Alternativa pro Německo? / David Hanuška

Na stránkách všech významných německých deníků se v posledních letech pravidelně objevují články o jedincích, kteří neuznávají existenci Spolkové republiky Německo a jejího právního systému. Z tohoto důvodu odmítají platit daně, bojkotují všechna úřední rozhodnutí nebo provádějí výtržnosti v budovách soudů či finančních úřadů. Někteří z nich dokonce považují pozemek okolo vlastního domu za území zcela nezávislého státu, jehož údajnou suverenitu hodlají bránit před policisty a soudními vykonavateli i se zbraní v ruce. Řeč je o členech scény „říšských občanů“ a „samosprávců“.Po dlouhou dobu byli členové této scény ze strany německé státní moci pokládáni za neškodné blázny a kverulanty, jejichž hlavní zálibou byla tvorba mnohostránkových nesmyslných stížností a deklarací adresovaných na všechny možné německé i zahraniční instituce. K zásadní změně v přístupu německých státních představitelů vůči tomuto fenoménu došlo v říjnu 2016, kdy jeden ze členů scény pomocí střelné zbraně zcela chladnokrevně zavraždil příslušníka policejního komanda. Od tohoto okamžiku jsou „říšští občané“ a „samosprávci“ ze strany německých bezpečnostních orgánů klasifikováni jako jedni z hlavních nepřátel svobodného a demokratického ústavního pořádku.Účelem knihy je poskytnout českému čtenáři základní přehled umožňující mu dostatečnou prvotní orientaci v rámci všech hlavních aspektů tohoto mimořádně zajímavého sociálního fenoménu. Při tvorbě knihy byl hlavní důraz položen na přehlednost, srozumitelnost a logické členění textu. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ David Hanuška (*1979) se o politický, hospodářský a sociální vývoj moderní německé společnosti živě zajímal již během studia Mezinárodních vztahů a evropských studií na Metropolitní univerzitě v Praze. Ve stálém kontaktu s německým jazykovým prostředím zůstal i v rámci svého následného dlouholetého působení v institucích české státní správy, kde se kromě jiného zabýval mezinárodní spoluprací v oblasti vnitřních věcí a také komparací vybraných aspektů právních řádů zemí německého jazykového prostoru.

Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců. Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.

V této přesvědčivé knize, která poprvé vyšla k šedesátému výročí osvobození Osvětimi, pojednává Laurence Rees o historii největšího a nejkrutějšího nacistického zařízení. Dozvídáme se, jak se Osvětim vyvinula z koncentračního tábora pro polské politické vězně v místo největší masové vraždy v dějinách částečně to byl tábor smrti, částečně koncentrační tábor, kde bylo zahubeno kolem milionu Židů. Autor zkoumá mentalitu a motivace nacistů, kteří činili klíčová rozhodnutí pachatelé hrůzných zločinů zde poprvé hovoří o svém jednání. Odhaluje fascinující i znepokojivé skutečnosti od zřízení nevěstince až po korupci, rozšířenou po celém táboře.Osvětim byla jádrem komplexního systému vyhlazování, místem plánované realizace "konečného řešení židovské otázky". Rees klade nepříjemmné otázky, například proč proč tak nepatrný počet zemí okupovaných nacisty chránil své Židy a proč Spojenci udělali tak málo, aby vraždění přímo zabránili, i když o existenci tohoto tábora věděli. Je to příběh o zabíjení, brutalitě, odvaze, útěku a přežití, působivá výpověď o tom, jak k lidské tragédii takového rozměru vůbec mohlo dojít. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Laurence Rees (* 1957) je britský historik, dokumentarista a autor pěti publikací s válečnou tematikou.  Je autorem a producentem televizního seriálu BBC/PBS Druhá světová válka: Za Zavřenými dveřmi. Seriálu předcházely úspěšné knihy a televizní dokumentární seriály Nacisté: Varování dějin, Válka století, Hrůza na Východě a Osvětim: Nacisté a konečné řešení. Rees je držitelem mnoha knižních cen včetně Griersonovy ceny a ceny Britského sdružení filmových a televizních umělců (BAFTA). V roce 2006 se jeho práce Osvětim: Nacisté a konečné řešení stala historickou knihou roku. S příznivým ohlasem se v roce 2007 setkala i Reesova kniha Their darkest hour (Jejich nejtemnější hodina), sbírka rozhovorů s pamětníky druhé světové války. Lawrence Rees vystudoval historii na Oxfordské univerzitě a působí jako vedoucí redaktor historických dokumentárních pořadů televize BBC.

Paměti muže, do jehož života tragicky zasáhla okupace. „Už je to dávno a všechno se to zdá být strašně daleko. Stojím mlčky, nořím se do myšlenek před náhrobním kamenem se jménem Inge Bader a snažím se vzpomenout, jak všechno začalo.“ Paměti Hanuše Badera, Přežil jsem to, autenticky popisují životní příběh jednoho z mála pacovských přeživších holokaustu. Mapují nejen jeho nepříliš radostné dětství, dospívání a první lásku poznamenanou nacistickou okupací, ale i postupnou proměnu situace židovských obyvatel. Hanuš Bader byl na podzim roku 1942 ve věku 28 let transportován z Pacova do Terezína a následně do Osvětimi. Tam jeho cesta ale nekončila. Později byl převezen na nucené práce do Schwarzheide. Na konci války byl deportován do Bergen-Belsenu, kde byl na pokraji smrti osvobozen britskou armádou. Nakonec se po letech beznaděje a utrpení setkal s milovanou Inge ve švédském městě Malmö.