Gareth Bale Velšský drak / Petr Čermák

"Když milujete fotbal, musíte milovat i Rosického. Navíc má fantastický charakter," jsou slova Arséna Wengera, který Tomáše v Arsenalu trénoval celé jedno desetiletí. Je jisté, že Rosa, jak mu fanoušci říkají, je zkrátka FOTBALISTA, KTERÝ TADY NIKDY NEBYL, či spíše nehrál. Tak je možné definovat vysoce inteligentní a účinnou hru Tomáše Rosického. Nejde o nějakou nadsázku, protože pokud se nad její podstatou zamyslíme, jsme svědky jedinečného herního projevu. "Měl spoustu geniálních herních vlastností a některé prvky nejlepší na světě," vysloví Karel Brückner, nejuznávanější a také nejúspěšnější český kouč. "Jednu věc, kterou nemá žádný jiný fotbalista na světě, bych upřednostnil. Jeho převzetí míče v rychlosti a následný manévr, kdy dokázal absolutně vyřadit ze hry bránící hráče." Když k tomu připočteme schopnost obejít dva, tři i čtyři protihráče, tak dospějeme k Tomášově jedinečnosti srovnatelné s Modričem, dirigentem Realu Madrid a Chorvatů, kteří s geniálním Lukou, hráčem obdařeným podobným nadáním dirigenta i podobně subtilním, sahali na šampionátu v Rusku po Světovém poháru. I proto si Rosický už během angažmá v Borussii Dortmund, kde se stává vzorem i idolem současného kapitána žlutočerných Marca Reuse, vyslouží přezdívku Malý Mozart. Právě on s Pavlem Nedvědem a skvělým týmem kouče Karla Brücknera získají na EURO 2004 bronz a předvádějí nejlepší fotbal. "Vždycky mi bude líto mistrovství Evropy v Portugalsku. Měli jsme na to, abychom ho vyhráli," řekne tvůrce tehdejší úchvatné české hry. Jediným, co Tomášovu úžasnou kariéru limitovalo, byla četná i opakovaná zranění. Pozastavují jeho výstup až na nejvyšší úroveň, na níž se uděluje Zlatý míč a sestavují se nejlepší jedenáctky světa. Patřil na svém výkonnostním vrcholu mezi desítku nejlepších hráčů. Byl by tam, kde jsou dnes s Lukou Modričem také Andrés Iniesta či Eden Hazard anebo Kevin de Bruyne, byl by významem blízko Messimu a Ronaldovi. V novodobé české historii však bezpochyby stojí hned po boku Pavla Nedvěda, Josefa Masopusta či Antonína Panenky. A tak se vydejme na obdivuhodnou i strhující cestu tvůrce fenomenální hry, kapitána Sparty (tituly 1999 až 2001), Dortmundu (mistr Německa 2002), Arsenalu (FA Cup 2014, 2015) i české reprezentace (bronz EURO 2004).

Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců. Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.

Paměti muže, do jehož života tragicky zasáhla okupace. „Už je to dávno a všechno se to zdá být strašně daleko. Stojím mlčky, nořím se do myšlenek před náhrobním kamenem se jménem Inge Bader a snažím se vzpomenout, jak všechno začalo.“ Paměti Hanuše Badera, Přežil jsem to, autenticky popisují životní příběh jednoho z mála pacovských přeživších holokaustu. Mapují nejen jeho nepříliš radostné dětství, dospívání a první lásku poznamenanou nacistickou okupací, ale i postupnou proměnu situace židovských obyvatel. Hanuš Bader byl na podzim roku 1942 ve věku 28 let transportován z Pacova do Terezína a následně do Osvětimi. Tam jeho cesta ale nekončila. Později byl převezen na nucené práce do Schwarzheide. Na konci války byl deportován do Bergen-Belsenu, kde byl na pokraji smrti osvobozen britskou armádou. Nakonec se po letech beznaděje a utrpení setkal s milovanou Inge ve švédském městě Malmö.

Jak prožívali svoji moc, ale i odpovědnost vůči občanům českoslovenští a čeští prezidenti? V čele naší republiky stálo za dobu její poměrně krátké existence jedenáct mužů, jejichž různorodé charaktery i schopnosti reflektují dějinné zvraty, kterým byl stát během své bouřlivé – nyní již staleté – historie vystaven. Prezidentský úřad byl vždy spojován s jistým majestátem, snad i proto, že ho zastávali přední politici, hrající – tu více, tu méně – úlohu arbitra i nejvýše postaveného reprezentanta naší republiky. Jací to byli lidé? Tato kniha však není souhrnem biografií, autor se zabývá především některými klíčovými, mnohdy dramatickými momenty jejich působení v prezidentském úřadu. Skutečné příběhy československých a českých prezidentů jsou v některých fázích napínavější než smyšlené historické thrillery. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Vladimír Liška (* 15. ledna 1955) je přední český záhadolog a spisovatel. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v oboru historie a českého jazyka. Stal se jedním z vedoucích ufologického projektu Záře, a patřil mezi spoluzakladatele Československé archeoastronautické asociace. Především se zabývá problematikou UFO fenoménů, historickými záhadami a nevysvětlitelnými jevy. Mezi jeho oblíbené autory patří např.: L. Souček, S. Lem, A. C. Clarke, E. von Däniken. Napsal přes 80 knih, např.: Český bestiář, Upíři a vlkodlaci v českých zemích, Záhady druhé světové války, Kletba čachtické vražedkyně.