Protiteroristické operace na záchranu rukojmích / Milan Kovář

Calamity Jane, Mata Hari, Josephine Baker, Marie Ljalková-Lastovecká, Ljudmila Michajlovna Pavličenko… To jsou nejznámější příklady žen, jejichž život byl spojen se zpravodajskými službami nebo zvláštními jednotkami. Ve skutečnosti takových bojovných „lvic“ bylo a je mnohem více. Jejich stále výraznější zapojení do nejrůznějších specifických formací ozbrojených složek se s ohledem na současnou bezpečnostní situaci dokonce stává celosvětových trendem. Ženy navíc často hrají významnou roli v teroristických skupinách a některé se prosadily i v drsném světě organizovaného zločinu.Osudy a činy slavných i zcela neznámých moderních Amazonek z obou stran zákona poutavě přibližuje uznávaný český odborník na dějiny speciálních jednotek.  

Autor celou válku sloužil jako voják wehrmachtu, profesí telefonista u 14. tankové divize (6. armády). Prošel velký kus nekonečné ruské země, trpěl při ukrutných mrazech ve čtyřicátem prvním a stejně tak při obrovských vedrech u Stalingradu. V té největší bitvě o stalingrad byl raněn a jedním z posledních letadel se zachránil. Přežil i strašnou tankovou bitvu u Kurska. Ještě před koncem války se z Litvy po Baltském moři dostal do anglického zajetí. Po půlročním pobytu v zajateckém táboře poblíž města Kielu byl v říjnu 1945 propuštěn do Československa. František Weber se narodil roku 1922 (ze smíšeného manželství, otec Němec a matka Češka). Žil do svých osmnácti let v českém Polabí, kde také ukončil své základní vzdělání. Po okupaci, ještě neplnoletému, mu bylo přiděleno po otci německé státní občanství. Ve snaze vyhnout se vojenské službě se nechal naverbovat na práci do Německa, kde těžce pracoval na stavbě železnic v Durynsku. Ještě s několika dalšími, stejně postiženými hochy byl pro jistotu dopraven německým gestapem na vojenské velitelství do Kolína. Tak začala jeho pětiletá anabáze po bojištích Evropy...

František Weber se narodil roku 1922 ze smíšeného manželství, otec Němec a matka Češka. Žil do svých osmnácti let v českém Polabí, kde také ukončil své základní vzdělání. Po okupaci, jako ještě neplnoletému, mu bylo přiděleno po otci německé státní občanství. Ve snaze vyhnout se vojenské službě se nechal naverbovat na práci do Německa, kde těžce pracoval na stavbě železnic v Durynsku. Ještě s několika dalšími stejně postiženými hochy byl pro jistotu dopraven německým gestapem na vojenské velitelství do Kolína. Tak začala jeho pětiletá anabáze po bojištích Evropy. Sloužil jako telefonista u 14. tankové divize (6. armády). Prošel velký kus nekonečné Ruské země, trpěl při ukrutných mrazech a obrovských vedrech ve čtyřicátém prvním i u Stalingradu. V bitvě o Stalingrad byl raněn a jedním z posledních letadel se zachránil. Přežil i strašnou tankovou bitvu u Kursku. Ještě před koncem války se z Litvy po Baltském moři dostal do britského zajetí. Po půlročním pobytu v zajateckém táboře poblíž města Kielu byl v říjnu 1945 propuštěn do Československé republiky.

Kniha představuje stovky dosud nepublikovaných fotografií, dokumentujících činnost jednotek Waffen-SS na východní frontě v průběhu 2. světové války. Jednotlivým etapám se věnují samostatné kapitoly, připojené snímky provází zasvěcený výklad. Fotografie přibližují především bojové nasazení smutně proslulých divizí Waffen-SS, jako byly Leibstandarte, Totenkopf a Wiking. Mnohé snímky ukazují válku na východní frontě očima vojáků - přímých účastníků tehdejších bojů.