Stalingrad - a co se dělo poté / C. W. Star Busmann

Tato kniha poutavě a napínavě líčí urputné boje v oblasti, ve které musely obě strany svádět boj ještě s jedním nepřítelem: pouští s jejími nelidskými výkyvy teplot, hroznými písečnými bouřemi a nekonečnou pustinou, kam až oko dohlédne. Všechna „normální“ pravidla vedení války zde selhávala… Stejně jako Hitler, i Mussolini snil o vybudování velké říše. Chtěl si podmanit země Středomoří. S velkým entuziasmem, ale z technického hlediska nedostatečně připraven, se vrhl do afrického dobrodružství. Po skromných počátečních úspěších však Italy stíhala jedna porážka za druhou. Konečně se Hitler rozhodl, že přispěchá svému italskému spojenci na pomoc; na africké válčiště byly vyslány dvě německé divize pod vedením generála Erwina Rommela. Situace v Africe se prudce změnila. Britským ozbrojeným silám byly způsobeny značné ztráty. Kolem generála Rommela se vytvářela legenda o „Pouštní lišce“. Cíleně a ve vysokém tempu úspěšně vedl odvážné operace. Svých největších úspěchů dosahoval právě tehdy, když jednal samostatně a bez rozkazů nadřízených. U Britů vzbuzoval německý generál obdiv a respekt…

Druhá světová válka se stala největším lidským dramatem všech dob. Lidé si navzájem připravili nevýslovné utrpení. Nikdy předtím nebylo do válečného utrpení zataženo najednou tolik zemí a tolik lidí. Nikdy předtím nezahynulo během jediného válečného konfliktu tolik lidí, nikdy předtím nedosáhlo pustošení tak gigantických rozměrů. V této knize se často píše o smutku a útrapách, ale také o radosti. Dočteme se v ní o životě obyčejných Belgičanů a Nizozemců za německé okupace. Dozvíme se mnoho podrobnosti o průběhu války v menších západoevropských zemích. Starší čtenáři si tamní situaci mohou porovnat s vlastními vzpomínkami na život v protektorátu. Ti mladší se dozvědí, že ani v západní Evropě se němečtí okupanti mnohdy nechovali lépe než u nás. Nejedná se o suchý popis, ale o živý a čtivý dokument doprovázený mnoha dobovými snímky.  

V této přesvědčivé knize, která poprvé vyšla k šedesátému výročí osvobození Osvětimi, pojednává Laurence Rees o historii největšího a nejkrutějšího nacistického zařízení. Dozvídáme se, jak se Osvětim vyvinula z koncentračního tábora pro polské politické vězně v místo největší masové vraždy v dějinách částečně to byl tábor smrti, částečně koncentrační tábor, kde bylo zahubeno kolem milionu Židů. Autor zkoumá mentalitu a motivace nacistů, kteří činili klíčová rozhodnutí pachatelé hrůzných zločinů zde poprvé hovoří o svém jednání. Odhaluje fascinující i znepokojivé skutečnosti od zřízení nevěstince až po korupci, rozšířenou po celém táboře.Osvětim byla jádrem komplexního systému vyhlazování, místem plánované realizace "konečného řešení židovské otázky". Rees klade nepříjemmné otázky, například proč proč tak nepatrný počet zemí okupovaných nacisty chránil své Židy a proč Spojenci udělali tak málo, aby vraždění přímo zabránili, i když o existenci tohoto tábora věděli. Je to příběh o zabíjení, brutalitě, odvaze, útěku a přežití, působivá výpověď o tom, jak k lidské tragédii takového rozměru vůbec mohlo dojít. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Laurence Rees (* 1957) je britský historik, dokumentarista a autor pěti publikací s válečnou tematikou.  Je autorem a producentem televizního seriálu BBC/PBS Druhá světová válka: Za Zavřenými dveřmi. Seriálu předcházely úspěšné knihy a televizní dokumentární seriály Nacisté: Varování dějin, Válka století, Hrůza na Východě a Osvětim: Nacisté a konečné řešení. Rees je držitelem mnoha knižních cen včetně Griersonovy ceny a ceny Britského sdružení filmových a televizních umělců (BAFTA). V roce 2006 se jeho práce Osvětim: Nacisté a konečné řešení stala historickou knihou roku. S příznivým ohlasem se v roce 2007 setkala i Reesova kniha Their darkest hour (Jejich nejtemnější hodina), sbírka rozhovorů s pamětníky druhé světové války. Lawrence Rees vystudoval historii na Oxfordské univerzitě a působí jako vedoucí redaktor historických dokumentárních pořadů televize BBC.

Paměti muže, do jehož života tragicky zasáhla okupace. „Už je to dávno a všechno se to zdá být strašně daleko. Stojím mlčky, nořím se do myšlenek před náhrobním kamenem se jménem Inge Bader a snažím se vzpomenout, jak všechno začalo.“ Paměti Hanuše Badera, Přežil jsem to, autenticky popisují životní příběh jednoho z mála pacovských přeživších holokaustu. Mapují nejen jeho nepříliš radostné dětství, dospívání a první lásku poznamenanou nacistickou okupací, ale i postupnou proměnu situace židovských obyvatel. Hanuš Bader byl na podzim roku 1942 ve věku 28 let transportován z Pacova do Terezína a následně do Osvětimi. Tam jeho cesta ale nekončila. Později byl převezen na nucené práce do Schwarzheide. Na konci války byl deportován do Bergen-Belsenu, kde byl na pokraji smrti osvobozen britskou armádou. Nakonec se po letech beznaděje a utrpení setkal s milovanou Inge ve švédském městě Malmö.