Historie

Skutečný příběh o ztroskotání na Antarktidě vypráví Reinhold Messner. V roce 1914 vyráží anglický dobrodruh Frank Wild společně s významným polárním badatelem Ernestem Shackletonem a šestadvaceti dalšími muži na „poslední výpravu na Zemi“ s cílem přejít Antarktidu. Loď Endurance se však o ledovec rozdrtí dříve, než expedice vůbec dorazí k výchozímu bodu. Po celých pět měsíců muži driftují na ledové kře směrem na sever. Jenže kra se jim začíná pomalu rozpouštět pod nohama. Posádka se nakonec zachrání na ostrůvku, na kterém by je však nikdo nehledal – toto místo neznají ani velrybáři. A navíc v Evropě zuří první světová válka. Zatímco se Shackleton vydává s hrstkou mužů na malém člunu pro pomoc, na ostrově v neustálé tmě a příšerné zimě zůstává pod vedením Franka Wilda dvaadvacet trosečníků. Po celou antarktickou zimu v tom nejhorším vězení na světě udrží Wild ve svých mužích víru v záchranu – a to díky síle své osobnosti.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Reinhold Messner je italský horolezec, cestovatel a spisovatel. Je prvním horolezcem, který zdolal všech 14 osmitisícovek, jako první zlezl Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje a jako první provedl na Mount Everest kompletní sólový výstup bez lan. Je autorem mnoha desítek knih, z nichž bylo přibližně 30 přeloženo do češtiny.

Skutečný příběh malého židovského děvčátka, které se narodilo na samém počátku války a přežilo jen díky dvěma statečným ženám, které ho celou dobu ukrývaly. Píše se rok 1941, druhá světová válka je v plném proudu a v židovském ghettu se narodí malá holčička Ráchel. Její rodiče Jacob a Zippa ji přezdívají Lalečka a udělali by cokoli, aby ji zachránili. Těsně před jejími prvními narozeninami začnou nacisté ghetto likvidovat a Židy systematicky vyvražďovat. Zippa se s dcerkou schová v podkroví, kde se tísní asi sto dalších lidí. Jacobovi, který slouží jako židovský policista, je jasné, že zůstat znamená pro obě jistou smrt, a rozhodne se proto dceru zachránit za jakoukoli, i tu nejvyšší cenu. Podaří se mu ji i s manželkou propašovat za hranice ghetta, kde Zippa vyhledá své kamarádky z dětství Irenu a Sofii. Předá jim milovanou Lalečku a nakonec se vrací zpátky, aby zjistila, jaký osud potkal jejího muže a rodiče.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Amira Keidar se narodila na podzim roku 1963 v Kibucu v Izraeli. Poté, co sloužila jako důstojnice v izraelské armádě, žila 3 roky v Paříži, kde studovala obchodní francouzštinu a politologii. Po návratu z Francie dokončila bakalářské studium mezinárodních vztahů na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a pracovala šest let jako letuška pro izraelskou leteckou společnost EL-AL. Poté začala pracovat jako výzkumná pracovnice pro národní televizní kanál. Napsala desítky mini-biografií pro televizní rozhovory, které v té době televizní kanál vysílal. Díky výzkumu a psaní o životech lidí si uvědomila, že jejím cílem může být psaní biografií.V roce 2003 Rachel, dlouholetá přítelkyně Amiřiny matky, umírala na rakovinu. Na smrtelné posteli předala svým přátelům deník, který si její matka v roce 1942 sepsala během likvidace ghetta Siedlce (východně od Varšavy). V deníku, devítistránkovém dokumentu přeloženém z polštiny, 27letá žena popsala jasnými a střízlivými slovy všechna zvěrstva nacistické okupace v jejím rodném městě, a především děsivé dny během vyhlazování židovské komunity v Siedlcích. Rachelina matka podrobně popsala dny, které s roční Rachel strávily na půdě domu, zatímco nacisté pronásledovali Židy v ulicích Siedlce, aby je poslali do vyhlazovacích táborů.Když si Amira, jako mladá matka, přečetla tento deník o dítěti, které se snaží zůstat naživu, a o své matce bojující s nebezpečím venku i uvnitř podkroví, rozhodla se, že chce, aby se o tomto úžasném příběhu dozvěděli i ostatní.V červnu 2007 Amira opustila svou práci výzkumnice a o měsíc později se ocitla v letadle do Polska, aby zahájila vlastní výzkum knihy, kterou už měla na mysli. Knihu Lalechka dokončila v roce 2009. Poté, co Amira žila téměř 20 let na různých místech, usadila se se svými dvěma dcerami v Kibucu, kde se narodila. Irena a Sofia se navzdory nesmírnému riziku o Lalečku starají po celý zbytek války a nehledí přitom na nebezpečí vyzrazení, které by přineslo krutou smrt nejen jim, ale i všem jejich blízkým…   

Jak žily, milovaly a umíraly ženy Paříže ve 40. letech 20. století. A Francouzky si i nadále malovaly rty... Přestože v jádru knihy dřímá politika, jedná se o fascinující, bohatě ilustrovaný popis, jak dívky a ženy Paříže v letech 1939–1949 přežily druhou světovou válku a její následky, stále v grandiózním stylu. „Když si v roce 1924 Suzanne vzala inženýra Jeana Belperrona, usadil se mladý pár na Montmartre, kde si našel mnoho přátel mezi avantgardními umělci. Její přítelkyni, krásnou herečku a příležitostnou modelku klenotů Nusch Eluardovou, ženu a múzu surrealistického básníka Paula Eluarda, fotografoval Man Ray se šperky od Belperronové.“ Tato kniha však není o módě. Ženy Paříže této doby se musely den co den setkávat tváří v tvář s německými přemožiteli a okupanty – když jim prodávaly své šaty, aby si obstaraly prostředky na nákup potravin, či s nimi bok po boku cestovaly pařížským metrem, kde přednostní právo usednout měl německý voják. „Simone de Beauvoir 9. června napsala: „Vnímala jsem postup Němců jako osobní hrozbu. Měla jsem jen jedinou myšlenku, abych nebyla oddělena od Jean-Paula Sartra a nezůstala v okupované Paříži lapena jako krysa v pasti.“ V knize spisovatelky Anny Sebba se setkáme se širokou paletou ženských charakterů, od kolaborantek přes účastnice odboje, učitelky, spisovatelky, až po herečky a prostitutky a poznáváme, jak se rozhodnutí o životě a smrti stávala jejich každodenností. Anne Sebba se nesnaží knihou poskytovat vysvětlení, proč pařížské ženy učinily daná rozhodnutí a zvolily určitou cestu. Sdílí s námi vyprávění o jejich činech, přesvědčivé životní příběhy a pozoruhodný výběr fotografií, což dohromady promlouvá samo za sebe. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Anne Sebba je autorka životopisů, lektorka a novinářka. Napsala devět populárně naučných, kritiky uznávaných knih, většinou o výjimečných ženách, jakými byly Jennie Churchillová, módní návrhářka Laura Ashleyová, Matka Tereza nebo spisovatelka Enic Bahnoldová. Její nejnovější biografie Wallis Simpsonové, vévodkyně z Windsoru, se stala bestsellerem v Británii, Austrálii a USA. Anna Sebba pravidelně vystupuje v médiích je oficiální lektorkou pro národní vzdělávací a uměleckou asociaci Nadfax v Londýně a přednáší pro různé instituce a kluby, mimo jiné pro národní knihovnu Velké Británie The British Library. Je vdaná, má tři děti a čtyři vnoučata.

Aktualizované vydání stručného přehledu českých dějin, které zachycuje období od prvního osídlení našeho území až po současnost. Všechny podstatné události jsou zde uspořádány chronologicky. Kniha upoutá přehlednou strukturou textu umožňující jednodušší orientaci. Je oživena kresbami panovníků, prezidentů a dalších významných osobností. Součástí jsou rovněž historické mapy a přehled stavitelských slohů na území českých zemí. Příloha obsahuje seznam panovníků a hlav států sousedních zemí, předsedů vlád a papežů.  

