Helimadoe / Jaroslav Havlíček

Námětem tohoto humoristicky zpracovaného románu, se stalo dětství autora Karla Poláčka, trávené v městečku Rychnově nad Kněžnou. Pět kluků s duší nezbedníků v čele s Petrem Bajzou, v prostředí maloměsta v době první republiky, prožívá své dobrodružné dětské kousky a objevování světa dospělých. Jedna z nejznámějších a nejčtenějších knih Karla Poláčka vznikala za doby okupace, o to více je poznat s jakým citem autor zaznamenal své vjemy nejen z dětství, ale z uspořádání jednotlivých vrstev společnosti s promítnutím do děje knihy. Tuto knihu s povděkem přijaly nejen děti, ale i dospělí.

Do města Hameln přichází mladý muž - krysař - aby zbavil město přemnožených krys. Zamiluje se do dívky Agnes a ona jeho lásku opětuje. Krysy vyžene, konšelé mu však odmítnou zaplatit. Postupně objevuje, že krysy nebyly jedinou špínou, která se v městečku přemnožila. Victoru Dykovi jako inspirace posloužila staroněmecká pověst.

Román vypráví o čarodějnických procesech ve Velkých Losinách a v Šumperku v 17. století. Inkvizitor nechává upalovat ženy, u kterých se objeví nějaký náznak čarodějnictví, např. zaříkávání. Oběti postupně vybírá tak, aby zlikvidoval názorové odpůrce a bohaté lidi, jejichž majetek by se pak mohl zkonfiskovat. Přiznání vynucuje mučením. mezi oběti procesů se postupně dostanou i kněz a šlechtic, hájící nespravedlivě odsouzené a ukazující na nelidské metody výslechů. Podle románu natočil Otakar Vávra slavný film. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Václav Kaplický (1895 - 1982) byl český spisovatel a publicista. Narodil se na samotě Červený Dvůr v rodině nájemce statku. Maturoval na táborské reálce. Po studiu pracoval jako dělník na železnici. V roce 1915 byl odveden do války a na haličské frontě se dostal do zajetí. Na Ukrajině v zajateckém táboře v Berdičevu vstoupil do československých legií. V červenci 1917 se účastnil bitvy u Zborova, byl uvězněn u Vladivostoku a domů se vrátil v roce 1919. Začal pracovat v levicovém Svazu československých legionářů, potom na ministerstvu obrany. Od roku 1922 působil Václav Kaplický jako redaktor v nakladatelstvích, z nichž některá i řídil, např. Pokrok, Melantrich, Čin aj. Tehdy se seznámil s řadou spisovatelů, zvlášť blízké přátelství navázal s J. Horou. Na jeho radu se začal pokoušet o nenáročnou beletrii pro lidového čtenáře. Kaplický byl zakládajícím členem Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s novým Ruskem. Na konci 30. let vystupoval energicky proti fašistickým tendencím šířícími se i mezi legionáři. Byl kritickým Masarykovým stoupencem. Po válce se dal Václav Kaplický do studia historické literatury a pramenů. Velkou pozornost věnoval pracím francouzského historika E. Denise o dějinách pobělohorských Čech. Vznikla série románových kronik o selských bouřích a povstáních v 17. - 19. století. Je pohřben mezi významnými českými spisovateli na Vyšehradském Slavíně v Praze.

Protiválečné divadelní drama napsané v předvečer druhé světové války. Čapkovo naléhavé varování před nebezpečím nastupujícího nacismu, které se stalo záminkou k jeho plánované perzekuci hitlerovským režimem. Děj se odehrává v blíže neurčené zemi, kde se diktátor Maršál připravuje na zahájení války. V téže době se objevuje neznámá smrtelná nemoc, která se přenáší dotykem a nedá se léčit. Chudinský lékař, pacifista dr. Galén nachází na nemoc lék. Bohaté lidi však odmítá léčit, pokud nejsou ochotni postavit se proti válce. Maršálův přítel, majitel zbrojovky baron Krüg, bílou nemocí také onemocní, avšak Dr. Galén jej odmítne léčit, dokud nepřestane vyrábět zbraně. Galén je předvolán Maršálem, přesto znovu odmítá Krüga léčit, pokud bude maršál pokračovat ve zbrojení. Baron Krüg se následně zastřelí. Poté, co si Maršál sám na prsou najde bílou skvrnu, dostane od Galéna stejné ultimátum jako baron. Nakonec je ale ochoten vzdát se plánů na válku a ovládnutí světa, pokud jej dr. Galén vyléčí. Galén jde tedy pro léky, ale cestou zpět prochází skrz válkou zfanatizovaný dav, kterým je ušlapán…Stejně jako ostatní romány a hry Karla Čapka je Bílá nemoc dílem neskutečně současným a alarmujícím. Vizionářsky varuje před hrozbou konfliktu demokracie se zájmy všehoschopných a mocichtivých tyranů. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Čapek (1890-1938) – český novinář, spisovatel a dramatik. Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: v Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Knihy Karla Čapka byly přeloženy do více než 50 světových jazyků - od angličtiny, němčiny, francouzštiny, přes ruštinu, perštinu, čínštinu až po esperanto, lužickosrbštinu, katalánštinu atd. Dílo Karla Čapka:Próza: Zářivé hlubiny (1916), Boží muka (1917), Krakonošova zahrada (1918), Kritika slov (1920), Trapné povídky (1921), Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1922), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Marsyas čili na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Hordubal (1933), Válka s Mloky (1936), První parta (1937), Jak se co dělá, Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně).Dramata: Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), Loupežník (1920), R. U. R. (1920), Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Adam stvořitel (1927), Bílá nemoc (1937), Matka (1938).Politická díla: Hovory s T. G. Masarykem (1928 - 1935, 3 svazky), Mlčení s T. G. Masarykem (doplnění hovorů, esej z roku 1935).Cestopisy: Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936).Knihy pro děti: Devatero pohádek a ještě jedna pohádka od Josefa Čapka jako přívažek (1932), Dášenka čili život štěněte (1933), Měl jsem psa a kočku (1939), Pudlenka (vydáno posmrtně).