Otto Katz - André Simone očima své manželky Ilsy / Jaroslav Hojdar

Historik Jaroslav Hojdar předkládá netradiční pohled na jednu z nejrozporuplnějších a nejtajemnějších postav české novodobé historie – Otto Katze alias André Simona.

"Knihu o Otto Katzovi a jeho manželce Ilse jsem s její pomocí, podle jejího vyprávění, jejích dokumentů a fotografií a na základě dosavadních výsledků svého bádání napsal dost brzy. Nazval jsem ji ŽALOBA. Podobně jako kdysi před dvaceti roky Otto tu svou nejznámější, které dal francouzský název J’accuse! – v českém překladu Žaluji!. V té době byl můj rukopis určitě první, i když s chybami, nedostatky i mými politickými naivnostmi, který byl o Ottovi, Ilse, procesu a podivných rehabilitacích u nás napsán. Knížka tehdy samozřejmě světlo světa nespatřila. A ani mi to moc nevadilo. Nevadilo to ani naší přítelkyni Ilse. V posledních letech, kdy Ilsa už dlouho, desítky roků, není mezi námi, jsem se rozhodl knihu od základu přepsat, věnovat se v ní více než dosud Ilse, založit ji na nových poznatcích a především na jejím mnou zachyceném vyprávění, dát jí jinou podobu a nový název."

Jaroslav Hojdar

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Otto Katz neboli Andre Simone (*1895) byl spisovatel, politický pracovník a novinář. Ve 30. letech se silně ohradil proti nacistickému teroru v Německu tzv. Hnědou knihou, za druhé světové války se kriticky vyjádřil vůči francouzskému politickému životu včetně jeho představitelů v svém dalším díle s názvem J’accuse! (Žaluji). Po celá léta, která Katz prožil na Západě byl jako přední komunistický činitel nepřetržitě sledován tamními tajnými službami, které ho vedly na seznamech významných spolupracovníků sovětské tajné služby. Po válce pracoval v Praze jako komentátor a vedoucí zahraničního oddělení Rudého práva. V roce 1946 se na mírové konferenci v Paříži setkal se členy československé delegace, mj. i s Rudolfem Slánským, s nímž byl (a dalšími deseti muži) ve velkém politickém procesu odsouzen k trestu smrti a 3.12.1952 na Pankráci popraven. Začátkem 60. let byl Otto Katz rehabilitován a v období pražského jara mu byl prezidentem Ludvíkem Svobodou udělen, in memoriam, Řád republiky, který převzala jeho manželka Ilsa

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PhDr. Jaroslav Hojdar se narodil 26. 6. 1933 v Klenovicích, okr. Tábor. Stal se učitelem a jeho celoživotním zájmem je historie. První zaměstnání získal v českokrumlovském pohraničí, kde učil děti rumunských krajanů. Po čase se vrátil na Táborsko a byl učitelem v Sezimově Ústí a Táboře. Dálkově vystudoval Pedagogickou fakultu UK. Kromě práce ve škole ho pohltila regionální historie válečných let. Setkal se téměř se všemi pamětníky, kteří se na Táborsku a v okruhu jižních Čech zapojili do protinacistického odboje, studoval dostupnou literaturu i dobové prameny a napsal mnoho článků o odboji. Po propuštění ze školství na počátku sedmdesátých let pracoval jako klempířský dělník a poté topič v kotelně v Plané nad Lužnicí. Nepřestal však psát, byť články mohly vyjít až po roce 1989. Po převratu se nakrátko vrátil do školství, ale brzy odešel do důchodu. Publikuje příspěvky o dějinách jihočeských obcí, sestavil knihu o táborském popravišti a heydrichiádě a také knihu o sovětském poručíkovi Michejenkovi, který utekl z koncentračního tábora Mauthausen přes Šumavu až na Táborsko.