Námořní pěchota za studené války: Obojživelný boj 1945 až 1991 / Joseph H. Alexander , Merrill L. Barlett

V této přesvědčivé knize, která poprvé vyšla k šedesátému výročí osvobození Osvětimi, pojednává Laurence Rees o historii největšího a nejkrutějšího nacistického zařízení. Dozvídáme se, jak se Osvětim vyvinula z koncentračního tábora pro polské politické vězně v místo největší masové vraždy v dějinách částečně to byl tábor smrti, částečně koncentrační tábor, kde bylo zahubeno kolem milionu Židů. Autor zkoumá mentalitu a motivace nacistů, kteří činili klíčová rozhodnutí pachatelé hrůzných zločinů zde poprvé hovoří o svém jednání. Odhaluje fascinující i znepokojivé skutečnosti od zřízení nevěstince až po korupci, rozšířenou po celém táboře.Osvětim byla jádrem komplexního systému vyhlazování, místem plánované realizace "konečného řešení židovské otázky". Rees klade nepříjemmné otázky, například proč proč tak nepatrný počet zemí okupovaných nacisty chránil své Židy a proč Spojenci udělali tak málo, aby vraždění přímo zabránili, i když o existenci tohoto tábora věděli. Je to příběh o zabíjení, brutalitě, odvaze, útěku a přežití, působivá výpověď o tom, jak k lidské tragédii takového rozměru vůbec mohlo dojít. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Laurence Rees (* 1957) je britský historik, dokumentarista a autor pěti publikací s válečnou tematikou.  Je autorem a producentem televizního seriálu BBC/PBS Druhá světová válka: Za Zavřenými dveřmi. Seriálu předcházely úspěšné knihy a televizní dokumentární seriály Nacisté: Varování dějin, Válka století, Hrůza na Východě a Osvětim: Nacisté a konečné řešení. Rees je držitelem mnoha knižních cen včetně Griersonovy ceny a ceny Britského sdružení filmových a televizních umělců (BAFTA). V roce 2006 se jeho práce Osvětim: Nacisté a konečné řešení stala historickou knihou roku. S příznivým ohlasem se v roce 2007 setkala i Reesova kniha Their darkest hour (Jejich nejtemnější hodina), sbírka rozhovorů s pamětníky druhé světové války. Lawrence Rees vystudoval historii na Oxfordské univerzitě a působí jako vedoucí redaktor historických dokumentárních pořadů televize BBC.

Autor celou válku sloužil jako voják wehrmachtu, profesí telefonista u 14. tankové divize (6. armády). Prošel velký kus nekonečné ruské země, trpěl při ukrutných mrazech ve čtyřicátem prvním a stejně tak při obrovských vedrech u Stalingradu. V té největší bitvě o stalingrad byl raněn a jedním z posledních letadel se zachránil. Přežil i strašnou tankovou bitvu u Kurska. Ještě před koncem války se z Litvy po Baltském moři dostal do anglického zajetí. Po půlročním pobytu v zajateckém táboře poblíž města Kielu byl v říjnu 1945 propuštěn do Československa. František Weber se narodil roku 1922 (ze smíšeného manželství, otec Němec a matka Češka). Žil do svých osmnácti let v českém Polabí, kde také ukončil své základní vzdělání. Po okupaci, ještě neplnoletému, mu bylo přiděleno po otci německé státní občanství. Ve snaze vyhnout se vojenské službě se nechal naverbovat na práci do Německa, kde těžce pracoval na stavbě železnic v Durynsku. Ještě s několika dalšími, stejně postiženými hochy byl pro jistotu dopraven německým gestapem na vojenské velitelství do Kolína. Tak začala jeho pětiletá anabáze po bojištích Evropy...

František Weber se narodil roku 1922 ze smíšeného manželství, otec Němec a matka Češka. Žil do svých osmnácti let v českém Polabí, kde také ukončil své základní vzdělání. Po okupaci, jako ještě neplnoletému, mu bylo přiděleno po otci německé státní občanství. Ve snaze vyhnout se vojenské službě se nechal naverbovat na práci do Německa, kde těžce pracoval na stavbě železnic v Durynsku. Ještě s několika dalšími stejně postiženými hochy byl pro jistotu dopraven německým gestapem na vojenské velitelství do Kolína. Tak začala jeho pětiletá anabáze po bojištích Evropy. Sloužil jako telefonista u 14. tankové divize (6. armády). Prošel velký kus nekonečné Ruské země, trpěl při ukrutných mrazech a obrovských vedrech ve čtyřicátém prvním i u Stalingradu. V bitvě o Stalingrad byl raněn a jedním z posledních letadel se zachránil. Přežil i strašnou tankovou bitvu u Kursku. Ještě před koncem války se z Litvy po Baltském moři dostal do britského zajetí. Po půlročním pobytu v zajateckém táboře poblíž města Kielu byl v říjnu 1945 propuštěn do Československé republiky.

Strhující příběh žen, které svou vlast bránily s odstřelovací puškou v ruce. Ze všech rolí, které za druhé světové války mohly zastávat ženy, byla role odstřelovače jednou z nejnáročnějších a současně i jednou z nejméně pravděpodobných. Těžce tísněná Rudá armáda se však v letech 1941–1945 uchýlila k nasazení žen v měřítku, které těžko hledá srovnání. Dva tisíce z nich se tak uplatnilo právě jako odstřelovačky. O jak těžký úkol se jednalo, jasně ukazuje, že z tohoto počtu válku přežila jen asi čtvrtina. Vír nesmiřitelné války na východní frontě proměnil v obávané válečnice studentky, učitelky a ženy mnoha dalších profesí. S jejich dnes již jen stěží představitelnými a uvěřitelnými příběhy, které se čtou doslova jedním dechem, se můžete seznámit v této výpravné publikaci s mnoha unikátními dobovými fotografiemi a dokumenty.