Historie

Každodenní život mezi mučením, hladověním a pseudolékařskými pokusy. Na území obývaným civilizovaným německým národem existovalo místo, kde stráže SS bez omezení mučily, vraždily a nechávaly hladovět desetitisíce bezbranných vězňů. Kde nacističtí lékaři mohli volně provádět děsivé pseudolékařské experimenty a studnice zla neměla žádné dno. Kniha popisuje každodenní život v koncentračním táboře Buchenwald, kterému vládli lidé bez svědomí a zábran. Až ji budete číst, je pravděpodobné, že budete prožívat velmi nepříjemné pocity, avšak díky ní budete moci porozumět, co koncentrační tábor Buchenwald přesně znamenal. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Flint Whitlock je bývalým důstojníkem americké armády a cenami ověnčený autor několika knih o dějinách vojenství. Jeho článek o osvobození Dachau vyhrál v roce 2000 Cenu U.S. Army Historical Foundation’s Distinguished Article Award. Jeho kniha Distant Bugles, Distant Drums – o bojích regimentu coloradských dobrovolníků proti vojskům Konfederace za americké občanské války – vyhrála v roce 2007 cenu Southwest Book Award.Given Up For Dead, Whitlockova kniha o židovsko-amerických válečných zajatcích, kteří byli nuceni k otrockým pracím v nacistickém pracovním táboře, byla v roce 2008 doporučena radou pro výuku holokaustu v Tulse. Román o vietnamské válce Internal Conflicts získal v roce 2010 zlatou medaili za literární fikci od Military Writer’s Society of America.Tři z jeho knih navíc postoupily do finále Colorado Book Awards. Je také šéfredaktorem WWII Quarterly, vydávaného v Sovereign Media. Žije v Denveru, ve státě Colorado.

Záhady přemyslovských knížat aneb svatí otrokáři, (všeho) schopní bratrovrazi a zbožní bigamisté. Právem se pyšníme nejen podivuhodnými dějinami, ale i zemí nad jiné líbeznou a proměnlivou. Kdy se však začaly rýsovat základy českého státu, toho zprvu nevelkého a sobeckými zájmy zmítaného knížectví, které se v budoucnosti mělo stát mocným, slavným a bohatým královstvím? Kdo byli muži, kteří mu vtiskli svou vůli? A jak dokázali vládnout lidu proslulému svou nespoutaností, bojovností a už tehdy schopností přizpůsobit se situaci a získat z ní co nejvíc, stejně jako zálibou ve všemožných neřestech? Co stálo za zbožným zanícením, s nímž naši první doložení vládcové vymítali vše pohanské? Byla to upřímná víra, nebo jen mocenské a zahraničněpolitické cíle? A jak se s křesťanstvím a v případě knížete Václava dokonce se svatostí slučovalo třeba takové otrokářství? Asi překvapivě dobře, když tak pohádkově vynášelo. Máme se stydět za to, že Praha desátého století byla evropským centrem obchodu s lidmi a že sjednocení a následný vzestup českého státu zaplatilo takto získané bohatství, když byl podobný byznys leckde provozován ještě o tisíc let později? Za to, že prvním opravdovým tvůrcem naší státnosti je předpokládaný bratrovrah Boleslav I.? Nebo snad za hojně citovaný a zmiňovanému Václavovi, jak se tu ostatně dočítáme, neprávem připisovaný poplatek odváděný českým knížectvím do říše? To by nebylo namístě. Raději se začtěme do poutavých řádků, jimiž nám známý popularizátor historie Jan Bauer odpovídá nejen na tyto otázky a zavádí nás do epochy, v níž se rodil náš stát. Těžce, krvavě a dost jinak, než jak nám líčí oslavné legendy, ale na rozdíl od jiných přetrval dodnes. I proto, že u jeho zrodu stály výrazné osobnosti, které autor vykresluje barvitě a s pochopením pro jejich slabosti ať už se jedná o dobyvatele, otrokáře, bigamistu s přízviskem Pobožný, či skutečně svatého muže. A mezi mnoha jinými zajímavostmi se můžete dočíst třeba i o tom, že v České kotlině se nevyplácí sundávat brnění ani ve chvíli, kdy je vám k nesnesení horko a nepřítel se zdá být na míle daleko, nebo jak se svatokrádežnice stane blahoslavenou.----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jan Bauer (*1945) je český novinář a spisovatel, původním vzděláním zemědělský inženýr. Věnuje se především literatuře faktu s převládajícím zaměřením na českou historii, v poslední době píše především historické romány či historické detektivky. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích, v letech 1968-1998 pracoval jako novinář (redaktor deníku Zemědělské noviny). Později se stal spisovatelem z povolání. Žije na samotě u Vodňan. Knižně debutoval v roce 1978 populárně naučnou publikací Uživí naše planeta lidstvo? Za sbírku povídek Špionova dcera obdržel v roce 1995 cenu Masarykovy akademie umění. Vydal již více než 160 knih, dá se považovat za nejplodnějšího českého žijícího spisovatele (údaj z roku 2016). Dříve používal i pseudonymy: některá díla napsal jako Felix Krumlowský nebo Vojtěch Fišer, pod jménem Anna Březinová vydal 10 historických románů. Kromě vlastních prací se podílel také na zpracování některých svazků publikace Toulky minulostí světa.

Sedmadvacet záhad naší historie, sedmadvacet zajímavých příběhů a osudů.  V autorově atraktivním podání před námi defilují postavy historie dávné, ba mytické – Krok, svatý Prokop či osobnosti zobrazené na zdech znojemské rotundy svaté Kateřiny, středověké – a tady hraje velkou roli právě ona zmiňovaná nesvornost… ale i zcela nedávné (ovšem tato „nedávnost“ je pojem relativní, vždyť ruku na srdce, komu dnes něco bližšího říká třeba kdysi proslulý zločinec Lecián či „semínkový generál“ Šejna?). Autor pátrá po jejich stopách a odkazu – a činí tak formou přístupnou, a přitom zasvěcenou, a se smyslem pro humor i mezinárodní souvislosti českých dějin. V jeho příbězích ožívají vzestup a pád prominentního vězně Karla IV. Coly di Rienzo, manželství „Good Queen Anne“, kterou její bratr Václav IV. do Anglie zřejmě opravdu prodal, osudná návštěva Polska, již vykonal svatý mučedník Jan Sarkander, stejně jako intimní i násilné poklesky vládců a šlechticů… --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jan Bauer (*1945) je český novinář a spisovatel, původním vzděláním zemědělský inženýr. Věnuje se především literatuře faktu s převládajícím zaměřením na českou historii, v poslední době píše především historické romány či historické detektivky. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích, v letech 1968-1998 pracoval jako novinář (redaktor deníku Zemědělské noviny). Později se stal spisovatelem z povolání. Žije na samotě u Vodňan. Knižně debutoval v roce 1978 populárně naučnou publikací Uživí naše planeta lidstvo? Za sbírku povídek Špionova dcera obdržel v roce 1995 cenu Masarykovy akademie umění. Vydal již více než 160 knih, dá se považovat za nejplodnějšího českého žijícího spisovatele (údaj z roku 2016). Dříve používal i pseudonymy: některá díla napsal jako Felix Krumlowský nebo Vojtěch Fišer, pod jménem Anna Březinová vydal 10 historických románů. Kromě vlastních prací se podílel také na zpracování některých svazků publikace Toulky minulostí světa.