Novodobé dějiny světa v kolorovaných fotografiích. Výjimečná a v současné knižní produkci ojedinělá publikace Barvy času pokrývá více než 100 let světových dějin: od vlády královny Viktorie a americké občanské války až ke kubánské krizi a počátkům kosmického věku. Zaznamenává vzestup a pád impérií, vědecké objevy, průmyslový vývoj, umění, tragédie válek, politiku míru a životy mužů a žen, kteří tvořili dějiny. Bohatě ilustrovaná kniha je společným dílem renomovaného britského historika Dana Jonese, autora bestsellerů žebříčku The New York Times, a talentované brazilské umělkyně Mariny Amaralové. Ta na základě unikátních fotografií vytvořila 200 úchvatných obrazů, které přivedla k životu s pomocí digitálního kolorování. Dan Jones ke každému z nich napsal poutavý text, který jej zasazuje do historického kontextu. Vznikl tak živoucí celistvý obraz světa, v němž dnes žijeme.  ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dan Jones je historik, moderátor a mnoha cenami ověnčený novinář. Píše pro významná média jako The Sunday Times, The Daily Telegraph, The Wall Street Journal. Je autorem několika mezinárodních bestsellerů, které si získaly čtenáře po celém světě – například The Plantagenets, The Templars a The Wars of the Roses. Marina Amaralová je brazilská umělkyně, která se specializuje na kolorování historických fotografií.

Život za takzvaného protektorátu Čechy a Morava 1939–1945 je stále obestřen mnoha mýty a legendami. Tato kniha, na pozadí více než dvou set unikátních a v drtivé většině dosud nepublikovaných fotografií s doprovodným textem Karla Sýse, ukazuje život za protektorátu v mnoha polohách, včetně těch, které si my sami jako český národ neradi přiznáváme. Tato unikátní kniha patří k těm, které bohužel relativizují dlouho udržovaný mýtus, že každý druhý Čech byl za protektorátu odbojářem.

Temný příběh Belle Gunnessové, nejznámější americké sériové vražedkyně. V panteonu sériových vrahů zaujímá Belle Gunnessová jedinečné místo. Byla to všemu se vymykající psychopatka, žena, která vraždila ve velkém, zčásti z chamtivosti, ale hlavně z čirého potěšení. Mezi lety 1902 a 1908 nalákala na svou „vražednou farmu v Indianě“ řadu nic netušících obětí. Někteří byli nájemní dělníci. Jiní nic netušící staří mládenci. Všichni zmizeli beze stopy. Poté, co byla jejich těla vykopána, se zjistilo, že byli nejen otráveni, jako oběti jiných vražedkyň, ale byli také doslova poraženi jako na jatkách.Pekelná princezna je strhující popis jednoho z nejsenzačnějších řádění masového vraha v análech amerického zločinu: šokující série vražd spáchaných ženou, která vešla ve známost jako Lady Modrovousová. Napínavá a poutavě napsaná kniha Harolda Schechtera je jediným autoritativním popisem tohoto notoricky známého případu a první, která o tématu, jež v sobě nese veškeré prvky klasického záhadného příběhu a děsivé hororové zvraty, přinesla dosud neznámé informace.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Harold Schechter je americký autor, který se specializuje na sériové vrahy. Byl dvakrát nominován na Cenu E. A. Poea za nejlepší knihu o zločinu, je autorem zhruba desítky knih v žánru kriminální literatury faktu. Vystudoval State University of New York v Buffalu, kde získal titul PhD pod vedením Leslieho Fiedlera. Je profesorem americké literatury a populární kultury na Queens College na City University of New York. Jeho manželkou je básnířka Kimiko Hahn a mají spolu dvě dcery, spisovatelku Lauren Oliverovou a profesorku filozofie Elizabeth Schechterovou.

Neohrožené ženy z amerických a britských tajných služeb za druhé světové války. Kniha poodkrývá dosud neznámá fakta o špionáži a tajných operacích za druhé světové války a odhaluje pozoruhodné osudy odvážných žen, které se za tímto účelem dobrovolně vypravily na nepřátelské území.Byly vysílány americkým Úřadem pro strategické služby (OSS) a britským Útvarem zvláštních operací (SOE) do nacisty okupované Evropy, aby tam vybudovaly síť odbojových organizací. Kuráž, energie a důvtip těchto mladých smělých žen napomohly Spojencům probít se z normandských pláží a několika se dokonce podařilo v době vrcholící války proniknout do srdce Hitlerovy říše – do Berlína.  Všechny agentky šly do akce s vědomím, že je mohou nacisté chytit, mučit a zabít, přesto se na jejich místa hlásily další a další. Román Stínové válečnice vypráví příběhy mimořádně vynalézavých a silných žen, které dosud zůstávaly pohříchu nevyřčeny.   ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Gordon Thomas je autorem padesáti šesti knih. Některé pronikly do výběrů US Book of the Month Club, Literary Guild a Readers Digest Book Club. Obdržel dvě ceny Mark Twain Society za vynikající novinářskou práci. Podle sedmi jeho knih byly natočeny filmy.Greg Lewis je novinář, dokumentarista a spisovatel. Napsal desítku faktografických knih o nejrůznějších tématech od dějin, přes popkulturu po sport. Pracuje také jako ghostwriter. Vytvořil přes šedesát dokumentů pro televize a rádia a získal významná ocenění od BAFTA Cymru a britské Guild of Health Writers.

Školství v 19. století genderovou perspektivou. Publikace přináší nový a originální pohled na dívčí vzdělávání v 19. století, který se odlišuje od dosavadní historiografie. Autorka pojímá téma z genderového hlediska a používá metodu diskursivní analýzy, díky čemuž se objevují opomíjené aspekty dívčího vzdělávání a jsou vyvráceny doposud platné závěry o „nevzdělanosti“ českých dívek. Zásadní změnou je zejména spojení pedagogického a historického přístupu, které je použito k objasnění základních podmínek vzdělanosti dívek, tj. cíle vzdělávání v kontextu institucionalizace obecného rakouského školství 19. století, obsahové (ne)diferenciace a potažmo praktického uplatnění v běžném životě. V praxi tak dochází k propojování institucionalizace dívčího vzdělávání s kontextem proměn ženské role, tedy k narušení dominantního diskursu ženy jako manželky, matky a hospodyně. Hlavní zájem se soustředí na postavení ženy střední třídy v 19. století a tomu odpovídající vzdělávací potenciál, a to z hlediska elementárního i vyššího vzdělávání, jeho proměn a specifik. Nedílnou částí knihy je podrobná teoretická, ale i historiografická část, která čtenáře zevrubně seznámí se širokým, zejména anglosaským konceptem feministického a také genderového výzkumu i s metodologií k danému tématu, stejně jako s historiografickým souhrnem dosavadní české tvorby v této oblasti.  

Kniha přináší chronologický přehled historie českých médií na pozadí světových dějin. Zachycuje sociální a kulturní aspekty proměn tisku, vysílání a síťových médií a hlavní technologické inovace, které se na jejich vývoji podílely. V řadě samostatných medailonků připomíná významné osobnosti, jež jsou s médii neodmyslitelně spjaty.Noviny, časopisy, agenturní žurnalistika, filmy, rozhlasové a televizní vysílání, velká část internetové produkce (internetová verze tradičních médií, zpravodajské portály a blogy, mluvené slovo, filmy a hudba pro reprodukci či ukládání) a některé síťové služby jsou součástí jak naší každodennosti, tak ekonomické existence společnosti a politického rozhodování. Jsou také významným zdrojem kulturní produkce. V druhém vydání knihy došlo k velkým změnám především v kapitolách o médiích v meziválečném Československu a po roce 1989. Poslední kapitola zachycuje nástup internetové komunikace a digitalizaci českých médií.Publikace je určena zejména studentům vysokých a vyšších odborných škol, učitelům mediální výchovy, dějepisu a české literatury i všem, kdo potřebují či chtějí rozvíjet svou znalost masových médií a povědomí o jejich historickém vývoji. 2. upravené a doplněné vydání

