Alias Emma: Nejdelší noc v životě jedné špionky

Nic z toho, co o Emě Makepeacové víme, není skutečné, dokonce ani její jméno...

Emma Makepeacová, nováček v britské tajné službě, dostala svůj první velký úkol a rozhodně to nebude noční směna u počítače. Má za úkol dostat svědka na druhý konec Londýna dřív, než ho dopadnou ruští agenti. Jenže je tu problém: městské kamery jsou pod kontrolou nepřítele, a každý krok může být ten poslední. Michael Primalov se navíc vůbec zachránit nechce.

S napětím tikajícím jako časová bomba a uličkami Londýna plnými neviditelných hrozeb se rozjíždí zběsilý závod s časem. Alias Emma je špionážní thriller s dechberoucím tempem, který vás vtáhne hnad po první stránce.

Přečtěte si krátkou ukázku:

Michael a Emma se slepě řítili jednou boční ulicí, pak hned další. Když Emma zahlédla klidnou ulici s domy představěnými z bývalých stájí, rovnou k ní zamířila. 

"Tudy," křikla na Michaela, pak spolu zaběhli do uličky.

V úkrytu temnoty se Emma předklonila a zkoušela popadnout dech. Plíce ji po dlouhém běhu pálily. Nohy ochabovaly. Slepá ulice byla úhledná a kraťoučká, neměřila víc než padesát metrů, po obou stranách ji lemovaly domky vybudované z bývalých přístřešků pro kočáry, před každým rostly důmyslné zastřižené keře a parkovaly drahé automobily. Emma napočítala dvě lamborghini a kanárkově žluté bugatti, nikde neviděla kamery. Přesto tam mohly být decentně ukryté minikamery, takže Michaela zatáhla do přítmí u vjezdu do uličky, kde se opřely o studenou zeď. Oba byli vyčerpaní. Několik hodin nepili. Emmu začaly brát křeče v lýtkách. Bylo jí jasné, že takové tempo neudrží. Pokud mají vyváznout živí, budou potřebovat pomoc.

Michael si rukávem otřel zpocený obličej a s lehce zamračeným čelem sledoval Emmu, jak vytáhla z kapsy mobil a začala vyťukávat číslo.

Telefon v agentuře zazvonil šestkrát, než ho někdo zvedl.

"Veronův institut." Hlas byl ženský, neznámý, chladný. Emma ho nepoznávala, což ovšem nebylo nic překvapivého. Když měli v Agentuře moc napilno, hovory se někdy přesměrovaly k M15.

"Tady Makepeaceová 1075," říkala Emma potichu, ale důrazně. "Potřebuju hodit záchranné lano." 

V následném tichu slyšela tu ženu něco ťukat na klávesnici. Když promluvila, Emma v jejím hlase zachytila nepatrnou změnu tónu - za chladnou věcností se skrýval náznak obezřetnosti.

"Jaká je vaše aktuální poloha?"

"Queen Anne Street."

"Nemůžeme vás vyzvednout," informovala ji žena na telefonu. Ale zrovna tohle říkat neměla.

Alias Emma