Česká klasická literatura

Svazek obsahuje dvě základní básnická díla české literatury, báseň "Máj" Karla Hynka Máchy a sbírku básní "Kytice" Karla Jaromíra Erbena.

Námětem tohoto humoristicky zpracovaného románu, se stalo dětství autora Karla Poláčka, trávené v městečku Rychnově nad Kněžnou. Pět kluků s duší nezbedníků v čele s Petrem Bajzou, v prostředí maloměsta v době první republiky, prožívá své dobrodružné dětské kousky a objevování světa dospělých. Jedna z nejznámějších a nejčtenějších knih Karla Poláčka vznikala za doby okupace, o to více je poznat s jakým citem autor zaznamenal své vjemy nejen z dětství, ale z uspořádání jednotlivých vrstev společnosti s promítnutím do děje knihy. Tuto knihu s povděkem přijaly nejen děti, ale i dospělí.

Šedesátá léta 19. století - doba prvního rozběhu emancipačního hnutí i vyhlášení dogmatu o papežské neomylnosti, doba války prusko-francouzské, pověstného krachu na vídeňské burze a bourání pražských městských hradeb - promítají se ve druhém díle Neffova románového cyklu osudu Bornů a Nedobylů, ovlivňují jejich citové i majetkové vztahy. Pokrokáře a vlastence Jana Borna tu zastihuje na vrcholu společenského vzestupu, zbohatlého odvážnou burzovní spekulací i pohotovým prodejním nápadem s francouzským parfémem, jehož značka se stává jakýmsi symbolem náhlé obrovské prosperity "prvního slovanského obchodu" na Příkopě. Také Martin Nedobyl, prozíravě ukládající zisky ze svého zasílatelství do pozemků za hradbami, nepřestává finančně mohutnět ani po smrti nezapomenutelné paní Valentiny, a v touze po dědici svého doposud bezcílnéhě hromaděného majetku uzavírá po Bornově příkladu nový sňatek - tentokrát nikoli z rozumu, ale z lásky.Mezi postavy kypivé životní plnosti, do jejichž osudů jsme už začteni a jejichž charaktery zde autor, znalý hlubin i mělčin lidského nitra, dál rozvíjí, pronikají tak s novými rodinnými svazky ústředních hrdinů nové pozoruhodné společenské typy tehdejší doby, jejíž románovou analýzu Neffova kniha podává. Druhý díl pentalogie.

Historie Nedobylů a Bornů pozbývá ve čtvrtém dílu již nadobro charakteru gründerství, který dodával zakladatelům obou rodů určité sociální opodstatnění. Ke slovu se dostává druhá generace, která nepoznala tvrdé životní podmínky svých otců, nesdílí ani jejich ideály a jen lehkomyslně tyje z ovoce jejich práce. Osou tohoto románu je příběh Nedobylovy vdovy a jejích dospívajících dětí – rodiny důsledně nevšímavé ke světu národnostních a sociálních třenic, jimiž je zmítána rakousko-uherská monarchie v 90. letech a v prvním desetiletí dvacátého věku. Blahobytný rodinný poklid naruší nešťastný konec prvorozeného Metoděje, jenž se shlukem náhod stává jednou z obětí omladinářského procesu. Ani z druhého syna, do jehož osudu je promítnut vzrušující životopis Emy Destinnové, ani z mladších dvou chlapců a dcery nepodaří se matce vypěstovat osobnosti, jak si byla po smrti svého přízemního a praktického manžela předsevzala.Rovněž Jan Born, gründerský vrstevník starého Nedobyla, nenachází u svých dědiců vlastnosti nezbytné k úspěšnému obchodnímu podnikání. Důstojně stárnoucí Hana Bornová a veselá Nedobylova vdova stmelují své rody rozumovými sňatky dětí, přejímajíce přitom bezděky donucovací metody vlastních rodičů, proti nimž kdysi zoufale hájily právo na svobodnou volbu životního partnera.  Čtvrtý díl pentalogie.

Královským vozatajem Vladimír Neff svou pětidílnou románovou epopej o nástupu, rozmachu a úpadku pražské buržoazie uzavírá. Tomuto poslednímu svazku bylo překlenout velký časový oblouk, sahající od prvních dnů naší národní samostatnosti v osmnáctém roce až do květnového povstání roku pětačtyřicátého. Léta, jež v tomto mezidobí uplynula, a pohnuté události, které je naplňovaly, učinily konec někdejšímu vdovskému veselí Marie Nedobylové. Otřásly také její vírou ve správnost otcovy životní filozofie, kterou převzala a se zdarem vštěpovala svým dětem – nyní zestárlým, neúspěšným, zahořklým.Této vrstevnici zlatého věku gründerů, která tak vytrvale odolávala času i ranám osudu, bylo souzeno dočkat se, jak její rodina morálně i finančně chátrá, jak se její svět hroutí a kácí… Zároveň se tu i končí dlouholetý svár mezi Nedobyly a Pecoldy, živený po tři generace, který zatím ztratil osobní rysy a nabyl znaků vysloveně třídních. Střetnutím vnuka Martina Nedobyla se synem Růženy Pecoldové na posledních stránkách knihy tento konflikt symbolicky vrcholí. Pátý díl pentalogie.

