Podivná vojna / Gerhard Vorel

Smutně proslulé pomocné technické prapory (PTP), pro jejichž příslušníky se vžila jména pétépáci či černí baroni podle charakteristických černých výložek, byly zrušeny v roce 1954. Československá armáda však i nadále potřebovala jednotky, do nichž soustřeďovala nějakým způsobem nepohodlné osoby. V tradici PTP tak pokračovaly Technické prapory, Pomocné prapory, Stavební jednotky a nakonec v roce 1961 Silniční vojsko. Sem byli zařazováni lidi, kteří za sebou měli z různých důvodů vězení a jejich „kádrový profil“ nebyl v souladu s potřebami socialistické armády. Pak tu byli také ti, kteří se k Silničnímu vojsku dostali, aniž by vlastně věděli proč. Podobný osud stihl i část důstojníků. Tato směsice lidí pracovala na různých stavbách, většinou v těžkých podmínkách, bez odpovídající mechanizace a za každého počasí. Odměnou jim byla měsíční mzda zkrácená o 60 %. Tyto peníze si ponechávala armáda za výdobytky, které vojáčkům poskytovala. Říkali nám pétépáci a nám to vůbec nevadilo - naopak! Byli jsme pyšní, že patříme k rotám, jejichž předchůdci nosili černé výložky, neuráželo nás to – prostě byli jsme pétépáci!