Historie

Z českých hradů a zámků dýchá tajemná historie. Jejich velký počet a překvapivá rozmanitost láká každý rok stále více turistů toužících po poznání. V této jedinečné knize, která je největší jednosvazkovou publikací svého druhu, naleznete téměř 250 památek z různých koutů naší republiky. Jejím autorem je přední český odborník, historik PhDr. Vladimír Brych. Nejen, že se dozvíte spoustu zajímavých informací, ale texty o památkách jsou doprovázeny velkým množstvím unikátních fotografií Jana Rendeka. Kniha vám tak může posloužit jako dobrý pomocník při výběru zajímavého výletu, nebo se její krásou necháte jen tak okouzlit v pohodlí domova a budete snít o dobách dávno minulých.

Kniha přináší medailony mužů, kteří stáli v čele Československé republiky, a volně navazuje na úspěšný titul Čeští králové. Po "prezidentu Osvoboditeli" T. G. Masarykovi představuje všechna tři funkční období Edvarda Beneše, přibližuje tragický úděl Emila Háchy, poté zachycuje osud pěti komunistických vládců a věnuje se osobnosti Václava Havla, posledního československého prezidenta. Dílo předních českých historiků a publicistů se nevyhýbá ani různým problematickým událostem a na jeho stránkách se podstatným způsobem odráží nelehký vývoj československého státu i úděl jeho obyvatel v komplikovaném 20. století. Kromě editorky Marie Ryantové do knihy přispěli Jindřich Dejmek, Zdeněk Doskočil, Vratislav Doubek, Daniel Kaiser, Jiří Kocian, Robert Kvaček, Jan Němeček, Jiří Pernes a Josef Tomeš. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Marie Ryantová (1964) je česká historička a archivářka. Habilitační práci v roce 2005 zasvětila Památníkům jako kulturně historickému fenoménu raného novověku. Na svém kontě má řadu publikací, kromě jiného monografie jako Památníky aneb Štambuchy, tj. alba amicorum, Kulturně historický fenomén raného novověku v roce 2007. Společně s Petrem Vorlem edičně připravila publikaci Čeští králové.

Novodobé dějiny světa v kolorovaných fotografiích. Výjimečná a v současné knižní produkci ojedinělá publikace Barvy času pokrývá více než 100 let světových dějin: od vlády královny Viktorie a americké občanské války až ke kubánské krizi a počátkům kosmického věku. Zaznamenává vzestup a pád impérií, vědecké objevy, průmyslový vývoj, umění, tragédie válek, politiku míru a životy mužů a žen, kteří tvořili dějiny. Bohatě ilustrovaná kniha je společným dílem renomovaného britského historika Dana Jonese, autora bestsellerů žebříčku The New York Times, a talentované brazilské umělkyně Mariny Amaralové. Ta na základě unikátních fotografií vytvořila 200 úchvatných obrazů, které přivedla k životu s pomocí digitálního kolorování. Dan Jones ke každému z nich napsal poutavý text, který jej zasazuje do historického kontextu. Vznikl tak živoucí celistvý obraz světa, v němž dnes žijeme.  ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dan Jones je historik, moderátor a mnoha cenami ověnčený novinář. Píše pro významná média jako The Sunday Times, The Daily Telegraph, The Wall Street Journal. Je autorem několika mezinárodních bestsellerů, které si získaly čtenáře po celém světě – například The Plantagenets, The Templars a The Wars of the Roses. Marina Amaralová je brazilská umělkyně, která se specializuje na kolorování historických fotografií.

Střední Evropa v politických plánech velmocí za Velké války a na mírové konferenci v Paříži (1914-1918/1919-1920). V průběhu první světové války měla každá velmoc celý souhrn strategických zájmů, které se týkaly též střední a východní Evropy, především dalšího osudu Rakouska-Uherska. Koncem roku 1918 a v následujících měsících roku 1919 se pro přístup velmocí k uvedeným evropským oblastem stalo určujícím vítězství Spojených států. Velké Británie. Francie a jejich spojenců nad Německem Současně také vyvrcholil národněosvobozenecký zápas národů, rozpadly se habsburská, hohenzollernská, romanovská a osmanská říše a byly vytvořeny „nástupnické" státy. Vítězné mocnosti se snažily rychle stabilizovat vyhrocené státoprávní, národnostní, sociální, ekonomické a geografické (hraniční) poměry ve střední a východní Evropě a zabránit šíření komunismu do západní Evropy. Přitom zejména Američané a Britové do budoucna počítali s transformovaným a demokratizovaným Německem jako rovnoprávným partnerem pro udržení stability v kontinentální Evropě. Na základě výsledku první světové války a velmocenských kalkulací vzniklo také samostatné Československo. které se zařadilo do spojeneckého systému Francie ve střední a východní Evropě.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Petr Prokš, CSc., (*1954) je vědeckým pracovníkem oddělení dějin 20. století v Historickém ústavu AV ČR. Odborně se zabývá příčinami, průběhem a výsledky první světové války, rozpadem Rakousko-Uherska a vznikem Československa.

V této přesvědčivé knize, která poprvé vyšla k šedesátému výročí osvobození Osvětimi, pojednává Laurence Rees o historii největšího a nejkrutějšího nacistického zařízení. Dozvídáme se, jak se Osvětim vyvinula z koncentračního tábora pro polské politické vězně v místo největší masové vraždy v dějinách částečně to byl tábor smrti, částečně koncentrační tábor, kde bylo zahubeno kolem milionu Židů. Autor zkoumá mentalitu a motivace nacistů, kteří činili klíčová rozhodnutí pachatelé hrůzných zločinů zde poprvé hovoří o svém jednání. Odhaluje fascinující i znepokojivé skutečnosti od zřízení nevěstince až po korupci, rozšířenou po celém táboře.Osvětim byla jádrem komplexního systému vyhlazování, místem plánované realizace "konečného řešení židovské otázky". Rees klade nepříjemmné otázky, například proč proč tak nepatrný počet zemí okupovaných nacisty chránil své Židy a proč Spojenci udělali tak málo, aby vraždění přímo zabránili, i když o existenci tohoto tábora věděli. Je to příběh o zabíjení, brutalitě, odvaze, útěku a přežití, působivá výpověď o tom, jak k lidské tragédii takového rozměru vůbec mohlo dojít. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Laurence Rees (* 1957) je britský historik, dokumentarista a autor pěti publikací s válečnou tematikou.  Je autorem a producentem televizního seriálu BBC/PBS Druhá světová válka: Za Zavřenými dveřmi. Seriálu předcházely úspěšné knihy a televizní dokumentární seriály Nacisté: Varování dějin, Válka století, Hrůza na Východě a Osvětim: Nacisté a konečné řešení. Rees je držitelem mnoha knižních cen včetně Griersonovy ceny a ceny Britského sdružení filmových a televizních umělců (BAFTA). V roce 2006 se jeho práce Osvětim: Nacisté a konečné řešení stala historickou knihou roku. S příznivým ohlasem se v roce 2007 setkala i Reesova kniha Their darkest hour (Jejich nejtemnější hodina), sbírka rozhovorů s pamětníky druhé světové války. Lawrence Rees vystudoval historii na Oxfordské univerzitě a působí jako vedoucí redaktor historických dokumentárních pořadů televize BBC.

