Sto růží v bidetu / Lída Engelová

Průvodce humornými vzpomínkami jedné z prvních českých režisérek po padesáti letech jejího života v divadle, v rozhlase a na divadelních cestách od Londýna po Sankt Petěrburg. 
Kniha vzpomínek výjimečné divadelní režisérky Lídy Engelové je knihou určenou mnoha generacím čtenářů po celé České republice. Starší pamětníci si rádi znovu vybaví události, jež sami rovněž prožili. Mladším „nepamětníkům“ se odkryjí nové netušené souvislosti. Ctitelé divadla si připomenou řadu zajímavostí z historie za poslední půlstoletí. Sami divadelníci ocení postřehy z prostředí jim tak důvěrně známého. Lída Engelová vzpomíná s noblesou, elegancí a vtipem. 
A nejsou to jen vzpomínky „o sobě“, ale hlavně „o době“ tak, jak se podepisovala na autorčiných osudech. V dětství prožila kratičký úsek demokracie, pak poúnorovou totalitu, éru pražského jara 68, tíhu normalizace, sametovou revoluci i rozkolísanost dnešních dnů. Toho všeho byla navíc nejenom svědkem, ale velmi často také přímým aktérem. V Národním divadle zažila herecké a režijní velikány té doby, především svou milovanou profesorku Vlastu Fabianovou, ale také Danu Medřickou, Miroslava Macháčka, Rudolfa Hrušínského a řadu dalších. 
Potom ji potkalo mimořádné štěstí, dlouhodobá stáž v Anglii u slavného režiséra Petera Brooka. Dodnes je Lída Engelová jediným českým divadelníkem, který měl možnost Brooka a metody jeho práce poznat tak zblízka. Po návratu z Anglie nastoupila dráhu profesionální režisérky, nejprve v Divadle J. K. Tyla v Plzni, potom v tehdejším Státním divadle v Ostravě. V Praze, Městských divadlech pražských a zejména ve Viole. Jako režisérka hostovala na řadě mimopražských i zahraničních scén, např. v Rusku a v Anglii.

Více než 100 unikátních divadelních fotografií

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Lída Engelová (*1944, Praha) je česká divadelní a rozhlasová herečka, režisérka, scenáristka. Nejdéle působící žena-režisérka v českém divadelním prostředí.
Absolvovala pražskou DAMU, již během studií spolupracovala s režisérem Janem Grossmannem v Divadle Na Zábradlí. Působila jako asistentka režie v činohře Národního divadla, byla na stáži u režiséra Petera Brooka (Sen noci svatojánské) v Královské shakespearovské společnosti v Londýně a ve Stratfordu (1970). V roce 1973 založila se Zdenkou Kratochvílovou Kapesní divadlo, které uskutečnilo více než 1300 pantomimických představení pro děti (klauni Animuk a Anikrok) a dospělé (Šatna na pláži) v patnácti zemích světa. O Kapesním divadle byl natočen dokumentární film Jak se dělá klaun. Byla režisérkou divadla J. K.Tyla v Plzni (nastudovala zde např. Anouilhovu Médeu, Daňkovu Bitvu na Moravském poli, Kempinského Duet pro jednoho, Enquistovu hru Ze života žížal, Nemožné lidi Yosefa-Bar-Yosefa, Williamsonovo Urvi to!, La Buteho Návraty hříšníka aj. Působila v ostravském Státním divadle (např. Anouilhova Antigona, Albertové příběh Jana Jakubce, Fryova Dáma není k pálení) a v období 1990-93 v Městských divadlech pražských (Ten kdo utře nos Feydeaua, Summit Conference Mc Donalda aj.). Od roku 1994 je ve svobodném povolání.