Výprodej 2023! Původní cena 109 Kč. Sleva - 37 %.  „Moralisté, a vůbec lidé, holedbající se a pyšnící vědomím, že jsou vzdělanci kulturními, označují jménem krvavý román neb jen zkráceně krvák, krvas, každou knihu s tendencí znemravňující, naplněnou do krajnosti drastickým líčením vražd, zločinů, násilí a dobrodružství, s nejhrubším popisem všech možných lidských vášní a sklonů neřestných; oni vidí v krvavém románu nakupenou všechnu špatnost světa, samé zlo a příklad, jakou kniha býti nemá.“ Josef Váchal předkládá čtenáři v prvé řadě Studii kulturně a literárně historickou, ovšem po svém ji dále rozvíjí. A tak může být jeho dílo vnímáno jako groteskní román, parodie či pocta žánru (krvavý román byl literární žánr brakové literatury, oblíbený zejména ve 2. polovině 19. století, pro který byl typický jednoduchý senzační děj plný zvratů), nebo výsměch době i autentický povzdych autorův. Předkládáme jej tak, jak ho Josef Váchal vyryl, vytiskl a dřevoryty opatřil v roce 1924. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Josef Váchal (1884 –1969) byl český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář a také spisovatel a básník. Narodil se jako nemanželské dítě, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše, a matkou Anna Váchalová. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření. Hlavní část jeho díla spadá do období první republiky. Mezi nejznámější díla patří kniha Krvavý román nebo ilustrace k Demlovu Hradu smrti. Během svého života nebyl doceněn, jistého uznání se mu dostalo až titulem zasloužilý umělec v roce 1969. V roce 1898 se Váchal odstěhoval do Prahy, kde ho otec dal do čtyřletého učení k renomovanému knihaři Jindřichu Waitzmannovi (jeho manželka pocházela z Mirotic, odkud pocházel i rod Alšů). Zároveň s tím navštěvoval Josef Váchal ještě "průmyslovou školu pokračovací". Vykonával řadu pomocných prací pro přivýdělek. V roce 1902 se vyučil knihvazačem. Po roce 1926 si do olova vyryl devět abeced gotizujícího písma, kterými tiskl své biblio­filie. Pro výjimečnost a exkluzivitu těchto písem zůstávají Váchalovy návrhy spíše fascinujícím dokumentem doby a tvůrce. Pro Váchalovo dílo je typické, že jeho knihy jsou autorské (je autorem textu, ilustrací, sám je tiskl a vázal). Tištěny jsou v malých nákladech (1-50 exemplářů). Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století. Rozsah a význam jeho díla mohl být pro veřejnost znovuobjeven a doceněn až po roce 1989. Roku 1993 nakladatelství Paseka, kterému dal jméno, otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum, umístěné v domku Váchalova přítele Josefa Portmana. Interiér domku si nechal Portman ve 20. letech vyzdobit právě od něj.

Protiválečné divadelní drama napsané v předvečer druhé světové války. Čapkovo naléhavé varování před nebezpečím nastupujícího nacismu, které se stalo záminkou k jeho plánované perzekuci hitlerovským režimem. Děj se odehrává v blíže neurčené zemi, kde se diktátor Maršál připravuje na zahájení války. V téže době se objevuje neznámá smrtelná nemoc, která se přenáší dotykem a nedá se léčit. Chudinský lékař, pacifista dr. Galén nachází na nemoc lék. Bohaté lidi však odmítá léčit, pokud nejsou ochotni postavit se proti válce. Maršálův přítel, majitel zbrojovky baron Krüg, bílou nemocí také onemocní, avšak Dr. Galén jej odmítne léčit, dokud nepřestane vyrábět zbraně. Galén je předvolán Maršálem, přesto znovu odmítá Krüga léčit, pokud bude maršál pokračovat ve zbrojení. Baron Krüg se následně zastřelí. Poté, co si Maršál sám na prsou najde bílou skvrnu, dostane od Galéna stejné ultimátum jako baron. Nakonec je ale ochoten vzdát se plánů na válku a ovládnutí světa, pokud jej dr. Galén vyléčí. Galén jde tedy pro léky, ale cestou zpět prochází skrz válkou zfanatizovaný dav, kterým je ušlapán…Stejně jako ostatní romány a hry Karla Čapka je Bílá nemoc dílem neskutečně současným a alarmujícím. Vizionářsky varuje před hrozbou konfliktu demokracie se zájmy všehoschopných a mocichtivých tyranů. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Čapek (1890-1938) – český novinář, spisovatel a dramatik. Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: v Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Knihy Karla Čapka byly přeloženy do více než 50 světových jazyků - od angličtiny, němčiny, francouzštiny, přes ruštinu, perštinu, čínštinu až po esperanto, lužickosrbštinu, katalánštinu atd. Dílo Karla Čapka:Próza: Zářivé hlubiny (1916), Boží muka (1917), Krakonošova zahrada (1918), Kritika slov (1920), Trapné povídky (1921), Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1922), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Marsyas čili na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Hordubal (1933), Válka s Mloky (1936), První parta (1937), Jak se co dělá, Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně).Dramata: Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), Loupežník (1920), R. U. R. (1920), Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Adam stvořitel (1927), Bílá nemoc (1937), Matka (1938).Politická díla: Hovory s T. G. Masarykem (1928 - 1935, 3 svazky), Mlčení s T. G. Masarykem (doplnění hovorů, esej z roku 1935).Cestopisy: Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936).Knihy pro děti: Devatero pohádek a ještě jedna pohádka od Josefa Čapka jako přívažek (1932), Dášenka čili život štěněte (1933), Měl jsem psa a kočku (1939), Pudlenka (vydáno posmrtně).