Němečtí generálové vypovídají o východní frontě. „...tam nahoře v tundře před Murmanském to vypadá jako krátce po stvoření světa. Ani jeden strom či keř, žádné lidské sídlo. Žádná cesta nebo stezka. Jen skály a suť. Mezitím nesčetné divoké potoky, jezera a prudké řeky s peřejemi a vodopády. V létě močál, v zimě led, sníh a 40 až 50 stupňů pod nulou. Během osmi měsíců trvající polární noci dují ledové vichřice. Těch sto kilometrů široký pás tundry, která se rozprostírá kolem Murmanska jako ochranný pancíř, je nehostinná pustina. V této tundře se ještě nikdy nevedla válka, poněvadž kamenná poušť bez cest je pro vojenské jednotky prakticky neprostupná..." Tak znělo nevyslyšené varování generála Eduarda Dietla Adolfu Hitlerovi, který se chystal rozšířit operaci Barbarossa až ke břehům Bílého moře. Dietl byl jedním z mála důstojníků, kteří střízlivě chápali absolutní jedinečnost terénu, do kterého měla být vržena německá armáda a popisoval pouze jeden z hrozných aspektů totálního nepřítele, jímž Sovětský svaz byl. Ten se nakonec ukázal být monstrem, které Němci nedokázali zkrotit. Monstrem, které nakonec útočníky spolklo. Válka jako peklo je druhou z knih publikovaných nakladatelstvím Greenhill, ve kterých se líčí německé zkušenosti na východní frontě v II. světové válce. Zabývá se popisem bojů v nepřátelském prostředí Ruska, což byla zkušenost, na kterou Němci nebyli vůbec připraveni.

Dramatický příběh nesmlouvavého muže v okamžicích boje za samostatný stát. Kniha zachycuje úsek ze života Aloise Rašína v období od atentátu na následníka trůnu 28. června 1914 do atentátu na tohoto možná nejpozoruhodnějšího ze všech „mužů 28. října“, tj. do 5. ledna 1923, respektive do jeho skonu 18. února 1923. Příběh sám o sobě dramatický autoři kombinují s neméně dramatickým faktografickým kontextem, cenným zejména pro pochopení událostí, které předcházely vzniku samostatného Československa. Jestliže Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš vyvíjeli v zahraniční emigraci diplomatické úsilí na vymanění se z područí rakousko-uherské monarchie, tak Karel Kramář, Josef Scheiner, Přemysl Šámal a zejména Alois Rašín spolu s dalšími neváhali do protirakouského odboje nasadit vlastní svobodu s rizikem trestu nejvyššího v podobě ztráty života za velezradu říše. Vykonání rozsudku trestu smrti unikli jen o vlásek. Euforii spojenou se vznikem samostatného státu Alois Rašín proměnil v činorodou státoprávní činnost. Jeho obrovská intelektuální kapacita, prozíravost a pracovitost se pak naplno projevily v první československé vládě, kde z postu ministra financí zvládl během dvou týdnů provést odluku národní měny od měny rakouské a během pouhých šesti měsíců vybudovat základy ekonomiky nového státu. Alois Rašín byl psychicky i fyzicky velmi odolný, zásadový a nesmlouvavý. Restriktivní ekonomická opatření, která měla postavit mladou republiku na nohy, uplatňoval pod heslem „pracovat a šetřit“. Tímto krédem se řídil i v soukromém životě. Z autentických vzpomínek jeho ženy, syna Ladislava a pamětníků je patrné, že historky o jeho záplatovaných šatech a spravovaných botách nijak nepřehánějí. Ze závěrečného slova spoluautora knihy Jiřího Svobody se čtenář dozví mnohé nejen o natáčení jeho stejnojmenného dvoudílného televizního filmu, ale také o dalších skutečnostech nalezených v archivech, korespondenci, historické literatuře i o setkávání s pravnučkou Aloise Rašína. I proto se autoři rozhodli v knize nastínit život Rašínova syna Ladislava, jehož osud jako by až děsivě kopíroval osud otce.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Prof. Jiří Svoboda (*1945) – scenárista a režisér. Jeho filmografie čítá 45 distribučních a televizních filmů, z nichž nejznámější jsou Zánik samoty Berhof, Skalpel, prosím, Jen o rodinných záležitostech, Udělení milosti se zamítá a Sametoví vrazi, a rovněž 6 dokumentů. Pod řadou z nich je podepsán i jako scenárista. Film Rašín je zatím jeho posledním autorským filmovým počinem. Je profesorem pro obor filmové a televizní tvorby, fotografie a nová média. Od roku 1990 se s přestávkami věnuje přednáškové činnosti na vysokých školách – postupně na FAMU v Praze, AMU v Banské Bystrici, VŠFS a UJAK v Praze. Marča Arichteva (*1951) – dramaturgyně a producentka dramatické tvorby České televize. Pod jejím vedením vznikla řada televizních pořadů v oblasti hudební, zábavné i dokumentární, ale především dramatické. Z dlouhého seznamu titulů jsou to například Konto separato, Arrowsmith, Kean, Pramen života – Lebensborn, Císař a tambor, Sněžná noc, Dobrá čtvrť, Jsi mrtvej – tak nebreč, Vlna, Reportérka, Poslední cyklista, Zádušní oběť a Jan Hus.

Jediný den, který změnil běh dějin ostrova, jenž byl později nazýván Ostrovem svobody, jak ho na základě vyprávění očitých svědků popsal francouzský spisovatel Robert Merle. Jádrem knihy je „první den kubánské revoluce“, 26. červenec 1953, kdy Fidel Castro a jeho druhové zaútočili na Moncadova kasárna v Santiagu, aby získali základnu ke svržení diktátorského režimu Fulgencia Batisty. Podkladem se autorovi staly především rozhovory s účastníky boje. Pro pochopení smyslu této události je načrtnuto předchozí období úporného zápasu za osvobození Kuby ze španělské a americké nadvlády. Porážka fidelistů při útoku na Moncadu byla počátkem vítězného boje a jméno Fidela Castra se stávalo symbolem odporu. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Robert Merle (1908–2004) byl francouzský romanopisec, dramatik, literární historik, překladatel a profesor anglické a americké literatury. Narodil se v alžírském městě Tébessa jako syn francouzského důstojníka. V roce 1918 se rodina přestěhovala do Francie. Vystudoval filosofii a anglistiku, učil a překládal. Během druhé světové války se zúčastnil bojů o Dunkerque, kde v roce 1940 padl do zajetí. Z této zkušenosti čerpal ve své prvotině Víkend na Zuydcoote. Za tento román získal v roce 1949 prestižní Goncourtovu cenu. V roce 1964 knihu zfilmoval Henri Verneuil. Ve svých dílech Merle neskrýval levicové a především humanistické založení. Psal romány válečné, politické, sociálně zaměřené, satiricko-realistické, také utopie a sci-fi s filosofickým podtextem, snad nejúspěšnější byly ovšem jeho romány historické. Zabýval otázkou rasismu, zla, fanatismu, společenského útlaku, válek a hledáním jejich kořenů v lidské psychice a společnosti. Své romány situoval do druhé světové války (Víkend na Zuydcoote, Smrt je mým řemeslem), smyšlené současnosti (Malevil, Až delfín promluví) či do Pacifiku 19. století (Ostrov). Merle se ale nevyhýbal ani 16. a 17. století – jak dokládá třináctidílná kronika Dědictví otců, jejíž první díl vyšel v roce 1977, a poslední v roce 2003. Za poslední díl série (Le glaive et les amours – Meč a láska) dostal cenu Jeana Giona. Robert Merle je i autorem biografie kubánského revolucionáře a bývalého prezidenta Fidela Castra (Útok na kasárna). V padesátých a šedesátých letech napsal také několik divadelních her, vydaných česky ve svazku Dramata (1966): Flamineo, Sisyfos a smrt, Nový Sisyfos, Vláda žen, Spravedlnost v Miramaru. Merle byl třikrát ženatý a měl šest dětí. Do vysokého věku si uchoval obdivuhodnou fyzickou i duševní svěžest a stáří se téměř vůbec neprojevilo na jeho psaní. Zemřel ve věku 95 let v domě v Grosrouvre nedaleko Paříže, když mu selhalo srdce. 