Svědectví chlapce, jenž byl spolu se svých otcem zatčen kolaborantskou policií; později byli umístěni v koncentračním táboře Buchenwald. „Bylo mi teprve sedmnáct, když se jednou pozdě v noci ozvalo bušení na dveře. Francouzská kolaborantská policie vtrhla dovnitř a zatkla mne a mého otce coby členy odboje. Po měsících v celách francouzských věznic nacpali dva tisíce muklů do dvaceti železničních vagonů. Naším místem určení byl Buchenwald, nestrašnější tábor na území nacistického Německa. Stráže SS v nás viděli podlidi, jejichž život nemá žádnou cenu a jediným smyslem jejich existence je otrocká práce. Byl jsem mnohokrát zbit a hladověl jsem. Byl jsem svědkem brutálního mučení a nesmyslných vražd. Ale nakonec jsem přežil…“ Druhý díl tzv. Buchenwaldské trilogie (další díly: Buchenwaldské bestie – Karl a Ilse Kochovi a lampy se stínítkem z lidské kůže; Buchenwald – Peklo na kopečku).  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Louis Gros byl v pouhých sedmnácti letech zatčen kolaborantskou policií a uvězněn v Buchenwaldu. Po válce se i se svojí manželkou usadil v malém francouzském městečku Mercury v Savojsku, nedaleko měst a Albertville (jihovýchodně od Paříže). Procestoval Spojené státy a několikrát se také setkal s americkým osvoboditelem KL Buchenwald, kapitánem Fredem Kefferem. Flint Whitlock je bývalým důstojníkem americké armády a cenami ověnčený autor několika knih o dějinách vojenství. Jeho článek o osvobození Dachau vyhrál v roce 2000 Cenu U.S. Army Historical Foundation’s Distinguished Article Award. Jeho kniha Distant Bugles, Distant Drums – o bojích regimentu coloradských dobrovolníků proti vojskům Konfederace za americké občanské války – vyh rála v roce…

Před deseti lety by nám spát u cizích lidí doma nebo nastoupit k cizímu člověku do auta připadalo bizarní a nebezpečné. Dnes je to ale běžná praxe, podobně jako nakupování online. Společnosti Uber a Airbnb zahájily novou éru: mění pravidla, nutí vlády přehodnotit zákony regulující podnikání a změnily přístup k cestování.Bestsellerová kniha amerického novináře rozebírá novou generaci podnikatelů ze Silicon Valley, kteří za pomocí moderních technologií narušují zaběhané konvence celých spotřebních odvětví. Po Stevu Jobsovi a Billu Gatesovi přichází Travis Kalanick z Uberu a Brian Chesky z Airbnb. Jak se jejich vlivem mění svět, ve kterém žijeme?Kniha se čte skoro jako detektivní příběh, zároveň může být inspirací nebo náhledem do kuchyně pro všechny, kdo se zajímají o budování firmy velkého významu. Poctivá novinařina plná zákulisních informací až drbů, dobře vystavěné příběhy, čtenář sleduje paralelně jak obě nyní velké a úspěšné společnosti, tak podobné konkurenční projekty.Povinná četba pro každého se zájmem o byznys a aktuální dění!  

Projekt Lebensborn a pátrání jedné ženy po její pravé identitě. Program Lebensborn, výtvor Heinricha Himmlera, unesl až půl milionu dětí z celé Evropy. Prostřednictvím procesu nazvaného germanizace se měly stát příští generací árijské rasy během druhé fáze konečného řešení. V létě roku 1942 museli rodiče napříč nacisty okupovanou Jugoslávií podrobit své děti zdravotním kontrolám určeným k posouzení rasové čistoty. Jednomu takovému dítěti, Erice Matkové, bylo pouhých devět měsíců, když nacističtí lékaři prohlásili, že je vhodná k tomu, aby byla „dítě Hitlera“. Převezli ji do Německa a umístili k politicky prověřeným pěstounům. Z Eriky se stala Ingrid von Oelhafen. O mnoho let později začala Ingrid odhalovat pravdu o své identitě. Přestože s blížícím se koncem války nacisté mnoho záznamů o projektu Lebensborn zničili, podařilo se jí objevit dokumenty a důkazy, které ji zavedly zpět do místa narození a k její původní rodině. Postupně tak odhalila a zrekonstruovala celý svůj příběh – příběh Hitlerova ukradeného dítěte.  

Každodenní život mezi mučením, hladověním a pseudolékařskými pokusy. Na území obývaným civilizovaným německým národem existovalo místo, kde stráže SS bez omezení mučily, vraždily a nechávaly hladovět desetitisíce bezbranných vězňů. Kde nacističtí lékaři mohli volně provádět děsivé pseudolékařské experimenty a studnice zla neměla žádné dno. Kniha popisuje každodenní život v koncentračním táboře Buchenwald, kterému vládli lidé bez svědomí a zábran. Až ji budete číst, je pravděpodobné, že budete prožívat velmi nepříjemné pocity, avšak díky ní budete moci porozumět, co koncentrační tábor Buchenwald přesně znamenal. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Flint Whitlock je bývalým důstojníkem americké armády a cenami ověnčený autor několika knih o dějinách vojenství. Jeho článek o osvobození Dachau vyhrál v roce 2000 Cenu U.S. Army Historical Foundation’s Distinguished Article Award. Jeho kniha Distant Bugles, Distant Drums – o bojích regimentu coloradských dobrovolníků proti vojskům Konfederace za americké občanské války – vyhrála v roce 2007 cenu Southwest Book Award.Given Up For Dead, Whitlockova kniha o židovsko-amerických válečných zajatcích, kteří byli nuceni k otrockým pracím v nacistickém pracovním táboře, byla v roce 2008 doporučena radou pro výuku holokaustu v Tulse. Román o vietnamské válce Internal Conflicts získal v roce 2010 zlatou medaili za literární fikci od Military Writer’s Society of America.Tři z jeho knih navíc postoupily do finále Colorado Book Awards. Je také šéfredaktorem WWII Quarterly, vydávaného v Sovereign Media. Žije v Denveru, ve státě Colorado.

Povstání v srdci třetí říše a jeho zásadní podíl na ukončení druhé světové války. Porážka Hitlera jako přímý důsledek zrady jeho vlastních lidí. Paddy Ashdown na základě nově otevřených archivů neobyčejně poutavě odhaluje podíl nejvýznamnějších představitelů třetí říše na konci druhé světové války. Líčí jejich dramatické nasazení v boji za svobodnou Evropu, za nějž mnohdy zaplatili životem. Adolf Hitler se během svých posledních dnů, strávených v berlínského bunkru, nemohl vyrovnat se skutečností, že jej zradili vlastní lidé. Z velké části měl pravdu. V roce 1945 byla nacistická armáda rozdrcena na všech frontách, Hitlerův režim se hroutil a mnoho jeho posluhovačů včetně samotného Vůdce ušlo spravedlivému trestu. Ale ještě předtím, než válka vůbec začala, se v Německu spojila skupina vysoce postavených osobností s odhodláním Hitlera za každou cenu zastavit.Paddy Ashdown ve své knize poprvé vypráví příběhy lidí, kteří stáli na samém vrcholu Hitlerova Německa a snažili se nejprve předejít druhé světové válce a po jejím vypuknutí neúnavně pracovali na sabotáži Vůdcova vítězství. Na základě nově zveřejněných dokumentů se objevují opakované pokusy těchto konspirátorů varovat Spojence před Hitlerovými megalomanskými plány. Hlavní osou knihy je činnost velitele Abwehru admirála Wilhelma Canarise, jíž sabotoval Hitlerovu politiku, spřádal plány na jeho likvidaci a také umožnil systematický průchod klíčových vojenských tajemství třetí říše do Londýna, Washingtonu a Moskvy prostřednictvím špionážních sítí MI6, OSS (předchůdce CIA) a ruské rozvědky se sídlem ve Švýcarsku. Od roku 1943 vynakládali členové těchto skupin soustředěné úsilí na to, aby Německo uzavřelo s jednotlivými západními mocnostmi mír. Okamžitým ukončením války by se zajistilo, že východní Evropa nespadne do sovětského područí.Autor nabízí pohled za oponu zdánlivě jednotné třetí říše a odhaluje, že bombové atentáty na Hitlera, jimž se dostalo tolik pozornosti, byly ve skutečnosti jen malou částí mnohem rozsáhlejšího příběhu – příběhu, v němž špičky německého státu využily všech dostupných prostředků, včetně spiknutí, vražd a špionáže, aby zajistily, že Hitler bude poražen. Jejich motivací byla pověst rodné země a udržení liberálních a demokratických hodnot. Pro tyto odvážné spiklence byla současná podoba Evropské unie s ústředním postavením Německa snem, za nějž stojí za to položit život. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Paddy Ashdown (1941-2018) byl voják britského námořnictva a člen britských tajných služeb. Mezi lety 1983 a 2001 byl členem parlamentu a v letech 1988-1999 lídrem liberálních demokratů. Poté, co skončil v čele strany, věnoval se diplomatické kariéře. Později byl jmenován ředitelem mezinárodní samosprávy Bosny a Hercegoviny (2002-2006). Neohroženě prosazoval razantní protikorupční zásahy i penalizaci nejvyšších bosenských politiků kvůli jejich nedostatečné spolupráci s mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. V roce 2006 mu byl udělen Řád svatého Michala a svatého Jiří. Paddy Ashdown vydal od roku 2000 celkem osm úspěšných knih, kromě vlastních deníkových zápisků také historické romány zaměřené na dobu druhé světové války a skryté dění za oponou. Kniha Nein! Spiknutí proti Hitlerovi vyšla v Británii v roce 2018 těsně před jeho smrtí.