"Zde jest tedy onen macbethovský příběh o nezranitelném Šuhajovi, o loupežníku Nikolovi Šuhajovi, který bohatým bral a chudým dával a nikdy nikoho nezabil, leč v sebeobraně nebo ze spravedlivé msty. Neboť to jsou ctnosti všechn zbojníků celého světa v zemích, které ještě dovedou milovati loupežníky..."

Kdybych štětcem mistrně vládnout znala, oslavila bych tě, milá babičko, jinak; ale nástin tento, perem kreslený - nevím, nevím, jak se komu zalíbí! Ty jsi ale vždy říkala: "Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem." Dost na tom, když se najde jen několik čtenářů, kteří o tobě s takovou oblibou čísti budou, s jakou já o tobě píšu. Zásadní dílo české literatury s ilustracemi Adolfa Kašpara.

Světově proslulý vědeckofantastický satirický román zrcadlící autorovu obavu z nové světové války a negativních tendencí novodobé civilizace. Kapitán Van Toch (který je českého původu) objeví na ostrově Tana Masa v Tichém oceánu podivné, inteligentní, v moři žijící tvory, podobné mlokům. Zahájí s nimi výměnný obchod: kapitán Van Toch dodá mlokům nože na obranu proti žralokům a mloci na oplátku budou nosit kapitánu Van Tochovi perly. Mloci se ale postupně vyvinou v ještě inteligentnější tvory, značně se přemnoží, vzbouří, začnou vyhrožovat lidem válkou...Válku s mloky napsal Karel Čapek v roce 1935. V letech 1935-1936 vycházela na pokračování v Lidových novinách.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Čapek (1890-1938) – český novinář, spisovatel a dramatik. Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: v Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Knihy Karla Čapka byly přeloženy do více než 50 světových jazyků - od angličtiny, němčiny, francouzštiny, přes ruštinu, perštinu, čínštinu až po esperanto, lužickosrbštinu, katalánštinu atd. Dílo Karla Čapka:Próza: Zářivé hlubiny (1916), Boží muka (1917), Krakonošova zahrada (1918), Kritika slov (1920), Trapné povídky (1921), Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1922), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Marsyas čili na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Hordubal (1933), Válka s Mloky (1936), První parta (1937), Jak se co dělá, Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně).Dramata: Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), Loupežník (1920), R. U. R. (1920), Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Adam stvořitel (1927), Bílá nemoc (1937), Matka (1938).Politická díla: Hovory s T. G. Masarykem (1928 - 1935, 3 svazky), Mlčení s T. G. Masarykem (doplnění hovorů, esej z roku 1935).Cestopisy: Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936).Knihy pro děti: Devatero pohádek a ještě jedna pohádka od Josefa Čapka jako přívažek (1932), Dášenka čili život štěněte (1933), Měl jsem psa a kočku (1939), Pudlenka (vydáno posmrtně).

Silný příběh mladé ženy, která se kvůli majetku musela provdat za staršího bohatého vdovce a opustit svou velkou lásku. Maryša je jedním z klenotů české divadelní tvorby. Česká divadla ji uvádějí pravidelně. Patří také mezi nejpřekládanější česká dramata a nezřídka se objevuje na zahraničních scénách.Příběh vychází z životních osudů Marie Horákové z Těšan, která jako dvacetiletá byla donucena provdat se za Felixe Turka, o patnáct let staršího vdovce se třemi dětmi. Ve skutečnosti ho však neotrávila, ale naopak s ním prožila 39 let společného živta a vychovali tři další děti. Je pohřbena v Těšanech se svým manželem ve společném hrobě, na kterém je nápis: "Napsáno drama, prožito větší".

Dnes už klasická povídka Eduarda Basse z roku 1922 vypráví příběh, který s laskavým humorem líčí příhody otce Klapzuby, který ze svých jedenácti synů vychová fenomenální fotbalový tým. Základní dílo české humoristické prózy můžeme číst jako oslavu ducha fair play, houževnatosti a sportovního nadšení i jako dobově aktuální hříčku, lehce ironizující opojení českou kopanou a narážející na události v poválečné společnosti. Ilustroval Josef Čapek.

První knižní dílo Zdeňka Šmída vyšlo poprvé v roce 1977, jeho děj je zasazen do prostředí krušnohorské vesnice. Hrdina románu, věčný romantik a snílek Ludvík, touží ze všeho nejvíc vyrovnat se Dickovi z londonovského Západu. Touha po dobrodružství jej žene do světa, z něhož se však vrací značně rozčarován. Nezbude mu než hledat své místo v životě mezi lesními dělníky v krušnohorském pohraničí. Začátky nejsou lehké, nakonec se mu ale podaří vyrovnat se se všemi nástrahami a problémy, které reálný život přináší.

Humoristický román Karla Poláčka patří k těm nejzábavnějším a zároveň nejpřívětivějším dílům české literatury. Autor se v něm laskavým a zároveň humorným způsobem vypisuje z nesmrtelné lásky k fotbalovým klubům a fotbalu samotnému. Potěchu v něm naleznou všichni, nejen příznivci fotbalu, protože v centru dění je úsměvný milostný příběh hlavního hrdiny Emana Habáska a také osudy jeho šéfa pana Načeradce, nadaného rozvětveným příbuzenstvem. Poláčkovo nestárnoucí vyprávění o svérázných fotbalových nadšencích vyniká originálním bohatým jazykem a lehkým humorem. V této knize dokázal zachytit živý hovorový jazyk postav tak, jako bychom byli přímými svědky rozhovorů, půtek a hašteření mezi manžely, rodiči, příbuznými ale i fanoušky a návštěvníky fotbalových utkání. Vlídná ironie autorova svědčí o jeho zálibě v židovských anekdotách, v nichž prý byl nepřekonatelným vypravěčem. Muži v ofsajdu se vedle Bylo nás pět nebo Hostince u kamenného stolu řadí k nejlepším knihám Karla Poláčka. Román se stal předlohou k neméně úspěšnému filmu z roku 1931 a několika divadelním představením.  ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Poláček (1892-1945), prozaik, humorista a novinář židovského původu. Ve svých románech realisticky vystihnul směšné i zrůdné abnormality lidských charakterů, dovedl neobyčejně věrně zachytit individuální detail a zároveň typizovat povahu skupiny, neváhal zobrazovat ani dobová tabu prvorepublikového maloměsta. Jeho studium práv na Karlově univerzitě přerušila světová válka a nástup na haličskou frontu, později přešel do srbského zajetí. Po válce vystoupil z židovské obce a začal publikovat první povídky. Pro kritiku byrokracie přišel o zaměstnání na postu úředníka vývozní a dovozní komise. Díky přátelství s bratry Čapkovými se stal fejetonistou, zpravodajem a soudničkářem Lidových novin, kde pracoval až do německé okupace, a členem kruhu pátečníků. Své sloupky tiskl nejprve v Tribuně, později v deníku České slovo, redigoval i vlastní satirický časopis Dobrý den. Po vynuceném odchodu z Lidových novin se živil jako bibliograf židovských náboženských obcí. V roce 1943 byl společně se svou přítelkyní deportován do terezínského ghetta, kde se dobrovolně přihlásil do osvětimského transportu, dle posledních svědectví zemřel při pochodu smrti nebo při selekci v lednu 1945. Námětem Poláčkových próz je lidská malost, viděná humorně i tragicky. Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášenlivého majitele nadstrážníka Faktora. Naopak komický ráz má román Muži v offsidu , o otci a synovi-fotbalových fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i hrdina románu Micholup a motocykl , svými "výhodnými" nákupy (například motocyklu, i když neumí řídit). Do svého rodiště umístil Poláček děj románové tetralogie (pátý díl nedokončen): Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To vše v dusné atmosféře před 1. světovou válkou a během ní. Ani za války se však nedovedou zbavit svých malicherných slabostí. Za okupace vydal Poláček pod jménem Vlastimil Rada román opět z maloměstského prostředí Hostinec u Kamenného stolu. Posmrtně pak byla vydána Poláčkova humorně laděná kniha Bylo nás pět. Pro děti je také určena pohádka Edudant a Francimor. 

Kniha plná trefných postřehů a typicky čapkovského humoru. Čapkův osobitý a hravý cestopis vznikl na základě dvouměsíčního pobytu v Anglii ve dacátých letech 20. století. Čapek v něm s lehkostí, která nám je dobře známá z jeho jiných děl, popisuje okamžité dojmy, ale i obecně platné tendence naší společnosti. Nechybějí popisy anglické povahy, památek a monumentů, přírody a především lidí.

Do staletého právního sporu o milionový majetek zasáhne zčistajasna a zdánlivě bezdůvodně operní diva Emilia Marty. Zná překvapivé podrobnosti případu, díky ní jsou objeveny zásadní důkazy a zdá se, že spor bude rozhodnut. Jenže Emilia Marty ví příliš mnoho a hraje svoji hru...

"Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným..."V poněkud zpustlých říčních lázních na břehu řeky Orše se denně setkávají tři postarší pánové: majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Počasí je nestálé, většinou poprchává a tak má pan Důra nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná hádka ovšem není tak vážná, aby ji nespravila sklenice vína a pár utopenců s cibulí. Rozruch do jejich života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna. Ta totiž hned při prvním večerním vystoupení okouzlí každého ze tří svérázných filosofů. A ti se o ni začnou každý po svém ucházet...Vladislav Vančura za své nejlepší dílo považoval právě útlou knížku rozprav tří přátel, v nichž se zabývali smyslem existence, krásou a věrností žen a nepostižitelností rozmarů letního počasí.

