Michal Hrůza / Dana Čermáková

Když se Karolína Plíšková stala 17. července 2017 světovou tenisovou jedničkou, byla vůbec první Češkou v historii od zavedení klasifikace v roce 1975 a celkově dvacátou třetí hráčkou, která se na tenisový Olymp vyšplhala. Musela přijít vytáhlá, hubená a potetovaná ranařka z Loun, aby světu ukázala, že malá země uprostřed Evropy má už dlouho skvělý ženský (a nejen ženský) tenis, jehož reprezentantky jsou výjimečně porazitelné v týmovém Fed Cupu, který získaly v letech 2011-2015 hned pětkrát. Karolína se mimořádného úspěchu dočkala jedenadvacet let od prvního okamžiku, kdy ve čtyřech letech vzala tenisovou raketu poprvé do ruky. Post nejlepší světové hráčky si nadělila ke svým pětadvacátým narozeninám, Kája, jak jí říkají, totiž umí poctivě a systematicky na své hře pracovat. "Jsou dny, kdy si říkám, že zrovna dneska musím na trénink. Někdy bych ho prostě zrušila, ale to má asi každý. Vím, že tenis je pro mě nejlepší řešení. Nemám povahu jít si sednout na deset hodin do kanceláře. Potom bych doopravdy litovala. Takhle dělám, co mě baví. I když mě to občas štve a nechce se mi." Její životní příběh neprovázejí převratné změny, veletoče, exhibice ani extempore. Karolína postupovala na žebříčku pomalu, obezřetně, v podstatě potichu, padala zpět a příště už zase byla o krůček výš, nevzdávala se, nebrala prohry jako tragédie, ale jako nezbytnou součást tenisového a sportovního života vůbec, nenechala se vykolejit přílišnými očekáváními tenisové veřejnosti i odborníků, šla si za svým cílem - vyhrávat další a další turnaje, zocelovat se na nich, nabírat body a směřovat k tenisovému nebi. Nešlo jí o peníze, nešlo jí o to za každou cenu porazit protihráčku, ani tu nejlepší, aby se blýskla v médiích. Naopak, popularitu snášela a snáší jako nutné zlo, nejraději má stanout na kurtu před zápasem, to ji nabíjí daleko víc než tréninky, přípravy a strategie. S penězi zacházela a zachází velmi rozumně, sláva a bohatství ji nezměnily, zůstala tou normální holkou z Loun, která stojí pevně na zemi, protože ví, že úspěch ve sportu s nezbytnou dávkou kondice a zdraví je vrtkavá múza, která svou přízeň může znenadání upřít na někoho jiného, a už se nevrátit. Zatím ji má tato dáma ale celkem ráda, protože v jejích pětadvaceti jí dopřála na okruhu WTA devět vítězných turnajů ve dvouhře, jedno grandslamové finále na US Open 2016 a pět triumfů ve čtyřhře. Krásná bilance stále mladé hráčky. A další velká vítězství a úspěchy se dají vzhledem ke značnému potenciálu tenistky v blízké budoucnosti očekávat. Karolína kráčí po velké cestě.

Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců. Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.

Deset let žil ve vegetativním stavu a jen on sám věděl, že je při plném vědomí. Nyní vypráví svůj neuvěřitelný, úžasný a zároveň otřesný příběh, který se stal světovým bestsellerem. V lednu roku 1988 se jihoafrický školák MartinPistorius vrátil domů z vyučování a stěžoval si na bolest v krku. Nikdy potom se už do školy nevrátil. Během roku dosud naprosto zdravý chlapec degeneroval – kompletně ochrnul, přestal komunikovat i vnímat. Do čtrnáctých narozenin z něj byla jen prázdná schránka. Nepředstavitelných deset let poté strávil při plném vědomý, ale uvězněný v těle, které mu znemožňovalo dát cokoli najevo. Chápal a prožíval všechno, co se kolem něj a s ním dělo, jenže byl úplně bezmocný, pokud šlo o komunikaci. Návrat z nicoty je příběh, který napsal sám Martin poté, kdy se s pomocí moderních komunikačních metod vrátil zpět do života. S naprostou upřímností a otevřeností líčí vše, co prožíval jako jasně myslící bytost, o níž se ostatní domnívali, že jen přežívá ve vegetativním stadiu. Od perverzního a krutého chování některých takzvaných pečovatelů, hřešících na jeho bezmocnost, přes obětavost a soucit dalších až po nezdolné odhodlání těch, kteří věřili, že v jeho pohledu vidí záblesky inteligence.

Jak prožívali svoji moc, ale i odpovědnost vůči občanům českoslovenští a čeští prezidenti? V čele naší republiky stálo za dobu její poměrně krátké existence jedenáct mužů, jejichž různorodé charaktery i schopnosti reflektují dějinné zvraty, kterým byl stát během své bouřlivé – nyní již staleté – historie vystaven. Prezidentský úřad byl vždy spojován s jistým majestátem, snad i proto, že ho zastávali přední politici, hrající – tu více, tu méně – úlohu arbitra i nejvýše postaveného reprezentanta naší republiky. Jací to byli lidé? Tato kniha však není souhrnem biografií, autor se zabývá především některými klíčovými, mnohdy dramatickými momenty jejich působení v prezidentském úřadu. Skutečné příběhy československých a českých prezidentů jsou v některých fázích napínavější než smyšlené historické thrillery. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Vladimír Liška (* 15. ledna 1955) je přední český záhadolog a spisovatel. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK v oboru historie a českého jazyka. Stal se jedním z vedoucích ufologického projektu Záře, a patřil mezi spoluzakladatele Československé archeoastronautické asociace. Především se zabývá problematikou UFO fenoménů, historickými záhadami a nevysvětlitelnými jevy. Mezi jeho oblíbené autory patří např.: L. Souček, S. Lem, A. C. Clarke, E. von Däniken. Napsal přes 80 knih, např.: Český bestiář, Upíři a vlkodlaci v českých zemích, Záhady druhé světové války, Kletba čachtické vražedkyně.