Hodina mezi psem a vlkem / Jan Skácel

Soubor básní Jiřího Ortena obsahuje tři sbírky, které autor dokončil krátce před svou smrtí. Ohnici, Jeremiášův pláč a Elegie. Ve sbírkách se oproti předchozí tvorbě silně projevují úzkosti a osamělost, kterými autor trpěl kvůli protižidovské politice i ztrátě blízkých. V případě Jeremiášova pláče Orten vztáhl biblické téma do přítomnosti, v lyrické Ohnici věnované zemřelému otci se vyznává z pocitu ohrožení, v Elegiích se pak autor loučí se svým mládím a vlastně celým životem. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jiří Orten (1919-1941), vlastním jménem Jiří Ohrenstein, se narodil v Kutné Hoře. Studoval na pražské konzervatoři, kterou však byl nucen, kvůli židovskému původu, po třech ročnících opustit. Po odchodu z konzervatoře publikoval pod různými pseudonymy, přispíval do novin a časopisů. Ve své tvorbě měl blízko k symbolismu a existencionalismu. Zemřel krátce poté, co byl, v den svých dvaadvacátých narozenin, v Praze sražen německou sanitkou.

V knize najdete čtyři básně - Křest svatého Vladimíra (Car chce po bohu Perunovi, aby mu na jeho svátek zahřměl na oslavu, což Perun odmítá), Král Lávra (satirická báseň, jejímž námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, ale přizpůsobená českému prostředí), Tyrolské elegie (humorný a satirický popis zatčení a internace v Brixenu v Tyrolsku) a Epigramy (podle definice Havlíčka jsou epigramy malinké nádoby, do kterých vztek svůj nalévá, aby mu srdce nežral). Ilustrace Josef Lada.

Slavný veršovaný román, v němž Puškin popisuje ruskou společnost 1. poloviny 19. století ve městě i na venkově. S lehkostí a ironickým nadhledem líčí všednodenní náplň znuděného petrohradského dandyho Oněgina a jeho nešťastný milostný příběh s naivní a snivou Taťánou. Román se stal nesmrtelnou klasikou a o jeho významu u nás svědčí řada českých překladů. Z ruského originálu Jevgenij Oněgin přeložil Josef Hora.

William Shakespeare se proslavil zejména jako autor řady divadelních her, jeho tvorba ale zarhnuje i díla básnická, zejména pak 154 sonetů představených v této sbírce. Kromě milostných vyznání se texty dotýkají i témat jako plynutí času, smrt či erotická touha, naráží ale i na dobové politické události či lásku záměrně zesměšňuje. Některé básně psané mladému muži či bez jasného adresáta vedly k dohadům o Shakespearově bisexualitě, v jiných částech se autor obrací na záhadnou "temnou dámu" či básníka, se kterým soupeří - i po několika stech letech bádání však přesnou identitu žádného z nich neznáme. Ačkoli jsou Shakespearovy sonety výrazově i formálně dokonalou ukázkou alžbětinské literatury, jejich témata jsou nadčasová a snadno dokáží oslovit i dnešního čtenáře.