Historie rodu Rožmberků a pánů z Hradce. Dramatické osudy pánů z Růže. Žádný jiný ze starobylých českých rodů se do naší historie nezapsal tak, jak se to podařilo Rožmberkům (a jejich předkům Vítkovcům). Navzdory faktu, že vymřeli po meči před více než čtyřmi sty lety, jako by byli stále mezi námi. Vděčíme jim za líbeznou krajinu jižních Čech, protkanou rybníky, za gotické i renesanční skvosty, ale také za věhlas, který kdysi daleko přesahoval hranice Českých zemí. Vždyť v jejich rodokmenu nalezneme dvě české královny – a kdo jiný mohl ohrožovat samotného krále či pomýšlet na polskou korunu, než ten či onen vladař Domu rožmberského? Odvrácenou stranou této nadčasovosti je však snůška omylů, polopravd i zjevných lží, která byla v průběhu následujících věků na pány z Růže navršena. Ne že by osud každého z nich nevydal přinejmenším na román – a známý spisovatel a publicista Jan Bauer, který má coby jihočeský patriot k této otázce mimořádně blízko, nás o tom čtivou formou přesvědčuje. Je však třeba uvést na pravou míru nejen zkarikovaný obraz zejména posledních dvou rožmberských vladařů, jak jej předložily nedávná literatura a kinematografie, ale také mnohé omyly, tradované i v seriózním dějepisectví. Pětilistá rožmberská růže (stejně jako její sestra, růže pánů z Hradce) se v českém středověku a raném novověku rozvinula do krásy a vůně, jež okouzlily celou střední Evropu. A ačkoli byla v roce 1611 ustřižena, její výhonky stále kvetou v „zemi zamyšlené“… a v našich srdcích. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jan Bauer (*1945) je český novinář a spisovatel, původním vzděláním zemědělský inženýr. Věnuje se především literatuře faktu s převládajícím zaměřením na českou historii, v poslední době píše především historické romány či historické detektivky. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích, v letech 1968-1998 pracoval jako novinář (redaktor deníku Zemědělské noviny). Později se stal spisovatelem z povolání. Žije na samotě u Vodňan. Knižně debutoval v roce 1978 populárně naučnou publikací Uživí naše planeta lidstvo? Za sbírku povídek Špionova dcera obdržel v roce 1995 cenu Masarykovy akademie umění. Vydal již více než 160 knih, dá se považovat za nejplodnějšího českého žijícího spisovatele (údaj z roku 2016). Dříve používal i pseudonymy: některá díla napsal jako Felix Krumlowský nebo Vojtěch Fišer, pod jménem Anna Březinová vydal 10 historických románů. Kromě vlastních prací se podílel také na zpracování některých svazků publikace Toulky minulostí světa.

Automobilová a motocyklová soutěž Malou dohodou, byla největším motoristickým podnikem organizovaným v meziválečném Československu a v jeho spřátelených zemích. Historicky první knižní publikace věnovaná této motoristické soutěži, jež se jela v září 1937 na trase Praha-Bratislava-Košice-Užhorod-Kluž-Bukurešť-Bělehrad, líčí přípravy a průběh této ojedinělé akce a přináší dosud nezveřejněnou startovní listinu i kompletní výsledky soutěže. Z Prahy odstartovalo 73 automobilů a 58 motocyklů, z nichž 9 mělo postranní vozík, v cíli v Bělehradě bylo klasifikováno 63 vozů, 40 sólových motocyklů a 3 sajdkáry.Není bez zajímavosti, že vítěze tohoto přes 2400 km dlouhého a týden trvajícího klání určila až závěrečná jízda zručnosti na vojenském cvičišti na předměstí Bělehradu.Poutavý příběh ilustruje 170 dobových fotografií, z nichž mnohé jsou publikovány poprvé.

Již sedmdesát let probíhá pátrání po ztracených nebo ukradených insigniích Karlovy univerzity. Univerzitní žezla, medaile, zakládací listiny a archiválie zmizely na konci druhé světové války. Dosud se ani nepodařilo zjistit, jestli jsou sedm set let staré symboly, neodmyslitelně patřící k imatrikulacím nebo promocím, ještě na světě. Zveme vás na dobrodružnou pouť pátrání po jejich stopách. Pouť, jejímž cílem možná zatím nebude jejich znovunalezení, ale může jím být alespoň výzva, aby se v bádání pokračovalo. Než se však vydáme na složitou cestu, podobnou hledání jehly v kupce sena, seznámíme se blíže s univerzitou a její historií. Bez pochopení toho, jak vznikla a vyvíjela se, kolika úskalími musela projít, jaké tvrdé boje sváděla o svou existenci, by nám unikl nedozírný význam jejích symbolů a důkaz, že Karlova univerzita je skutečně naší, českou univerzitou. 

Povstání v srdci třetí říše a jeho zásadní podíl na ukončení druhé světové války. Porážka Hitlera jako přímý důsledek zrady jeho vlastních lidí. Paddy Ashdown na základě nově otevřených archivů neobyčejně poutavě odhaluje podíl nejvýznamnějších představitelů třetí říše na konci druhé světové války. Líčí jejich dramatické nasazení v boji za svobodnou Evropu, za nějž mnohdy zaplatili životem. Adolf Hitler se během svých posledních dnů, strávených v berlínského bunkru, nemohl vyrovnat se skutečností, že jej zradili vlastní lidé. Z velké části měl pravdu. V roce 1945 byla nacistická armáda rozdrcena na všech frontách, Hitlerův režim se hroutil a mnoho jeho posluhovačů včetně samotného Vůdce ušlo spravedlivému trestu. Ale ještě předtím, než válka vůbec začala, se v Německu spojila skupina vysoce postavených osobností s odhodláním Hitlera za každou cenu zastavit.Paddy Ashdown ve své knize poprvé vypráví příběhy lidí, kteří stáli na samém vrcholu Hitlerova Německa a snažili se nejprve předejít druhé světové válce a po jejím vypuknutí neúnavně pracovali na sabotáži Vůdcova vítězství. Na základě nově zveřejněných dokumentů se objevují opakované pokusy těchto konspirátorů varovat Spojence před Hitlerovými megalomanskými plány. Hlavní osou knihy je činnost velitele Abwehru admirála Wilhelma Canarise, jíž sabotoval Hitlerovu politiku, spřádal plány na jeho likvidaci a také umožnil systematický průchod klíčových vojenských tajemství třetí říše do Londýna, Washingtonu a Moskvy prostřednictvím špionážních sítí MI6, OSS (předchůdce CIA) a ruské rozvědky se sídlem ve Švýcarsku. Od roku 1943 vynakládali členové těchto skupin soustředěné úsilí na to, aby Německo uzavřelo s jednotlivými západními mocnostmi mír. Okamžitým ukončením války by se zajistilo, že východní Evropa nespadne do sovětského područí.Autor nabízí pohled za oponu zdánlivě jednotné třetí říše a odhaluje, že bombové atentáty na Hitlera, jimž se dostalo tolik pozornosti, byly ve skutečnosti jen malou částí mnohem rozsáhlejšího příběhu – příběhu, v němž špičky německého státu využily všech dostupných prostředků, včetně spiknutí, vražd a špionáže, aby zajistily, že Hitler bude poražen. Jejich motivací byla pověst rodné země a udržení liberálních a demokratických hodnot. Pro tyto odvážné spiklence byla současná podoba Evropské unie s ústředním postavením Německa snem, za nějž stojí za to položit život. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Paddy Ashdown (1941-2018) byl voják britského námořnictva a člen britských tajných služeb. Mezi lety 1983 a 2001 byl členem parlamentu a v letech 1988-1999 lídrem liberálních demokratů. Poté, co skončil v čele strany, věnoval se diplomatické kariéře. Později byl jmenován ředitelem mezinárodní samosprávy Bosny a Hercegoviny (2002-2006). Neohroženě prosazoval razantní protikorupční zásahy i penalizaci nejvyšších bosenských politiků kvůli jejich nedostatečné spolupráci s mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii. V roce 2006 mu byl udělen Řád svatého Michala a svatého Jiří. Paddy Ashdown vydal od roku 2000 celkem osm úspěšných knih, kromě vlastních deníkových zápisků také historické romány zaměřené na dobu druhé světové války a skryté dění za oponou. Kniha Nein! Spiknutí proti Hitlerovi vyšla v Británii v roce 2018 těsně před jeho smrtí.