Druhá světová válka se stala největším lidským dramatem všech dob. Lidé si navzájem připravili nevýslovné utrpení. Nikdy předtím nebylo do válečného utrpení zataženo najednou tolik zemí a tolik lidí. Nikdy předtím nezahynulo během jediného válečného konfliktu tolik lidí, nikdy předtím nedosáhlo pustošení tak gigantických rozměrů. V této knize se často píše o smutku a útrapách, ale také o radosti. Dočteme se v ní o životě obyčejných Belgičanů a Nizozemců za německé okupace. Dozvíme se mnoho podrobnosti o průběhu války v menších západoevropských zemích. Starší čtenáři si tamní situaci mohou porovnat s vlastními vzpomínkami na život v protektorátu. Ti mladší se dozvědí, že ani v západní Evropě se němečtí okupanti mnohdy nechovali lépe než u nás. Nejedná se o suchý popis, ale o živý a čtivý dokument doprovázený mnoha dobovými snímky.  

První motocyklový závod v Praze byl odstartován 17. května 1903. Kritérium na 25 kilometrů zahájilo bohatou historii motoristických podniků v hlavním městě. Například závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště proslavil Prahu v celé Evropě, jiné se staly legendou, což lze bez nadsázky říct o závodě 1000 mil československých. Mnohé ovšem zavál čas – jen znalci dnes vědí, že se jezdil například závod do vrchu Jenerálka. Z fotografií tohoto dílu tematické edice Zmizelá Praha bohatě voní benzín, líh, olej, ricin, éter a vůbec všechno, co se nalévalo do nádrží závodních strojů. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jan Králík (*1954) působí jako novinář a publicista. Je autorem více než třiceti knih a publikací, v nichž se věnuje převážně historii motorismu. Pravidelně publikuje v měsíčníku Motor Journal. V edici Zmizelá Praha vydal knihy Automobilové a motocyklové závody (Paseka 2012) a Automobily a motocykly (Paseka 2012).

Další svazek tematické řady edice Zmizelá Praha představuje čtenářům počátky sportování v Praze, které jsou spojené s druhou polovinou 19. století. V té době se na prázdných prostranstvích objevily dřevěné brány a party mladíků, kteří se honili za jakýmsi kulatým předmětem. V interiérech pražských domů se již nejen šermovalo ale i boxovalo a zápasilo. V létě pozorovali naši předkové na Vltavě závodící veslaře a v zimě, světe div se, chlapy na bruslích, jak dřevěnými holemi pronásledují jakousi černou placku. Zároveň začaly vznikat první české i německé tělovýchovné organizace a Tyršův Sokol Pražský získával stále větší popularitu. Postupně se připojily kluby lehkoatletické, tenisové a další, a míčové hry v čele s fotbalem začaly být přijímány s naprostou vážností. Právě ve fotbalu a ledním hokeji dosáhli na začátku 20. století pražští sportovci prvních mezinárodních úspěchů, a položili tak ještě za Rakouska – Uherska základy dnešního českého sportu. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- PhDr. Zdeněk Míka, CSc. (nar. 1936) studoval v letech 1954 až 1959 na Filosofické fakultě UK obor československé dějiny se specializací na dějiny 19. století. Od roku 1961 pracuje v Muzeu hlavního města Prahy, kde v letech 1977 až 2000 vykonával funkci ředitele. Publikoval celou řadu článků o histori hlavního města ČR. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří Sto let Muzea hlavního města Prahy a encyklopedická příručka Dějiny Prahy v datech. Podílel se na celé řadě muzejních expozic na téma dějin tohoto města.

Kniha představuje čtenářům proměny a souvislosti divadla v Praze před druhou světovou válkou, kdy vedle sebe existovaly tři národní kultury, česká, německá a židovská. Z jevišť tak zněla vedle dominantní češtiny i němčina, a výjimečně dokonce jidiš a hebrejština. Prostřednictvím dochovaných fotografií si klade za cíl přiblížit stav a atmosféru pražského divadla, které navazuje na divadelní tradice 19. století, kdy se rodilo divadelní podnikání a kdy divadlo patřilo mezi nejrozšířenější druhy zábavy. V tematické řadě edice Zmizelá Praha vychází knihy věnované zaniklým a proměněným stavbám, ale i prostředí, v němž se odehrával každodenní život našich předků. Jednotlivé svazky nás zavádějí do světa zmizelých a přestavěných nádraží, letišť, tramvají a vozoven, průmyslových či vojenských objektů a dílen, trhů a tržnic, sportovišť či automobilových závodů, lázní a dalších míst. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Olga Vlčková (*1976) je absolventkou Katedry divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na Fakultě filozofické Univerzity Pardubice navštěvovala v rámci doktorského studia program Historie. Specializuje se na dějiny židovského divadla. Vzdělávala se také na Katedře jidistiky na Univerzitě Heinricha Heineho, Vilniuském jidiš institutu, Telavivské univerzitě a newyorském Židovském teologickém semináři. Pracovala v oddělení produkce Státní opery Praha a podílela se na několika nezávislých divadelních projektech. V občanském sdružení Transteatral založila společně s dalšími členy stejnojmenné nakladatelství. Je redaktorkou časopisu Babylon a kulturní manažerkou.

Další svazek z edice Zmizelá Praha se věnuje nejrůznějším aspektům přítomnosti armády v hlavním městě Praze a historickým událostem s tím spojeným. Armáda pochopitelně využívala v minulosti celou řadu specifických budov - kasárna, velitelské budovy, zbrojnice a sklady. Jiné stavby - jako strážnice, střelnice, cvičiště, hradby a pevnostní objekty - nemalou měrou určovaly ráz města. Přes hlavní město se v nedávné minulosti přehnaly i některé válečné události a v neposlední řadě se zde konala vojenská cvičení, přehlídky a slavnosti. Cílem této knihy je zdokumentovat a představit čtenáři, jaké stopy zanechala vojenská přítomnost v Praze. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- PhDr. Zdeněk Míka, CSc. (nar. 1936) studoval v letech 1954 až 1959 na Filosofické fakultě UK obor československé dějiny se specializací na dějiny 19. století. Od roku 1961 pracuje v Muzeu hlavního města Prahy, kde v letech 1977 až 2000 vykonával funkci ředitele. Publikoval celou řadu článků o histori hlavního města ČR. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří Sto let Muzea hlavního města Prahy a encyklopedická příručka Dějiny Prahy v datech. Podílel se na celé řadě muzejních expozic na téma dějin tohoto města.

ikdo nepochybuje, že nejdramatičtější období českých dějin bylo 15. století. Čeští univerzitní učenci se tehdy pokusili o nápravu katolické církve. Dva z nich, Jan Hus a Jeroným Pražský, skončili na hranici jako kacíři. V Čechách vybuchl požár násilí, jehož příčiny vysvětlovala každá doba po svém. Naši pradědové se učili o boji Čechů s Němci, naši rodiče o revoluci nejchudších vrstev. Pravda však byla jiná a tato kniha se ji pokusí vyložit co nejsrozumitelněji. Vstupte s námi do doby vrcholného středověku: poznáte dobu vlády Václava IV. a Zikmunda, seznámíte se s životem na pražské univerzitě. Prožijete hlavní události husitských válek: pražskou defenestraci, křižácké výpravy proti Čechům, bitvy svedené Janem Žižkou i Prokopem Holým, jednání husitů na koncilu v Basileji i nástup Jiřího z Poděbrad na český trůn. Krok za krokem budete sledovat, jak snadno se ušlechtilé myšlenky snadno zvrátí ve všeobecné násilí.

Netradičně pojatá, bohatě ilustrovaná naučná kniha o nejstarší české historii. Příběh, který předkládá obraz drsného světa 10. století ve Střední Evropě. Nechybí v něm stěžejní události počátků české historie: konflikt mezi Drahomírou a Ludmilou, Václavem a Boleslavem. Pro děti jsou zde historické skutečnosti zpřístupněny emotivním přístupem, výraznou ilustrací a postavou mnicha Kristiána, který příběh vypráví.

