Zásilkovna - Výdejní místa 
GLS - Výdejní místa 
Česká pošta - BalíkovnaProtože láska: Příběh, který možná píše i váš život
Čtyři ženy, čtyři sestry. Každá z nich je jiná, ale všechny touží po lásce a šťastné rodině.Kniha, která se jmenuje Protože láska, rozhodně není sladkou romancí. A přesto je o lásce. O její nepřítomnosti. O tom, co se děje, když jí v dětství nedostaneme dost. A taky o tom, co se stane, když nám do života vstoupí někdo, kdo změní naše vnímání rodiny, vztahů i sebe samých.
Autorka Zuzana Miškufová napsala silný, životní příběh, který se čte lehce a přesto se vám chvílemi sevře hrudník. Čtyři ženy, čtyři životní příběhy, čtyři různé způsoby, jak se vyrovnat se ztrátou, minulostí i vlastními pochybnostmi. Kateřina a Markéta přijdou o matku, a krátce na to zjistí, že mají nevlastní sestry - Hanku a Petru. Společného mají víc, než by čekaly - dětství poznamenané otcem, který si nikdy neuměl vybrat, takže chyběl úplně všem.
Když se tyto čtyři ženy poprvé setkají, nečekají od sebe vůbec nic. Ale v postupně rostoucím vztahu mezi nimi se objevují první jiskřičky porozumění, důvěry a sdílení. Jsou ochotné přijmout nově vzniklé rodinné pouto?
Miškufová v knize rozehrává intimní vztahové drama plné emocí, rozporů, bolesti, ale i humoru a naděje.
Přečtěte si krátkou ukázku:
Úterý večer. Seděla v kruhu. Kolem ní další židle a další lidi. Všichni s tím samým problémem. Takhle by to označil asi někdo z venku. Oni to tak už často ani nevnímali. Prostě pili, a teď už ne. I když někdy by rádi. To bez debaty. Třeba jako teď Petra.
Je to už skoro rok, kdy na kliniku léčby závislostí přišla poprvé. Tenkrát vůbec netušila, jak se to mohlo stát. Jak se to mohlo stát zrovna jí. Ona a alkoholička? Dlouho to slovo ani nedokázala vyslovit.
Vždyť alkoholik je jejich soused, co na ně v noci zvoní kvůli tomu, že zase ztratil klíče. Nebou vedoucí jějí bakalářské práce. Taky ta stará paní, co se obléká jako do cirkusu a motá se už v poledne. Samé figurky k pousmání. Petra je přece jiná. Doufala, že lepší.
Dokud si nemusela přiznat, že je úplně stejná. Protože, kdyby si to nepřiznala, nezvládla by to zastavit doteď.
Její velké téma jsou vztahy. Vlastně tohle řeší skoro všichni. Nejen tady, uvědomovala si. Možná úplně všude. Někdy si všechny svoje vazby předstatovala jako velkou pavučinu. Táta jí kdysi říkal, že pavoučí vlákna jsou nejpevnější na světě, když se to vezme tak, jak tenoučký jsou a kolik toho unesou. Tenkrát ji to fascinovalo. Teď přemýšlí o tom, kolik unese ve vztahu, který se v jejím životě objevil zcela nečekaně.
Volala odpoledne. Jmenuje se Kateřina, prý se o ní dozvěděla před dvěma týdny a je její sestra. Petra o ní věděla, taky o Markétě. Nikdy si ale nemyslela, že jí poznají. Ptala se na Hanku. A svěřila se, že její máma umřela. To Petru sebralo. Jednou, když byla máma s Hankou v nemocnici, Kateřinina máma ji hlídala. Šly do cukrárny, objednala Petře jahodový pohár a pořád si ji prohlížela. Pak si pro ni táta přišel, by ji odvezl domů, zaslechla, jak mu říká, že holka je celý on. Táta se tvářil divně, vzal Petru za ruku a rychle odvlekl do auta. Ničemu nerozuměla, ptala se, proč se na ně ta paní pořád dívá, ale táta mlčel. Dva dny na to jí večer maminka na její otázku odpověděla, že ta paní je jeho žena a že život jě někdy strašně zamotaný.
"Taky s ní má děti?"
"Jak tě to napadlo?" podivila se máma.
"Říkala, že má dvě holčičky."
"Aha."
"Má je s tátou?" nedala se Petra odbýt.
"Má."
"A má je radši než nás?"
"To víš , že ne. Všechny vás má rád stejně."
"To je divný."
"Tak už spi," máma zhasla lampičku nad postelí a zhluboka si vzdychla.
Protože láska
