Skryté soukromí Karla IV. / Michaela Košťálová

Charlotta Garrigue, provdaná Masaryková (1850-1923), byla historicky první dámou naší republiky, přičemž z tohoto společenského postavení je také veřejnosti nejznámější. Přesto právě zde platí jakési dvojí vidění. Charlotta je sice na jedné straně známá jako Američanka a žena prvního prezidenta, avšak její osobní život a její skutečná role, již sehrála „ve stínu“ svého manžela, je jaksi zastíněna její dcerou Alicí a synem Janem Masarykem.Charlottu Masarykovou, dceru z dobře situované americké rodiny, která se vzdala životních jistot, aby se mohla odstěhovat po boku původně chudého a ve společnosti ostrakizovaného vědce T. G. Masaryka (1850-1937) do nejistých poměrů Rakouska-Uherska, lze oprávněně považovat za jednu z legend naší historie. Jde o poutavý příběh ženy, která v sobě nalezla nejen obrovskou sílu podporovat svého manžela takřka proti všem, ale současně i ženy s neutuchající láskou k české kultuře a její historii. Kniha je postavena na základě výpovědí (pamětí) mnoha prvorepublikových osobností, které měly to štěstí, že paní Masarykovou znaly osobně a prožily s ní některou z etap jejího dramatického života. Po dlouhé době jde o knihu, která nepracuje pouze s moderními zdroji, ale takřka výhradně se zdroji historickými, dnes takřka neznámými. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- PhDr. Michaela Košťálová (1987, Praha) je česká historička, historička umění a spisovatelka. Absolvovala střední Uměleckořemeslnou školu se specializací na dějiny výtvarného umění a dále obor Dějiny výtvarného umění na UK v Praze. Její specializací je historie a osudy výrazných i méně známých osobností první Československé republiky a v rámci ČR je jedinou specialistkou na dílo a odkaz malířky a herečky Míly Pačové – Krčmářové. Mezi nejznámější knihy autorky patří: Rodokmen a soukromí TGM, Soukromí Milady Horákové či Charlotta Masarykova – Ve stínu.  

Období Protektorátu Čechy a Morava bezesporu patří mezi nejtemnější etapy naší historie a byl o něm vydán bezpočet knih. Tato však na léta 1939-1945 nahlíží poněkud jinak: přes všechny stinné i tragické aspekty žili obyvatelé protektorátu své soukromé životy, zakládali rodiny, přiváděli na svět děti, milovali se, užívali i v omezených možnostech volných chvilek… Stejně tak nebyly přerušeny ani tisíceré nitky pracovních či úředních vztahů. Po úvodní kapitole, věnované protektorátu a tehdejším vztahům mezi Čechy a Němci obecně, se dočteme mnohé zajímavosti o kulturním a sportovním dění, trávení volného času, médiích, školství, výchově dětí a mládeže, pracovním nasazení, rodinných financích, městském i venkovském životě, dopravě, módě, stravování, roli a postavení církve, zdravotní péči a dalších otázkách - to vše z pohledu obyčejného Čecha či Moravana, jenž sice Němce nenáviděl, ale především se snažil přežít. Zvláštní kapitola je věnována smutné historii židovského a romského etnika.Tato publikace, jež je druhým svazkem nové ediční řady Nakladatelství ČAS, věnované našim dějinám a nazvané Český ČAS, přináší tedy nový a navýsost zajímavý pohled na život v protektorátu, a to nejen díky poutavému textu, ale i díky více než osmdesáti reprodukcím. Neměla by tedy chybět v knihovně těch, kdo se zajímají o naše moderní dějiny, a zvlášť silnou a současně čtivou výpověď o dané době může poskytnout dětem a mládeži.

Paměti muže, do jehož života tragicky zasáhla okupace. „Už je to dávno a všechno se to zdá být strašně daleko. Stojím mlčky, nořím se do myšlenek před náhrobním kamenem se jménem Inge Bader a snažím se vzpomenout, jak všechno začalo.“ Paměti Hanuše Badera, Přežil jsem to, autenticky popisují životní příběh jednoho z mála pacovských přeživších holokaustu. Mapují nejen jeho nepříliš radostné dětství, dospívání a první lásku poznamenanou nacistickou okupací, ale i postupnou proměnu situace židovských obyvatel. Hanuš Bader byl na podzim roku 1942 ve věku 28 let transportován z Pacova do Terezína a následně do Osvětimi. Tam jeho cesta ale nekončila. Později byl převezen na nucené práce do Schwarzheide. Na konci války byl deportován do Bergen-Belsenu, kde byl na pokraji smrti osvobozen britskou armádou. Nakonec se po letech beznaděje a utrpení setkal s milovanou Inge ve švédském městě Malmö.

Soudní procesy, popravy, sebevraždy, to je jen vrcholek ledovce, který většinou známe z médií. Co se však skrývalo v mysli pachatelů, jakými peripetiemi prošli, než začali zabíjet? Jaromír Slušný se ve své knize zabývá zločinci na našem území. Příběhy jedenácti nejznámějších československých bestiálních vrahů od roku 1918 až do současnosti jsou varováním i poučením. Proč se vůbec brutalitou vyšinutých osobností a psychopatů zabývat, proč číst děsivá svědectví hrůzných činů? Jistě ne pro rozptýlení. Pronikneme-li hlouběji do povah zločinců, možná se v budoucnu podaří podobným činům předcházet či jejich pachatele snáze odhalovat. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Doc. PhDr. Jaromír Slušný, CSc. (*1949 v Bratislavě) – v Česku žijící slovenský spisovatel, publicista a pedagog. Absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity J. A. Komenského, obor archivnictví (historické vědy). Po absolvování učil na vysokých školách v Bratislavě a v Praze. Základem jeho publikační činnosti jsou dějiny boje společnosti proti různým projevům trestné činnosti. Z jeho děl zaměřených na tuto tematiku jmenujme například: Štěchovická past (1933), Čekání na vraždu (1993), nebo Vražedná staletí aneb Kriminální příběhy od dávných časů (2002). Je spoluautorem Stručných dějin policie v Evropě, vydaných v Bratislavě v roce 1995. Záběr jeho zájmu je ale mnohem širší. Počínaje dějinami Slovenska od 8. po 21. století, přes dějiny atentátů, přírodních a technických katastrof, společenských skandálů až k významným mezníkům nebo událostem států celého světa.