Polský jezdec / Antoio Muňez Molina

Polský jezdec, částečně autobiografické vypravěčovo rozpomínání, které zahrnuje i paměť jeho předků a mnoha blízkých lidí i sousedů, sleduje tragické, komické i absurdní zvraty v osudech Španělů, neúprosně diktované mocenskými zápasy od zavraždění premiéra Juana Prima roku 1870 až do devadesátých let 20. století. První část románu tvoří pestrá mozaika osobních osudů zachycující životní přeměny v imaginárním severoandaluském městečku Mágině během oné doby. Následujícím dvěma částem dominuje intenzivní milostný příběh, který se odehrává na pozadí vzrušujících společenských událostí. Kniha je výpovědí o dospívání, o stopách minulosti přecházejících do současnosti, o objevování ztraceného času, o moci probuzené paměti a znovuobjevených vzpomínek, mnohdy nespolehlivých a falešných. Může být naše prožívání úplné, když máme jen částečné vědomí minulosti? Jak jsme se změnili, když nám byly odebrány vzpomínky? Poskytne nám pátrání v minulosti natolik pevnou oporu, abychom se dobrali podstaty přítomnosti i nás samotných? Dlouhé věty zahalené oparem stesku a chladných máginských nocí čtenáře pohltí a vtáhnou do silného příběhu, v němž se může dozvědět mnoho nejen o Španělsku, ale i sám o sobě. Polský jezdec patří k nejúspěšnějším románům napsaným ve Španělsku po obnovení demokracie a je řazen mezi sto nejlepších španělských románů 20. století.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Antonio Muñoz Molina se narodil 10. ledna 1956 v andaluské Úbedě, která se pak pod názvem Mágina stala dějištěm jeho knih. Vychodil v Úbedě salesiánskou školu a místní gymnázium, potom vystudoval dějiny umění na univerzitě v Granadě a žurnalistiku v Madridu. V 80. letech se usadil v Granadě, kde působil jako úředník a zároveň sloupkař v deníku Ideal. Smyšlené město Mágina se objevilo už v Molinově prvním románu Beatus Ille (1986), rok nato získal autor Cenu kritiky a Národní cenu za literaturu za čtenářsky velmi oblíbené dílo Zima v Lisabonu (El invierno en Lisboa, 1987). Za silně autobiograficky laděný román Království hlasů (El jinete polaco, 1991) obdržel Muñoz Molina prestižní nakladatelskou cenu Planeta a opět Národní cenu za literaturu. K jeho nejvýznamnějším knihám dále patří detektivní příběh zasazený do doby poznamenané baskickým terorismem Za úplňku (Plenilunio, 1997; česky 2008), zfilmovaný román Beltenebros (1989) nebo monumentální tisícistránkové dílo Noc časů (La noche de los tiempos, 2009), jež se odehrává v době pádu druhé španělské republiky a začátku občanské války. V románu Jako stín, který pomíjí (Como la sombra que se va, 2014) paralelně líčí útěk a zatčení Jamese Earla Raye, vraha M. L. Kinga, a vlastní život v době, kdy psal Zimu v Lisabonu. Od roku 1992 je členem Španělské královské akademie, v roce 2013 obdržel prestižní literární cenu Premio Príncipe de Asturias. Jeho knihy byly přeloženy do 20 jazyků.