Utečenci / Petr Feldstein

Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců. Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.

Paměti muže, do jehož života tragicky zasáhla okupace. „Už je to dávno a všechno se to zdá být strašně daleko. Stojím mlčky, nořím se do myšlenek před náhrobním kamenem se jménem Inge Bader a snažím se vzpomenout, jak všechno začalo.“ Paměti Hanuše Badera, Přežil jsem to, autenticky popisují životní příběh jednoho z mála pacovských přeživších holokaustu. Mapují nejen jeho nepříliš radostné dětství, dospívání a první lásku poznamenanou nacistickou okupací, ale i postupnou proměnu situace židovských obyvatel. Hanuš Bader byl na podzim roku 1942 ve věku 28 let transportován z Pacova do Terezína a následně do Osvětimi. Tam jeho cesta ale nekončila. Později byl převezen na nucené práce do Schwarzheide. Na konci války byl deportován do Bergen-Belsenu, kde byl na pokraji smrti osvobozen britskou armádou. Nakonec se po letech beznaděje a utrpení setkal s milovanou Inge ve švédském městě Malmö.

Jak prožívali svoji moc, ale i odpovědnost vůči občanům českoslovenští a čeští prezidenti? V čele naší republiky stálo za dobu její poměrně krátké existence jedenáct mužů, jejichž různorodé charaktery i schopnosti reflektují dějinné zvraty, kterým byl stát během své bouřlivé – nyní již staleté – historie vystaven. Prezidentský úřad byl vždy spojován s jistým majestátem, snad i proto, že ho zastávali přední politici, hrající – tu více, tu méně – úlohu arbitra i nejvýše postaveného reprezentanta naší republiky. Jací to byli lidé? Tato kniha však není souhrnem biografií, autor se zabývá především některými klíčovými, mnohdy dramatickými momenty jejich působení v prezidentském úřadu. Skutečné příběhy československých a českých prezidentů jsou v některých fázích napínavější než smyšlené historické thrillery. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Vladimír Liška (* 15. ledna 1955) je přední český záhadolog a spisovatel. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v oboru historie a českého jazyka. Stal se jedním z vedoucích ufologického projektu Záře, a patřil mezi spoluzakladatele Československé archeoastronautické asociace. Především se zabývá problematikou UFO fenoménů, historickými záhadami a nevysvětlitelnými jevy. Mezi jeho oblíbené autory patří např.: L. Souček, S. Lem, A. C. Clarke, E. von Däniken. Napsal přes 80 knih, např.: Český bestiář, Upíři a vlkodlaci v českých zemích, Záhady druhé světové války, Kletba čachtické vražedkyně.

Vynikající životopisný román o malíři s pohnutým osudem, který za svůj život prodal jeden jediný obraz a stal se slavným až mnoho let po své smrti. Za pouhých deset let, do nichž se vejde celá umělecká dráha malíře, který nemohl tušit, že se stane velikánem moderního malířství, vytvořil Vincent van Gogh 750 obrazů a 1600 kreseb. Nevydělal na nich téměř nic, celý život jej finančně i morálně podporoval ne o mnoho existenčně zajištěnější, avšak oddaný bratr Theo. O jeho obrazy dnes na aukcích svádějí boje japonští investoři s americkými průmyslovými magnáty a vydávají za ně desetimiliónové dolarové částky. Jejich autor se ve vrcholící deziluzi, nedůvěře v sebe sama a na pokraji šílenství zastřelil. Neúspěšně. Dva dny pak umíral v nemocnici. Žádný z těchto paradoxních závěrů a úvah se do románu Žízeň po životě nevešel. Ani nemohl, protože jde o učebnicový příklad životopisného románu a v takovém není na podobné extrapolace místo. Avšak tyhle i jiné napadají čtenáře naprosto zákonitě, neodbytně a všechny s sebou nesou i příchuť smutku. Kniha detailně líčí malířovu vytrvalost, která soustavně narážela nejen na nepochopení okolí, ale i na vlastní nešťastně utvářené psychické dispozice. Od dětských let, přes pohnutou epizodu studií v bohosloveckém semináři a nevydařenou misijní činnost mezi horníky v Belgii – už zde je počátek života, který se pro van Gogha proměnil v tvrdý střet snů a skutečnosti. Nakonec ho po dvou šťastných měsících opustil i přítel Gauguin, s kterým si nejvíc rozuměl... --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Irving Stone (1903–1989) byl americký spisovatel, známý především biografickými romány o historických osobnostech. Narodil se v San Francisku, vystudoval univerzitu v Berkeley. Se svou ženou Jean, která se stala editorkou mnoha jeho děl, žil většinu života v Los Angeles. Jeho první úspěšnou knihou se stal v roce 1934 biografický román o Vincentu van Goghovi (česky vyšel několikrát pod titulem Žízeň po životě), následoval román o Jacku Londonovi (česky Námořník na koni). Román o Michelangelovi Agónie a extáze vyšel v roce 1961. Předcházely mu několikaleté přípravy. Od profesora italštiny na Kalifornské univerzitě Charlese Speroniho si Stone nechal přeložit téměř pět set Michelangelových dopisů a smluv. Pak se se ženou na čtyři roky odstěhovali do Itálie, kde Stone prováděl výzkumy v místních archivech (ve Florencii, Římě atd.), a dokonce si vyzkoušel i lámání mramoru v Carraře. Mezi jeho pozdější díla patří také román o životě Sigmunda Freuda, který česky vyšel pod názvem Vášně mysli (2010).