Když není čas na smutek / Michala Jendruchová

Pohádka pro přepracované ženy. Volné pokračování knihy Tlustá tak akorát. Květa má za sebou úspěšný rok. Vypořádala se se svým pošramoceným sebevědomím, přijala svá přebytečná kila a začala si plnit své sny. Její „Babiččino okénko“ šlape, ona sama peče jako divá a k tomu ještě stihla natočit 365 dílů vlastní Bakershow, která se právě začíná vysílat v televizi.Po letech marného hledání lásky se kolem ní točí hned tři nápadníci. Jenže kterého si vybrat? O tom mají jasno věrné kamarádky její zesnulé babičky, které se rozhodly vzít Květino štěstí do vlastních rukou. A jdou na to vlastní hlavou, vlastním rozumem a hlavně velmi originálním humorem.  ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Michala Jendruchová (*1979) pochází z malého městečka Chrast u Chrudimi. V dětství toužila být herečkou, což se jí alespoň „papírově“ podařilo. Vystudovala VOŠ hereckou, ale jak s nadsázkou říká, jediná její profesionální divadelní rolí byla figurína. Celý svůj profesní život pracuje v médiích. Působila jako zprávařka v rádiu, reportérka pro televizi, byla redaktorkou v denním tisku i v ženských časopisech. Nyní pracuje jako publicistka na volné noze, přispívá do časopisů, mimo jiné píše fejetony a dnes se našla i v psaní knih.Spisovatelskou dráhu odstartovala vlastním příběhem Už je to za mnou aneb osobní zpověď (bývalé?) anorektičky – anorexie a jak se s ní vyrovnat (2013 – Vyšehrad), V roce 2018 jí vyšel pak první román Dvojité salto na talíři (Motto). Poruch příjmu potravy se týká i kniha Jídlo není nepřítel (2020 – Grada). V nakladatelství Práh jí vyšly dva romány Tlustá tak akorát (2019) a její volné pokračování Babiččina sladká terapie (2020). Její šestou knihou je soubor příběhů z času Covidu Když není čas na smutek.

Zcela unikátní vyznání lásky a obdivu všem babičkám od spisovatelky Michaly Jendruchové formou praktického interaktivního diáře. Diář vychází v nadstandardním dárkovém grafickém provedení, které vás přehledně provede následujícím rokem a zároveň pomůže zaznamenat vzpomínky na vaše blízké. S pomocí nejrůznějších interaktivních návodů a technik je možné se i lecčemu přiučit. Dozvíte se například, jak ušít zástěru, vyrobit svíčku ze včelího vosku nebo složit origami velikonočního králíka a mnoho dalšího. „Babička hrála v mém životě zásadní roli. Bylo mi dvanáct, když odešla. Přesto není snad dne, kdy bych si na ni nevzpomněla. I po třiceti letech si přesně vybavím tu teplou náruč, která pro mě byla vždy otevřená, cítím vůni její březové vody do vlasů i chuť jejího lahodného štrúdlu nebo domácích nudlí, které uměla tak dokonale „vykouzlit“ jen ona. Slyším zvuk klavíru, na který mi zahrála cokoliv, o co jsem ji požádala, i cinkot pletacích jehlicí, když mě učila hladce obrace.I v mém věku mi MOJE babička chybí. O to víc si uvědomuji to štěstí, že jsem měla možnost s ní strávit alespoň těch dvanáct let. Možná i vy cítíte jakési prázdno ve svém srdci, stesk po babičce, která dávno odešla tam nahoru. Možná ještě babičku máte, ale trávíte s ní méně času, než byste chtěli. Odkládáte setkání na „až někdy“. Nepromarněte ani minutu, kterou byste mohli pobýt s touhle úžasnou bytostí. Žádná vzpomínka vám ji nenahradí.Právě pro vás je tady hřejivý diář plný vzpomínek, babičkovských rad, unikátních návodů a hlavně lásky, kterou nám tyto ženy tak rády předávají.“ ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Michala Jendruchová (*1979) pochází z malého městečka Chrast u Chrudimi. V dětství toužila být herečkou, což se jí alespoň „papírově“ podařilo. Vystudovala VOŠ hereckou, ale jak s nadsázkou říká, jediná její profesionální divadelní rolí byla figurína. Celý svůj profesní život pracuje v médiích. Působila jako zprávařka v rádiu, reportérka pro televizi, byla redaktorkou v denním tisku i v ženských časopisech. Nyní pracuje jako publicistka na volné noze, přispívá do časopisů, mimo jiné píše fejetony a dnes se našla i v psaní knih.Spisovatelskou dráhu odstartovala vlastním příběhem Už je to za mnou aneb osobní zpověď (bývalé?) anorektičky – anorexie a jak se s ní vyrovnat (2013 – Vyšehrad), V roce 2018 jí vyšel pak první román Dvojité salto na talíři (Motto). Poruch příjmu potravy se týká i kniha Jídlo není nepřítel (2020 – Grada). V nakladatelství Práh jí vyšly dva romány Tlustá tak akorát (2019) a její volné pokračování Babiččina sladká terapie (2020). Její šestou knihou je soubor příběhů z času Covidu Když není čas na smutek. 