Neohrožené ženy z amerických a britských tajných služeb za druhé světové války. Kniha poodkrývá dosud neznámá fakta o špionáži a tajných operacích za druhé světové války a odhaluje pozoruhodné osudy odvážných žen, které se za tímto účelem dobrovolně vypravily na nepřátelské území.Byly vysílány americkým Úřadem pro strategické služby (OSS) a britským Útvarem zvláštních operací (SOE) do nacisty okupované Evropy, aby tam vybudovaly síť odbojových organizací. Kuráž, energie a důvtip těchto mladých smělých žen napomohly Spojencům probít se z normandských pláží a několika se dokonce podařilo v době vrcholící války proniknout do srdce Hitlerovy říše – do Berlína.  Všechny agentky šly do akce s vědomím, že je mohou nacisté chytit, mučit a zabít, přesto se na jejich místa hlásily další a další. Román Stínové válečnice vypráví příběhy mimořádně vynalézavých a silných žen, které dosud zůstávaly pohříchu nevyřčeny.   ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Gordon Thomas je autorem padesáti šesti knih. Některé pronikly do výběrů US Book of the Month Club, Literary Guild a Readers Digest Book Club. Obdržel dvě ceny Mark Twain Society za vynikající novinářskou práci. Podle sedmi jeho knih byly natočeny filmy.Greg Lewis je novinář, dokumentarista a spisovatel. Napsal desítku faktografických knih o nejrůznějších tématech od dějin, přes popkulturu po sport. Pracuje také jako ghostwriter. Vytvořil přes šedesát dokumentů pro televize a rádia a získal významná ocenění od BAFTA Cymru a britské Guild of Health Writers.

Psát o historii vlastně znamená procházet minulost ve snaze dobrat se hlubšího smyslu...Při sestavování stručných dějin převratných změn, které se odehrály v Rusku v období mezi únorem 1917 a červnem 1918, bylo nevyhnutelně nutné mnoho věcí vynechat. Přesto však i tyto Stručné dějiny  musí zákonitě poskytnout několik vodítek, která napomohou při bloudění spletitý labyrintem ruské revoluce. Nabízená interpretace je jednoduchá a zahrnuje dvě hlediska. Jednak jsou zde uváděny stejné argumenty, jakých dříve užívali sovětští historikové - tedy že Říjnová revoluce představovala vyvrcholení revolučních nadějí během neúspěšně revoluce v roce 1905 a že esencí "Října" byl odpor lidu vůči zdiskreditované prozatimní vládě. Avšak  zároveň, a to zcela v rozporu s jakoukoliv prosovětskou ideologií, kniha předkládá myšlenku, že bolševické pojetí stranické kázně a jeho ideologické přesvědčení mělo za výsledek, že strana, která dovedla lidové masy k "Říjnu", je v následujících měsících nasměrovala na nečekanou cestu k diktatuře a teroru...

Co by se stalo, kdyby v den Mnichovského diktátu mělo Československo větší počet tanků a bojových letadel než Německo? Na základě hodnocení reálného poměru sil mezi Československem a Německem na podzim osmatřicátého roku docházejí historikové a vojenští specialisté vesměs k názoru, že po zradě západních spojenců v Mnichově byla naše situace beznadějná a kapitulace presidenta Beneše tedy nejspíše zachránila národ. Německá převaha v rozhodujících zbraních (letectvo, tanková vojska, dělostřelectvo) byla očividná a zdrcující. Kdybychom se bránili, dopadli bychom nejspíše stejně jako Polsko o necelý rok později – ba možná ještě hůře, protože ve hře byly současně i maďarské a polské územní požadavky vůči nám. Co kdyby se ale Československo rozhodlo jít ve třicátých letech jinou cestou, neutápělo miliardy v betonu pohraničních pevností a věnovalo je rozvoji aktivních, ofenzivních strategií? Co by se stalo, kdyby v září 1938 neměla Republika československá pouhých 470 tanků (proti 1800 německým) a 570 bojových letadel (oproti 3300 na německé straně)? Co kdyby tento poměr byl jiný, zcela a zásadně jiný? Historie si nelibuje v kondicionálech. Připusťme však výjimku. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jiří Dobrylovský se narodil v roce 1961 v Praze, kde žije dodnes. Vystudoval ekonomii a geografii, v dřívějších dobách působil jako redaktor, nyní již zhruba 20 let vyučuje na vysoké škole. Mezi jeho koníčky patří historie, archeologie a astronomie. Je autorem románů Země a impérium, Nevinný bratrovrah, a Omyl kronikáře Kosmy. Je spoluautorem vysokoškolských učebnic Makroekonomie.

Zevrubná dokumentární studie o německém průmyslníkovi a špionovi. Autorka se snaží o objektivní pohled na muže, který proslul jako zachránce židů v době 2. světové války. Snáší množství dokumentárního materiálu, z něhož si čtenář může utvořit lepší představu o pravděpodobném několikanásobném špionovi, který používal židy jako levnou pracovní sílu. S blížícím se koncem války však počítal i s budoucností a jeho výběr zachráněných vězňů se zaměřil na vlivné a bohaté osoby. Autorka zachovává striktně objektivní hledisko, její práce je však zároveň velmi čtivá a zajímavá.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jitka Gruntová (*1945) pracovala po maturitě (1963) v různých zaměstnáních, nejdéle jako nekvalifikovaná učitelka a vychovatelka. Vystudoval při zaměstnání pedagogickou fakultu (1978) a v následujících dvanácti letech byla zaměstnána v muzeu. V té době vystudovala postgraduálně specializaci muzeologie na brněnské filozofické fakultě a vykonala státní rigorózní zkoušky na pedagogické fakultě. Od roku 1991 působí jako učitelka na základní škole v Březové nad Svitavou, kde žije. V letech 1985-1995 pracovala v historicko-dokumentační komisi OV ČSOB ve Svitavách, přičemž se zaměřila na zvláště na dokumentaci historie pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen v Brněnci.

Drama útěku spojeneckých letců ze zajateckého tábora v Saganu. Hromadný útěk vězňů z tábora pro zajaté spojenecké letce v Saganu patří nesporně k nejdramatičtějším epizodám druhé světové války. Kniha je autentickou reportáží jednoho z účastníků útěku, australského novináře Paula Brickhilla, podle níž byl ve Spojených státech natočen úspěšný film Velký útěk. Autorovi se v ní podařilo napsat napínavý a přitom pravdivý příběh, zachycující mravenčí úsilí mnoha set lidí, kteří útěk připravovali. Přivádí na scénu skutečné postavy, jak mu utkvěly v paměti, s jejich lidskými slabostmi i chlapeckým humorem. Ač o jejich odvaze, důvtipu a nezlomné touze uniknout za každou cenu ze zajetí nepadne ani slovo, přesto je z každého řádku cítit autorovo krédo, že člověk se nesmí nikdy vzdát, jde-li o jeho svobodu.   

Stručný přehled nacistických válečných zločinců.  Kniha přináší faktický popis německých válečných zločinů za druhé světové války. Autor zkoumá Hitlerovy nástroje tyranie a německé zločiny páchané na válečných zajatcích i civilním obyvatelstvu a věnuje se také koncentračním táborům a konečnému řešení židovské otázky. Lord Russell v knize popisuje největší nacistické zločiny – popravu 10 000 vězňů v Osvětimi během jediného dne, zničení varšavského ghetta, smrt 4 000 000 sovětských válečných zajatců či lynčování spojeneckých letců, nebo vyvraždění obce Lidice.   