Milé, vtipné a zajímavé vyprávění správce londýnského Toweru, k jehož povinnostem patří mimo jiné péče o zdejší krkavce, k nimž se pojí pověst, že dokud budou v Toweru, britská monarchie nezanikne. Autor nabízí pohled do zákulisí Toweru a přibližuje jeho historii i každodenní chod. Líčí zábavné historky, které zažívá s turisty, zodpovídá dotazy, na které se ho nejčastěji ptají, a uvádí profily jednotlivých zdejších krkavců (momentálně je jich sedm, každý má jméno a v knize je uveden i jejich stručný životopis a charakteristika). Vyprávění je velmi dobře namíchaný mix historických podrobností, které se jinde v turistických ani historických publikacích většinou nevyskytují, a vtipných postřehů z běžného chodu této královské instituce. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Christopher Skaife předtím, než se stal královským gardistou a pánem krkavců v londýnském Toweru, sloužil dvaadvacet let v Britské armádě. Byl příslušníkem specializované kulometné čety a vojenským kapelníkem. S manželkou a dcerou bydlí přímo v Toweru.

Co učebnice nezaznamenaly? Dojmy a emoce lidí vystavených nečekané hrůze z přicházejících hord. Pocity lidí, pro které násilná sovětská intervence znamenala konec nadějí, že by se Československo mohlo vydat cestou ke svobodě. Toto jsou příběhy osobností, které mohou na události roku 1968 a jejich důsledky, už svobodně, padesát let poté vzpomínat.Rozdělené rodiny a zničené kariéry, vynucená poslušnost režimu nebo všemožné zákazy. Neexistuje v této zemi nikdo, koho by se okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 nedotkla. Invaze a následná potupná normalizace zanechala stigma na všech – těch, kteří museli veřejný prostor opustit, i těch, kteří se snažili najít morální kompromis a prostě dál žít a pracovat.50 let poté vzpomíná na události roku 1968 a jeho následky 50 největších osobností své generace ve zbrusu nových, exkluzivních rozhovorech a otevřených zpovědích se spisovatelem a publicistou Petrem Mackem. Kamila Moučková, Jiří Menzel, Jiřina Bohdalová, Rudolf Hrušínský, Jan Pirk, Naďa Urbánková, Helena Vondráčková, Eva Pilarová, Jana Šulcová, Petr Janda, Karel Vágner a mnozí a mnozí další – co jméno, to jiný osud a mnozí další – co jméno, to jiný osud a unikátní příběh roku 1968.

Příběhy osobností, které ovlivnily vznik Československa. Kniha Budovatelé státu přibližuje životní osudy pěti desítek osobností, které se zásadním způsobem podílely na vzniku Československa v roce 1918. Najdeme mezi nimi nejen ty nezapomenutelné, Tomáše G. Masaryka, Edvarda Beneše či Milana R. Štefánika, ale také dnes neprávem zapomenuté postavy: diplomaty Bedřicha Štěpánka a Cyrilla Duška, poslance Isidora Zahradníka a Jaroslava Budínského nebo Masarykova tajemníka Jaroslava Císaře. Publikace se neomezuje na osobnosti bez poskvrny, ale najdete v ní i postavy záporné či kontroverzní. Třeba Zdeňka Fierlingera, jenž byl jedním z nejodvážnějších velitelů čs. Legií a později zhanobil své jméno spoluprací s komunisty. Nebo Jozefa Tisa, který ve 20. letech prováděl státotvornou politiku a po druhé světové válce byl odsouzen k smrti a popraven za zločiny, které spáchal v čele slovenského státu. Kniha vychází z úspěšného seriálu, který vycházel v letech 2017/18 v deníku Lidové noviny. Čtivé portréty zpracovalo dvacet českých i zahraničních historiků pod vedením Petra Zídka.

Politické karikatury (a satira) Čechů, Slováků a českých Němců v letech 1933-1953.Válka, hospodářská krize, volební boj a všechna jeho špína, antisemitismus, rasismus. Pro lidstvo žádné terno, pro karikaturistu pravé požehnání.Politická karikatura je pozoruhodným zrcadlem společenských i historických událostí. Funguje jako katalyzátor obav a strachu, ale i nadějí, posiluje, ale zároveň nabourává různé předsudky a mýty.Tato kniha nahlíží očima politické karikatury na Československo let 1935–1954, tedy na výbušné a složité období jeho dějin. Ukazuje kreslené vtipy jako nástroje politických stran, ideologií i čiré propagandy. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Mgr. Petr Karlíček Ph.D. (*1982). Studoval archivnictví na UJEP v Ústí nad Labem, Mgr. Je archivářem ve SOkA Děčín. Zabývá se politickou karikaturou ve 20. století.

Gran Sasso 1943. Skorzeny nebo Mors? Kdo zahránil Mussoliniho? Únos italského diktátora Benita Mussoliniho, který byl po svém sesazení internován v hoteluCampo Imperatore na nepřístupném horském masivu Gran Sasso v nadmořské výšce 2200 metrů nad mořem, je považovaný za jednu z nejdobrodružnějších epizod druhé světové války. Italům toto místo připadalo naprosto nedobytné, ale Němcům se podařilo zorganizovat logisticky velmi náročnou a komplikovanou operaci, při níž zaskočení italští policisté a vojáci jen sledovali, jak před hotelem přistávají německé kluzáky plné německých výsadkářů, kteří během chvilky obsadili hotel, posadili Mussoliniho do letadla a odletěli s ním pryč.Tato slavná vojenská operace měla v očích veřejnosti od počátku jasného hlavního protagonistu: byl jím Otto Skorzeny, člen elitních jednotek SS, specialista na zvláštní úkoly. který byl označován jako „nejnebezpečnější muž na světě“. Italský historik Marco Patricelli na základě pečlivého studia archivních materiálů, vojenských hlášení, nepublikovaných deníků, vzpomínek a osobních setkání s množstvím pamětníků takzvané „operace Dub“ dospěl k závěru, že Skorzeny byl především mistrem propagandy a sebeprezentace a že si zásluhy za Mussoliniho únos neoprávněně přisvojil. Přidělil si tím roli hrdiny, která plně vyhovovala Hitlerově představě, že bude tato akce prezentována světu jako ukázka neomezených schopností německých vojáků. To, co se stalo skutečně, však není o nic méně neuvěřitelné – jen Skorzeného role v celém příběhu je úplně jiná. Operaci, o které se dodnes přednáší na všech vojenských akademiích světa, společně připravili generál Kurt Student a velicí důstojník výsadkářů major Harald Mors, který naplánoval všechny detaily a celé akci přímo na místě velel.Marco Patricelli předkládá čtenářům strhující příběh, v němž se prolínají politické intriky, špionáž i vojenské operace, aby nakonec hodinu po hodině rekonstruoval události, k nimž došlo 12. září na Gran Sassu. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Marco Patricelli (*1963) je italský historik se specializací na historii Evropy 20. století a druhé světové války. Je, mimo jiné, autorem knihy o Witoldovi Pileckim, Il volontario, za kterou obdržel  cenu Acqui Award of History.

Česko Ottův historický atlas Přináší nejnovější poznatky historických výzkumů a srozumitelně je předává širokému okruhu čtenářů. Předkládá geograficko-historické informace od vzniku Země až po současnost, shrnuje politické i kulturní dějiny České republiky, vývoj životního prostředí i klimatických podmínek. Atlas splňuje poznávací a informační nároky současné historiografie i geografie, poskytuje úplné přehledné a jasné informace o dějinách naší země, odkrývá některé méně známé skutečnosti a souvislosti. Bohatě ilustrovaná publikace obsahuje rovněž desítky historických, dobových i současných map.

