Profesor sněhem zavátý / Dan Rhodes

Titul svou formou navazující na Rhodesovu Antropologii: stovka tragikomických, absurdních, poťouchlých i cynických historek a situací spjatých se vstupem do manželství. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Dan Rhodes (1972) je britský prozaik. Debutoval v roce 2000 sbírkou „101 povídek o lásce“ s názvem Antropologie. Hýčká si pozici na okraji literárního dění, a na svém blogu s oblibou zveřejňuje negativní recenze na svoje knihy. Přesto se dočkal čtenářského úspěchu, kritického ocenění a překladů do mnoha jazyků. Rhodesovým tématem jsou milostné vztahy, líčené s poťouchlým humorem, plné bizarních zvratů a podbarvené nostalgií a smutkem.

Pokračování slavného amerického románu sleduje další osudy svého hlavního hrdiny. Tento roztomilý člověk, který pobláznil celý svět se vrací v dlouho očekávaném pokračování. Například Larry King jej označil za nejzábavnější román, který kdy četl. Forrerst je trochu starší, a svým jedinečným a zvláštním způsobem i moudřejší. Kniha začíná nečekaně, Forrest je úplně na mizině a zametá podlahu v New Orleans, aby se mohl postarat o svého malého syna. Ovšem, jak již víme - nikdy se nesmíří s osudem...

Khaled Hosseini, autor světově úspěšných románů Lovec draků a Tisíce planoucích sluncí, vydává třetí román, v němž se opět vrací do rodného Afghánistánu, ale zavede nás i do Paříže či Kalifornie. Vypráví příběh sourozenců rozdělených v dětství. Abdullah vyrůstá v chudobě afghánského venkova a nepřestává toužit po ztracené sestře, zatímco Pari, která zapomněla, že kdy měla nějakého bratra, vychovává bohatá rodina v Kábulu a Paříži. Na pozadí téměř šedesáti let dramatické afghánské historie se odehrává příběh lásky, ztrát i obětí. Je lepší být odtržený od rodiny než trpět bídou? Co mohou či mají udělat bohatí pro chudé? Jak silná jsou rodinná pouta a jaké následky mají naše rozhodnutí? Na tyto otázky hledá Hosseini v mistrovském vyprávění odpověď. Sejdou se ještě někdy Abdullah a Pari? Otevřete knihu...

Spolu s autorem se opět ocitáme pod obrovským volným nebem, které umožňuje vychutnat si život naplno jako sklenku pastisu, neboť jak nás poučí místní odborník jeho pití vyžaduje horko, sluneční jas a iluzi, že se zastavil čas. Můžeme se těšit na koncert ropuch ze St. Pantaléon zpívajících Marseillaisu, přehlídku psů, vosy alkoholičky, povídání o vinných sklípcích a degustaci vín, pravých lanýžích, tržnicích, policajtech i realitních agentech. Zkušený labužník ocení hojnost a rozmanitost popisovaných tradičních lahůdek a jistě každý zatouží po klidné atmosféře tříhodinových obědů v místnosti plné lidí, kteří se oddávají jídlu a pití. Svět a jeho problémy zůstávají venku, ve vzduchu je cítit spokojenost. Inu, nelze tomu odolat....Druhý díl trilogie Petera Mayleho. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Peter Mayle (1939–2018) byl jedním z nejznámějších současných anglických spisovatelů. Dlouho žil v USA a pracoval v reklamní agentuře, poté se stal novinářem, publicistou a spisovatelem na plný úvazek. Koncem 80. let 20. století se přestěhoval do Francie s odhodláním napsat román. Výsledkem jeho snah se stala kniha Rok v Provenci, která mu přinesla mezinárodní úspěch a získala řadu ocenění. Postupně následovaly další úspěšné knihy, které byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, česky vyšly např. Navždy Provence, Hotel Pastis, Psí život, Znovu Provence, Podfuk jako víno, Dobrý ročník, Francouzské hodokvasy, Tajnosti francouzského pekaře a Podfuk na Korsice. Kniha Rok v Provenci se stala předlohou pro TV seriál, román Dobrý ročník pro romantickou filmovou komedii. Rok v Provenci vyvolal takovou vlnu popularity a s ní související ztrátu soukromí, že Mayle musel Francii na přechodnou dobu opustit. Když se později se svou ženou a psy opět vrátil do provensálského Luberonu, jeho přesnou adresu znali jen jeho nejbližší sousedé. Od roku 2002 byl nositelem řádu Rytíř Čestné legie, jehož udělením francouzská vláda ocenila Mayleho přínos pro kulturu a Francii. Zemřel v Provence.