Závěrečný díl trilogie Poslední republika Viktora Suvorova, slavného „skandalisty“ druhé světové války, podává čtenáři vysvětlení, proč Sovětský svaz tuto válku nevyhrál, nýbrž naopak prohrál. Viktor Suvorov, profesionální rozvědčík, který v roce 1978 odešel do Velké Británie a v Sovětském svazu byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti, popisuje ze svého úhlu pohledu válečné události. Kritický postoj zaujímá k maršálu Žukovovi; nastiňuje teorii, podle níž chtěl Stalin přepadnout v roce 1941 západní Evropu a šířit tak socialistickou revoluci. Sleduje jednotlivé ruské vojevůdce, analyzuje příčiny enormních ztrát Sovětského svazu ve válce. Proto také SSSR podle něj válku prohrál, všímá si jeho poválečné angažovanosti v konfliktech ve státech různých kontinentů, v nichž se ekonomicky vyčerpával, což v důsledku vedlo ke zhroucení východního impéria. Kriticky hodnotí rovněž sovětskou a ruskou historiografii druhé světové války. Autorovi nelze upřít mimořádnou poutavost celého díla i přes jeho kontroverzní hodnocení událostí.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Viktor Suvorov (*1947) je ruský historik a spisovatel. Narodil se ve vesnici Barabaš v rodině vojáka. Po vystudování vojenské univerzity se stal vojenským důstojníkem sovětské zpravodajské služby. Od roku 1970 působil v nomenklatuře Ústředního výboru komunistické strany Sovětského svazu. V roce 1974 absolvoval Vojenskou diplomatickou akademii, čtyři roky působil jako kapitán GRU ve Vídni.Zde přeběhl v roce 1978 k Angličanům a byl přijat do britské zpravodajské služby MI6. V SSSR byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Ve svých knihách kritizuje atmosféru a situaci v Sovětském svazu v období okolo II. světové války.

Všechny aspekty první světové války detailně vysvětlené a bohatě doprovozené dobovými fotografiemi. První světová válka byla dějištěm nelidského vraždění. Vybrala si krutou daň na životech a zanechala po sobě vyčerpaný svět plný zoufalství. Tato kniha s více než 800 působivými fotografiemi z unikátních fotografických sbírek Imperiálního válečného muzea v Londýně a čtivým doprovodným textem publicisty J. H. J. Andriessena nabízí dramatické záběry ze všech důležitých bojišť a srozumitelný historický komentář, jež vychází z nového pohledu na jednotlivé fáze války.  • více než 800 unikátních dobových fotografií * přehledně členěné kapitoly podle jednotlivých fází války * srozumitelný historický komentář * nákresy bitev, mapky, reprodukce dobových dokumentů * obsáhlý seznam odborné literatury k tématu * souhrnný rejstřík

Hlavní štáb branné moci Republiky československé se konstituoval v průběhu několika měsíců roku 1919 a jeho definitivní zařazení do řídící struktury branné moci bylo provedeno v polovině října 1919. Od tohoto okamžiku plnil hlavní štáb úlohu mozku armády. Stal se institucí, rozhodující v rámci politického zadání o každodennosti a trendech vývoje branné moci, o její organizační struktuře, operačním plánování, vyzbrojování a vystrojování, o výcviku a školení jak vojenských profesionálů, tak mužstva prezenční služby. Hlavnímu štábu branné moci byla vymezena pouhá dvě desetiletí existence. Za tu dobu však dokázal překonat dětské nemoci svého vzniku a stal se uznávanou řídící institucí, rovnocennou obdobným institucím jednotlivých evropských států, jež existovaly nepoměrně déle. Dokázal vytvořit tradici, na kterou se dnes s velkými obtížemi snaží navázat Armáda České republiky. Kniha je věnována jednak čtyřem náčelníkům Hlavního štábu branné moci, kteří v letech 1919 - 1939 stáli v jeho čele, jednak ostatním štábním funkcionářům. Český čtenář tak má poprvé možnost seznámit se podrobně s vývojem organizační struktury štábu a s osobami, které tuto instituci řídily a náležely tak ve své době k elitě branné moci.

Před deseti lety by nám spát u cizích lidí doma nebo nastoupit k cizímu člověku do auta připadalo bizarní a nebezpečné. Dnes je to ale běžná praxe, podobně jako nakupování online. Společnosti Uber a Airbnb zahájily novou éru: mění pravidla, nutí vlády přehodnotit zákony regulující podnikání a změnily přístup k cestování.Bestsellerová kniha amerického novináře rozebírá novou generaci podnikatelů ze Silicon Valley, kteří za pomocí moderních technologií narušují zaběhané konvence celých spotřebních odvětví. Po Stevu Jobsovi a Billu Gatesovi přichází Travis Kalanick z Uberu a Brian Chesky z Airbnb. Jak se jejich vlivem mění svět, ve kterém žijeme?Kniha se čte skoro jako detektivní příběh, zároveň může být inspirací nebo náhledem do kuchyně pro všechny, kdo se zajímají o budování firmy velkého významu. Poctivá novinařina plná zákulisních informací až drbů, dobře vystavěné příběhy, čtenář sleduje paralelně jak obě nyní velké a úspěšné společnosti, tak podobné konkurenční projekty.Povinná četba pro každého se zájmem o byznys a aktuální dění!  

Školství v 19. století genderovou perspektivou. Publikace přináší nový a originální pohled na dívčí vzdělávání v 19. století, který se odlišuje od dosavadní historiografie. Autorka pojímá téma z genderového hlediska a používá metodu diskursivní analýzy, díky čemuž se objevují opomíjené aspekty dívčího vzdělávání a jsou vyvráceny doposud platné závěry o „nevzdělanosti“ českých dívek. Zásadní změnou je zejména spojení pedagogického a historického přístupu, které je použito k objasnění základních podmínek vzdělanosti dívek, tj. cíle vzdělávání v kontextu institucionalizace obecného rakouského školství 19. století, obsahové (ne)diferenciace a potažmo praktického uplatnění v běžném životě. V praxi tak dochází k propojování institucionalizace dívčího vzdělávání s kontextem proměn ženské role, tedy k narušení dominantního diskursu ženy jako manželky, matky a hospodyně. Hlavní zájem se soustředí na postavení ženy střední třídy v 19. století a tomu odpovídající vzdělávací potenciál, a to z hlediska elementárního i vyššího vzdělávání, jeho proměn a specifik. Nedílnou částí knihy je podrobná teoretická, ale i historiografická část, která čtenáře zevrubně seznámí se širokým, zejména anglosaským konceptem feministického a také genderového výzkumu i s metodologií k danému tématu, stejně jako s historiografickým souhrnem dosavadní české tvorby v této oblasti.  

Kniha přináší chronologický přehled historie českých médií na pozadí světových dějin. Zachycuje sociální a kulturní aspekty proměn tisku, vysílání a síťových médií a hlavní technologické inovace, které se na jejich vývoji podílely. V řadě samostatných medailonků připomíná významné osobnosti, jež jsou s médii neodmyslitelně spjaty.Noviny, časopisy, agenturní žurnalistika, filmy, rozhlasové a televizní vysílání, velká část internetové produkce (internetová verze tradičních médií, zpravodajské portály a blogy, mluvené slovo, filmy a hudba pro reprodukci či ukládání) a některé síťové služby jsou součástí jak naší každodennosti, tak ekonomické existence společnosti a politického rozhodování. Jsou také významným zdrojem kulturní produkce. V druhém vydání knihy došlo k velkým změnám především v kapitolách o médiích v meziválečném Československu a po roce 1989. Poslední kapitola zachycuje nástup internetové komunikace a digitalizaci českých médií.Publikace je určena zejména studentům vysokých a vyšších odborných škol, učitelům mediální výchovy, dějepisu a české literatury i všem, kdo potřebují či chtějí rozvíjet svou znalost masových médií a povědomí o jejich historickém vývoji. 2., upravené a doplněné vydání

