Klasika v novém vydání

Slepičí velkochov

...Maminka vštěpovala mým sestrám i mě, že svatosvatou povinností ženy je dbát a pečovat, aby její manžel byl spokojený ve své práci a ve svém povolání. Podle maminky, když se tedy vašemu choti zachce opustit kariéru bankovního úředníka a živit se leštěním achátů, dovolte mu to. Pomáhejte mu leštit akáty. Učte se znát acháty a milovat je (případně se jimi živit).
"Až se vdáme", říkaly jsme si tedy, "budou naši manželé dělat přesně to, co budou chtít." A to se také stalo.
Tahle filozofie "půjdu, kam ty půjdeš - budu dělat, co ty budeš dělat -  a budu tím, čím budeš ty, a tvoje štěstí bude mé štěstí" se osvědčila znamenitě u maminky, která následovala mého hutně-inženýrského otce po celých Spojených státech a vedla fantastický život; v mém případě to bylo slabší, protože jsem sice učinila, co mi maminka nakázala a nechala jsem Boba, aby si zvolil práci, v níž byl nejšťastnější, a pak jsem se do toho střemhlav a celým srdcem vrhla s ním, ale skončila jsem na pobřeží Tichého oceánu v úplně divokém koutě Spojených států s padesátilitrovým soudkem dobré whisky, s několika velmi špinavými indiány a stovkami a stovkami zcela nezajímavých slepic.

30. léta s humorem sobě vlastním

 ...Vím, že většina lidí si myslí, že nejhorší osidla na stezce pracující dívky jsou nízké platy a sex. Já nevím. Podle mého názoru je jámou lvovou na stezce pracující dívky těsnopis a podnikové večírky. Všechny, kterých jsem se zúčastnila, byly buď příliš odměřené, až upjaté, nebo tak uvolněné, až byly neslušné. Drobní úředníčkové se na uvolněných večírcích zákonitě měnili v nejsmilnější poštipovače dámských zadečků;  nejupjatější a nejtopornější úřednice byly ve vteřině rozcuchané a hysterické. Ukázalo se, že šéf má manželku, která vypráví neslušné vtipy a kdekomu vnucuje "ještě skleničku!"; a stříbrovlasá paní z účtárny mi svěřila, že telefonistka spí s náměstkem a že manželka vedoucího dopravního oddělení má ztvrdlou dělohu.

Těžké časy s nadhledem

...Zastavili jsme před domem a celá rodina včetně dětí a psů se vyřinula na ulici. Už to věděli. Mary jim zatelefonovala, když jsem byla u plicního specialisty. Měla jsem už připravenou postel - maminčinu velkou postel s nebesy, ve které jsme se všichni narodili a odstonávali své dětské choroby. Čekal mě oheň v krbu, vůně horké, čerstvé kávy a mnoho lásky a pochopení. Asi až příliš mnoho. Propadla jsem sebelítosti. Namísto abych si přiznala, že je to vlastně velká úleva vědět, co mi chybí, a vědět, že jsem byla nemocná a ne líná a tupá, ronila jsem slzy na maminčinu modrou prošívanou deku a v duchu jsem si kreslila žaluplné scénky, jak Anka a Janka kladou květiny na můj čerstvý rov. Byla jsem ohromná fňukna bez špetky smyslu pro humor. Kašlala jsem celou noc a bavilo mě to.

Život na ostrově Vashon

...Jak se pamatuju, bylo ve městě počasí konverzačním námětem, jenž se podával ve společnosti jako solené buráky a nepředpokládalo se, že přetrvá několik úvodních vět. Na venkově je počasí právě tak důležité jako potrava a někdy znamená život nebo smrt. Diskuse o počasí se mohou větvit do mnoha zajímavých směrů, jako je třebas mimino paní Exeterové, které se narodilo málem na pláži, protože bouře smetla molo, takže převozní pramice nemohly přistávat, a pobřežní hlídku nešlo zavolat, protože jediná telefonní linka na ostrově byla obsazena receptem na švestkový koláč. Za těch dvanáct let jsme tu zažili největší deště, největší sucho, nejstudenější zimu, nejvíc sněhu, největší zemětřesení, nejhorší sesuv půdy, nejvyšší příboj, nejnižší pokles hladiny při odlivu, nejprudší vichřice, nejdelší období nepřetržitých větrů, nejhustší mlhu, nejparnější den, nejranější jaro, nejpozdnější jaro, nejstudenější léto, nejteplejší podzim, nejchmurnější zimu (tuhle), nejdeštivější Vánoce - a k tomu úplné zatmění Měsíce, totální zatmění Slunce a létající talíř na oregonském břehu.