Martin Bormann (1900–1945) byl jedním z nejvíce nenáviděných nacistických úředníků. Jako vedoucí stranické kanceláře NSDAP s hodností říšského ministra a Hitlerova osobního tajemníka byl obávaným nepřítelem ostatních ministrů, úředníků, soudců a generálů. Bormann se identifikoval s Hitlerovými idejemi rasové politiky, konečného řešení a koncentračních táborů a sám sebe učinil nepostradatelným v roli vykonavatele špinavé práce. Rozhodl tak o osudu milionů lidí. Po Hitlerově sebevraždě se Bormannova stopa ztrácí. V říjnu 1946 byl odsouzen Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku v nepřítomnosti k trestu smrti. V roce 1972 byla v Berlíně nalezena kostra a po tomto nálezu byl Bormann oficiálně prohlášen za mrtvého. Mnoho dokumentů, které osvětlují Bormannův život, bylo zpřístupněno teprve v nedávné době a Volker Koop na jejich podkladu rekonstruuje osobnost provozně druhého nejmocnějšího muže třetí říše. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Volker Koop (*1945) je novinář a historik žijící v současné době v Berlíně. Je autorem početných historických knih a nositelem italsko-německé kulturní ceny Capo Circeo.

Nové archeologické důkazy pro existenci prehistorických civilizací, od autora bestselleru Otisky božích prstů. Důkazy postupně odhalované v této knize nade vši pochybnost dokládají, že v době ledové na Zemi existovala pokročilá civilizace, která byla v celosvětovém kataklyzmatu téměř kompletně zničena. Téměř. Bestseller Grahama Hancocka Otisky božích prstů, rozsáhlé pátrání po tajemství naší minulosti a po důkazech ztracené prehistorické civilizace, vyvolal obrovské pozdvižení svou kontroverzní hypotézou. Mohla tu už dávno předtím, než vůbec začalo to, čemu říkáme „historie", vzkvétat pokročilá civilizace, která pak zmizela v propasti zapomnění? Civilizace schopná složitých astronomických měření a nevídaných architektonických výkonů? A pokud ano, ztratila se úplně beze stopy?Nyní, o dvacet let později, přichází Hancock s pokračováním svého převratného díla naplněným zcela novými, nedávno objevenými vědeckými důkazy a archeologickými nálezy. Ke konci poslední doby ledové před 12 800 lety se z hloubi vesmíru vynořila obří kometa a vstoupila do sluneční soustavy. Její úlomky bombardovaly naši planetu a způsobily globální katastrofu.Důkazy postupně odhalované v této knize nade vši pochybnost dokládají, že v době ledové na Zemi existovala pokročilá civilizace, která byla v celosvětovém kataklyzmatu téměř kompletně zničena. Téměř. Někteří přece jen přežili. Nositelé původní moudrosti byli v pozdějších kulturách známi pod jmény Mudrcové, Boží kouzelníci, Zářící, Učitelé… Putovali světem ve svých velkých lodích a dělali vše, co bylo v jejich silách, aby uchovali a rozdmýchali jiskru uhaslé civilizace. Usadili se na klíčových místech – v Göbekli Tepe v Turecku, v Baalbeku v Libanonu, v egyptské Gíze, ve starověkém Sumeru, v Mexiku, Peru a přepluli dokonce Pacifik, kde byla nedávno v Indonésii objevena obrovská pyramida. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Graham Hancock se narodil 2. srpna 1950 v Edinburghu.Léta, jež formovala jeho zájmy i povahu, ale strávil v Indii, kde jeho otec pracoval jako chirurg. Na Durhamské univerzitě vystudoval sociologii a pak se dlouho živil jako novinář. Psal pro noviny The Times, The Sunday Times, The Independent, The Guardian nebo The Economist.Je autorem mnoha knih,…

Hitlerova blesková invaze do Polska v roce 1939 znamenala počátek 2. světové války v Evropě. Zatímco se Poláci zoufale snažili odrazit Blitzkrieg, bylo zřejmé, že se charakter bojové činnosti definitivně změnil. Na bojišti se ocitly tanky a nehodlaly je opustit. V ohnisku pozemních bojů se velký počet tanků PzKpfw II nacistického Německa střetl s lépe vyzbrojenými, ale méně početnými polskými stroji 7TP. Oba typy měly své silné a slabé stránky - na rozdíl od tanku 7TP byl PzKpfw II vždy vybaven radiostanicí, která měla pro velení a řízení v žáru bitvy zásadní význam. Německý tank měl ale slabý pancíř, který na běžnou vzdálenost bojového kontaktu nedokázal polským granátům odolat. Tato kniha s celobarevnými ilustracemi hodnotí vlastnosti a specifika těchto dvou obrněných bojových vozidel a poskytuje pohled na brutální tankovou válku z chmurné perspektivy příslušníků jejich osádek.

Zkušený autor a expert na bojovou techniku druhé světové války analyzuje průběh střetnutí mezi dvěma vysoce kvalitními tankovými konstrukcemi. Dva nejlepší tanky rané fáze blitzkriegu - německý PzKpfw III a francouzský Somua S 35 - svedly v květnu 1940 v okolí belgických měst Hannut a Gembloux na tzv. Gemblouxské plošině největší tankové boje, jaké do té doby svět viděl. PzKpfw III, snoubící v sobě vynikající palebnou sílu s vysokou mobilitou, těžily z výhody, kterou skýtalo inovativní řešení v podobě tříčlenné osádky věže. Propracovanou německou taktiku vedení tankového boje umocňovala dobrá soudržnost malých jednotek a fungující spojení na nižších stupních velení. Francouzské stroje Somua S 35 měly silnější pancéřovou ochranu i větší palebnou sílu než protivníkovy PzKpfw III. Jejich výkon však podstatnou měrou omezovalo archaické řešení konstrukce věže, nutící velitele nejen řídit boj, ale k tomu ještě obsluhovat hlavní zbraň tanku.

Britské a německé výsadkové síly patřily k nejlepším jednotkám druhé světové války, a pokud se střetly v boji, byla výsledkem nelítostná zkouška sil. Kniha popisuje tři střetnutí britských výsadkářů s německými padákovými myslivci (Fallschirmjäger) v Tunisku a na Sicílii, během nichž byly otestovány výcvik, taktika, zkušenosti, morálka i výzbroj jednotek na hranice možností. Od britského pokusu obsadit letiště v Depienne a Oudně přes krvavý noční boj o Djebel Azzag (Zelený kopec) až po trpký zápas o most Primosole na Sicílii si tyto důkladně vycvičené výsadkové jednotky měřily síly se svými protějšky, tříbily taktiku a získávaly cenné zkušenosti.Zařazena jsou líčení přímých účastníků, dobové fotografie, detailní mapy a ilustrace určené výhradně pro toto vydání. Dozvíme se zajímavé informace o rozdílných zkušenostech obou znepřátelených stran, o výcviku a vybavení k boji, v němž tito elitní vojáci stáli proti sobě, a nechybí ani autorova analýza jejich výkonů ve vzájemných střetech. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- David Greentree vystudoval historii v Yorku, poté absolvoval magisterský program válečných studií na King's College v Londýně a kvalifikaci lektora dalšího vzdělávání. V roce 1995 přijal provizi v Royal Air Force a sloužil na různých místech, včetně Afghánistánu a Ománu.  

Kniha výtvarníka a učitele Daniela Korába představuje tvůrčím způsobem vývoj našeho písma – latinky a nabízí možnost prakticky si vyzkoušet použití historického písma, naučit se je poznávat, rozlišovat a dozvědět se o nich některé zajímavosti. Autor se písmu věnuje ve své výtvarné tvorbě, výuce i kurzech kaligrafie. V knize mapuje vývoj latinky od dob starého Říma, k písmu pop-artu až k „fiktivnímu“ písmu 22. stol. V každé ze 14 kapitol najdou zájemci 2–3 hravé náměty na konkrétní techniku související s daným druhem písma. U podrobného popisu nechybí seznam základních pomůcek, názorný postup a fotografie dokumentující výsledek práce.

