Štěstí se dá naučit: Můj život bez strachů a bez rohlíků / Karel Voříšek

Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců. Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.

Paměti muže, do jehož života tragicky zasáhla okupace. „Už je to dávno a všechno se to zdá být strašně daleko. Stojím mlčky, nořím se do myšlenek před náhrobním kamenem se jménem Inge Bader a snažím se vzpomenout, jak všechno začalo.“ Paměti Hanuše Badera, Přežil jsem to, autenticky popisují životní příběh jednoho z mála pacovských přeživších holokaustu. Mapují nejen jeho nepříliš radostné dětství, dospívání a první lásku poznamenanou nacistickou okupací, ale i postupnou proměnu situace židovských obyvatel. Hanuš Bader byl na podzim roku 1942 ve věku 28 let transportován z Pacova do Terezína a následně do Osvětimi. Tam jeho cesta ale nekončila. Později byl převezen na nucené práce do Schwarzheide. Na konci války byl deportován do Bergen-Belsenu, kde byl na pokraji smrti osvobozen britskou armádou. Nakonec se po letech beznaděje a utrpení setkal s milovanou Inge ve švédském městě Malmö.

Neskutečně dojemná, jedinečná osobní zpověď Paula Kalanithiho, jehož život změnila nevyléčitelná choroba, nám pokládá ožehavé otázky: Jakou má život cenu? Proč se vyplatí žít? Co je pro nás opravdu důležité, když se ocitneme tváří v tvář smrti? Jak byste se zachovali, kdyby vás už nečekala žádná budoucnost? Jaké je to vychovávat dítě, budovat nový život, když váš právě končí? Paul Kalanithi zemřel v březnu 2015 během psaní této knížky, ale jeho slova jsou stále živá a slouží nám jako návod na lepší a smysluplnější život.

Skutečný příběh o hrdinství, obětování a naději. Jedinečný autentický pohled na heroické i tragické Varšavské povstání a zároveň strhující osobní výpovědí chlapce, který dospíval v trýznivém období druhé světové války. S odzbrojující upřímností popisuje německou i ruskou okupaci, přičemž hlavní část jeho příběhu spočívá v podrobném líčení průběhu 63 dnů trvající městské bitvy v ulicích, domech i kanalizaci Varšavy. Tehdy již jako třináctiletý mladík aktivně působil v protinacistickém odboji a byl platným členem legendární jednotky KB Nalecz. Co však tuto knihu činí skutečně výjimečnou, je její přesah - kdy osobní vzpomínky zasazuje autor do širšího kontextu a podává tak ucelenou výpověď o událostech, které zásadně změnily politickou mapu Evropy.