Příběh psaný do vody / Blanka Milfaitová

Příběhy o hledání štěstí v životě. Blanka Milfaitová je známá marmeládová královna a úspěšná autorka dvou kulinářských cestopisů, ve kterých mísí zážitky z odlehlých regionů naší planety s recepty na nejlepší marmelády světa a lokální pokrmy. Tentokrát Blanka vyrazila do oblastí, kde jí sice nehrozí únos nebo útok nebezpečné šelmy, ale kde se musí pohybovat podobně obezřetně jako při procházce minovým polem: nejnovější putování ji zavádí do světa literatury. V literatuře jde především o sílu a váhu slov, a Blanka podobně jako ve svém životě nevsadila ani zde na jistotu a bezhlavě se vrhla do hlubin své duše a života, aby z nich na světlo vytáhla padesát jedinečných příběhů o hledání štěstí v životě. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Blanka Milfaitová (*1977) je známá marmeládová královna a úspěšná autorka dvou kulinářských cestopisů, ve kterých mísí zážitky z odlehlých regionů naší planety s recepty na nejlepší marmelády světa a lokální pokrmy. Narodila se v Plzni (1977), vystudovala gymnázium a následně začala studovat Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity. Na Šumavě v obci Srní si otevřela Slunečnou kavárnu. Od roku 2012 se dala do výroby domácí marmelády pod značkou Naše dobroty, v roce 2013 uspěla na Worlds Marmalade Awards v Anglii (vyhrála dokonce třikrát po sobě 2013, 2014, 2015) a tím její úspěchy zdaleka neskončily. V roce 2014 připravila spolu odborníky největší marmeládu na světě, 108 kilo vážící sklenici. Je maminka dvou dcer, běžkyně, cestovatelka, žena, která si plní své sny.

Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců. Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.

Paměti muže, do jehož života tragicky zasáhla okupace. „Už je to dávno a všechno se to zdá být strašně daleko. Stojím mlčky, nořím se do myšlenek před náhrobním kamenem se jménem Inge Bader a snažím se vzpomenout, jak všechno začalo.“ Paměti Hanuše Badera, Přežil jsem to, autenticky popisují životní příběh jednoho z mála pacovských přeživších holokaustu. Mapují nejen jeho nepříliš radostné dětství, dospívání a první lásku poznamenanou nacistickou okupací, ale i postupnou proměnu situace židovských obyvatel. Hanuš Bader byl na podzim roku 1942 ve věku 28 let transportován z Pacova do Terezína a následně do Osvětimi. Tam jeho cesta ale nekončila. Později byl převezen na nucené práce do Schwarzheide. Na konci války byl deportován do Bergen-Belsenu, kde byl na pokraji smrti osvobozen britskou armádou. Nakonec se po letech beznaděje a utrpení setkal s milovanou Inge ve švédském městě Malmö.

Deset let žil ve vegetativním stavu a jen on sám věděl, že je při plném vědomí. Nyní vypráví svůj neuvěřitelný, úžasný a zároveň otřesný příběh, který se stal světovým bestsellerem. V lednu roku 1988 se jihoafrický školák MartinPistorius vrátil domů z vyučování a stěžoval si na bolest v krku. Nikdy potom se už do školy nevrátil. Během roku dosud naprosto zdravý chlapec degeneroval – kompletně ochrnul, přestal komunikovat i vnímat. Do čtrnáctých narozenin z něj byla jen prázdná schránka. Nepředstavitelných deset let poté strávil při plném vědomý, ale uvězněný v těle, které mu znemožňovalo dát cokoli najevo. Chápal a prožíval všechno, co se kolem něj a s ním dělo, jenže byl úplně bezmocný, pokud šlo o komunikaci. Návrat z nicoty je příběh, který napsal sám Martin poté, kdy se s pomocí moderních komunikačních metod vrátil zpět do života. S naprostou upřímností a otevřeností líčí vše, co prožíval jako jasně myslící bytost, o níž se ostatní domnívali, že jen přežívá ve vegetativním stadiu. Od perverzního a krutého chování některých takzvaných pečovatelů, hřešících na jeho bezmocnost, přes obětavost a soucit dalších až po nezdolné odhodlání těch, kteří věřili, že v jeho pohledu vidí záblesky inteligence.