012 obecně prospěšnou společnost Institut Václava Klause. V roce 2017 se stal poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Své názory publikoval pravidelně každý týden na serveru Novinky.cz, zejména se ale věnoval problematice školství. Požadoval např. vyšší platy pro učitele, stavěl se proti inkluzi žáků s těžkým mentálním postižením. Po vyloučení z ODS a založení Trikolóry v roce 2019 však Novinky.cz pravidelný exkluzivní komentářový prostor, který dostával jako jediný aktivní politický lídr, zrušily s tím, že se redakce rozhodla s Klausem spolupracovat už jen příležitostně.  

Každý týden, již více než 3 roky, píše Václav Klaus ml. své břitké komentáře na novinky.cz. Netýkají se jenom školství, ale především nestárnou v čase. Není to "pěna dní".  Kdyby měl Václav Klaus mladší dostat nějaké indiánské jméno, navrhoval bych sousloví „ten, co nepotřebuje klasická média.“ V. K. je skutečně nepotřebuje. Navzdory tomu se v posledních dvou letech stal mediálním fenoménem první velikosti. Jeho pondělní texty se záhy po svém objevení na Novinky.cz staly fenoménem velkého rozsahu. Nejde jen o čtenost, která osciluje mezi 250-300 tisíci čtenáři, takže je přesně o nulu větší než většina jeho slavnějších publicistických kolegů z téhož internetového serveru. Jde spíš o to, že „číst pondělního Klause“ se v určitých kruzích stalo životním stylem a potřebou, srovnatelnou s tím, když si doma pravidelně pustíte oblíbenou skupinu nebo sledujete fotbalové zápasy Champions League. (Z předmluvy novináře Bohumila Pečinky) --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Václav Klaus mladší (*1969) je synem bývalého českého premiéra a prezidenta Václava Klause a jeho ženy Livie Klausové. V roce 1993 absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor matematika – geografie. Tématem jeho diplomové práce bylo Geografické zpracování výsledků voleb 1992. Následné doktorské studium geografie však nedokončil. V letech 1998–2014 byl ředitelem soukromého gymnázia PORG v Praze a poté sítě škol PORG v Praze a Ostravě. PORG se v té době mj. umístil na prvním místě výsledků z hlediska státních maturit. Na svou ředitelskou funkci rezignoval 17. ledna 2014. Po odchodu z PORGu získal místo v britské společnosti, pro kterou měl ve střední Evropě nakupovat školy. Společně se svým otcem, bratrem a prezidentským kancléřem Jiřím Weiglem založil v únoru 2012 obecně prospěšnou společnost Institut Václava Klause. V roce 2017 se stal poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Své názory publikoval pravidelně každý týden na serveru Novinky.cz, zejména se ale věnoval problematice školství. Požadoval např. vyšší platy pro učitele, stavěl se proti inkluzi žáků s těžkým mentálním postižením. Po vyloučení z ODS a založení Trikolóry v roce 2019 však Novinky.cz pravidelný exkluzivní komentářový prostor, který dostával jako jediný aktivní politický lídr, zrušily s tím, že se redakce rozhodla s Klausem spolupracovat už jen příležitostně.

Příběh malého prince dojímá již více než půl století celý svět. Ten příběh je vlastně recept na štěstí, pokud jej důkladně čtete, pochopíte to. Někdo jako dítě a zůstane dítětem po celý život, někdo jako dospělý, pak má ještě šanci se zachránit, ale dítětem už se stát nemůže, ale štěstí má šanci najít. Jen když máte někoho rádi, jste ochotni mu něco obětovat, jen tehdy můžete prožít štěstí. I před malým princem i po něm žilo mnoho moudrých, kteří to pochopili a stali se znovu dětmi...Zkuste to i vy. Máte pořád šanci. V této útlé knížečce najdete pár návodů a štěstí. Ale musíte svému štěstí jít vstříc. Vnímejte lidi kolem sebe, sedněte si večer v klidu do křesla, nalijte si sklenku vína nebo šálek oblíbeného čaje, zastavte se v denním shonu a zapište si nebo namalujte, co hezkého jste viděli, co vás třeba jen na chvíli naplnilo štěstím. Co hezkého někdo řekl vám nebo někomu jinému. Citáty z malého prince a dalších moudrých vás budou inspirovat. Když vám bude smutno a měli jste zrovna špatný den, zalistujte si a uvidíte, že vám bude lépe a jistě vás napadne alespoň jedna sice drobná věc, která vás potěšila.

„Co je láska? Tomu, kdo ji prožil, to vysvětlovat nemusíte, tomu, kdo ji neprožil to nevysvětlíte.“ Neznámý autor Tento a spoustu dalších tematických citátů slavných autorů obsahuje tahle knížečka s krátkým, ale výstižným názvem Láska. William Shakespeare, J. W. Goethe, Paolo Coelho, Lev Nikolajevič Tolstoj, Kurt Cobain, Francoise Saganová, Jaroslav Seifert, Stendhal, John Lennon či Albert Einstein, to je jen stručný výčet osobností, které se na téma láska vyjádřily originálně a výstižně tak, jak pro ně bylo typické.

Zvedněme hlavu z proudu dní, kterým se necháváme nést, a rozhlédněme se – kam to vlastně máme namířeno? K úvahám potřebujeme klid, tak opusťme město přeplněné lidmi. Bude stačit pouť lesem, při které nohama rozhrnujeme listí? Aspoň jediný tichý týden přemítat v lesních samotách!„Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starat. (…) Šel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žít uvážlivě, utkat se s podstatou života… Nechtěl jsem žít tím, co není život, vždyť žití je cosi tak vzácného, a nechtěl jsem žít odevzdaně – to jen kdyby nic jiného nezbývalo. Přál jsem si žít všemi smysly a zcela vysát morek života, žít tak zásadově a spartánsky, abych se odpoutal od všeho, co není život.“Thoreau líčí život spjatý s přírodou, dva roky prožité uprostřed massachusettských lesů ve srubu postaveném vlastníma rukama. Jeho pohled je inspirující a naléhavě aktuální…

Kniha České kružítko přináší další dvě stovky krátkých sloupků Cyrila Höschla z let 2011 až 2015, které mají zároveň komentující a výkladový charakter a vznikaly jako odpovědi na otázky čtenářů časopisu Reflex. Zájem o předchozí dvě knihy sloupků-odpovědí profesora Cyrila Höschla potvrzuje, že v dnešní zrychlené době našinec uvítá u svých znepokojivých dotazů především odpovědi stručné a jasné. A přesně takové Höschlovy sloupky již léta jsou. Autor jako zkušený pedagog nabízí nadhled a přesné formulace s darem srozumitelnosti a humoru, nezapře rovněž svoji profesi zkušeného psychiatra, pomůže a mnohdy i pohladí po duši. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Cyril Höschl (*1949) je český psychiatr, popularizátor vědy a vysokoškolský pedagog. Po sametové revoluci byl prvním svobodně zvoleným děkanem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1990–1997) a v období 1997–2003 pak působil ve funkci proděkana pro reformu studia a zahraniční styky téže fakulty. Od roku 1990 je přednostou Psychiatrické kliniky 3. LF UK v Praze a ředitelem Psychiatrického centra Praha, jež se od roku 2015 transformovalo v Národní ústav duševního zdraví v Klecanech. V letech 2007–2008 působil ve funkci prezidenta Asociace evropských psychiatrů, v období 2008–2009 pak v pozici prezidenta Evropské federace lékařských akademií. Mezi roky 2004–2011 byl předsedou České lékařské akademie.