Dálkový výslech

Václav Havel, Karel Hvížďala

Karel Hvížďala (*1941) v Praze vyrůstal, maturoval a studoval Strojní fakultu na ČVUT (1963). Později studoval politické vědy v Moskvě (1967–1968) a němčinu a německou literaturu v SRN (1978 - 1979). V letech 1966-1970 pracoval jako redaktor v časopisu Mladý svět, v období po normalizaci 1971-1974 byl redaktorem v nakladatelství Albatros, kde založil a řídil edici Objektiv.
V letech 1978–1990 byl v exilu v SRN, kde žil v Bonnu, pracoval v nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a spolupracoval jako žurnalista s rozhlasovými stanicemi RFE (Radio Svobodná Evropa), Deutschlandfunk, Deutsche Welle, BBC, psal rozhlasové hry a přispíval do exilových časopisů.
Od roku 1990 šéfreportérem (do 1992) Mladé fronty / MF Dnes a předsedou představenstva společnosti MAFRA, v roce 1993 šéfredaktorem Mladého světa, v letech 1994 až 1999 šéfredaktor a spoluvydavatel zpravodajského týdeníku Týden, který spoluzaložil.
Od roku 1999 je svobodným žurnalistou a spisovatelem. Spolupracuje mj. s deníky MF Dnes a Lidové noviny, s časopisem Xantypa, s týdeníky Respekt, Reflex, Euro a dalšími periodiky. V České televizi moderoval týdenní rozhovory v pořadech Press a Přesčas, pravidelně komentuje domácí a zahraniční politické dění a také dění na mediální scéně v Českém rozhlase 6.
V 60. letech psal básně. Je autorem dvou až tří desítek knih rozhovorů (spolu s dalšími), románů, novel (Raroh, Nevěry, Výpověď), knížek pro děti (Fialoví ježci) a více než dvou desítek rozhlasových her (m.j. Rekonstrukce začínajícího básníka, Vzkaz, Veverky na tři řádky, Tři výpovědi).
Za rozhlasové hry obdržel dvě ceny v Rakousku, za Dálkový výslech Václava Havla řadu cen v zahraničí a jednu doma, za povídku Eule beim Augenarzt cenu Goethe Institutu a naposled za Rozhovory na přelomu tisíciletí (2002), obdržel Cenu Egona Erwina Kische. Za rok 2007 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Napsal také novelu Vzkaz, která patří do žánru sci-fi.


Václav Havel (* 5. října 1936 Praha, Československo - † 18. prosince 2011 Praha, ČR ) byl dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a politik. Během tzv. Pražského jara 1968 se účastnil politické diskuse, prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po okupaci naší země vojsky Varšavské smlouvy se stal disidentem, byl jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv s názvem Charta 77. Byl devátým a zároveň i posledním prezidentem Československa (1989 - 1992), po rozpadu společného státu Čechů a Slováků se stal prvním prezidentem České republiky (1993 - 2003). 

V šedesátých letech 20. století se Václav Havel proslavil absurdními dramaty Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965), ve kterých se zaměřil na problematiku moci a byrokracie, ale i možnosti jazyka. Havel je také autorem experimentální poezie (sb. Antikódy). Soubor esejů Moc bezmocných pak pochází z roku 1978. V esejích i dopisech z vězení se Havel věnoval filozofickým otázkám svobody a morálky.