Čas hvězd a mandragor / Miloš Václav Kratochvíl

Když byl v roce 1400 říšskými kurfiřty zbaven trůnu Václav IV., musela se Praha rozloučit s císařskou rezidencí. Nikdo jistě netušil, že na celá dvě století. Sídelním městem císaře se opět stala až roku 1583, s nástupem Rudolfa II. na říšský trůn. Není pochyb o tom, že za jeho vlády strádala i profitovala. Strádala císařskými vrtochy, které mimo jiné zavinily vpád pasovských vojsk, a naopak těžila z přílivu zvučných jmen, kterým císař sliboval tvůrčí svobodu a slušný plat. Tak se do Prahy dostal alchymista kelley, malíř Sprangerm, slovutný Brahe nebo svobodomyslný Jessenius. A právě ti a mnozí další vdechli pojmu "rudolfínská doba" onu tajemnost, velkolepost a úctyhodnost, kterou v něm cítíme. Ostatně kdy jindy byla Praha označována jako Urbs Aurea a stala se pupkem východního světa než za vlády podivínského, nemocného, umění a vědymilovného císaře Rudolfa II.?

Přečtěte si článek na našem blogu!