Jan Neruda (1834-1891), básník, prozaik, novinář a literární kritik, jedna z největších osobností české literatury 19. století. Soubor těchto tří básnických sbírek asi nejlépe charakterizuje Nerudovo básnické dílo. V první sbírce Hřbitovní kvítí (1858) zaznívají pocity osamocení a ztráty víry ve svět, autor se v ní opakovaně vrací k tématům smrti a sociální nespravedlnosti. Naopak pozdější Písně kosmické (1878) jsou výrazně optimističtější a reagují na vědecké objevy a pokrok své doby. Ukazuje se zde Nerudova fascinace bezbřehostí vesmíru v porovnání s pomíjivostí pozemské existence. Jeho předposlední sbírka Prosté motivy (1883) vytváří paralelu mezi lidským životem a přírodním cyklem ročních období.

Petrolejové lampy vyšly poprvé roku 1935 pod názvem Vyprahlé touhy. Havlíček je přepracoval a poprvé pak vycházejí až v roce 1944. Hlavní postava Štěpka Kiliánová je hodná, obětavá, pracovitá a trochu svérázná mladá žena. Žije na maloměstě na přelomu 19. a 20. století. Je jí třicet a touží po rodině. Kývne na sňatek se svým bratrancem, vysloužilým důstojníkem, který ji chce jen pro peníze. Po sňatku Štěpka zjistí, že krasavec, kterého jí vybrali, nejenže je lenoch, ale pije a má syfilis. Začíná drama. Ve slavném filmu Juraje Herze hrála Štěpku Iva Janžurová a skvěle jí sekundoval magický Petr Čepek v roli prostopášného důstojníka. Přečtěte si článek na našem blogu! ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jaroslav Havlíček (1896-1943) se řadí mezi nejvýznamnější představitele domácí psychologické prózy. Vystudoval reálku v Jičíně (maturoval 1913), poté (1914) absolvoval abiturientský kurs obchodní akademie v Chrudimi a začal studovat ČVUT v Praze. Roku 1915 byl jako jednoroční dobrovolník odveden do první světové války, zúčastnil se bojů v Rusku, v Itálii a na Slovensku. V roce 1919 obnovil vysokoškolská studia a začal v rámci praxe pracovat jako úředník v Živnostenské bance v Praze. Zemřel z fyzického vyčerpání v důsledku zánětu mozkových blan. Jeho psaní ovlivnili písmáci a spiritisté. Byl skvělý vypravěč. Hrdinové jeho románů jsou většinou tragické postavy, často psychicky narušené, jejichž degeneraci Havlíček popisuje téměř naturalisticky až chladnokrevně.

Baladický příběh velkého milostného citu, zasazený do dávné minulosti středověkých výprav loupeživých rytířů, kdy láska, krutost i nenávist, vášně i vznešené ideály, mužná rozhodnost a odhodlanost byly na prvním místě. Mnozí kritici vytýkali Vančurovi, že dílo postrádá jakoukoli ideologii, nic neřeší, neopírá se o dějinné události a neoslavuje českou historii. Možná proto je ale nadčasové. Kouzlo tohoto svérázného díla, je především ve Vančurově úchvatném básnickém stylu a kultivovaném jazyce.

Romantický příběh nenaplněné lásky městského chlapce, jedináčka z dobře situované rodiny, Emila k Doře, jedné z dcer doktora Hanzelína, venkovského lékaře, vdovce. Doktor Hanzelín má pět dcer Helenu, Lidmilu, Marii, Doru a Emu (HE-LI-MA-DO-E). Ty starší musí otci pomáhat v ordinaci, v domácnosti i na poli podle určitého rotujícího systému, který praktický lékař vymyslel a je postaven právě na zkratkách dceřiných jmen. HELIMADOE se vžilo natolik, že dívkám v městečku nikdo neřekne jinak než Helimadony. Do poklidu městečka i harmonie doktorova systému však zasáhne dramatický osud. Přijíždí kouzelník… -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jaroslav Havlíček (1896-1943) se řadí mezi nejvýznamnější představitele domácí psychologické prózy. Vystudoval reálku v Jičíně (maturoval 1913), poté (1914) absolvoval abiturientský kurs obchodní akademie v Chrudimi a začal studovat ČVUT v Praze. Roku 1915 byl jako jednoroční dobrovolník odveden do první světové války, zúčastnil se bojů v Rusku, v Itálii a na Slovensku. V roce 1919 obnovil vysokoškolská studia a začal v rámci praxe pracovat jako úředník v Živnostenské bance v Praze. Zemřel z fyzického vyčerpání v důsledku zánětu mozkových blan. Jeho psaní ovlivnili písmáci a spiritisté. Byl skvělý vypravěč. Hrdinové jeho románů jsou většinou tragické postavy, často psychicky narušené, jejichž degeneraci Havlíček popisuje téměř naturalisticky až chladnokrevně.  