Automobilová a motocyklová soutěž Malou dohodou, byla největším motoristickým podnikem organizovaným v meziválečném Československu a v jeho spřátelených zemích. Historicky první knižní publikace věnovaná této motoristické soutěži, jež se jela v září 1937 na trase Praha-Bratislava-Košice-Užhorod-Kluž-Bukurešť-Bělehrad, líčí přípravy a průběh této ojedinělé akce a přináší dosud nezveřejněnou startovní listinu i kompletní výsledky soutěže. Z Prahy odstartovalo 73 automobilů a 58 motocyklů, z nichž 9 mělo postranní vozík, v cíli v Bělehradě bylo klasifikováno 63 vozů, 40 sólových motocyklů a 3 sajdkáry.Není bez zajímavosti, že vítěze tohoto přes 2400 km dlouhého a týden trvajícího klání určila až závěrečná jízda zručnosti na vojenském cvičišti na předměstí Bělehradu.Poutavý příběh ilustruje 170 dobových fotografií, z nichž mnohé jsou publikovány poprvé.

Již sedmdesát let probíhá pátrání po ztracených nebo ukradených insigniích Karlovy univerzity. Univerzitní žezla, medaile, zakládací listiny a archiválie zmizely na konci druhé světové války. Dosud se ani nepodařilo zjistit, jestli jsou sedm set let staré symboly, neodmyslitelně patřící k imatrikulacím nebo promocím, ještě na světě. Zveme vás na dobrodružnou pouť pátrání po jejich stopách. Pouť, jejímž cílem možná zatím nebude jejich znovunalezení, ale může jím být alespoň výzva, aby se v bádání pokračovalo. Než se však vydáme na složitou cestu, podobnou hledání jehly v kupce sena, seznámíme se blíže s univerzitou a její historií. Bez pochopení toho, jak vznikla a vyvíjela se, kolika úskalími musela projít, jaké tvrdé boje sváděla o svou existenci, by nám unikl nedozírný význam jejích symbolů a důkaz, že Karlova univerzita je skutečně naší, českou univerzitou. 

Přelom 19. a 20. století, zejména pak rozmezí let 1895-1905, lze označit jako zásadní z hlediska vývoje evropské i světové civilizace. Právě v tomto desetiletí vyvrcholilo století, v němž se odehrálo doposud největší zrychlení tempa změn v lidských dějinách, století, v němž průmyslová a technická revoluce podstatně změnily tvář světa.Autoři se této publikaci věnované „belle époque“, v kontextu obecněji známých historických dějů, soustřeďují na problémy a události, které v daném období vyvrcholily nebo prošly významnými peripetiemi a na země, pro něž byla léta na přelomu 19. a 20. století skutečně zlomovým obdobím. Podle vlastních slov měli nejdříve v úmyslu na několika krizových konfliktech přelomu XIX. a XX. století demonstrovat „soumrak evropského století“, tj. počátek pozvolného sestupu Evropy z dosavadního dominantního postavení ve světové politice i ekonomice. Soumrak evropského století zůstal jedním pólem této práce, ale zároveň se její záběr rozšířil a vyplnil zhruba časový rámec let 1895–1905.   

Milé, vtipné a zajímavé vyprávění správce londýnského Toweru, k jehož povinnostem patří mimo jiné péče o zdejší krkavce, k nimž se pojí pověst, že dokud budou v Toweru, britská monarchie nezanikne. Autor nabízí pohled do zákulisí Toweru a přibližuje jeho historii i každodenní chod. Líčí zábavné historky, které zažívá s turisty, zodpovídá dotazy, na které se ho nejčastěji ptají, a uvádí profily jednotlivých zdejších krkavců (momentálně je jich sedm, každý má jméno a v knize je uveden i jejich stručný životopis a charakteristika). Vyprávění je velmi dobře namíchaný mix historických podrobností, které se jinde v turistických ani historických publikacích většinou nevyskytují, a vtipných postřehů z běžného chodu této královské instituce. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Christopher Skaife předtím, než se stal královským gardistou a pánem krkavců v londýnském Toweru, sloužil dvaadvacet let v Britské armádě. Byl příslušníkem specializované kulometné čety a vojenským kapelníkem. S manželkou a dcerou bydlí přímo v Toweru.

Polylegran a obrazový humor 60. let. Šedesátá léta v české karikatuře zdaleka nereprezentoval jen režimní Dikobraz a laciná propaganda. Právě naopak: šlo o dobu, kdy českou vizuální kulturou vládly nejprogresivnější výtvarné tendence, často inspirované západní produkcí i avantgardními postupy. Přestože se tak dělo zásluhou osobností typu Adolfa Borna, Oldřicha Jelínka, Jiřího Kalouska, Miroslava Liďáka, Jaroslava Maláka a dalších velkých jmen, systematická monografie mapující tvorbu autorů volně soustředěných kolem časopisu Mladý svět a vystavujících pod neformálním označením Polylegran dosud chyběla. Zkušený badatel v oblasti vizuální kultury Pavel Ryška nyní přináší nejen zasvěcenou a poutavě napsanou studii o dosud přehlížených rysech československého obrazového humoru, ale především strhující vhled do uměleckého i společenského kvasu nejpestřejšího období naší poválečné historie. Jeho kniha je vizuální lahůdkou pro nejširší okruh zájemců o dějiny umění.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Pavel Ryška (1974) je vizuální umělec, vysokoškolský pedagog a archivář. Absolvoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně a doktorský program v Centru audiovizuálních studií pražské FAMU. V současnosti přednáší dějiny komiksu, animovaného filmu a užité grafiky. Společně s Janem Šrámkem vydal knihu o československé ilustraci a vizuální kultuře 1950-1970 Pionýři a roboti (Paseka a FVU VUT, 2016), sám pak připravil výstavu a doprovodnou monografii Neprakta 1949-1970 (2016). Výsledky průzkumů československé výtvarné kultury padesátých let publikuje na webových stránkách padesatky.

