Slepičí velkochov
...Maminka vštěpovala mým sestrám i mě, že svatosvatou povinností ženy je dbát a pečovat, aby její manžel byl spokojený ve své práci a ve svém povolání. Podle maminky, když se tedy vašemu choti zachce opustit kariéru bankovního úředníka a živit se leštěním achátů, dovolte mu to. Pomáhejte mu leštit akáty. Učte se znát acháty a milovat je (případně se jimi živit).
"Až se vdáme", říkaly jsme si tedy, "budou naši manželé dělat přesně to, co budou chtít." A to se také stalo.
Tahle filozofie "půjdu, kam ty půjdeš - budu dělat, co ty budeš dělat - a budu tím, čím budeš ty, a tvoje štěstí bude mé štěstí" se osvědčila znamenitě u maminky, která následovala mého hutně-inženýrského otce po celých Spojených státech a vedla fantastický život; v mém případě to bylo slabší, protože jsem sice učinila, co mi maminka nakázala a nechala jsem Boba, aby si zvolil práci, v níž byl nejšťastnější, a pak jsem se do toho střemhlav a celým srdcem vrhla s ním, ale skončila jsem na pobřeží Tichého oceánu v úplně divokém koutě Spojených států s padesátilitrovým soudkem dobré whisky, s několika velmi špinavými indiány a stovkami a stovkami zcela nezajímavých slepic.