Povídka z venkovského prostředí, která právem patří do zlatého fondu české literatury. Božena Němcová v titulní postavě přináší do literatury nový typ hrdinky – samostatnou, nepoddajnou ženu, nezávislou na muži. Její Bára je temperamentní dívka, zdánlivě drsná ale zároveň velmi statečná a v jádru velice ušlechtilá, empatická a lidská. V zájmu přítelkyně Elšky z fary se postaví proti celé obci a riskuje tak vyvržení z vesnického společenství, aby pomohla své kamarádce z těžké životní situace. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Božena Němcová (1820–1862) česká spisovatelka, prozaička, novinářka a sběratelka pohádek. Mládí prožila v Ratibořicích, kde na její pozdější vypravěčské umění měla vliv babička. Pro vlastenecké smýšlení manžela Josefa Němce rodina často měnila místo pobytu. Němcová tak mohla poznat různá prostředí a typy lidí. Byla citlivá k sociálním otázkám a usilovala o spravedlivou společnost. Do literatury vstoupila s vlasteneckými verši. Její dílo je různorodé. Pohádky: Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti. Národopisné studie: Obrazy z okolí Domažlického. Povídky: Divá Bára, Chudí lidé, Pan učitel, Chyže pod horami. Obrazy z venkovského života: Babička, V zámku a podzámčí, Pohorská vesnice

Knižní vydání druhého protiválečného dramatu a zároveň poslední divadelní hry Karla Čapka. Drama s naléhavým protiválečným poselstvím má typickou strukturu tragédie. Hlavní postava, matka Dolores, přijde ve válce o svého manžela. Postupně posílá do války i všechny své syny a jednoho po druhém je ztrácí. S mrtvými blízkými rozmlouvá a vede s nimi názorové polemiky. Poslednímu žijícímu synovi Tonymu proto zakazuje narukovat, aby neztratila i jeho. Svůj názor změní, až když v rádiu zaslechne, že se nepřítel nerozpakuje vraždit malé děti. Tehdy sama vloží synovi zbraň do ruky a vyšle ho, aby s nepřítelem bojoval a bránil vlast. Bezprostřední inspirací pro napsání hry (1938) byla Čapkovi právě probíhající občanská válka ve Španělsku a hrozba nastupujícího fašismu v Evropě. Myšlenku k napsání dramatu vnukla autorovi jeho manželka herečka Olga Scheinpflugová, která roli Matky, v šedesátých letec minulého stolení, strhujícím způsobem ztvárnila v inscenaci Divadla na Vinohradech.  -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Čapek (1890-1938) – český novinář, spisovatel a dramatik. Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: v Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Knihy Karla Čapka byly přeloženy do více než 50 světových jazyků - od angličtiny, němčiny, francouzštiny, přes ruštinu, perštinu, čínštinu až po esperanto, lužickosrbštinu, katalánštinu atd. Dílo Karla Čapka:Próza: Zářivé hlubiny (1916), Boží muka (1917), Krakonošova zahrada (1918), Kritika slov (1920), Trapné povídky (1921), Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1922), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Marsyas čili na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Hordubal (1933), Válka s Mloky (1936), První parta (1937), Jak se co dělá, Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně).Dramata: Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), Loupežník (1920), R. U. R. (1920), Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Adam stvořitel (1927), Bílá nemoc (1937), Matka (1938).Politická díla: Hovory s T. G. Masarykem (1928 - 1935, 3 svazky), Mlčení s T. G. Masarykem (doplnění hovorů, esej z roku 1935).Cestopisy: Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936).Knihy pro děti: Devatero pohádek a ještě jedna pohádka od Josefa Čapka jako přívažek (1932), Dášenka čili život štěněte (1933), Měl jsem psa a kočku (1939), Pudlenka (vydáno posmrtně).

Scifi drama, v němž se světu poprvé představilo slovo robot. vypráví o továrně, v níž vznikají roboti, kteří pracují za lidi a umožňují tak vzniku jakéhosi "ráje". Jenomže nic netrvá věčně a i roboti mohou začít myslet na sebe...

Baladická novela Údolí včel se odehrává ve druhé polovině 13 století. Knížka přímo dýchá syrovou atmosférou středověkých míst a časů, v nichž se odehrává věčně lidský příběh lásky a nenávisti. Nejen mladý český šlechtic Ondřej z Vlkova, ale ani jeho přítel z křižáckého řádu Armin neunese úděl odříkání a pokory, dilema volby mezi řádovou řeholí a fanatismem a svobodou a krásami obyčejného života  – oba propadnou lásce. Novela  scénáristy a prozaika Vladimíra Körnera měla nejprve podobu filmového scénáře, podle nějž natočil František Vláčil stejnojmenný film premiérovaný v r. 1968. Ve Vláčilové filmu hlavní postavy ztvárnili Petr Čepek a Jan Kačer.

V knize najdete čtyři básně - Křest svatého Vladimíra (Car chce po bohu Perunovi, aby mu na jeho svátek zahřměl na oslavu, což Perun odmítá), Král Lávra (satirická báseň, jejímž námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, ale přizpůsobená českému prostředí), Tyrolské elegie (humorný a satirický popis zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku) a Epigramy (podle definice Havlíčka jsou epigramy malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévá, aby mu srdce nežral). Ilustrace Josef Lada.

