Norkový kožich za hrst vloček, aneb Šest hodin ve vlaku / Inna Rottová

Žijí dál jako zamlada: se stejnou odvahou a zvědavostí. Knížka povídek, v nichž hrají hlavní roli ženy, které už o životě něco vědí. Příběhy, které zdaleka neodpovídají tradičním představám o klidném a moudrém stáří. Platí o nich spíše výrok pětadevadesátileté pařížské modelky: „Nevidím na vráskách nic špatného. Jsou známkou odvahy.“ Jsou stále schopni se bezhlavě zamilovat – muži často do velmi mladých žen, ale občas i žena do mnohem mladšího muže. Jindy se zase náhle osvětlují několik desítek let staré události, které vyvolají řadu příjemných, ale i nepříjemných vzpomínek. Ani jedna z povídkových postav se však necítí být bezmocnou obětí. Berou život takový jaký je a hltají jej plnými doušky.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Inna Rottová (1935-2015) vystudovala v Leningradě Strojní fakultu Vysoké školy textilní, obor konstrukce strojů a přístrojů provozu lehkého a textilního průmyslu, poté rok pracovala jako konstruktérka v Závodech textilního strojírenství a po přestěhování do Prahy působila ve Výzkumném stavu pro sdělovací techniku (VÚST). V letech 1963–1971 byla učitelkou odborných předmětů na učňovské škole, poté (1971–1992) se živila jako tlumočnice a překladatelka na volné noze. Publikovala přes 400 povídek v různých časopisech a novinových přílohách (první v r. 1974 v Ahoj na sobotu): Mladý svět, Vlasta, Práce, Stadion, Jedním dechem, Přísně tajné!, Květy, Literární noviny, Čs. sport aj., ve sbornících a antologiích. Vydala celkem 26 knih, které začaly vycházet od r. 1990, s výjimkou souboru Šest hodin ve vlaku z r. 1984. Až do roku 1998 publikovala pod jménem Mirovská, od r. 98 pak pod jménem Rottová (někdy taky Rott).

Souběžné vydání dvou sbírek filozoficky laděných, většinou detektivních povídek, v nichž se autor zamýšlí nad otázkami práva a spravedlnosti, dobra a zla, zločinu a trestu. Hrdiny jednotlivých příběhů jsou důslední policejní komisaři a radové, lstiví agenti, důvtipní a méně bystří strážníci či četníci. Proti nim stojí a pikle kují sňatkoví podvodníci, zruční kasaři, kapsáři a jim podobní zlodějíčkové, ba dokonce těžcí zločinci a fanatičtí sběratelé. Čapek jako skvělý vypravěč, vykreslil poutavé a napínavé povídky plné nečekaných zvratů a současně nám vytvořil jakousi kroniku třicátých let, zalidněnou uvěřitelnými postavičkami tehdejšího podsvětí a bojovníků s ním.Povídky původně vycházely časopisecky na konci dvacátých let minulého století. Čapek napsal sice zábavné detektivní historky inspirované skutečnými případy, ale to, co čtenáře už několik generací při čtení těchto příběhů baví, je nádherná kultivovaná a hravá Čapkova čeština a nadhled a humor s jakým o "zločinných" lidičkách píše. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Karel Čapek (1890-1938) – český novinář, spisovatel a dramatik. Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Otec byl lékař, matka sbírala slovesný folklor. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: v Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). Z Národních listů odešel v roce 1921 na protest proti vyloučení svého bratra z redakce. V letech 1921–1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu.Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Zemřel na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem. Knihy Karla Čapka byly přeloženy do více než 50 světových jazyků - od angličtiny, němčiny, francouzštiny, přes ruštinu, perštinu, čínštinu až po esperanto, lužickosrbštinu, katalánštinu atd. Dílo Karla Čapka:Próza: Zářivé hlubiny (1916), Boží muka (1917), Krakonošova zahrada (1918), Kritika slov (1920), Trapné povídky (1921), Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1922), O nejbližších věcech (1925), Skandální aféra Josefa Holouška (1927), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), Zahradníkův rok (1929), Marsyas čili na okraj literatury (1931), Apokryfy (1932), Hordubal (1933), Válka s Mloky (1936), První parta (1937), Jak se co dělá, Život a dílo skladatele Foltýna (1939, vydáno posmrtně).Dramata: Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), Loupežník (1920), R. U. R. (1920), Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Adam stvořitel (1927), Bílá nemoc (1937), Matka (1938).Politická díla: Hovory s T. G. Masarykem (1928 - 1935, 3 svazky), Mlčení s T. G. Masarykem (doplnění hovorů, esej z roku 1935).Cestopisy: Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl (1930), Obrázky z Holandska (1932), Cesta na sever (1936).Knihy pro děti: Devatero pohádek a ještě jedna pohádka od Josefa Čapka jako přívažek (1932), Dášenka čili život štěněte (1933), Měl jsem psa a kočku (1939), Pudlenka (vydáno posmrtně).

Sbírka moderních hororových povídek vybraných z anglosaských literatur. Představuje to nejlepší, co bylo v tomto žánru napsáno. Snahou editora, který povídky vybral, uspořádal a přeložil, je uvést pokud  možno co největší počet možných variací na téma hororu od zajímavého anekdotického nápadu rozvedeného v povídku, až po literárně nejlepší ukázky, kde hyperbola žánru je zvolena funkčně pro vyjádření pocitu, který se snad ani lépe zachytit nedá, jak to ve svých hororech dovede například Ray Bradbury. Ve sbírce je patrná snaha vyvážit některé příliš depresivní povídky jinými, humornými. Zastoupeni jsou zde takoví autoři, jako jsou Daphne Du Maurier s povídkou Ptáci, nebo Ray Bradbury s povídkami Malý vrah a Zástup. Další autoři jsou Robert Aickman, Henry Kuttner, Keith Roberts, Joan Vatsek, Richard Bloch, John Seymour Sharnik, Stanley Ellin, Carter Dickson, E. C. Tubb, Robert M. Coates a Shirley Jackson.  

Anglický spisovatel Herbert George Wells proslul zejména svými sci-fi romány Válka světů nebo Stroj času, neméně bohatá je ovšem i jeho povídková tvorba. I v ní hrají fantastické motivy významnou roli – například v příbězích o létajícím stroji či tajemné observatoři –, ale Wellsovi nejsou cizí ani povídky s prvky tajemna, dobrodružství a humoru. Vynálezci zázraků jsou prvním z plánovaných tří svazků Wellsových sebraných povídek.