Neony ozářily noční tvář města a vnesly do jeho ulic tajemství a moderní životní styl. Vábily k návštěvě do obchodních domů. Sváděly ke vstupu do restaurací. Dotvářely mámivou atmosféru filmů z dvacátých a třicátých let, kdy se jejich sláva šířila Evropou a Amerikou. Staly se symbolem tužeb moderního člověka. V českých zemích jim vtiskli avantgardní estetiku slavní tvůrci, jako byli Ladislav Sutnar nebo František Zelenka, a povýšili tak světelnou reklamu o umělecký výraz. Po druhé světové válce se neon stal i nástrojem propagandy, ale to už jeho sláva postupně upadala až k dnešnímu zapomnění. Archivní fotografie, film a časopisecky publikované návrhy z doby zlaté éry neonu jsou pramenem knižního zpracování tématu v dalším svazku edice Zmizelá Praha.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Historička umění Eva Bendová (*1976) pracuje od roku 2005 jako kurátorka moderní kresby a grafiky v Národní galerii. Je autorkou nebo spoluautorkou řady publikací a výstav věnovaných kulturním dějinám a vizuálnímu umění 19. a 20. století, například Pražské kavárny a jejich svět (2008), Proměny Williama Hogartha: nezřízenost bídy (2012), Živly v nás. Katastrofa a její obraz v kultuře 19. století (2016), Klemm & Thiemann. Moderní dřevořez v Praze, kolem 1905 - 1908 (2016). Václav Hájek (*1974) vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde se věnuje teorii umění a reklamy. Píše teoretické texty o vztahu umění a populární vizuální kultury - toto téma reflektoval třeba ve svých knihách Jak rozpoznat odpadkový koš: Eseje o stereotypech ve vizuální kultuře (2011) a Politizující kovář Karla Purkyně, Realismus, (auto)portrét, alegorie (2015). Rád se prochází, vysedává v kavárnách a knihovnách. Teoretické studie publikuje v různých periodikách (Dějiny a současnost, A2, Flash Art) a na svých blozích.

První motocyklový závod v Praze byl odstartován 17. května 1903. Kritérium na 25 kilometrů zahájilo bohatou historii motoristických podniků v hlavním městě. Například závod do vrchu Zbraslav – Jíloviště proslavil Prahu v celé Evropě, jiné se staly legendou, což lze bez nadsázky říct o závodě 1000 mil československých. Mnohé ovšem zavál čas – jen znalci dnes vědí, že se jezdil například závod do vrchu Jenerálka. Z fotografií tohoto dílu tematické edice Zmizelá Praha bohatě voní benzín, líh, olej, ricin, éter a vůbec všechno, co se nalévalo do nádrží závodních strojů. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jan Králík (*1954) působí jako novinář a publicista. Je autorem více než třiceti knih a publikací, v nichž se věnuje převážně historii motorismu. Pravidelně publikuje v měsíčníku Motor Journal. V edici Zmizelá Praha vydal knihy Automobilové a motocyklové závody (Paseka 2012) a Automobily a motocykly (Paseka 2012).

Druhá světová válka se stala největším lidským dramatem všech dob. Lidé si navzájem připravili nevýslovné utrpení. Nikdy předtím nebylo do válečného utrpení zataženo najednou tolik zemí a tolik lidí. Nikdy předtím nezahynulo během jediného válečného konfliktu tolik lidí, nikdy předtím nedosáhlo pustošení tak gigantických rozměrů. V této knize se často píše o smutku a útrapách, ale také o radosti. Dočteme se v ní o životě obyčejných Belgičanů a Nizozemců za německé okupace. Dozvíme se mnoho podrobnosti o průběhu války v menších západoevropských zemích. Starší čtenáři si tamní situaci mohou porovnat s vlastními vzpomínkami na život v protektorátu. Ti mladší se dozvědí, že ani v západní Evropě se němečtí okupanti mnohdy nechovali lépe než u nás. Nejedná se o suchý popis, ale o živý a čtivý dokument doprovázený mnoha dobovými snímky.  

Výprodej 2023! Původní cena 89 Kč. Sleva - 34 %.  Emigrovat z Československé socialistické republiky na Západ bylo snem snad každého normálního člověka v nenormálním systému, který komunistická strana udržovala v zemi od „vítězného února“ roku 1948 až do listopadové revoluce v roce 1989.Z železné klece se dalo uniknout několika způsoby, ale ani jeden nebyl bez rizika. Získat cestovní doložku od policie nebylo snadné, a pokud se o ni ucházela celá rodina, většinou neuspěla. Kdo chtěl odejít stůj co stůj, musel hranice překročit ilegálně.Tito odvážní cestovatelé se nejčastěji uchylovali do útrob osobních i nákladních aut, různých plavidel nebo vlaků. Někteří se snažili přeplavat řeky Dunaj, Moravu nebo Dyji, jiní přestřihli ostnatý drát nebo podkopali zeď. Byli i tací, kteří k proražení hraničních závor použili autobus, tatrovku nebo autojeřáb. Bohužel mnoho pokusů skončilo tragicky. Zvláštní skupinu uprchlíků tvořili technicky mimořádně zdatní jedinci. K těmto dobyvatelům železné opony patří slavný cyklistický závodník Robert Hutyra s horkovzdušným balonem, Vladimír Beneš s vlastnoručně vyrobeným tankem, Ivo Žďárský s motorovým rogalem, konstruktér vrtulníků František Lacnak anebo vynálezce akvaskútru Němec Bert Boettgner. Všechny tyto muže a mnoho dalších spojovala kromě zručnosti a touhy po svobodě také víra, že na Západě uplatní své nevšední schopnosti způsobem, jakým doma nemohli. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jozef Kollár se narodil r. 1960 ve slovenské Trnavě. Vystudoval Filosofickou fakultu UK v Bratislavě. V letech 1991 – 1992 působil jako reportér. Napsal několik knih různých žánrů, například Žena v koberci nebo Byl jsem dětský špion. Za svoji tvorbu získal několik ocenění - Cena Ivana Kraska za nejlepší debut Nedorozumenie (1994), Cena Slovenského literárního fondu za reportáž (1997) Cena UNHCR za Príbeh utečenca (2000), Cena Slovenských pohľadov (2011). Je také autorem scénářů k několika dokumentárním filmům o lidech, kteří navzdory určitému hendikepu dokázali v životě překonat svůj osud. Kollárovy krátké prózy byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, francouzštiny a maďarštiny.

Strhující příběh o neskutečné vůli žít, příběh malého chlapce, který zažil to, co by žádné dítě v žádné době zažít nemělo. Steve Ross se narodil Polsku jako Szmulek Rozental, a když mu bylo osm, zůstal zcela sám ve světě, z něhož se vytratila lidskost a v němž utrpení představovalo novou normu. Jako chlapec prošel několika koncentračními tábory. V Osvětimi jen šťastnou náhodou unikl smrti a osvobození se dočkal 29. dubna 1945 v Dachau. V roce 1949 přijel do Bostonu jako malý chlapec, sirotek a uprchlík. V té době měl tuberkulózu, nejmírnější z ran, které utrpěl během svého pobytu v nacistických táborech smrti. Prošel si hrůzami, které by neměl zažít žádný člověk a už vůbec ne dítě. V Bostonu se proměnil z nemocného přeživšího ve všestranného amerického hrdinu. Tehdy si stanovil životní cíl, který mu jediný dával smysl – splatit dluh vůči mrtvým. Jeho vyprávění je svědectvím o svobodě a volnosti, jež až příliš mnoho z nás bere jako samozřejmost.  

Další svazek z edice Zmizelá Praha přináší tentokrát fotografie osobních automobilů a nákladních vozů v ulicích a na náměstích, ve dvorech i na periferii Prahy, a to od přelomu 19. a 20. století až do sedmdesátých let 20. století. Autorovým záměrem nebylo v první řadě představit jen zajímavé modely osobních a nákladních automobilů, ale především ukázat, jak tato mnohdy nádherná vozidla utvářela genia loci Prahy. To umožňuje čtenáři nahlédnout nejen do historie automobilismu, ale i pozorovat, jak se měnila tvář našeho hlavního města. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jan Králík (1954) působí jako novinář a publicista. Je autorem více než třiceti knih a publikací, v nichž se věnuje převážně historii motorismu. Pravidelně publikuje v měsíčníku Motor Journal. V edici Zmizelá Praha vydal knihy Automobilové a motocyklové závody (Paseka 2012) a Automobily a motocykly (Paseka 2012).

Nejnovější publikace historika Jana B. Uhlíře se soustřeďuje na vrcholné období života jednoho z nejmocnějších mužů Protektorátu Čechy a Morava, SS-Obergruppenführera Karla H. Franka. Na téměř 1500 snímcích, z drtivé většiny dosud nepublikovaných, přibližuje raketový vzestup a strmý pád tohoto bývalého poslance Národního shromáždění Republiky Československé. Karl H. Frank určoval politickou linii protektorátu jako státní tajemník nejen v době, kdy byl říšským protektorem Konstantin von Neurath, ale především po krátké časové epizodě, spojené se jménem Reinharda Heydricha. Při odvolání druhého zastupujícího říšského protektora Kurta Daluega byl Frank jmenován Německým státním ministrem pro Čechy a Moravu. Dostal se tak na mocenskou úroveň ministrů říšské vlády. V rámci protektorátu byl tedy neomezeným pánem, zodpovědným pouze Vůdci Adolfu Hitlerovi – a jako takový byl po pádu Třetí říše i souzen a odsouzen – mj. i jako spoluzodpovědný za vyhlazení Lidic. Ačkoliv Karl H. Frank patřil k nejvýznamnějším a nejznámějším a politikům vzešlým ve XX. století z českého prostředí, je jeho osobnosti doposud věnováno minimum pozornosti. Tuto skutečnost akcentuje právě předkládaná publikace Jana B. Uhlíře, unikátní nejen svým obsahem, ale rovněž rozsahem. Autor čerpal jak z obsáhlého fotoarchivu Karla H. Franka uloženého v Národním archivu, tak z fotoarchivu ČTK – a využil tak oba nejvýznamnější existující zdroje. Publikace je určena nejen odborníkům a zájemcům o dějiny Protektorátu Čechy a Morava a Třetí říše, ale především široké veřejnosti, jejíž zájem o problematiku moderních českých dějin a totalitních režimů rok od roku stoupá.

Poznejte stavby známé a dodnes obývané, ale i zapomenuté, restaurované nebo opuštěné zříceniny, zbytky paláců a opevnění, dnes pokryté bujnou vegetací. Některé jsou na snadno přístupných místech, v rovinách, údolích, na kopcích, k některým vedou náročné turistické stezky. Co je navzájem spojuje? Vážou se k nim nejrůznější mýty a pověsti. Tato kniha nabízí exkurzi po známých i méně známých českých, moravských a slezských hradech. Existence některých z nich sahá až ke kořenům naší státnosti, kamenné pevnosti a pevnůstky byly symboly moci českého středověkého státu. Jeho území bylo doslova protkáno hrady a hrádky. Mnohé se však v běhu času ztratily a zbyly z nich sotva znatelné stopy základů zarostlé travou a ztracené pod nánosy hlíny. Některé vyrostly v mocná panská sídla stojící dodnes, z dalších zůstaly pouhé zříceniny kdysi hrdých staveb, většinou poničených požáry i válkami, probíhajícími v srdci Evropy po celé dlouhé věky. Zůstala jen fakta smíchaná s mýty a legendami. Kolik lidských osudů stavby hradů zaznamenaly, co sdělily světu a co navždy skryly? Tato publikace doplněná zeměpisnými souřadnicemi a speciálně pořízenými fotografiemi pomáhá přiblížit současnému čtenáři historii známých i méně známých hradů a zaniklý feudální svět středověku.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Vladimír Liška (*15. ledna 1955) je přední český záhadolog a spisovatel. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v oboru historie a českého jazyka. Stal se jedním z vedoucích ufologického projektu Záře, a patřil mezi spoluzakladatele Československé archeoastronautické asociace. Především se zabývá problematikou UFO fenoménů, historickými záhadami a nevysvětlitelnými jevy. Mezi jeho oblíbené autory patří např.: L. Souček, S. Lem, A. C. Clarke, E. von Däniken. Napsal přes 80 knih, např.: Český bestiář, Upíři a vlkodlaci v českých zemích, Záhady druhé světové války, Kletba čachtické vražedkyně.

Bývalý dominikánský klášter s kostelem Zvěstování Panny Marie, tvořící jednu z nejvýznamnějších kulturních památek severní Moravy, je právem považován za dominantu historické části Šumperka. Po roce 1945 kostel chátral, protože vlastnictví chrámu užívaného římskokatolickou církví nebylo v té době žádoucí podporovat. Na počátku devadesátých let 20. století byla započata městem Šumperk rozsáhlá renovace kostela, díky níž je dnes objekt šumperskou chloubou. Kniha přináší souhrn informací týkajících se dějin bývalého dominikánského kláštera a kostela Zvěstování Panny Marie v Šumperku, stavebního vývoje a rozsáhlé rekonstrukce objektu. Snaží se rovněž čtenáři přiblížit význam umělecké výzdoby kostela a poukázat na proměny dochovaného mobiliáře, přičemž je využíváno v hojné míře porovnání starých fotografických snímků s novými. 

Drama útěku spojeneckých letců ze zajateckého tábora v Saganu. Hromadný útěk vězňů z tábora pro zajaté spojenecké letce v Saganu patří nesporně k nejdramatičtějším epizodám druhé světové války. Kniha je autentickou reportáží jednoho z účastníků útěku, australského novináře Paula Brickhilla, podle níž byl ve Spojených státech natočen úspěšný film Velký útěk. Autorovi se v ní podařilo napsat napínavý a přitom pravdivý příběh, zachycující mravenčí úsilí mnoha set lidí, kteří útěk připravovali. Přivádí na scénu skutečné postavy, jak mu utkvěly v paměti, s jejich lidskými slabostmi i chlapeckým humorem. Ač o jejich odvaze, důvtipu a nezlomné touze uniknout za každou cenu ze zajetí nepadne ani slovo, přesto je z každého řádku cítit autorovo krédo, že člověk se nesmí nikdy vzdát, jde-li o jeho svobodu.   

Němečtí generálové vypovídají o východní frontě. „...tam nahoře v tundře před Murmanském to vypadá jako krátce po stvoření světa. Ani jeden strom či keř, žádné lidské sídlo. Žádná cesta nebo stezka. Jen skály a suť. Mezitím nesčetné divoké potoky, jezera a prudké řeky s peřejemi a vodopády. V létě močál, v zimě led, sníh a 40 až 50 stupňů pod nulou. Během osmi měsíců trvající polární noci dují ledové vichřice. Těch sto kilometrů široký pás tundry, která se rozprostírá kolem Murmanska jako ochranný pancíř, je nehostinná pustina. V této tundře se ještě nikdy nevedla válka, poněvadž kamenná poušť bez cest je pro vojenské jednotky prakticky neprostupná..." Tak znělo nevyslyšené varování generála Eduarda Dietla Adolfu Hitlerovi, který se chystal rozšířit operaci Barbarossa až ke břehům Bílého moře. Dietl byl jedním z mála důstojníků, kteří střízlivě chápali absolutní jedinečnost terénu, do kterého měla být vržena německá armáda a popisoval pouze jeden z hrozných aspektů totálního nepřítele, jímž Sovětský svaz byl. Ten se nakonec ukázal být monstrem, které Němci nedokázali zkrotit. Monstrem, které nakonec útočníky spolklo. Válka jako peklo je druhou z knih publikovaných nakladatelstvím Greenhill, ve kterých se líčí německé zkušenosti na východní frontě v II. světové válce. Zabývá se popisem bojů v nepřátelském prostředí Ruska, což byla zkušenost, na kterou Němci nebyli vůbec připraveni.