Vizionářský utopický román Karla Čapka na téma rizika zneužití vědy silami prahnoucími po ovládnutí lidstva. Inženýr Prokop objeví látku, která za minimálních nákladů svítí a hřeje. Ve své naivitě si neuvědomí, že vynalezl také mimořádně ničivou třaskavinu, jež v rukou lidí, které zajímá jen moc a zisk, může lidstvo naopak snadno ohrozit a že cesta do pekla bývá často dlážděna dobrými úmysly. Kniha patří k vrcholným vědecko-fantastickým dílům Karla Čapka. Ačkoliv ji napsal na počátku dvacátých let minulého století, je i pro dnešního čtenáře jeho odkaz a jazyk dokonale srozumitelný. V románu se autor, mnoho let před vynálezem a vyzkoušením atomové bomby, zamýšlí nad odpovědností vědce za objev schopný zničit svět. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Čapek (1890-1938) – český novinář, spisovatel a dramatik. Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: v Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Knihy Karla Čapka byly přeloženy do více než 50 světových jazyků - od angličtiny, němčiny, francouzštiny, přes ruštinu, perštinu, čínštinu až po esperanto, lužickosrbštinu, katalánštinu atd. Dílo Karla Čapka:Próza: Zářivé hlubiny (1916), Boží muka (1917), Krakonošova zahrada (1918), Kritika slov (1920), Trapné povídky (1921), Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1922), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Marsyas čili na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Hordubal (1933), Válka s Mloky (1936), První parta (1937), Jak se co dělá, Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně).Dramata: Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), Loupežník (1920), R. U. R. (1920), Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Adam stvořitel (1927), Bílá nemoc (1937), Matka (1938).Politická díla: Hovory s T. G. Masarykem (1928 - 1935, 3 svazky), Mlčení s T. G. Masarykem (doplnění hovorů, esej z roku 1935).Cestopisy: Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936).Knihy pro děti: Devatero pohádek a ještě jedna pohádka od Josefa Čapka jako přívažek (1932), Dášenka čili život štěněte (1933), Měl jsem psa a kočku (1939), Pudlenka (vydáno posmrtně).

Fejetony vášnivého zahrádkáře Karla Čapka o strastech a slastech zahradničení. Knihu Karla Čapka, s originálními ilustracemi jeho bratra Josefa, „pro poučení všem zahrádkářům“ jistě není třeba dlouze představovat. Úsměvně milé vyprávění autora coby zkušeného zahrádkáře, nabízí čtenářům kromě radosti a pobavení i množství zahradnických rad a návodů. Z vlastní zkušenosti nás autor varuje před úskalími, která zahradnické práce po celý rok přinášejí. Kniha Zahradníkův rok nás učí i pokoře k přírodě a zahradničení obzvlášť. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Čapek (1890-1938) – český novinář, spisovatel a dramatik. Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: v Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Knihy Karla Čapka byly přeloženy do více než 50 světových jazyků - od angličtiny, němčiny, francouzštiny, přes ruštinu, perštinu, čínštinu až po esperanto, lužickosrbštinu, katalánštinu atd. Dílo Karla Čapka:Próza: Zářivé hlubiny (1916), Boží muka (1917), Krakonošova zahrada (1918), Kritika slov (1920), Trapné povídky (1921), Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1922), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Marsyas čili na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Hordubal (1933), Válka s Mloky (1936), První parta (1937), Jak se co dělá, Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně).Dramata: Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), Loupežník (1920), R. U. R. (1920), Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Adam stvořitel (1927), Bílá nemoc (1937), Matka (1938).Politická díla: Hovory s T. G. Masarykem (1928 - 1935, 3 svazky), Mlčení s T. G. Masarykem (doplnění hovorů, esej z roku 1935).Cestopisy: Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936).Knihy pro děti: Devatero pohádek a ještě jedna pohádka od Josefa Čapka jako přívažek (1932), Dášenka čili život štěněte (1933), Měl jsem psa a kočku (1939), Pudlenka (vydáno posmrtně).

Jednotlivé povídky původně vycházely v časopisech Lumír, Květy aj. Jako ucelený soubor byly vydány v roce 1877. Náměty k povídkám Neruda čerpal ze vzpomínek na své dětství a dospívání, kdy žil na Malé Straně v Ostruhové ulici v domě U Dvou Slunců (Nerudova). Povídky jsou napsány realisticky a čtivě i pro dnešního čtenáře. Při jejich čtení má čtenář jedinečnou možnost nahlédnout nejen do života obyvatel města v 19. stol. ale poznat i město samo, projít se malostranskými uličkami a vnímat nezaměnitelnou atmosféru tehdejší Prahy.