Vůbec poprvé má český čtenář možnost přečíst si životopis této přední vojenské osobnosti třicetileté války. Matyáš Gallas, původem italský šlechtic, vstoupil do našich dějin nejen proto, že byl v roce 1634 jmenován vrchním velitelem císařských vojsk operujících i na českém území, ale také proto, že po Valdštejnově zavraždění obdržel jeho obrovský majetek (Frýdlant, Smiřice, Liberec ad.). Tím se rod Gallasů natrvalo usadil v Čechách, od druhé poloviny 18. století jako Clam-Gallasové. V knize je barvitě vykreslena závratná kariéra generála, který proslul jako výborný stratég, na straně druhé si vysloužil přízvisko kazivoj. Spolu s ním projdeme válečná jeviště, na nichž velel, a prožijeme hrůzy, které válečné běsnění přinášelo. Text oživuje barevná příloha. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Robert Franz Rebitsch (* 1968 v Brixleggu) je rakouský historik a vysokoškolský pedagog. Jako jednoroční dobrovolník a později řádný voják působil, v letech 1987 až 1992, v rakouských ozbrojených silách. Poté následovalo studium historie, filozofie, pedagogiky a psychologie na univerzitě v Innsbrucku, které ukončil v roce 1996 magisterským titulem. Od roku 1997 do roku 1998 prošel pedagogickou praxi v oboru historie, psychologie a filozofie a v roce 2000 získal doktorát disertační prací na téma Tyrolsko, Karel V. a knížecí povstání z roku 1552. V roce 2002 mu byla udělena cena Theodora Körnera. Rebitsch Je vědeckým členem redakčního týmu Innsbruckých historických studií. V roce 2008 se habilitoval a stal se docentem moderní historie. Mezi jeho hlavní výzkumné zájmy patří konflikty, vojenské, kulturní a politické dějiny 16. a 17. století, stejně jako biografie z tohoto období. Rebitsch je autorem, editorem a recenzentem více než 50 odborných publikací.

Projekt Lebensborn a pátrání jedné ženy po její pravé identitě. Program Lebensborn, výtvor Heinricha Himmlera, unesl až půl milionu dětí z celé Evropy. Prostřednictvím procesu nazvaného germanizace se měly stát příští generací árijské rasy během druhé fáze konečného řešení. V létě roku 1942 museli rodiče napříč nacisty okupovanou Jugoslávií podrobit své děti zdravotním kontrolám určeným k posouzení rasové čistoty. Jednomu takovému dítěti, Erice Matkové, bylo pouhých devět měsíců, když nacističtí lékaři prohlásili, že je vhodná k tomu, aby byla „dítě Hitlera“. Převezli ji do Německa a umístili k politicky prověřeným pěstounům. Z Eriky se stala Ingrid von Oelhafen. O mnoho let později začala Ingrid odhalovat pravdu o své identitě. Přestože s blížícím se koncem války nacisté mnoho záznamů o projektu Lebensborn zničili, podařilo se jí objevit dokumenty a důkazy, které ji zavedly zpět do místa narození a k její původní rodině. Postupně tak odhalila a zrekonstruovala celý svůj příběh – příběh Hitlerova ukradeného dítěte.  

Monografie časopisu Student, jehož reportáž z mnichovské Svobodné Evropy se stala poslední kapkou pro vstup sovětských vojsk. Vzpomínky tehdejšího šéfredaktora časopisu doplňují fotografické materiály a přetisky článků. Legendární týdeník Student zná snad každý, kdo zažil druhou polovinu šedesátých let. Když s jeho vydáváním souhlasil sám prezident Antonín Novotný, netušil, jak moc mu přeroste přes hlavu. Celostátní týdeník se nestal běžným studentským časopisem, jak by se podle názvu mohlo zdát. Postupně měl až šedesátitisícový náklad, širokou čtenářskou obec i tematický záběr. Především však byl odvážnější než jiné časopisy, jak odpovídalo naturelu jeho mladých autorů. Z napínavého příběhu Studenta a jeho tvůrců vznikla kniha Skoro proti všem. Není jen autentickým svědectvím doby a dramatické etapy v historii české žurnalistiky. Pozorný čtenář v ní rozpozná nejednu paralelu s dneškem; i jako určité varování.  ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- PhDr. Petr Feldstein, narozen 8.12.1943 v Praze v rodině významného českého literáta a překladatele. Novinář, publicista, spisovatel. Absolvent Karlovy univerzity (1966). V letech 1968–1989 za svou předcházející novinářskou a publicistickou činnost politicky perzekvován. Pracoval mj. jako brigádník Českého statistického úřadu, náborář v divadle, studnař, korektor, propagační referent Státního závodiště. Několik knih v té době vydal pod pseudonymy. Od března 1990 v Československé, respektive České televizi jako zástupce šéfredaktora, později dramaturg. Autor a spoluautor televizních dokumentárních seriálů i samostatných dokumentů, převážně se sportovní tematikou. Z publikací a knih vydaných po roce 1990 uveďme Fotbal jménem Masopust (2003, rozšířené vydání 2012), Dědictví po Napoleonovi (2005), A život šel dál (2012), Život plný koní (2013), Utečenci (2014). Spoluautor publikace Zlaté medaile (2012). Z ocenění, která získal, uveďme Cenu Jiřího Kössla (2011), udělenou Českou olympijskou akademií, a Cenu Oty Pavla (2013), udělenou Českým olympijským výborem. Mgr. Tomáš Libánek (*1978) pochází z Hradce Králové, ovšem zamiloval si Pardubice. Dříve se aktivně podílel na rozvoji pardubického zámku a muzea jako vedoucí oddělení kultury a památkové péče Pardubického kraje, kde působil čtyři roky. Nyní je ředitelem Východočeského muzea v Pardubicích.

Historik Jaroslav Hojdar předkládá netradiční pohled na jednu z nejrozporuplnějších a nejtajemnějších postav české novodobé historie – Otto Katze alias André Simona. "Knihu o Otto Katzovi a jeho manželce Ilse jsem s její pomocí, podle jejího vyprávění, jejích dokumentů a fotografií a na základě dosavadních výsledků svého bádání napsal dost brzy. Nazval jsem ji ŽALOBA. Podobně jako kdysi před dvaceti roky Otto tu svou nejznámější, které dal francouzský název J’accuse! – v českém překladu Žaluji!. V té době byl můj rukopis určitě první, i když s chybami, nedostatky i mými politickými naivnostmi, který byl o Ottovi, Ilse, procesu a podivných rehabilitacích u nás napsán. Knížka tehdy samozřejmě světlo světa nespatřila. A ani mi to moc nevadilo. Nevadilo to ani naší přítelkyni Ilse. V posledních letech, kdy Ilsa už dlouho, desítky roků, není mezi námi, jsem se rozhodl knihu od základu přepsat, věnovat se v ní více než dosud Ilse, založit ji na nových poznatcích a především na jejím mnou zachyceném vyprávění, dát jí jinou podobu a nový název." Jaroslav Hojdar -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Otto Katz neboli Andre Simone (*1895) byl spisovatel, politický pracovník a novinář. Ve 30. letech se silně ohradil proti nacistickému teroru v Německu tzv. Hnědou knihou, za druhé světové války se kriticky vyjádřil vůči francouzskému politickému životu včetně jeho představitelů v svém dalším díle s názvem J’accuse! (Žaluji). Po celá léta, která Katz prožil na Západě byl jako přední komunistický činitel nepřetržitě sledován tamními tajnými službami, které ho vedly na seznamech významných spolupracovníků sovětské tajné služby. Po válce pracoval v Praze jako komentátor a vedoucí zahraničního oddělení Rudého práva. V roce 1946 se na mírové konferenci v Paříži setkal se členy československé delegace, mj. i s Rudolfem Slánským, s nímž byl (a dalšími deseti muži) ve velkém politickém procesu odsouzen k trestu smrti a 3.12.1952 na Pankráci popraven. Začátkem 60. let byl Otto Katz rehabilitován a v období pražského jara mu byl prezidentem Ludvíkem Svobodou udělen, in memoriam, Řád republiky, který převzala jeho manželka Ilsa ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- PhDr. Jaroslav Hojdar se narodil 26. 6. 1933 v Klenovicích, okr. Tábor. Stal se učitelem a jeho celoživotním zájmem je historie. První zaměstnání získal v českokrumlovském pohraničí, kde učil děti rumunských krajanů. Po čase se vrátil na Táborsko a byl učitelem v Sezimově Ústí a Táboře. Dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UK. Kromě práce ve škole ho pohltila regionální historie válečných let. Setkal se téměř se všemi pamětníky, kteří se na Táborsku a v okruhu jižních Čech zapojili do protinacistického odboje, studoval dostupnou literaturu i dobové prameny a napsal mnoho článků o odboji. Po propuštění ze školství na počátku sedmdesátých let pracoval jako klempířský dělník a poté topič v kotelně v Plané nad Lužnicí. Nepřestal však psát, byť články mohly vyjít až po roce 1989. Po převratu se nakrátko vrátil do školství, ale brzy odešel do důchodu. Publikuje příspěvky o dějinách jihočeských obcí, sestavil knihu o táborském popravišti a heydrichiádě a také knihu o sovětském poručíkovi Michejenkovi, který utekl z koncentračního tábora Mauthausen přes Šumavu až na Táborsko.  