Polylegran a obrazový humor 60. let. Šedesátá léta v české karikatuře zdaleka nereprezentoval jen režimní Dikobraz a laciná propaganda. Právě naopak: šlo o dobu, kdy českou vizuální kulturou vládly nejprogresivnější výtvarné tendence, často inspirované západní produkcí i avantgardními postupy. Přestože se tak dělo zásluhou osobností typu Adolfa Borna, Oldřicha Jelínka, Jiřího Kalouska, Miroslava Liďáka, Jaroslava Maláka a dalších velkých jmen, systematická monografie mapující tvorbu autorů volně soustředěných kolem časopisu Mladý svět a vystavujících pod neformálním označením Polylegran dosud chyběla. Zkušený badatel v oblasti vizuální kultury Pavel Ryška nyní přináší nejen zasvěcenou a poutavě napsanou studii o dosud přehlížených rysech československého obrazového humoru, ale především strhující vhled do uměleckého i společenského kvasu nejpestřejšího období naší poválečné historie. Jeho kniha je vizuální lahůdkou pro nejširší okruh zájemců o dějiny umění.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Pavel Ryška (1974) je vizuální umělec, vysokoškolský pedagog a archivář. Absolvoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně a doktorský program v Centru audiovizuálních studií pražské FAMU. V současnosti přednáší dějiny komiksu, animovaného filmu a užité grafiky. Společně s Janem Šrámkem vydal knihu o československé ilustraci a vizuální kultuře 1950-1970 Pionýři a roboti (Paseka a FVU VUT, 2016), sám pak připravil výstavu a doprovodnou monografii Neprakta 1949-1970 (2016). Výsledky průzkumů československé výtvarné kultury padesátých let publikuje na webových stránkách padesatky.

Neony ozářily noční tvář města a vnesly do jeho ulic tajemství a moderní životní styl. Vábily k návštěvě do obchodních domů. Sváděly ke vstupu do restaurací. Dotvářely mámivou atmosféru filmů z dvacátých a třicátých let, kdy se jejich sláva šířila Evropou a Amerikou. Staly se symbolem tužeb moderního člověka. V českých zemích jim vtiskli avantgardní estetiku slavní tvůrci, jako byli Ladislav Sutnar nebo František Zelenka, a povýšili tak světelnou reklamu o umělecký výraz. Po druhé světové válce se neon stal i nástrojem propagandy, ale to už jeho sláva postupně upadala až k dnešnímu zapomnění. Archivní fotografie, film a časopisecky publikované návrhy z doby zlaté éry neonu jsou pramenem knižního zpracování tématu v dalším svazku edice Zmizelá Praha.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Historička umění Eva Bendová (*1976) pracuje od roku 2005 jako kurátorka moderní kresby a grafiky v Národní galerii. Je autorkou nebo spoluautorkou řady publikací a výstav věnovaných kulturním dějinám a vizuálnímu umění 19. a 20. století, například Pražské kavárny a jejich svět (2008), Proměny Williama Hogartha: nezřízenost bídy (2012), Živly v nás. Katastrofa a její obraz v kultuře 19. století (2016), Klemm & Thiemann. Moderní dřevořez v Praze, kolem 1905 - 1908 (2016). Václav Hájek (*1974) vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde se věnuje teorii umění a reklamy. Píše teoretické texty o vztahu umění a populární vizuální kultury - toto téma reflektoval třeba ve svých knihách Jak rozpoznat odpadkový koš: Eseje o stereotypech ve vizuální kultuře (2011) a Politizující kovář Karla Purkyně, Realismus, (auto)portrét, alegorie (2015). Rád se prochází, vysedává v kavárnách a knihovnách. Teoretické studie publikuje v různých periodikách (Dějiny a současnost, A2, Flash Art) a na svých blozích.

Machiavelliho renesanční dílo Vladař patří právem ke klíčovým politologickým textům o moderním způsobu vládnutí. Autor tento spis věnoval na začátku 16. století Lorenzovi Medicejskému, který v té době vládl Florencii. V jednotlivých kapitolách popisuje jednoznačně a bez příkras mechanismy fungování moci a definuje úspěšné formy vládnutí. I přesto, že je dílo půl století staré, některé myšlenky jsou platné i dnes. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Niccoló Machiavelli (1469-1527) byl italský politik, diplomat, spisovatel, historik a vojenský teoretik.Narodil se v patricijské rodině, a to ho předurčilo k diplomatické kariéře. Stal se florentským státním sekretářem. Jako vyslanec působil v Itálii, Tyrolsku a Francii. Roku 1498 se stal na krátký čas kancléřem. V roce 1513, krátce po návratu rodu Medicejů, byl obviněn ze spiknutí proti nim, uvězněn a mučen, poté propuštěn a vykázán z Florencie. Na svém statku se pak věnoval studiu antické literatury a vlastnímu psaní. V roce 1520 byl omilostněn a stal se oficiálním dějepiscem Medicejských. Po jejich porážce se už do státních služeb nevrátil a zemřel chudý. Pohřben je ve florentském chrámu Santa Croce, stejně jako například Galileo Galilei.

Poutavý příběh o vědci, jenž se stal vrchním špionem. Píše se rok 1942 a nacisté jsou na nejlepší cestě stvořit jako první zbraň nevídané ničivé síly. Mají fyziky. Mají uran. Už potřebují jen získat dostatečné množství jediné látky: těžké vody, která se vyrábí v norském Vemorku, jediné továrně svého druhu na celém světě. Spojenci vědí, že továrnu musejí zničit. Ale jak mají proniknout do pevnosti, která je postavena na strmém útesu na jednom z nejchladnějších a nejnehostinnějších míst na Zemi? Na scénu vstupuje Leif Tronstad, vynikající norský vědec, který dramaticky uprchne ze své vlasti, aby Spojencům prozradil, jak je továrna důležitá – a jak se dá infiltrovat. Zimní pevnost čerpá z pokladnice přísně tajných dokumentů a dosud nezveřejněných deníků a dopisů samotných sabotérů. Vypráví poutavý příběh o vědci, jenž se stal vrchním špionem, o přežití v divoké přírodě, sebeobětování pro vlast, gestapáckých raziích, katastrofálních nezdarech a o operaci, která na poslední chvíli vzala Hitlerovi šanci získat atomovou bombu. 16 stran originálních dosud nezveřejněných fotografických příloh a map. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Neal Bascomb je autorem bestsellerů Lov na Eichmanna, The Perfect Mile (Dokonalá míle), Higher (Výš) a Red Mutiny (Rudé povstání). Za své knihy získal v USA několik celostátních ocenění.

Deník Rivky Lipszycové, polské židovské dívky, který si psala v okupovaném lodžském ghettu. Nalezen v Osvětimi v roce 1945 a poprvé publikován v San Franciscu roku 2014. Slova, která jdou ze srdce, si umějí najít cestu k srdci druhých. Platí to i o Rivčiných slovech, jež málem zůstala navždy zapomenutá. Čtrnáctiletá Rivka Lipszycová si od října 1943 do dubna 1944 psala deník v Lodži, v nejizolovanějším a nejdéle fungujícím nacistickém ghettu. Bystrým, upřímným a někdy možná až naivním pohledem dospívající dívky popisuje svůj každodenní život, zážitky ze školy a z náboženských setkání i své dojmy, sny a pocity. Kromě reálných problémů života v ghettu, hladu, strádání, nemocí a hrůzy z deportací, líčí svůj vnitřní svět, své názory, úvahy, potíže se psaním a s hledáním své vlastní identity i truchlení nad ztrátou svých blízkých. Její rodiče, bratr i dvě sestry všichni zemřeli v ghettu nebo ve vyhlazovacích táborech, Rivka se ale přesto přese všechno nevzdala a neztratila naději a víru v Boha.Rivčin deník našla v roce 1945 u rozbořeného krematoria v Auschwitz-Birkenau lékařka Rudé armády. Odvezla ho s sebou do Ruska, po její smrti ho zdědili její příbuzní a na světlo světa se dostal teprve, když rukou psaný sešit přinesla její vnučka, která emigrovala do USA, po více než šedesáti letech do Holocaust Center of Jewish Family and Children’s Services v San Francisku.