Úsměvná divadelní veselohra na historické téma, která se odehrává během jedné noci na hradu Karlštejn, kam císař Karel IV. zakázal přístup ženám. I přes jeho zákaz se náhle na hradě objeví dokonce ženy dvě - nešťastná, zamilovaná a trochu žárlivá císařovna Alžběta, které se stýská po lásce jejího manžela Karla IV. a Alena, jež se vsadila se svým otcem, že stráví jednu noc na hradě… Divadelní hra byla úspěšně zfilmována režisérem Zdeňkem Podskalským. Dodnes patří k doporučené školní četbě. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jaroslav Vrchlický (1853-1912) byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Jeho dílo obsahuje kolem 270 svazků, přes 80 básnických sbírek (Z hlubin, Eklogy a písně, Poutí k Eldorádu, Dojmy a rozmary, Hudba v duši, Okna v bouři, Strom života, Má vlast, Skvrny na slunci) a řadu divadelních her (Česká trilogie, V sudu Diogenově, Soud lásky, Noc na Karlštejně, Smrt Odyssea, Hippodamie, Svatá Ludmila). Jeho básnické sbírky a dramata jsou vrcholnou ukázkou formální dokonalosti a zároveň čtivé, protože se autor snažil dokázat, že čeština je bohatý a plnohodnotný jazyk, který dokáže vyjádřit vše.

Román vypráví o čarodějnických procesech ve Velkých Losinách a v Šumperku v 17. století. Inkvizitor nechává upalovat ženy, u kterých se objeví nějaký náznak čarodějnictví, např. zaříkávání. Oběti postupně vybírá tak, aby zlikvidoval názorové odpůrce a bohaté lidi, jejichž majetek by se pak mohl zkonfiskovat. Přiznání vynucuje mučením. mezi oběti procesů se postupně dostanou i kněz a šlechtic, hájící nespravedlivě odsouzené a ukazující na nelidské metody výslechů. Podle románu natočil Otakar Vávra slavný film. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Václav Kaplický (1895 - 1982) byl český spisovatel a publicista. Narodil se na samotě Červený Dvůr v rodině nájemce statku. Maturoval na táborské reálce. Po studiu pracoval jako dělník na železnici. V roce 1915 byl odveden do války a na haličské frontě se dostal do zajetí. Na Ukrajině v zajateckém táboře v Berdičevu vstoupil do československých legií. V červenci 1917 se účastnil bitvy u Zborova, byl uvězněn u Vladivostoku a domů se vrátil v roce 1919. Začal pracovat v levicovém Svazu československých legionářů, potom na ministerstvu obrany. Od roku 1922 působil Václav Kaplický jako redaktor v nakladatelstvích, z nichž některá i řídil, např. Pokrok, Melantrich, Čin aj. Tehdy se seznámil s řadou spisovatelů, zvlášť blízké přátelství navázal s J. Horou. Na jeho radu se začal pokoušet o nenáročnou beletrii pro lidového čtenáře. Kaplický byl zakládajícím členem Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s novým Ruskem. Na konci 30. let vystupoval energicky proti fašistickým tendencím šířícími se i mezi legionáři. Byl kritickým Masarykovým stoupencem. Po válce se dal Václav Kaplický do studia historické literatury a pramenů. Velkou pozornost věnoval pracím francouzského historika E. Denise o dějinách pobělohorských Čech. Vznikla série románových kronik o selských bouřích a povstáních v 17. - 19. století. Je pohřben mezi významnými českými spisovateli na Vyšehradském Slavíně v Praze.

Lišku Bystroušku, dnes již klasické dílo patřící do zlatého fondu české literatury - vyprávění plné laskavého, těšícího humoru, který na mnoha místech dovede hlasitě rozesmát – napsal Rudolf Těsnohlídek podle ilustrací myslivce a malíře Stanislava Lolka jako novinové pásmo na pokračování. Šťastným úsilím autora ale vznikla svébytná próza napsaná magickým, obrazným jazykem, pro kterou jsou výrazné Lolkovy obrázky nejlepším ilustračním doprovodem. Z Těsnohlídkova láskyplného pásma vyzařuje hluboké vcítění do zvířecích a lidských postav, vnímavé porozumění k životu plynoucímu přes drobné životní nesnáze, přesvědčení o harmonickém vztahu mezi přírodou a člověkem, ale také touha zlomit překážky a vydobýt svobodu, stejně jako pokora před vesmírným plynutím času. Vynikající humoristická novela, jejíž družné postavy se klopýtnutím pozvedají vzhůru, neodolatelně vyvolává úsměvy, radost a životní pohodu. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Rudolf Těsnohlídek (1882—1928) byl básník, dramatik, žurnalista a překladatel, literát tragického osudu. Přestože byl rodákem z Čáslavi a studoval v Hradci Králové a Praze, jeho nejaktivnější životní etapa byla těsně spjata s Moravou, Brnem a zdejšími Lidovými novinami. Za svého života vydal čtrnáct knih poezie a prózy, za román Kolonia Kutejsík získal v roce 1922 Státní cenu. Přesto trpěl tím, že jako autor byl veřejnosti nejznámější coby „pouhý novinář“. Z celého jeho díla je dodnes živá jediná kniha, Liška Bystrouška, která nejprve uhranula čtenáře Lidových novin, kde v roce 1920 vycházela na pokračování s ilustracemi Stanislava Lolka, později se dočkala knižního vydání i operního ztvárnění. Premiéra Příhod lišky Bystroušky Leoše Janáčka proběhla v roce 1924 v brněnském Národním divadle. Přestože úspěch díla přece jen pozvedl autorovo sebevědomí, tíže několika životních zranění vedla k jeho poslední tragické volbě. V lednu 1928 Těsnohlídek v redakci Lidových novin spáchal sebevraždu.