Od objevení Ameriky v roce 1492 až do roku 1990 zanechali Češi na území dnešních Spojených států nesmazatelnou stopu Objevitelé, poutníci, uprchlíci, osadníci…Z jejich řad pak významní umělci, vědci, sportovci, politici… Kniha bude zároveň zrcadlem naší vlastní historie. Byli to nejprve misionáři, ale také slavný kartograf Martin Bohemus nebo princ Ruprecht Falcký, kteří v dějinách nového kontinentu zanechali své stopy. V 19. století se do české komunity v USA promítalo národní obrození v postavách J. V. Sládka nebo Vojty Náprstka. Chicago bylo v té době třetím největším českým městem. Antonín Dvořák otevírá éru boje za nezávislost, kterou dovrší T. G. Masaryk. Kniha si všimne i běžných lidských příběhů a příběhů úspěchu v podnikání, stejně jako několika tragédií.USA se staly útočištěm pro uprchlíky před nacismem i komunismem. V moderní éře uspěli v USA například Madeleine Albrightová, Miloš Forman, Arnošt Lustig, Ivan Lendl, Martina Navrátilová…Kniha vyvrcholí projevem Václava Havla v americkém kongresu a několika příběhy slavných Američanů, o jejichž českém původu se ani běžně neví.

Poutavý příběh o vědci, jenž se stal vrchním špionem. Píše se rok 1942 a nacisté jsou na nejlepší cestě stvořit jako první zbraň nevídané ničivé síly. Mají fyziky. Mají uran. Už potřebují jen získat dostatečné množství jediné látky: těžké vody, která se vyrábí v norském Vemorku, jediné továrně svého druhu na celém světě. Spojenci vědí, že továrnu musejí zničit. Ale jak mají proniknout do pevnosti, která je postavena na strmém útesu na jednom z nejchladnějších a nejnehostinnějších míst na Zemi? Na scénu vstupuje Leif Tronstad, vynikající norský vědec, který dramaticky uprchne ze své vlasti, aby Spojencům prozradil, jak je továrna důležitá – a jak se dá infiltrovat. Zimní pevnost čerpá z pokladnice přísně tajných dokumentů a dosud nezveřejněných deníků a dopisů samotných sabotérů. Vypráví poutavý příběh o vědci, jenž se stal vrchním špionem, o přežití v divoké přírodě, sebeobětování pro vlast, gestapáckých raziích, katastrofálních nezdarech a o operaci, která na poslední chvíli vzala Hitlerovi šanci získat atomovou bombu. 16 stran originálních dosud nezveřejněných fotografických příloh a map. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Neal Bascomb je autorem bestsellerů Lov na Eichmanna, The Perfect Mile (Dokonalá míle), Higher (Výš) a Red Mutiny (Rudé povstání). Za své knihy získal v USA několik celostátních ocenění.

Vše, co byste chtěli vědět o Protektorátu Čechy a Morava a odtrženém pohraničí - jednoduše, zajímavě a přehledně. Další z volné série výpravných publikací významného českého historika mapuje německou okupaci českých zemí za druhé světové války. Nevšední formou přibližuje čtenáři vývoj, organizaci a činnost německé okupační správy v letech 1938 až 1945. Kniha podrobně popisuje fungování a působnost úřadu říšského protektora, státního tajemníka, oberlandratů, německého ministra pro Čechy a Moravu a dalších říšských úřadů. Pozornost věnuje přítomnosti německých vojenských, represivních i stranických složek NSDAP. Pokrývá rovněž téma proněmecky orientované kolaborace. Samozřejmě se věnuje také germanizaci či snahám nacistů maximálně využít českých dělníků v německé válečné výrobě. Kniha je přehledně strukturována do tematických kapitol, hlavní text doplňují poznámky, tabulky, citace a více než 150 kvalitních dobových fotografií. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- František Emmert (*1974) je uznávaný a oceňovaný autor literatury faktu. Ve svém díle se věnuje především českým dějinám dvacátého století. Po absolvování gymnázia studoval historii a religionistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Později (od roku 2005) studoval také na právnických fakultách v Brně a Trnavě. V roce 2011 získal titul doktor práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.V letech 1992 až 2006 pracoval jako novinář, publicista a knižní redaktor. Prošel Českým rozhlasem, deníky Rovnost, Právo a ZN noviny/Slovo a Českou tiskovou kanceláří (ČTK). V letech 2009-2011 byl tiskovým mluvčím Nejvyššího správního soudu v Brně. Některé jeho tituly byly vydány opakovaně nebo přeloženy do cizích jazyků. Uvedl se beletrizovaným souborem příběhů Češi ve wehrmachtu. Mezi jeho nejúspěšnější tituly patří Rok 1968 v Československu, Sametová revoluce či Václav Havel. V roce 2009 získal prestižní hlavní cenu E. E. Kische za knihu Osudové osmičky v našich dějinách. V pozici odborného poradce se spolupodílel na přípravě českého historického filmu Lidice. Žije v Brně, je ženatý a má dvě děti.

Deník Rivky Lipszycové, polské židovské dívky, který si psala v okupovaném lodžském ghettu. Nalezen v Osvětimi v roce 1945 a poprvé publikován v San Franciscu roku 2014. Slova, která jdou ze srdce, si umějí najít cestu k srdci druhých. Platí to i o Rivčiných slovech, jež málem zůstala navždy zapomenutá. Čtrnáctiletá Rivka Lipszycová si od října 1943 do dubna 1944 psala deník v Lodži, v nejizolovanějším a nejdéle fungujícím nacistickém ghettu. Bystrým, upřímným a někdy možná až naivním pohledem dospívající dívky popisuje svůj každodenní život, zážitky ze školy a z náboženských setkání i své dojmy, sny a pocity. Kromě reálných problémů života v ghettu, hladu, strádání, nemocí a hrůzy z deportací, líčí svůj vnitřní svět, své názory, úvahy, potíže se psaním a s hledáním své vlastní identity i truchlení nad ztrátou svých blízkých. Její rodiče, bratr i dvě sestry všichni zemřeli v ghettu nebo ve vyhlazovacích táborech, Rivka se ale přesto přese všechno nevzdala a neztratila naději a víru v Boha.Rivčin deník našla v roce 1945 u rozbořeného krematoria v Auschwitz-Birkenau lékařka Rudé armády. Odvezla ho s sebou do Ruska, po její smrti ho zdědili její příbuzní a na světlo světa se dostal teprve, když rukou psaný sešit přinesla její vnučka, která emigrovala do USA, po více než šedesáti letech do Holocaust Center of Jewish Family and Children’s Services v San Francisku.

