Charlotta Masaryková ve stínu / Michaela Košťálová

Soukromí Milady Horákové je po díle Rodokmen a soukromí TGM druhou nejvýraznější knihou historičky Michaely Košťálové týkající se velkých osobností první Československé republiky. Spisovatelka se v knize zaměřuje výhradně na soukromí a civilní život výjimečné, přemýšlivé, charismatické a citlivé ženy. Čtenář se například dozví, jak a s jakým prospěchem Milada Horáková studovala, jaké byly její záliby, jaký měla vztah k literatuře či hudbě, jaká byla její první láska, jakou byla manželkou, jak se oblékala a jaký měla vztah k módě. Součástí knihy je objasnění některých zavádějících informací ze života Milady Horákové, mezi něž náleží například fáma o její spojitosti se zbořeným mariánským sloupem na Staroměstském náměstí v Praze či spekulace, že měla být sekretářkou našeho druhého prezidenta E. Beneše.Autorka ve své knize současně odhalila i dosud velice spoře publikovaný profil Milady Horákové jako svébytné studentky Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kde ji vyučoval například také prof. JUDr. Jan Krčmář, jehož životem a prací se autorka dlouhodobě zabývá. V knize nechybí emotivně silné momenty a úryvky z dopisů a dalších zdrojů, které statečná žena a pravá dáma, okouzlující svým nefalšovaným šarmem, učinila jen několik dní před svou smrtí. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- PHDr. Michaela Košťálová (*1987, Praha) je česká historička, historička umění a spisovatelka. Absolvovala střední Uměleckořemeslnou školu se specializací na dějiny výtvarného umění a dále obor Dějiny výtvarného umění na UK v Praze. Její specializací je historie a osudy výrazných i méně známých osobností první Československé republiky a v rámci ČR je jedinou specialistkou na dílo a odkaz malířky a herečky Míly Pačové – Krčmářové. Mezi nejznámější knihy autorky patří: Rodokmen a soukromí TGM, Soukromí Milady Horákové či Charlotta Masarykova – Ve stínu.

Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců. Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.

Paměti muže, do jehož života tragicky zasáhla okupace. „Už je to dávno a všechno se to zdá být strašně daleko. Stojím mlčky, nořím se do myšlenek před náhrobním kamenem se jménem Inge Bader a snažím se vzpomenout, jak všechno začalo.“ Paměti Hanuše Badera, Přežil jsem to, autenticky popisují životní příběh jednoho z mála pacovských přeživších holokaustu. Mapují nejen jeho nepříliš radostné dětství, dospívání a první lásku poznamenanou nacistickou okupací, ale i postupnou proměnu situace židovských obyvatel. Hanuš Bader byl na podzim roku 1942 ve věku 28 let transportován z Pacova do Terezína a následně do Osvětimi. Tam jeho cesta ale nekončila. Později byl převezen na nucené práce do Schwarzheide. Na konci války byl deportován do Bergen-Belsenu, kde byl na pokraji smrti osvobozen britskou armádou. Nakonec se po letech beznaděje a utrpení setkal s milovanou Inge ve švédském městě Malmö.

Neskutečně dojemná, jedinečná osobní zpověď Paula Kalanithiho, jehož život změnila nevyléčitelná choroba, nám pokládá ožehavé otázky: Jakou má život cenu? Proč se vyplatí žít? Co je pro nás opravdu důležité, když se ocitneme tváří v tvář smrti? Jak byste se zachovali, kdyby vás už nečekala žádná budoucnost? Jaké je to vychovávat dítě, budovat nový život, když váš právě končí? Paul Kalanithi zemřel v březnu 2015 během psaní této knížky, ale jeho slova jsou stále živá a slouží nám jako návod na lepší a smysluplnější život.