Příběh filmu Po strništi bos / Jan Svěrák

Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců. Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.

Deset let žil ve vegetativním stavu a jen on sám věděl, že je při plném vědomí. Nyní vypráví svůj neuvěřitelný, úžasný a zároveň otřesný příběh, který se stal světovým bestsellerem. V lednu roku 1988 se jihoafrický školák MartinPistorius vrátil domů z vyučování a stěžoval si na bolest v krku. Nikdy potom se už do školy nevrátil. Během roku dosud naprosto zdravý chlapec degeneroval – kompletně ochrnul, přestal komunikovat i vnímat. Do čtrnáctých narozenin z něj byla jen prázdná schránka. Nepředstavitelných deset let poté strávil při plném vědomý, ale uvězněný v těle, které mu znemožňovalo dát cokoli najevo. Chápal a prožíval všechno, co se kolem něj a s ním dělo, jenže byl úplně bezmocný, pokud šlo o komunikaci. Návrat z nicoty je příběh, který napsal sám Martin poté, kdy se s pomocí moderních komunikačních metod vrátil zpět do života. S naprostou upřímností a otevřeností líčí vše, co prožíval jako jasně myslící bytost, o níž se ostatní domnívali, že jen přežívá ve vegetativním stadiu. Od perverzního a krutého chování některých takzvaných pečovatelů, hřešících na jeho bezmocnost, přes obětavost a soucit dalších až po nezdolné odhodlání těch, kteří věřili, že v jeho pohledu vidí záblesky inteligence.

Jak prožívali svoji moc, ale i odpovědnost vůči občanům českoslovenští a čeští prezidenti? V čele naší republiky stálo za dobu její poměrně krátké existence jedenáct mužů, jejichž různorodé charaktery i schopnosti reflektují dějinné zvraty, kterým byl stát během své bouřlivé – nyní již staleté – historie vystaven. Prezidentský úřad byl vždy spojován s jistým majestátem, snad i proto, že ho zastávali přední politici, hrající – tu více, tu méně – úlohu arbitra i nejvýše postaveného reprezentanta naší republiky. Jací to byli lidé? Tato kniha však není souhrnem biografií, autor se zabývá především některými klíčovými, mnohdy dramatickými momenty jejich působení v prezidentském úřadu. Skutečné příběhy československých a českých prezidentů jsou v některých fázích napínavější než smyšlené historické thrillery. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Vladimír Liška (* 15. ledna 1955) je přední český záhadolog a spisovatel. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v oboru historie a českého jazyka. Stal se jedním z vedoucích ufologického projektu Záře, a patřil mezi spoluzakladatele Československé archeoastronautické asociace. Především se zabývá problematikou UFO fenoménů, historickými záhadami a nevysvětlitelnými jevy. Mezi jeho oblíbené autory patří např.: L. Souček, S. Lem, A. C. Clarke, E. von Däniken. Napsal přes 80 knih, např.: Český bestiář, Upíři a vlkodlaci v českých zemích, Záhady druhé světové války, Kletba čachtické vražedkyně.

Kniha pamětí generála Františka Moravce zachycuje fascinující životní příběh československého důstojníka, jehož válečné osudy začaly v roce 1915 odvodem do rakousko-uherské armády, pokračovaly ruským zajetím, činností v legiích a poté kariérou v armádě Československé republiky ve zpravodajské sekci generálního štábu. Moravcovo působení vyvrcholilo v anglickém exilu, kde v letech 1940–45 řídil československou zpravodajskou službu, která dodávala Spojencům cenné poznatky, mj. i díky spojení s agentem A-54 Paulem Thümmelem, vysokým důstojníkem Abwehru. Legendární špion poskytoval československým zpravodajcům mimořádně závažné informace, například o chystaném napadení Francie, o přípravě útoku na Sovětský svaz či o vývoji nových německých zbraní , ovšem Spojenci jim ke své škodě ne vždy přikládali dostatečnou důležitost. Právě toto období Moravcova života, které se definitivně uzavřelo jeho odchodem do exilu v roce 1948, je těžištěm knihy nabité informacemi ze zákulisí zpravodajských služeb a vysoké politiky. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Generál František Moravec (1995-1966) byl český legionář, důstojník Československé armády a přednosta druhého oddělení Hlavního štábu (vojenská zpravodajská služba). Narodil se v Čáslavi jako nejstarší z deseti dětí v rodině úředního zřízence okresního hejtmanství. Ve čtvrté třídě obecné školy přestoupil na gymnázium, které v roce 1913 jako osmnáctiletý absolvoval a kde s vyznamenáním maturoval. Poté začal studovat na filozofické fakultě Univerzity Karlovy moderní filologii (latina, francouzština). Roku 1915 musel zanechat studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, byl vyslán do školy pro záložní důstojníky a odvelen na ruskou frontu, kde v lednu 1916 přešel do zajetí. Vstoupil do Srbské legie a s ní bojoval v Rumunsku. Po vstupu do čs. legií se dostal mimo Rusko a účastnil se bojů v Řecku, ve Francii a v Itálii. Po návratu do vlasti v listopadu 1918 byl ihned vyslán na Slovensko do bojů proti maďarským bolševikům. Zůstal pak důstojníkem z povolání. V roce 1927-29 vystudoval Vysokou školu válečnou a po krátkém působení v Plzni byl v roce 1930 převelen do Prahy jako přednosta zpravodajského oddělení Zemského vojenského velitelství. Od roku 1934 až do posledních hodin existence Československa byl přednostou pátrací skupiny II. oddělení generálního štábu. Zde vybudoval velmi úspěšnou zpravodajskou službu, kterou zaměřil především na získávání informací o německých záměrech. S cennými dokumenty a s 11 nejbližšími spolupracovníky odletěl krátce před příchodem okupačních vojsk do Velké Británie, kde ve spolupráci s Brity řídil v letech 1940-45 čs. exilovou zpravodajskou službu, známou svými hodnotnými informacemi (i díky pokračujícímu kontaktu s nejvýznamnějším agentem A-54, který udržovala v Protektorátu skupina Balabán-Mašín-Morávek). Je  považován za autora plánu na atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha provedený československými výsadkáři v roce 1942. V roce 1944 byl povýšen na brigádního generála, což bylo posledním oceněním jeho velkých zásluh. Po válce byl v důsledku odporu KSČ proti jeho osobě poslán na dovolenou a až v roce 1947 byl jmenován velitelem divize v Mladé Boleslavi. Po únoru 1948 uprchl do exilu v USA, kde pracoval jako poradce ministerstva obrany. Zpět do Československa se již nikdy nevrátil.