Jediný den, který změnil běh dějin ostrova, jenž byl později nazýván Ostrovem svobody, jak ho na základě vyprávění očitých svědků popsal francouzský spisovatel Robert Merle. Jádrem knihy je „první den kubánské revoluce“, 26. červenec 1953, kdy Fidel Castro a jeho druhové zaútočili na Moncadova kasárna v Santiagu, aby získali základnu ke svržení diktátorského režimu Fulgencia Batisty. Podkladem se autorovi staly především rozhovory s účastníky boje. Pro pochopení smyslu této události je načrtnuto předchozí období úporného zápasu za osvobození Kuby ze španělské a americké nadvlády. Porážka fidelistů při útoku na Moncadu byla počátkem vítězného boje a jméno Fidela Castra se stávalo symbolem odporu. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Robert Merle (1908–2004) byl francouzský romanopisec, dramatik, literární historik, překladatel a profesor anglické a americké literatury. Narodil se v alžírském městě Tébessa jako syn francouzského důstojníka. V roce 1918 se rodina přestěhovala do Francie. Vystudoval filosofii a anglistiku, učil a překládal. Během druhé světové války se zúčastnil bojů o Dunkerque, kde v roce 1940 padl do zajetí. Z této zkušenosti čerpal ve své prvotině Víkend na Zuydcoote. Za tento román získal v roce 1949 prestižní Goncourtovu cenu. V roce 1964 knihu zfilmoval Henri Verneuil. Ve svých dílech Merle neskrýval levicové a především humanistické založení. Psal romány válečné, politické, sociálně zaměřené, satiricko-realistické, také utopie a sci-fi s filosofickým podtextem, snad nejúspěšnější byly ovšem jeho romány historické. Zabýval otázkou rasismu, zla, fanatismu, společenského útlaku, válek a hledáním jejich kořenů v lidské psychice a společnosti. Své romány situoval do druhé světové války (Víkend na Zuydcoote, Smrt je mým řemeslem), smyšlené současnosti (Malevil, Až delfín promluví) či do Pacifiku 19. století (Ostrov). Merle se ale nevyhýbal ani 16. a 17. století – jak dokládá třináctidílná kronika Dědictví otců, jejíž první díl vyšel v roce 1977, a poslední v roce 2003. Za poslední díl série (Le glaive et les amours – Meč a láska) dostal cenu Jeana Giona. Robert Merle je i autorem biografie kubánského revolucionáře a bývalého prezidenta Fidela Castra (Útok na kasárna). V padesátých a šedesátých letech napsal také několik divadelních her, vydaných česky ve svazku Dramata (1966): Flamineo, Sisyfos a smrt, Nový Sisyfos, Vláda žen, Spravedlnost v Miramaru. Merle byl třikrát ženatý a měl šest dětí. Do vysokého věku si uchoval obdivuhodnou fyzickou i duševní svěžest a stáří se téměř vůbec neprojevilo na jeho psaní. Zemřel ve věku 95 let v domě v Grosrouvre nedaleko Paříže, když mu selhalo srdce. 

Co by se stalo, kdyby v den Mnichovského diktátu mělo Československo větší počet tanků a bojových letadel než Německo? Na základě hodnocení reálného poměru sil mezi Československem a Německem na podzim osmatřicátého roku docházejí historikové a vojenští specialisté vesměs k názoru, že po zradě západních spojenců v Mnichově byla naše situace beznadějná a kapitulace presidenta Beneše tedy nejspíše zachránila národ. Německá převaha v rozhodujících zbraních (letectvo, tanková vojska, dělostřelectvo) byla očividná a zdrcující. Kdybychom se bránili, dopadli bychom nejspíše stejně jako Polsko o necelý rok později – ba možná ještě hůře, protože ve hře byly současně i maďarské a polské územní požadavky vůči nám. Co kdyby se ale Československo rozhodlo jít ve třicátých letech jinou cestou, neutápělo miliardy v betonu pohraničních pevností a věnovalo je rozvoji aktivních, ofenzivních strategií? Co by se stalo, kdyby v září 1938 neměla Republika československá pouhých 470 tanků (proti 1800 německým) a 570 bojových letadel (oproti 3300 na německé straně)? Co kdyby tento poměr byl jiný, zcela a zásadně jiný? Historie si nelibuje v kondicionálech. Připusťme však výjimku. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jiří Dobrylovský se narodil v roce 1961 v Praze, kde žije dodnes. Vystudoval ekonomii a geografii, v dřívějších dobách působil jako redaktor, nyní již zhruba 20 let vyučuje na vysoké škole. Mezi jeho koníčky patří historie, archeologie a astronomie. Je autorem románů Země a impérium, Nevinný bratrovrah, a Omyl kronikáře Kosmy. Je spoluautorem vysokoškolských učebnic Makroekonomie.

Autobiografické vzpomínky holandského trumpetisty, který přežil Osvětim jako člen táborového orchestru. Trumpetista Lex van Weren dokázal přežít Osvětim a současně pomoci jiným díky své jedinečné pozici v „táborovém orchestru“. Stal se očitým svědkem toho, jak válka deformuje člověka. Lex van Weren byl jedním z velkých trumpetistů minulého století. V padesátých a šedesátých letech působil jako dirigent populárního orchestru Městského divadla v Amsterdamu. Mimo to mnoho let hrál na trubku pro rozhlas a televizi a velkou popularitu si získal svými představeními pro charitu. Van Weren přitom celá desetiletí mlčel o svých hrůzných válečných zážitcích. A to až do okamžiku, kdy jej spisovatel Dick Walda v roce 1980 přesvědčil, aby svůj neuvěřitelný příběh vyprávěl. Van Weren byl jedním z mála Nizozemců, kteří přežili Osvětim. Jeho působení v „táborovém orchestru“, do nějž byl nacisty vybrán, mu poskytlo šanci zachránit se a také podpořit ostatní – dokonce i během nechvalně známého pochodu smrti Německem. Svým příběhem chtěl vyzvat k bdělosti: „Svoboda je to nejcennější dobro, které máme.“ Jeho svědectví dodnes neztratilo nic ze své naléhavosti.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Dick Walda (* 1940), rodák z Amsterdamu, který dnes střídá coby svůj domov nizozemské hlavní město s Ijsselským jezerem ve Frísku. Spisovatel, autor povídkových sbírek, dětských knih, divadelních her, televizních a zdramatizovaných dokumentárních filmů a rozhlasových her. Vedle nejslavnějšího Waldova počinu, knihy Trumpetista v Osvětimi, vyčnívá také jeho dílo Král nádražních stanic, pojednávající o životě umělce trpícího schizofrenií – Willema van Genka.

V této přesvědčivé knize, která poprvé vyšla k šedesátému výročí osvobození Osvětimi, pojednává Laurence Rees o historii největšího a nejkrutějšího nacistického zařízení. Dozvídáme se, jak se Osvětim vyvinula z koncentračního tábora pro polské politické vězně v místo největší masové vraždy v dějinách částečně to byl tábor smrti, částečně koncentrační tábor, kde bylo zahubeno kolem milionu Židů. Autor zkoumá mentalitu a motivace nacistů, kteří činili klíčová rozhodnutí pachatelé hrůzných zločinů zde poprvé hovoří o svém jednání. Odhaluje fascinující i znepokojivé skutečnosti od zřízení nevěstince až po korupci, rozšířenou po celém táboře.Osvětim byla jádrem komplexního systému vyhlazování, místem plánované realizace "konečného řešení židovské otázky". Rees klade nepříjemmné otázky, například proč proč tak nepatrný počet zemí okupovaných nacisty chránil své Židy a proč Spojenci udělali tak málo, aby vraždění přímo zabránili, i když o existenci tohoto tábora věděli. Je to příběh o zabíjení, brutalitě, odvaze, útěku a přežití, působivá výpověď o tom, jak k lidské tragédii takového rozměru vůbec mohlo dojít. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Laurence Rees (* 1957) je britský historik, dokumentarista a autor pěti publikací s válečnou tematikou.  Je autorem a producentem televizního seriálu BBC/PBS Druhá světová válka: Za Zavřenými dveřmi. Seriálu předcházely úspěšné knihy a televizní dokumentární seriály Nacisté: Varování dějin, Válka století, Hrůza na Východě a Osvětim: Nacisté a konečné řešení. Rees je držitelem mnoha knižních cen včetně Griersonovy ceny a ceny Britského sdružení filmových a televizních umělců (BAFTA). V roce 2006 se jeho práce Osvětim: Nacisté a konečné řešení stala historickou knihou roku. S příznivým ohlasem se v roce 2007 setkala i Reesova kniha Their darkest hour (Jejich nejtemnější hodina), sbírka rozhovorů s pamětníky druhé světové války. Lawrence Rees vystudoval historii na Oxfordské univerzitě a působí jako vedoucí redaktor historických dokumentárních pořadů televize BBC.