Každá společnost má své hrdiny i zrádce. Někteří jsou všeobecně známí, někteří upadli do hlubokého zapomnění. Někteří se provinili zradou na českém národě. Co vám dnes říkají jména Karel Sabina nebo Rudolf Mrva? Asi nic moc, ale ve své době, v období národního obrození, patřili k velmi opovrhovaným zrádcům národa. Ale až po pádu první republiky se to v české kotlině všemi možnými zrádci začalo přímo hemžit. Super zrádce národa byl Emanuel Moravec, ale zapomenout nesmíme ani na parašutisty Karla Čurdu a Antonína Přeučila a řadu dalších. Za druhé světové války pak nejhorší zrady na našem národě napáchali konfidenti gestapa: Nestor Holejko, Jaroslav Nachtmann atd. Někteří sloužili později stejně výkonně i komunistické státní bezpečnosti, někteří západním rozvědkám. Co jméno, to jiný osud, plný dvojí nebezpečného života na tenkém laně. Pro někoho hrdinové, pro někoho zrádci. Posvítili jsme na ostnatým drátem obtočený podnos, na který jsme položili výběr většinou už zcela neznámých jmen. Dozvíte se kus pravdy o špinavé straně našeho života, který by nikdy neměla být zapomenuta. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Olin Jurman (1940-1921) vystudoval tři obory Vysoké školy ekonomické plus tříletý postgraduál řízení VŠE ve spolupráci s universitou v Nantes. Pracoval v řídících funkcích v Brně, v Praze jako obchodní ředitel nakladatelství Práce. Řídil vlastní nakladatelství Lucie, vydal desítky knih literatury faktu a pro volný čas. Je publicista v okruhu Military 20.století, zpravodajský a výsadkářský veterán. V Nakladatelství Brána vydal knihy Legionářská odyssea a autobiografii Špion. 

Projekt Lebensborn a pátrání jedné ženy po její pravé identitě. Program Lebensborn, výtvor Heinricha Himmlera, unesl až půl milionu dětí z celé Evropy. Prostřednictvím procesu nazvaného germanizace se měly stát příští generací árijské rasy během druhé fáze konečného řešení. V létě roku 1942 museli rodiče napříč nacisty okupovanou Jugoslávií podrobit své děti zdravotním kontrolám určeným k posouzení rasové čistoty. Jednomu takovému dítěti, Erice Matkové, bylo pouhých devět měsíců, když nacističtí lékaři prohlásili, že je vhodná k tomu, aby byla „dítě Hitlera“. Převezli ji do Německa a umístili k politicky prověřeným pěstounům. Z Eriky se stala Ingrid von Oelhafen. O mnoho let později začala Ingrid odhalovat pravdu o své identitě. Přestože s blížícím se koncem války nacisté mnoho záznamů o projektu Lebensborn zničili, podařilo se jí objevit dokumenty a důkazy, které ji zavedly zpět do místa narození a k její původní rodině. Postupně tak odhalila a zrekonstruovala celý svůj příběh – příběh Hitlerova ukradeného dítěte.  

Monografie časopisu Student, jehož reportáž z mnichovské Svobodné Evropy se stala poslední kapkou pro vstup sovětských vojsk. Vzpomínky tehdejšího šéfredaktora časopisu doplňují fotografické materiály a přetisky článků. Legendární týdeník Student zná snad každý, kdo zažil druhou polovinu šedesátých let. Když s jeho vydáváním souhlasil sám prezident Antonín Novotný, netušil, jak moc mu přeroste přes hlavu. Celostátní týdeník se nestal běžným studentským časopisem, jak by se podle názvu mohlo zdát. Postupně měl až šedesátitisícový náklad, širokou čtenářskou obec i tematický záběr. Především však byl odvážnější než jiné časopisy, jak odpovídalo naturelu jeho mladých autorů. Z napínavého příběhu Studenta a jeho tvůrců vznikla kniha Skoro proti všem. Není jen autentickým svědectvím doby a dramatické etapy v historii české žurnalistiky. Pozorný čtenář v ní rozpozná nejednu paralelu s dneškem; i jako určité varování.  ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- PhDr. Petr Feldstein, narozen 8.12.1943 v Praze v rodině významného českého literáta a překladatele. Novinář, publicista, spisovatel. Absolvent Karlovy univerzity (1966). V letech 1968–1989 za svou předcházející novinářskou a publicistickou činnost politicky perzekvován. Pracoval mj. jako brigádník Českého statistického úřadu, náborář v divadle, studnař, korektor, propagační referent Státního závodiště. Několik knih v té době vydal pod pseudonymy. Od března 1990 v Československé, respektive České televizi jako zástupce šéfredaktora, později dramaturg. Autor a spoluautor televizních dokumentárních seriálů i samostatných dokumentů, převážně se sportovní tematikou. Z publikací a knih vydaných po roce 1990 uveďme Fotbal jménem Masopust (2003, rozšířené vydání 2012), Dědictví po Napoleonovi (2005), A život šel dál (2012), Život plný koní (2013), Utečenci (2014). Spoluautor publikace Zlaté medaile (2012). Z ocenění, která získal, uveďme Cenu Jiřího Kössla (2011), udělenou Českou olympijskou akademií, a Cenu Oty Pavla (2013), udělenou Českým olympijským výborem. Mgr. Tomáš Libánek (*1978) pochází z Hradce Králové, ovšem zamiloval si Pardubice. Dříve se aktivně podílel na rozvoji pardubického zámku a muzea jako vedoucí oddělení kultury a památkové péče Pardubického kraje, kde působil čtyři roky. Nyní je ředitelem Východočeského muzea v Pardubicích.

Na mírové konferenci obklíčily liberijské ženy muže, zabarikádovaly budovu, prohlásily, že neodejdou, dokud nebude uzavřena mírová dohoda, a v zájmu prosazení svého požadavku se uchýlily k „sex-stávce“. Nastal čas změnit postavení žen na celém světě! Zastavit diskriminaci a násilí páchané na ženách, včetně znásilňování v oblastech válečných konfliktů. Na ně se Sally Armstrongová ve své nejnovější knize zaměřuje nejvíce. Navzdory líčení děsivých jevů vyznívá její vyprávění optimisticky. Hrdinkami příběhů jsou ženy, které si bez ohledu na zaběhnuté zvyklosti dokázaly vymoci některá nejzákladnější lidská práva, ženy, jež našly sílu se vzchopit a vymanit z pout tradičního útlaku a dosáhnout zasloužené emancipace. A to nejen v ohniscích bojů, ale i na poklidném venkově, v univerzitních kampusech či kuchyních, v Americe stejně jako v Asii a Africe. Cílem změn, jež jsou v této knize popisovány, není porážka mužů ženami, triumf západních hodnot nad hodnotami východními nebo vítězství jednoho náboženství nad jinými náboženstvím. Je jím řešení některých nejnaléhavějších a nejúpornějších problémů světa – chudoby, válečných konfliktů a násilí.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sally Wishart Armstrongová (*1943) je kanadská novinářka, dokumentaristka a aktivistka za lidská práva. Narodila se v Montrealu. V roce 1966 získala bakalářský titul na McGill University a v roce 2001 titul Master of Science na University of Toronto. V letech 1975 až 1988 pracovala pro časopis Canadian Living. Od roku 1988 do roku 1999 byla šéfredaktorkou časopisu Homemakers. V letech 2001 až 2010 byla přispívající redaktorkou Maclean's . V roce 2002 byla zvláštní zástupkyní UNICEF v Afghánistánu.