Skutečný příběh legendárních Kaťuší a dalších raketových zbraní Rudé armády. Ačkoliv se ruské raketové dělostřelectvo za druhé světové války ve značné míře podílelo na porážce wehrmachtu na východní frontě, je tato publikace vůbec první českou prací, která se v úplnosti zabývá ruskou raketovou výzbrojí, jejím vznikem, konstrukcí a použitím. Kniha v první části popisuje začátky ruského bádání v oboru reaktivního pohybu i práce na konstrukci prvních bojových raket. Druhá část je věnována konstrukcím raket a raketometů v sovětském letectvu a v pozemní armádě, která byla hlavní uživatelkou reaktivních zbraní. Závěrečná část pojednává o raketových prostředcích, které se za války nedostaly do sériové výroby. Nechybějí ani biografická data klíčových pracovníků, kteří se na vývoji raketových zbraní v období mezi oběma světovými válkami a v letech 1939–1945 podíleli.

Na sklonku 90. let změnily tři postavy navždy tvář módy a kultury - Marc Jacobs, Alexander McQueen a Kate Mossová. Všichni tři měli úžasný talent a každý měl nějakou temnou stránku, která ho téměř zničila. Společně představovali zlomový moment v módě a lidové kultuře, který skoncoval se vším, co bylo předtím - a změnil všechno, co následovalo. Tato trojice se objevila přesně ve chvíli, kdy dlouhonohé supermodelky ustoupily heroinové eleganci a kdy grunge vystřídal hair metal.

Každá společnost má své hrdiny i zrádce. Někteří jsou všeobecně známí, někteří upadli do hlubokého zapomnění. Někteří se provinili zradou na českém národě. Co vám dnes říkají jména Karel Sabina nebo Rudolf Mrva? Asi nic moc, ale ve své době, v období národního obrození, patřili k velmi opovrhovaným zrádcům národa. Ale až po pádu první republiky se to v české kotlině všemi možnými zrádci začalo přímo hemžit. Super zrádce národa byl Emanuel Moravec, ale zapomenout nesmíme ani na parašutisty Karla Čurdu a Antonína Přeučila a řadu dalších. Za druhé světové války pak nejhorší zrady na našem národě napáchali konfidenti gestapa: Nestor Holejko, Jaroslav Nachtmann atd. Někteří sloužili později stejně výkonně i komunistické státní bezpečnosti, někteří západním rozvědkám. Co jméno, to jiný osud, plný dvojí nebezpečného života na tenkém laně. Pro někoho hrdinové, pro někoho zrádci. Posvítili jsme na ostnatým drátem obtočený podnos, na který jsme položili výběr většinou už zcela neznámých jmen. Dozvíte se kus pravdy o špinavé straně našeho života, který by nikdy neměla být zapomenuta. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Olin Jurman (1940-1921) vystudoval tři obory Vysoké školy ekonomické plus tříletý postgraduál řízení VŠE ve spolupráci s universitou v Nantes. Pracoval v řídících funkcích v Brně, v Praze jako obchodní ředitel nakladatelství Práce. Řídil vlastní nakladatelství Lucie, vydal desítky knih literatury faktu a pro volný čas. Je publicista v okruhu Military 20.století, zpravodajský a výsadkářský veterán. V Nakladatelství Brána vydal knihy Legionářská odyssea a autobiografii Špion. 

Kniha se zabývá vybranými epizodami leteckých bojů občanské války ve Španělsku, zejména těmi, které se odehrávaly roku 1936 nad Madridem a v roce 1938 během bitvy na Ebru. Přibližuje reálie krutého občanského konfliktu i angažmá zahraničních interventů a představuje letouny nejrůznějších typů, od strojů zcela zastaralých či raritních, přítomných na Iberském poloostrově pouze v několika exemplářích, až po tehdy nejmodernější typy, které zde prošly bojovým křtem a staly se skutečnými legendami (Messerschmitt Bf 109, Heinkel He 111, Dornier Do 17, Polikarpov I-16, Tupolev SB). Pozornost věnuje také pestré směsici mužů usedajících za jejich řízení: Španělům z obou stran barikády, Sovětům, Němcům, Italům, Francouzům, Britům, Američanům, Čechoslovákům i pilotům jiných národností. Publikace obsahuje fotopřílohu, mapy, mnoho tabulek věnovaných jednotlivým leteckým typům i bohatý poznámkový aparát. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Miroslav Šnajdr (*1961) - malíř a kreslíř. Vedle výtvarné činnosti se od mládí zabývá historií letectví se zaměřením na období II. světové války. K této problematice vydal od roku 1991 na dvacet knižních titulů. V letech 1977–1981 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, obor knižní a užitá grafika (prof. Dalibor a Ivan Chatrní) a v letech 1981–1985 na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor speciální pedagogika. Od roku 1985 je zaměstnán jako speciální pedagog a učitel. Samostatně vystavuje od roku 1983 (ČR, Švýcarsko). Kolektivních výstav se zúčastňuje od roku 1984 (ČR, SR, Německo, Švýcarsko). Jeho práce je vedle řady domácích i zahraničních soukromých sbírek zastoupena ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou a ve sbírce akciové společnosti Královopolská, Brno.Miroslav Šnajdr má dvě velké vášně a to letectví a malířství. Sám je populárním kreslířem, který měl hned několik desítek výstav. A nepokulhává ani v rámci své literatury a do dnešního dne má na svém kontě více jak dvě desítky knih, které se zabývají zejména jeho milovaným letectvím a to především v období 2. světové války. Jeho literatura je ale více různorodější a nechybí tak například komiksová tvorba. Stejně významný je i z pohledu malířství ve kterém vytvořil například vlastní kreslířskou techniku tzv. mačkaných reliéfů, kterou můžeme zahlédnout zejména na obrazech, které obsahují ženské figury. Jeho literární dílo je stejně obsáhlé jako do malířské a obsahuje například následující knihy: Hořící Španělsko, Muži a stroje proti příval, nebo Palubní stíhači jejího Veličenstva I. FAA 1939-1941.

Autoři líčí těžké boje, hrůzy a utrpení 2. světové války ve Východním Prusku, ale také neohroženou odvahu německých vojáků proti nepřátelské převaze a obdivuhodné chování civilního obyvatelstva. Obrana vlasti byla srdeční záležitostí východních Prusů, a proto se nevyhýbali žádné oběti.

Historický vývoj, detailní vyobrazení i příběhy slavných návrhářů Tato ambiciózní a fascinující kniha se vydává po stopách dějin módy do všech částí světa od nařasených řecko-římských oděvů a hedvábných dvorních šatů čínské dynastie Tchang k současným návrhářům sportovních oděvů a japonské streetové kultuře. Příběh módy je zpracován chronologicky a popisuje vývoj módy období za obdobím a trend za trendem. Podrobné časové osy nabízejí historický a kulturní kontext. Móda je nepostradatelná pro každého, kdo miluje velké večerní šaty, prvotřídní obleky, raduje se z páru skvělých bot nebo se jen zkrátka rád obléká.

V první světové válce nikdo nezvítězil a poraženi byli všichni. Jedenáctého listopadu 1918 sice západní spojenci slavili, původní mocné státy Německo, Rakousko-Uhersko a osmanská říše byly na kolenou a první světová válka skončila. Pro mnohé ale jen na pohled. Malé nástupnické státy postupně ovládla nejistota, vynořila se noční můra revolucí, pogromů a etnických konfliktů, které vedly k daleko hlubší devastaci kontinentu, než jaká zůstala po válečných bojích. V ruinách Evropy se probouzela hrozba v podobě fašismu a dalších extrémních myšlenek, které měly brzy triumfovat.Strhující drama let 1917-1923 v Evropě, jimž se Gerwarthova kniha věnuje, umožňuje pochopit koloběh násilí, který poznamenal celé století, jež se z odstupu stále více jeví jako nekončící konflikt s přechodnými pauzami, kdy bylo možné si vydechnout. Velké plátno, připomínající velkorysé syntézy Timothyho Snydera či Tonyho Judta, předkládá nesčetně témat a otázek, jež jsou i po stu letech překvapivě palčivé a živé. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Německý historik Robert Gerwarth (*1976) působí jako profesor moderních dějin a ředitel Centra válečných studií na univerzitě v Dublinu. Je autorem knihy The Bismarck Myth (2005), zabývá se dějinami násilí v Evropě 20. století.

