Strhující záznam smrtelného zápasu. Dechberoucí reportáž aktivního účastníka o prvních dnech Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku. Podrobný popis události, kdy se bolševici chopili státní moci a předali ji do rukou Sovětů.
Když se John Reed dostal do předrevolučního Petrohradu, měl za sebou sugestivní reportáže z dělnický vzpour v USA a z krutých bitev Velké války. Přijel bezprostředně po neúspěšném pokusu monarchistů o svržení prozatímní vlády. Obě strany konfliktu mu dovolily téměř neomezený přístup do nejdůležitějších míst revolučních dějů. Byl svědkem, a někdy dokonce aktérem rozhodující, nejdramatičtější fáze revoluce. Jeho kniha proto nemůže být nestranným popisem ruské revoluce, není však ani poplatná autorovým politickým názorům: "Za bojů jsem nebyl nestranný," píše, "avšak když jsem vyprávěl historii těch velkých dní, snažil jsem se vidět události očima svědomitého reportéra, kterému jde o to, aby zaznamenal pravdu." Po příjezdu vidí Reed Petrohrad jako město, kde číšníci odmítají zpropitné, protože přece nejsou otroci, a kde se na soše Kateřiny Veliké třepotá rudý prapor, kde hladoví revolucionáři hromadí zbraně, zatímco v nočních klubech teče proudem šampaňské a luxusní prostitutky se trumfují cenami svých kožichů. Po několika dnech ovšem přijde útok na Zimní palác a krvavý boj na život a na smrt s odpůrci revoluce. Autor si poctivě všímá i neúspěchů a tragédií, jako byly „vinné pogromy“, kdy Rudé gardy střílely na vzbouřené opilé vojáky plenící vinné sklepy bohatých. Deset dní, které otřásly světem ozařuje scénu revoluce čistým plamenem idealismu a nabízí strhující a zároveň realistický pohled do samého středu událostí. Ironií je, že zvláštní věrohodnost knihy vyplývá paradoxně z autorova bezprostředního, subjektivního přístupu. „Když jsme vyšli do šerého a chmurného dne, všude kolem dokola po šedém obzoru houkaly tovární sirény. Chraptivý, nervózní zvuk, plný zlověstného varování. Pracující se po desetitisících hrnuli z továren, muži i ženy. Bzučící chudinské čtvrti vyvrhovaly po desetitisících své temné, zbídačelé hordy. Rudý Petrohrad je v nebezpečí! Kozáci! Všichni se valili na jih a jihozápad ubohými ulicemi k Moskevské bráně, muži, ženy i děti, s puškami, krumpáči, rýči, kotouči drátu, s pásy nábojů přes pracovní haleny.“
Až do chvíle, kdy John Reed (*1887), syn majetné oregonské buržoazní rodiny a absolvent Harvardu, začal v šestadvaceti letech publikovat v militantním socialistickém časopise The Masses, nic nenasvědčovalo tomu, že se z něj stane notorický radikál. Reedův politický přerod podnítily jeho zážitky ze stávky textilních dělníků roku 1913 v Patersonu v New Jersey. Pobouřily ho nízké platy dělníků, mizerné pracovní podmínky, dlouhá pracovní doba a brutální zacházení ze strany policie, a tak se zúčastnil protestní demonstrace a dostal se i do vězení. Jako začínající, avšak skvělý a odvážný reportér byl vyslán do Mexika, když tam v r. 1914 vypukla revoluce. Čtyři měsíce žil i bojoval po boku partyzánských rolníků generála Pancho Villy. Po návratu do Ameriky brojil proti americké intervenci a kritizoval novináře, kteří Villu líčili jako zločince. Jeho zkušenosti z Mexika byly v ostrém rozporu s tím, co psali jiní v bezpečí manhattanských salonů. Prakticky každé jeho publicistické nasazení nyní končilo zatčením. Unavený konflikty s americkými úřady se rozhodl odjet na starý kontinent za novými impulzy. Začátek ruské revoluce ho zastihl v Petrohradě, kde okamžitě vycítil příležitost. Jeho talent rozpalovala vyhlídka na světovou socialistickou katarzi: ruskou revoluci považoval za největší událost svého života. Šel neochvějně za svým snem, bez ohledu na vlastní síly a zdraví. Po návratu do Ameriky znovu zabředl do vysilujících politicky motivovaných trestních stíhání. Trpěl nespavostí a depresí. Pak se podruhé vydal do Ruska, vyčerpaný a podvyživený. Nedožil se dob, kdy se vítězství bolševiků proměnilo v ostudnou porážku, nezažil hrůzy stalinismu. Rozpor mezi čistým plamenem revoluce a následným bojem o osobní moc však ve své knize bezděčně zachytil – o Stalinovi se zmiňuje jen jednou, krátce. Není divu, že kniha byla Stalinovým režimem zakázána. John Reed zemřel mladý v Moskvě 17. října 1920 na tyfus. Pohřben je u Kremelské zdi.
Celkové hodnoceníHodnocení zboží sbíráme od reálných zákazníků, kterým po odeslání objednávky posíláme e-mailem žádost o hodnocení objednaných produktů.
Česká pošta - Balík do ruky 99 Kč
Zásilkovna - Doručení domů 99 Kč
