Slunce nad půllitrem / Jan Míka

Souběžné vydání dvou sbírek filozoficky laděných, většinou detektivních povídek, v nichž se autor zamýšlí nad otázkami práva a spravedlnosti, dobra a zla, zločinu a trestu. Hrdiny jednotlivých příběhů jsou důslední policejní komisaři a radové, lstiví agenti, důvtipní a méně bystří strážníci či četníci. Proti nim stojí a pikle kují sňatkoví podvodníci, zruční kasaři, kapsáři a jim podobní zlodějíčkové, ba dokonce těžcí zločinci a fanatičtí sběratelé. Čapek jako skvělý vypravěč, vykreslil poutavé a napínavé povídky plné nečekaných zvratů a současně nám vytvořil jakousi kroniku třicátých let, zalidněnou uvěřitelnými postavičkami tehdejšího podsvětí a bojovníků s ním.Povídky původně vycházely časopisecky na konci dvacátých let minulého století. Čapek napsal sice zábavné detektivní historky inspirované skutečnými případy, ale to, co čtenáře už několik generací při čtení těchto příběhů baví, je nádherná kultivovaná a hravá Čapkova čeština a nadhled a humor s jakým o "zločinných" lidičkách píše. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Čapek (1890-1938) – český novinář, spisovatel a dramatik. Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: v Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Knihy Karla Čapka byly přeloženy do více než 50 světových jazyků - od angličtiny, němčiny, francouzštiny, přes ruštinu, perštinu, čínštinu až po esperanto, lužickosrbštinu, katalánštinu atd. Dílo Karla Čapka:Próza: Zářivé hlubiny (1916), Boží muka (1917), Krakonošova zahrada (1918), Kritika slov (1920), Trapné povídky (1921), Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1922), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Marsyas čili na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Hordubal (1933), Válka s Mloky (1936), První parta (1937), Jak se co dělá, Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně).Dramata: Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), Loupežník (1920), R. U. R. (1920), Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Adam stvořitel (1927), Bílá nemoc (1937), Matka (1938).Politická díla: Hovory s T. G. Masarykem (1928 - 1935, 3 svazky), Mlčení s T. G. Masarykem (doplnění hovorů, esej z roku 1935).Cestopisy: Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936).Knihy pro děti: Devatero pohádek a ještě jedna pohádka od Josefa Čapka jako přívažek (1932), Dášenka čili život štěněte (1933), Měl jsem psa a kočku (1939), Pudlenka (vydáno posmrtně).

Anglický spisovatel Herbert George Wells proslul zejména svými sci-fi romány Válka světů nebo Stroj času, neméně bohatá je ovšem i jeho povídková tvorba. I v ní hrají fantastické motivy významnou roli – například v příbězích o létajícím stroji či tajemné observatoři –, ale Wellsovi nejsou cizí ani povídky s prvky tajemna, dobrodružství a humoru. Vynálezci zázraků jsou prvním z plánovaných tří svazků Wellsových sebraných povídek.

Leoš Vala ve svých povídkách využívá ojedinělých zkušeností z českých pohraničních hvozdů. Jako lesník působil třicet let na Šumavě a poté dalších třicet let v Krušných horách a na severu Čech. Měl tak možnost důvěrně poznat každé zákoutí těchto krajin, starousedlíky i mnoho dalších lidí, kteří tyto revíry navštěvovali ze všech koutů Československa. Vypravěčský dar mu umožnil zaznamenat jedinečné životní a myslivecké příběhy, atmosféru osamělých lovů i posledních lečí. Hlavního hrdinu v nich zpravidla představuje člověk v lesnické uniformě, myslivec, příroda a les. Nechybí ani něžné pohlaví. I ve svých devadesáti letech adeptům myslivosti Leoš Vala věrohodně a s humorem vypráví, proč si myslivci připíjejí levou rukou, pravá se může věnovat tomu důležitějšímu, třeba bohyni lovu Dianě. Knihu svými ilustracemi doprovodil Petr Hrach.

Inna Rottová zažila na vlastní kůži hrůznou událost - německou blokádu Leningradu. Kromě více než čtyř milionů vojáků během ní zahynulo na 650 tisíc civilistů, hlavně hlady a následkem mrazů. Rottové bylo počátkem zahájení obležení šest let, přesto si tuto tragickou, ale i hrdinskou etapu života zapamatovala dokonale. Své mimořádně autentické osobní vzpomínky vtělila do této knížky brilantně napsaných povídek. Kniha není reportáží o leningradské blokádě. Je to však knížka absolutně prožitá, protrpěná a psaná s nadhledem.  Je to vyprávění spisovatelky, jejíž rodina měla pohnutý osud, a jíž se dostalo bolestné cti to všechno prožít a přežít. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Inna Rottová (1935-2018) pocházela z české židovské rodiny, která se dílem osudu za 2.světové války octla v Sovětském svazu. Jako šesti až devítiletá musela čelit smrtelnému hladu, zimě i německému bombardování, tatínek zemřel na válečné zranění. Po válce Inna vystudovala střední a vysokou školu a stala se inženýrkou. Zároveň pracovala v Leningradě jako průvodkyně turistů. Tak se seznámila se svým pozdějším českým mužem. Díky němu se také mohla přestěhovat do Československa a pod jeho jménem, jako Mirovská , také vydala své první knihy. Inna strávila v Čechách na čtyřicet let, pracovala tu v technických profesích i jako překladatelka. Češtinu posléze ovládla brilantně – o čemž svědčí, že se stala i jednou z nejpopulárnějších českých spisovatelek. Podle jejích vzpomínek k tomu ale přispělo i její druhé manželství - se spisovatelem Janem Rottem, potomkem zakladatele slavné české železářské rodiny. Inna vydala celkem padesát knih.