Každodenní život mezi mučením, hladověním a pseudolékařskými pokusy. Na území obývaným civilizovaným německým národem existovalo místo, kde stráže SS bez omezení mučily, vraždily a nechávaly hladovět desetitisíce bezbranných vězňů. Kde nacističtí lékaři mohli volně provádět děsivé pseudolékařské experimenty a studnice zla neměla žádné dno. Kniha popisuje každodenní život v koncentračním táboře Buchenwald, kterému vládli lidé bez svědomí a zábran. Až ji budete číst, je pravděpodobné, že budete prožívat velmi nepříjemné pocity, avšak díky ní budete moci porozumět, co koncentrační tábor Buchenwald přesně znamenal. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Flint Whitlock je bývalým důstojníkem americké armády a cenami ověnčený autor několika knih o dějinách vojenství. Jeho článek o osvobození Dachau vyhrál v roce 2000 Cenu U.S. Army Historical Foundation’s Distinguished Article Award. Jeho kniha Distant Bugles, Distant Drums – o bojích regimentu coloradských dobrovolníků proti vojskům Konfederace za americké občanské války – vyhrála v roce 2007 cenu Southwest Book Award.Given Up For Dead, Whitlockova kniha o židovsko-amerických válečných zajatcích, kteří byli nuceni k otrockým pracím v nacistickém pracovním táboře, byla v roce 2008 doporučena radou pro výuku holokaustu v Tulse. Román o vietnamské válce Internal Conflicts získal v roce 2010 zlatou medaili za literární fikci od Military Writer’s Society of America.Tři z jeho knih navíc postoupily do finále Colorado Book Awards. Je také šéfredaktorem WWII Quarterly, vydávaného v Sovereign Media. Žije v Denveru, ve státě Colorado.

Povstání v srdci třetí říše a jeho zásadní podíl na ukončení druhé světové války. Porážka Hitlera jako přímý důsledek zrady jeho vlastních lidí. Paddy Ashdown na základě nově otevřených archivů neobyčejně poutavě odhaluje podíl nejvýznamnějších představitelů třetí říše na konci druhé světové války. Líčí jejich dramatické nasazení v boji za svobodnou Evropu, za nějž mnohdy zaplatili životem. Adolf Hitler se během svých posledních dnů, strávených v berlínského bunkru, nemohl vyrovnat se skutečností, že jej zradili vlastní lidé. Z velké části měl pravdu. V roce 1945 byla nacistická armáda rozdrcena na všech frontách, Hitlerův režim se hroutil a mnoho jeho posluhovačů včetně samotného Vůdce ušlo spravedlivému trestu. Ale ještě předtím, než válka vůbec začala, se v Německu spojila skupina vysoce postavených osobností s odhodláním Hitlera za každou cenu zastavit.Paddy Ashdown ve své knize poprvé vypráví příběhy lidí, kteří stáli na samém vrcholu Hitlerova Německa a snažili se nejprve předejít druhé světové válce a po jejím vypuknutí neúnavně pracovali na sabotáži Vůdcova vítězství. Na základě nově zveřejněných dokumentů se objevují opakované pokusy těchto konspirátorů varovat Spojence před Hitlerovými megalomanskými plány. Hlavní osou knihy je činnost velitele Abwehru admirála Wilhelma Canarise, jíž sabotoval Hitlerovu politiku, spřádal plány na jeho likvidaci a také umožnil systematický průchod klíčových vojenských tajemství třetí říše do Londýna, Washingtonu a Moskvy prostřednictvím špionážních sítí MI6, OSS (předchůdce CIA) a ruské rozvědky se sídlem ve Švýcarsku. Od roku 1943 vynakládali členové těchto skupin soustředěné úsilí na to, aby Německo uzavřelo s jednotlivými západními mocnostmi mír. Okamžitým ukončením války by se zajistilo, že východní Evropa nespadne do sovětského područí.Autor nabízí pohled za oponu zdánlivě jednotné třetí říše a odhaluje, že bombové atentáty na Hitlera, jimž se dostalo tolik pozornosti, byly ve skutečnosti jen malou částí mnohem rozsáhlejšího příběhu – příběhu, v němž špičky německého státu využily všech dostupných prostředků, včetně spiknutí, vražd a špionáže, aby zajistily, že Hitler bude poražen. Jejich motivací byla pověst rodné země a udržení liberálních a demokratických hodnot. Pro tyto odvážné spiklence byla současná podoba Evropské unie s ústředním postavením Německa snem, za nějž stojí za to položit život. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Paddy Ashdown (1941-2018) byl voják britského námořnictva a člen britských tajných služeb. Mezi lety 1983 a 2001 byl členem parlamentu a v letech 1988-1999 lídrem liberálních demokratů. Poté, co skončil v čele strany, věnoval se diplomatické kariéře. Později byl jmenován ředitelem mezinárodní samosprávy Bosny a Hercegoviny (2002-2006). Neohroženě prosazoval razantní protikorupční zásahy i penalizaci nejvyšších bosenských politiků kvůli jejich nedostatečné spolupráci s mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. V roce 2006 mu byl udělen Řád svatého Michala a svatého Jiří. Paddy Ashdown vydal od roku 2000 celkem osm úspěšných knih, kromě vlastních deníkových zápisků také historické romány zaměřené na dobu druhé světové války a skryté dění za oponou. Kniha Nein! Spiknutí proti Hitlerovi vyšla v Británii v roce 2018 těsně před jeho smrtí.

Automobilová a motocyklová soutěž Malou dohodou, byla největším motoristickým podnikem organizovaným v meziválečném Československu a v jeho spřátelených zemích. Historicky první knižní publikace věnovaná této motoristické soutěži, jež se jela v září 1937 na trase Praha-Bratislava-Košice-Užhorod-Kluž-Bukurešť-Bělehrad, líčí přípravy a průběh této ojedinělé akce a přináší dosud nezveřejněnou startovní listinu i kompletní výsledky soutěže. Z Prahy odstartovalo 73 automobilů a 58 motocyklů, z nichž 9 mělo postranní vozík, v cíli v Bělehradě bylo klasifikováno 63 vozů, 40 sólových motocyklů a 3 sajdkáry.Není bez zajímavosti, že vítěze tohoto přes 2400 km dlouhého a týden trvajícího klání určila až závěrečná jízda zručnosti na vojenském cvičišti na předměstí Bělehradu.Poutavý příběh ilustruje 170 dobových fotografií, z nichž mnohé jsou publikovány poprvé.

Martin Bormann (1900–1945) byl jedním z nejvíce nenáviděných nacistických úředníků. Jako vedoucí stranické kanceláře NSDAP s hodností říšského ministra a Hitlerova osobního tajemníka byl obávaným nepřítelem ostatních ministrů, úředníků, soudců a generálů. Bormann se identifikoval s Hitlerovými idejemi rasové politiky, konečného řešení a koncentračních táborů a sám sebe učinil nepostradatelným v roli vykonavatele špinavé práce. Rozhodl tak o osudu milionů lidí. Po Hitlerově sebevraždě se Bormannova stopa ztrácí. V říjnu 1946 byl odsouzen Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku v nepřítomnosti k trestu smrti. V roce 1972 byla v Berlíně nalezena kostra a po tomto nálezu byl Bormann oficiálně prohlášen za mrtvého. Mnoho dokumentů, které osvětlují Bormannův život, bylo zpřístupněno teprve v nedávné době a Volker Koop na jejich podkladu rekonstruuje osobnost provozně druhého nejmocnějšího muže třetí říše. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Volker Koop (*1945) je novinář a historik žijící v současné době v Berlíně. Je autorem početných historických knih a nositelem italsko-německé kulturní ceny Capo Circeo.