Skutečně příběhy anorexie s komentářem a vysvětlením psycholožky Elišky Nehybkové. Anorexie jako závažná porucha příjmu potravy je alarmujícím fenoménem dnešní doby, který si občas vybírá oběti na životě. Autorka knihy, novinářka Michala Jendruchová, která si sama peklem anorexie prošla, čtenářům předkládá autentické výpovědi lidí, kteří bojují s poruchou příjmu potravy, i vyjádření jejich blízkých. Vše doplňuje pohled psycholožky se specializací na PPP. Rádi bychom, aby tato kniha přinesla nemocným naději, že i z jejich situace existuje cesta ven. Zároveň může pomoci rodinám a blízkým pochopit postižené, jejich chování a myšlení -- ukáže, čeho se raději vyvarovat při komunikaci s nimi, na co naopak upozornit, čeho si všímat a tím jim třeba nakonec zachránit život. 

Sophiina volba zůstává i téměř čtyřicet let po svém prvním vydání nejen románem s trvalou literární hodnotou, ale i textem, který jde až na dřeň banálního zla, jež se v mezních situacích tak rychle mění ve zlo radikální. Stingo, mladý jižanský spisovatel, se přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy však začne být téměř proti své vůli vtahován do citového dramatu, které se odehrává mezi jeho sousedy, Nathanem a Sophií. Neurotický, přecitlivělý Žid Nathan se zjevně propadá stále hlouběji do zničující duševní choroby a krásná Polka Sophie, která prošla Osvětimí, je navždy poznamenaná prožitým utrpením. Zatímco Stingo sleduje, jak během jediného manhattanského léta a podzimu osudy Sophie a Nathana směřují ke svému nevyhnutelnému tragickému závěru, poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné škody na lidské duši. Překlad Radoslav Nenadál. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- William Clark Styron (1925-2006) byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy, který proslul především románem Sophiina volba. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii jako syn námořního inženýra. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil jako redaktor v několika nakladatelstvích. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě. V roce 1947 odjel do New Yorku, kde pracoval po tři roky na své prvotině Ulehni v temnotách. Poválečný pobyt v armádě Styrona vyprovokoval k napsání jednoho z nejpůsobivějších děl trpce ironizujících nevykořenitelný militarismus, útlé novelky Dlouhý pochod. K problému amerického zla a případu jeho individuální anarchické likvidace se vrací románem Zapal tento dům. Jeho čtvrtý román Doznání Nata Turnera vzbudil bouři nevole, a to i v řadách černošského obyvatelstva (román pojednává o osudu vzdělaného čenocha a vůdce černošské vzpoury z roku 1831), zřejmě pro nepochopení autorova záměru. Roku 1979 vyšel jeho nejznámější román Sophiina volba, kde se autor zabývá otázkou kolektivní viny a absolutního zla. Od vydání Sophiiny volby publikoval Styron pouze Tichý prach a jiné texty. Jako prozaik se odmlčel až do devadesátých let, kdy na svůj mimořádný talent opět upozornil sebezpytující výpovědí o boji s depresí Viditelná temnota a sbírkou Ráno na pobřeží, souborem tří delších povídek, které jsou poetickými vzpomínkami na jeho mládí. Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu