Babiččina sladká terapie aneb jeden bláznivý rok / Michala Jendruchová

Humorný románový návod, jak se nezbláznit z nadváhy (a přijmout sama sebe). „Nebyla moje volba být tlustou třicátnicí. Nechtěla jsem být ani tlustou dvacátnicí. A upřímně, nikdy jsem netoužila být boubelatou „desátnicí“. Ale stalo se. A musel by se stát zázrak, aby se ze mě za deset let nestala i tlustá čtyřicátnice. Na zázraky dávno nevěřím. Zkoušela jsem ZÁZRAČNÉ diety, ZÁZRAČNÉ čaje, dokonce i ZÁZRAČNÉ čarování a jednu dobu jsem se dala také na modlení. Nic naplat, peníze za hubnoucí zázraky ubývaly, kila zůstávala. A tak jsem si řekla, když už tlustá, tak alespoň šťastná. Respektive být šťastná mě naučila moje milovaná babička.“Květa moc dobře ví, co je to nízké sebevědomí. Odmalička se potýká s nadváhou, kluci ji vždy brali jen jako dobrou kamarádku a jakožto poslušná dcera se z ní místo vytoužené profese cukrářky stane učitelka.Jen babička jí rozumí. A odkáže jí ručně psanou knihu receptů na sladkosti, spolu s výzvou, ať se hned pustí do pečení. Květa poslechne. Každý den připraví jednu dobrotu. A začnou se dít divy. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Michala Jendruchová (*1979) pochází z malého městečka Chrast u Chrudimi. V dětství toužila být herečkou, což se jí alespoň „papírově“ podařilo. Vystudovala VOŠ hereckou, ale jak s nadsázkou říká, jediná její profesionální divadelní rolí byla figurína. Celý svůj profesní život pracuje v médiích. Působila jako zprávařka v rádiu, reportérka pro televizi, byla redaktorkou v denním tisku i v ženských časopisech. Nyní pracuje jako publicistka na volné noze, přispívá do časopisů, mimo jiné píše fejetony a dnes se našla i v psaní knih.Spisovatelskou dráhu odstartovala vlastním příběhem Už je to za mnou aneb osobní zpověď (bývalé?) anorektičky – anorexie a jak se s ní vyrovnat (2013 – Vyšehrad), V roce 2018 jí vyšel pak první román Dvojité salto na talíři (Motto). Poruch příjmu potravy se týká i kniha Jídlo není nepřítel (2020 – Grada). V nakladatelství Práh jí vyšly dva romány Tlustá tak akorát (2019) a její volné pokračování Babiččina sladká terapie (2020). Její šestou knihou je soubor příběhů z času Covidu Když není čas na smutek. 

35 + 1 hřejivých příběhů z těžkých časů COVIDU. Dotkla se každého z nás, změnila náš pohled na život, změnila naše vnímání. Doba covidová prověřila naše vztahy, ale i vztah sama k sobě. Mnozí z nás propadali beznaději. Oni jí dokázali čelit. Na beznaděj, strach či paniku neměli čas. Intenzivně pomáhali tam, kde bylo potřeba. Svým postojem dokázali inspirovat, motivovat a dodávat sílu, které sami často neměli nazbyt. Věříme, že hřejivé příběhy odvážných lidí vnesou i do vašeho života radost a přesvědčení, že to s tím naším světem není tak špatné. Možná ve vás vyvolají dojetí, možná vám vykouzlí úsměv na tváři. Nechte se pozvat do světa, kde dobro stále vítězí.  ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Michala Jendruchová (*1979) pochází z malého městečka Chrast u Chrudimi. V dětství toužila být herečkou, což se jí alespoň „papírově“ podařilo. Vystudovala VOŠ hereckou, ale jak s nadsázkou říká, jediná její profesionální divadelní rolí byla figurína. Celý svůj profesní život pracuje v médiích. Působila jako zprávařka v rádiu, reportérka pro televizi, byla redaktorkou v denním tisku i v ženských časopisech. Nyní pracuje jako publicistka na volné noze, přispívá do časopisů, mimo jiné píše fejetony a dnes se našla i v psaní knih.Spisovatelskou dráhu odstartovala vlastním příběhem Už je to za mnou aneb osobní zpověď (bývalé?) anorektičky – anorexie a jak se s ní vyrovnat (2013 – Vyšehrad), V roce 2018 jí vyšel pak první román Dvojité salto na talíři (Motto). Poruch příjmu potravy se týká i kniha Jídlo není nepřítel (2020 – Grada). V nakladatelství Práh jí vyšly dva romány Tlustá tak akorát (2019) a její volné pokračování Babiččina sladká terapie (2020). Její šestou knihou je soubor příběhů z času Covidu Když není čas na smutek. 

Zcela unikátní vyznání lásky a obdivu všem babičkám od spisovatelky Michaly Jendruchové formou praktického interaktivního diáře. Diář vychází v nadstandardním dárkovém grafickém provedení, které vás přehledně provede následujícím rokem a zároveň pomůže zaznamenat vzpomínky na vaše blízké. S pomocí nejrůznějších interaktivních návodů a technik je možné se i lecčemu přiučit. Dozvíte se například, jak ušít zástěru, vyrobit svíčku ze včelího vosku nebo složit origami velikonočního králíka a mnoho dalšího. „Babička hrála v mém životě zásadní roli. Bylo mi dvanáct, když odešla. Přesto není snad dne, kdy bych si na ni nevzpomněla. I po třiceti letech si přesně vybavím tu teplou náruč, která pro mě byla vždy otevřená, cítím vůni její březové vody do vlasů i chuť jejího lahodného štrúdlu nebo domácích nudlí, které uměla tak dokonale „vykouzlit“ jen ona. Slyším zvuk klavíru, na který mi zahrála cokoliv, o co jsem ji požádala, i cinkot pletacích jehlicí, když mě učila hladce obrace.I v mém věku mi MOJE babička chybí. O to víc si uvědomuji to štěstí, že jsem měla možnost s ní strávit alespoň těch dvanáct let. Možná i vy cítíte jakési prázdno ve svém srdci, stesk po babičce, která dávno odešla tam nahoru. Možná ještě babičku máte, ale trávíte s ní méně času, než byste chtěli. Odkládáte setkání na „až někdy“. Nepromarněte ani minutu, kterou byste mohli pobýt s touhle úžasnou bytostí. Žádná vzpomínka vám ji nenahradí.Právě pro vás je tady hřejivý diář plný vzpomínek, babičkovských rad, unikátních návodů a hlavně lásky, kterou nám tyto ženy tak rády předávají.“ ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Michala Jendruchová (*1979) pochází z malého městečka Chrast u Chrudimi. V dětství toužila být herečkou, což se jí alespoň „papírově“ podařilo. Vystudovala VOŠ hereckou, ale jak s nadsázkou říká, jediná její profesionální divadelní rolí byla figurína. Celý svůj profesní život pracuje v médiích. Působila jako zprávařka v rádiu, reportérka pro televizi, byla redaktorkou v denním tisku i v ženských časopisech. Nyní pracuje jako publicistka na volné noze, přispívá do časopisů, mimo jiné píše fejetony a dnes se našla i v psaní knih.Spisovatelskou dráhu odstartovala vlastním příběhem Už je to za mnou aneb osobní zpověď (bývalé?) anorektičky – anorexie a jak se s ní vyrovnat (2013 – Vyšehrad), V roce 2018 jí vyšel pak první román Dvojité salto na talíři (Motto). Poruch příjmu potravy se týká i kniha Jídlo není nepřítel (2020 – Grada). V nakladatelství Práh jí vyšly dva romány Tlustá tak akorát (2019) a její volné pokračování Babiččina sladká terapie (2020). Její šestou knihou je soubor příběhů z času Covidu Když není čas na smutek. 

Pokračování slavného amerického románu sleduje další osudy svého hlavního hrdiny. Tento roztomilý člověk, který pobláznil celý svět se vrací v dlouho očekávaném pokračování. Například Larry King jej označil za nejzábavnější román, který kdy četl. Forrerst je trochu starší, a svým jedinečným a zvláštním způsobem i moudřejší. Kniha začíná nečekaně, Forrest je úplně na mizině a zametá podlahu v New Orleans, aby se mohl postarat o svého malého syna. Ovšem, jak již víme - nikdy se nesmíří s osudem...