Krvavý román / Josef Váchal

„Moralisté, a vůbec lidé, holedbající se a pyšnící vědomím, že jsou vzdělanci kulturními, označují jménem krvavý román neb jen zkráceně krvák, krvas, každou knihu s tendencí znemravňující, naplněnou do krajnosti drastickým líčením vražd, zločinů, násilí a dobrodružství, s nejhrubším popisem všech možných lidských vášní a sklonů neřestných; oni vidí v krvavém románu nakupenou všechnu špatnost světa, samé zlo a příklad, jakou kniha býti nemá.“

Josef Váchal předkládá čtenáři v prvé řadě Studii kulturně a literárně historickou, ovšem po svém ji dále rozvíjí. A tak může být jeho dílo vnímáno jako groteskní román, parodie či pocta žánru (krvavý román byl literární žánr brakové literatury, oblíbený zejména ve 2. polovině 19. století, pro který byl typický jednoduchý senzační děj plný zvratů), nebo výsměch době i autentický povzdych autorův. Předkládáme jej tak, jak ho Josef Váchal vyryl, vytiskl a dřevoryty opatřil v roce 1924.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Josef Váchal (1884 –1969) byl český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář a také spisovatel a básník. Narodil se jako nemanželské dítě, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše, a matkou Anna Váchalová. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření. Hlavní část jeho díla spadá do období první republiky. Mezi nejznámější díla patří kniha Krvavý román nebo ilustrace k Demlovu Hradu smrti. Během svého života nebyl doceněn, jistého uznání se mu dostalo až titulem zasloužilý umělec v roce 1969.

V roce 1898 se Váchal odstěhoval do Prahy, kde ho otec dal do čtyřletého učení k renomovanému knihaři Jindřichu Waitzmannovi (jeho manželka pocházela z Mirotic, odkud pocházel i rod Alšů). Zároveň s tím navštěvoval Josef Váchal ještě "průmyslovou školu pokračovací". Vykonával řadu pomocných prací pro přivýdělek. V roce 1902 se vyučil knihvazačem. Po roce 1926 si do olova vyryl devět abeced gotizujícího písma, kterými tiskl své biblio­filie. Pro výjimečnost a exkluzivitu těchto písem zůstávají Váchalovy návrhy spíše fascinujícím dokumentem doby a tvůrce. Pro Váchalovo dílo je typické, že jeho knihy jsou autorské (je autorem textu, ilustrací, sám je tiskl a vázal). Tištěny jsou v malých nákladech (1-50 exemplářů). Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století.

Rozsah a význam jeho díla mohl být pro veřejnost znovuobjeven a doceněn až po roce 1989. Roku 1993 nakladatelství Paseka, kterému dal jméno, otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum, umístěné v domku Váchalova přítele Josefa Portmana. Interiér domku si nechal Portman ve 20. letech vyzdobit právě od něj.