Poutavý příběh o vědci, jenž se stal vrchním špionem. Píše se rok 1942 a nacisté jsou na nejlepší cestě stvořit jako první zbraň nevídané ničivé síly. Mají fyziky. Mají uran. Už potřebují jen získat dostatečné množství jediné látky: těžké vody, která se vyrábí v norském Vemorku, jediné továrně svého druhu na celém světě. Spojenci vědí, že továrnu musejí zničit. Ale jak mají proniknout do pevnosti, která je postavena na strmém útesu na jednom z nejchladnějších a nejnehostinnějších míst na Zemi? Na scénu vstupuje Leif Tronstad, vynikající norský vědec, který dramaticky uprchne ze své vlasti, aby Spojencům prozradil, jak je továrna důležitá – a jak se dá infiltrovat. Zimní pevnost čerpá z pokladnice přísně tajných dokumentů a dosud nezveřejněných deníků a dopisů samotných sabotérů. Vypráví poutavý příběh o vědci, jenž se stal vrchním špionem, o přežití v divoké přírodě, sebeobětování pro vlast, gestapáckých raziích, katastrofálních nezdarech a o operaci, která na poslední chvíli vzala Hitlerovi šanci získat atomovou bombu. 16 stran originálních dosud nezveřejněných fotografických příloh a map. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Neal Bascomb je autorem bestsellerů Lov na Eichmanna, The Perfect Mile (Dokonalá míle), Higher (Výš) a Red Mutiny (Rudé povstání). Za své knihy získal v USA několik celostátních ocenění.

Čas mezi koncem roku 1938 a jarem 1939, přesněji řečeno mezi vánoční smrtí a přednovoročním pohřbem Karla Čapka a příchodem prvního říšského protektora Konstantina von Neuratha 7. dubna 1939, měl nesporně vyhraněnou podobu. A nešlo jen o to, že se v té době završila rozpadem republiky a německou okupací tragédie Československa, ale na povrch se draly i mnohé další evropské souvislosti. Pomnichovský vývoj událostí signalizoval, že politika smířlivých ústupků nacistům je cestou doslova do pekel… Autorská dvojice Roman Cílek a Miloslav Moulis se proti proudu času vrací k dramatickými událostmi nabitému období let 1938 a 1939. Strhující proud čtivě zobrazených událostí se tehdy dával do pohybu.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Roman Cílek (*1937) patří k nejuznávanějším autorům v žánru objevné a tvůrčím způsobem pojaté literatury faktu. Napsal několik desítek knih nejen literatury faktu, ale i beletrie, z nichž řada získala významná ocenění (například v mezinárodní soutěži o Cenu Egona Erwina Kische či Cenu Miroslava Ivanova). Některé jeho tituly vyšly i v zahraničí, případně posloužily jako předlohy k filmovému nebo televiznímu zpracování. Roman Cílek je spoluzakladatelem a členem vedení dvou tvůrčích organizací: Klubu autorů literatury faktu a české sekce AIEP – mezinárodního sdružení autorů detektivního žánru. Ve středu jeho autorského zájmu jsou pohledy do zákulisí novodobých dějin a otázky zločinu a trestu. V posledních letech vydal například tyto tituly: Holocaust – zřetězení zla, Muž, jehož řemeslem byl zločin, Doživotní ztráta svědomí, Každý, kdo unese oštěp... (válka o Habeš 1935–1936), Agonie, Vyvolenci bohů…?, Čas vítězů, čas poražených, Bratrovrah, Sen o šibenici. Miloslav Moulis (1921-2010) od počátku nacistické okupace se jako student účastnil odboje. V roce 1940 byl zatčen gestapem a až do konce války vězněn v káznicích a koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Po osvobození působil jako novinář a publicista, pracoval také ve Vojenském historickém ústavu, v Kanceláři prezidenta republiky a v Čs. Svazu bojovníků za svobodu. Patří ke spoluzakladatelům Klubu autorů literatury faktu. Vydal řadu knih věnovaných problematice odboje a druhé světové války. Mimo jiné: To byl Buchenwald, Neviditelná fronta, Život plný nenávisti, Vlaky do neznáma. S Romanem Cílkem se autorsky podílel na knihách 100 hodin, kdy umírala republika, Zapomeňte, že jste byli lidmi…, Útěky z pekla.  

Autentický přepis deníků vlastence, který pracoval pro Háchu a plánoval atentát na K. H. Franka. Životní příběh a osudy příslušníka protektorátního vládního vojska, který se octl ve službách R. Heydricha, plánoval atentát na K. H. Franka a posléze skončil jako vězeň hitlerovského a poté komunistického režimu. Knihy vychází z autentických zápisů jeho osobních deníků, které odtajnil jeho synovec. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Petr Enc (*1965) prožíval dětství v Zelenči u Prahy a jako dospívající se přestěhoval do Brandýsa nad Labem, kde žije dodnes. Již od školních let ho fascinovala historie a postupně přenášel svůj zájem mezi paleontologii a archeologii. Nakonec zvítězila rodinná tradice a stal se leteckým mechanikem. Znám je především mezi historickými šermíři a vojensko-historickými kluby pro více než třicetiletou činnost v tomto zájmovém odvětví vojenské historie. Zbraně a armáda ho tak provází celý život. Po vážných zdravotních komplikacích opustil letadla, ale nevzdal se lásky k historii. Přes svůj handicap se rozhodl zasvětit svůj život péči o válečné hroby či památníky a vyhledáváním neznámých obětí druhé světové války. Jako věřící člověk se snaží o smír mezi Čechy a Němci, odpuštění zla činěnému našimi předky a pietě v místech zanechaných nám válkou jako varování. Je členem Modlitební ligy blahoslaveného císaře Karla I. za mír mezi národy a jiných institucí.

Z českých hradů a zámků dýchá tajemná historie. Jejich velký počet a překvapivá rozmanitost láká každý rok stále více turistů toužících po poznání. V této jedinečné knize, která je největší jednosvazkovou publikací svého druhu, naleznete téměř 250 památek z různých koutů naší republiky. Jejím autorem je přední český odborník, historik PhDr. Vladimír Brych. Nejen, že se dozvíte spoustu zajímavých informací, ale texty o památkách jsou doprovázeny velkým množstvím unikátních fotografií Jana Rendeka. Kniha vám tak může posloužit jako dobrý pomocník při výběru zajímavého výletu, nebo se její krásou necháte jen tak okouzlit v pohodlí domova a budete snít o dobách dávno minulých.

Dějiny lidstva jsou mimo jiné také dějinami válek a zájem široké veřejnosti o historii bojových střetů se v průběhu času nijak nezmenšuje. Mezi oblíbené publikace patří přehledy nejvýznamnějších bitev světových dějin, které ve větší (či dokonce zásadní) míře ovlivnily osudy jednotlivých států či celých kontinentů. Kniha Osudové bitvy dějin z pera uznávaného historika Jiřího Fidlera zahrnuje 55 bitev světových dějin (od bitvy u Thymbry až po válku o Kosovo), které podle autorova nejlepšího zdání splňují podmínku osudovosti z hlediska dalšího historického vývoje. Všechny bitvy jsou zpracovány jednotným způsobem a doplňuje je nadstandardní obrazová příloha ve formě dobových či pozdějších ilustrací. Součástí jednotlivých kapitol jsou také drobné životopisné studie vojevůdců zúčastněných stran, které doplňují jejich portréty s jednotným výtvarným ztvárněním. Nejdůležitějšími přílohami jsou mapy, zobrazující jak politickou situaci válečných protagonistů před daným osudovým střetem, tak několik vývojových fází každé ze sledovaných bitev.