Dítě školkou povinné: Jak nacpat věci do tatínka / M. M. Cabicar

Pokračování nejúžasnější humorné knížky všech dob!Zcela nové vtipné příhody jednoho odvážného otce, který se svou čtyřletou dcerkou Viki prožívá všední situace s nevšedním nadhledem a laskavým humorem, jehož absurdita čtenáře rozveselí tak, že se řehtají a slzí smíchy a nedokážou se od čtení odtrhnout. Rozverné příběhy si získaly tisíce příznivců a ti se shodují v jediném: „Při čtení nejezte ani nepijte! A pokud vaše dítě spí, zamkněte se s knihou za čtvery polstrované dveře.“ ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Martin Macek Cabicar absolvent blíže nespecifikované fakulty Univerzity Karlovy. Autor se specifickým stylem vystupování a fanouškovskou základnou, která ho považuje víceméně za zázrak, či něco absolutně neuchopitelného a nepochopitelného. Mnozí se domnívají, že se vlastně ani nenarodil, ale vyšel jako příloha, v úterý. O jeho dětství se toho mnoho neví, kromě toho, že jako dítě byl mnohem menší, než teď a v jedenácti letech mu jednou bylo skoro dvanáct. Psát začal někdy na základní škole, asi v první třídě a podle dostupných zdrojů to byly zpočátku hlavně velká písmena. Postupně se zlepšoval, až začal psát i G nebo F.

První humorné příhody očima odvážného otce. Jedinečné, často neuvěřitelné, ale i běžné situace důvěrně známé každému, kdo netrpělivě očekává narození potomka. Zasmějte se nejen u těhotenských příhod, ale vychutnejte si také mnohdy až neskutečné zážitky otce na mateřské se svou dcerou, a to od jejího narození do dvou let. Těšte se na další skvělou nálož vtipných a roztomilých příhod očima odvážného otce. Okouzlující a naprosto bezprostřední „kousky“ čerstvě narozené Viki až do jejích dvou let jsou podané autorem, který má dar vidět humor běžných situací a vystihnout každodenní zážitky tak, až máte pocit, že v tom nejste sami!S touto knížkou se budete chlámat, řehtat a slzet smíchy. Při čtení se skvěle odreagujete a vyčistíte si hlavu. Každý jednotlivý příběh vás nabije ohromným životním optimismem, který vám vydrží hodně dlouho. Je velmi pravděpodobné, že po přečtení několika kapitol se budete celý den přiblble usmívat a nevěřícně kroutit hlavou… --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Martin Macek Cabicar absolvent blíže nespecifikované fakulty Univerzity Karlovy. Autor se specifickým stylem vystupování a fanouškovskou základnou, která ho považuje víceméně za zázrak, či něco absolutně neuchopitelného a nepochopitelného. Mnozí se domnívají, že se vlastně ani nenarodil, ale vyšel jako příloha, v úterý. O jeho dětství se toho mnoho neví, kromě toho, že jako dítě byl mnohem menší, než teď a v jedenácti letech mu jednou bylo skoro dvanáct. Psát začal někdy na základní škole, asi v první třídě a podle dostupných zdrojů to byly zpočátku hlavně velká písmena. Postupně se zlepšoval, až začal psát i G nebo F.

Další humorné příhody očima odvážného otce. Zažijte s čtyřletou Viki a jejím otcem na mateřské dovolené další neuvěřitelně humorné příhody. Autor M. M. Cabicar vypráví příběhy, které již baví statisíce lidí. Pobavte se i vy! S touto knihou se budete chlámat, řezat a slzet smíchy. A nepůjde to zastavit! Knihy od M. M. Cabicara jsou souborem příhod s jeho nyní již čtyřletou dcerou Viki. Ta, jako každé dítě, nemá zábrany a nestydí se dělat a říkat věci, které ji právě napadnou. Její tatínek si pak často přeje být neviditelný, nebo s Viki prchá ze scény. Mnoho příhod již obletělo celý internet a byla by velká náhoda, kdybyste se s alespoň jednou z nich ještě nesetkali.Chcete vědět, jak se Viki naučila říkat R? Chcete vědět, jak to dopadlo, když se Viki cizích svatebčanů zeptala „Jak čůrají nevěsty?“, nebo jak se jí podařilo projít kolem ochranky? Potom se začtěte do téhle báječné knihy!Všichni čtenáři svorně doporučují: U knihy nejezte, nepijte, a pokud poblíž někdo spí, zavřete se za čtvery polstrované dveře!Autor má na sociálních sítích desetitisíce fanoušků, jeho příhody se objevují v mnoha tištěných i online magazínech a často se stávají virálními. Přečtěte si pár jeho příhod a bude vám jasné, proč. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Martin Macek Cabicar absolvent blíže nespecifikované fakulty Univerzity Karlovy. Autor se specifickým stylem vystupování a fanouškovskou základnou, která ho považuje víceméně za zázrak, či něco absolutně neuchopitelného a nepochopitelného. Mnozí se domnívají, že se vlastně ani nenarodil, ale vyšel jako příloha, v úterý. O jeho dětství se toho mnoho neví, kromě toho, že jako dítě byl mnohem menší, než teď a v jedenácti letech mu jednou bylo skoro dvanáct. Psát začal někdy na základní škole, asi v první třídě a podle dostupných zdrojů to byly zpočátku hlavně velká písmena. Postupně se zlepšoval, až začal psát i G nebo F.

Sophiina volba zůstává i téměř čtyřicet let po svém prvním vydání nejen románem s trvalou literární hodnotou, ale i textem, který jde až na dřeň banálního zla, jež se v mezních situacích tak rychle mění ve zlo radikální. Stingo, mladý jižanský spisovatel, se přistěhuje do brooklynského penzionu, aby tam pracoval na svém románu. Brzy však začne být téměř proti své vůli vtahován do citového dramatu, které se odehrává mezi jeho sousedy, Nathanem a Sophií. Neurotický, přecitlivělý Žid Nathan se zjevně propadá stále hlouběji do zničující duševní choroby a krásná Polka Sophie, která prošla Osvětimí, je navždy poznamenaná prožitým utrpením. Zatímco Stingo sleduje, jak během jediného manhattanského léta a podzimu osudy Sophie a Nathana směřují ke svému nevyhnutelnému tragickému závěru, poslouchá Sophiino vyprávění o minulosti, z něhož se po částech vynořuje děsivý, krutě realistický obraz společenského zla, které páchá nenapravitelné škody na lidské duši. Překlad Radoslav Nenadál. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- William Clark Styron (1925-2006) byl americký prozaik, představitel tzv. jižanské prózy, který proslul především románem Sophiina volba. Narodil se roku 1925 v Newport News ve Virginii jako syn námořního inženýra. Ve druhé světové válce vstoupil do americké armády, kde se zúčastnil bojů v Tichomoří. Po válce vystudoval Dukeovu universitu. Poté krátce působil jako redaktor v několika nakladatelstvích. Tato činnost ho neuspokojovala, proto se začal věnovat vlastní tvorbě. V roce 1947 odjel do New Yorku, kde pracoval po tři roky na své prvotině Ulehni v temnotách. Poválečný pobyt v armádě Styrona vyprovokoval k napsání jednoho z nejpůsobivějších děl trpce ironizujících nevykořenitelný militarismus, útlé novelky Dlouhý pochod. K problému amerického zla a případu jeho individuální anarchické likvidace se vrací románem Zapal tento dům. Jeho čtvrtý román Doznání Nata Turnera vzbudil bouři nevole, a to i v řadách černošského obyvatelstva (román pojednává o osudu vzdělaného čenocha a vůdce černošské vzpoury z roku 1831), zřejmě pro nepochopení autorova záměru. Roku 1979 vyšel jeho nejznámější román Sophiina volba, kde se autor zabývá otázkou kolektivní viny a absolutního zla. Od vydání Sophiiny volby publikoval Styron pouze Tichý prach a jiné texty. Jako prozaik se odmlčel až do devadesátých let, kdy na svůj mimořádný talent opět upozornil sebezpytující výpovědí o boji s depresí Viditelná temnota a sbírkou Ráno na pobřeží, souborem tří delších povídek, které jsou poetickými vzpomínkami na jeho mládí. Za svou knihu Doznání Nata Turnera obdržel v roce 1968 Pulitzerovu cenu