Válka ve středním Tichomoří: 1943. Bouře nad Gilbertovými ostrovy je první díl Hoytovy trilogie, věnované boji Američanů proti Japoncům v Tichomoří. Na začátku roku 1943 americký výbor náčelníků štábů schválil postup přes střední Pacifik jakožto nejlevnější a nejefektivnější způsob, jak postupovat na Japonsko. Prvním cílem měly být Gilbertovy ostrovy. Invazi na Tarawu a Makin je věnována kniha Edwina P. Hoyta Bouře nad Gilbertovými ostrovy. Plodný americký vojenský historik v ní podrobně popisuje operaci, která byla před zahájením považována za „snadný“ výcvik obojživelných jednotek před mnohem náročnějšími invazními operacemi, kdy si američtí velitelé vyzkouší novou taktiku, nové metody, novou organizaci i nasazení nových zbraní. Událostem ve středním Pacifiku v roce 1944 je věnována druhá kniha, K Marianám – Válka ve středním Tichomoří:1944, závěrečným bojům v roce 1945 pak poslední část Kruh se uzavírá -Válka v Tichomoří: 1945.    

Po více než čtyřiceti letech se konečně dočkala knižního vydání jedinečná práce věnovaná československé armádě v letech 1918 až 1939 s hlavním důrazem na válečné přípravy ve 30. letech minulého století. Napsal ji přímý účastník tehdejších událostí, plukovník generálního štábu Josef Fetka (1897–1975), který čerpal jak z dochovaných dokumentů, tak ze svých vzpomínek a osobních poznámek. Rukopis byl dokončen již v první polovině 70. let 20. století, k jeho otištění však za tehdejších poměrů nedošlo a dochoval se pouze v rodinném archivu. Kniha Československá válečná armáda 1918–1939 věrně vychází z textu plk. Fetky a jen v nutných případech ho přizpůsobuje současné jazykové podobě, především pravopisu. Informační hodnotu práce podstatně zvyšují korekce a vysvětlující poznámky předního odborníka na historii čs. branné moci Pavla Šrámka. Přepracovány byly také textové a mapové přílohy a do knihy byla navíc zařazena obrazová příloha, kterou původní rukopis postrádal.Výsledkem je jedna z nejpozoruhodnějších publikací na dané téma, která by neměla chybět v knihovně žádného zájemce o vojenské dějiny meziválečného Československa.

Kniha o volném písničkářském sdružení Šafrán, působícím u nás v 70. letech minulého století a sdružujícím výrazné osobnosti české a slovenské folkové hudby, mj. Jaroslava Hutku, Vladimíra Mertu, Vlastimila Třešňáka, Vladimíra Veita, Bohdana Mikoláška, Zuzanu Michnovou, Petra Kalandru, Oskara Petra, Dagmar Voňkovou, Petra Lutku, Zuzanu Homolovou, Pepu Nose, Slávka Janouška, Jana Buriana a Jiřího Dědečka, se skládá z několika částí, které se navzájem doplňují. Úvodní text historika Přemysla Houdy se zabývá kulturně-politickou situací v 70. letech u nás, legislativním rámcem, v němž písničkáři hledali způsob, jak veřejně vystupovat, a zejména činností Státní bezpečnosti, která se na jednotlivé osobnosti Šafránu začala zaměřovat od roku 1975 a postupně si vytyčila úkol toto sdružení úplně zlikvidovat, což se jí v roce 1977 podařilo. Druhou část knihy tvoří pestrá koláž chronologicky řazených fotografií, plakátů, článků a jiných dokumentů, osvětlujících dějiny české folkové hudby v letech 1966-77. Rozsáhlou část třetí tvoří Houdovy Rozhovory po třiceti letech, vedené se všemi jmenovanými osobnostmi s výjimkou zesnulého Petra Kalandry, ale též s manažerem Šafránu Jiřím Pallasem a textaři Zorkou Růžovou a Jiřím Zychem. Závěr knihy tvoří diskografie a bibliografie členů Šafránu a rozsáhlý jmenný rejstřík. Kniha není historií českého písničkářství 70. let psanou z pohledu muzikologického či literárně-historického, ale historickým a pramenným dílem, které k napsání této historie vybízí. 

Do exilu odešly po únoru 1948 desítky tisíc lidí včetně politiků, diplomatů, vojáků, umělců, vědců a předních novinářů. Petr Zenkl, Ferdinand Peroutka, Lev Prchala, Miroslav Rašín, Hubert Ripka či Pavel Tigrid, každá z těchto osobností byla něčím specifická a zajímavá. Navzájem se tito lidé nemuseli názorově shodnout, jejich polemiky dokonce mnohdy mívaly charakter osobních sporů a nevraživosti. Exilová veřejnost, nebo aspoň její část, si však těchto lidí vážila, uznávala jejich odborné kvality a zajímala se, co chtějí říct k T. G. Masarykovi, politickému stranictví, vůdcovství v exilu, slovenské a sudetoněmecké otázce, k životu v uprchlických táborech, federalizované Evropě, vztahu ke komunistům a dalším otázkám, jež nám dnes mohou v lecčems připadat neaktuální, avšak v poúnorovém exilu rezonovaly, budily vášně a vyvolávaly problémy a roztržky. Tato kniha představuje čtrnáct významných osobností a zároveň čtenáři odhaluje, jak se protikomunistický exil vyvíjel, jaká témata a kauzy jím hýbaly, jak se jeho vrcholní představitelé dívali na režim doma, dědictví druhé světové války, odkaz Edvarda Beneše, na budoucí vývoj Československa a celého evropského kontinentu. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- PhDr. Martin Nekola, Ph. D. – politolog a historik, nezávislý badatel; absolvoval řadu studijních pobytů a přednáškových turné v USA. Je autorem téměř tří set odborných a populárně naučných článků. Zaměřuje se zejména na Čechy ve světě a československý exil.

Území Svitavska a Moravskotřebovska začleněné v říjnu 1938 do Německé říše nebylo místem poskytujícím zázemí pro činnost partyzánských oddílů. Dokládají to osudy sovětských desantů Komenský a Ján Majer-Spartakus vysazených na Svitavsku v posledním roce války. Na pronásledování, likvidaci a dopadení výsadkářů nacistickým bezpečnostním aparátem se aktivně podílelo místní německé obyvatelstvo. Smrt v týlu nepřítele nalezli i váleční zajatci a lidé odvlečení sem z území okupovaných nacistickým Německem, kteří byli nasazeni na otrocké práce v továrnách, v zemědělství a dalších odvětvích.

Spojenecká bombardovací kampaň namířená proti válečné mašinérii nacistického Německa představuje ojedinělou událost v dějinách. Bylo to vůbec poprvé, kdy se vojenské síly mohly pokusit o destrukci takového rozsahu z nebeských výšin. A bylo to vůbec poprvé, kdy pokročilá technika dovolila použít tak ohromující množství bombardovacích letounů k dosažení tohoto cíle. Strategická bombardovací ofenzíva nepatřila k hojně fotografovaným událostem. Oficiální filmy a snímky letounů, personálu a náletů byly limitovány samotným faktem šílenství válečného života a neméně v případě RAF i faktem, že jeho nálety probíhaly převážně v noci. Používání osobních fotoaparátů a kamer bylo zakázáno, leč existovalo, a umožňuje následujícím generacím lepší vhled do toho, jak bombardovací perutě operovaly. Což je koneckonců i základním cílem této obrazové publikace – nastínit každodenní dramata tehdejších dní a roků. Roger A. Freeman prošel stovky oficiálních i soukromých kolekcí zachycujících britské a americké letectvo v akci. Více než 250 snímků ukazuje, jak byla vůbec poprvé válka vnesena přímo do srdce expandující třetí říše; vzdušnou ofenzívu, která pak zkrotila německé ambice; zredukovala odpor kladený spojeneckým pozemním silám a uspíšila podstatnou měrou konec konfliktu let 1939–1945 nazývaného druhou světovou válkou.