Kamilenky / Blanka Hošková

Tři kamarádky, tři osudy, jedna ulice. A také děti, radosti, zklamání, manželé a milenci… Dietnikum je ženské etnikum věčných dietářek stále přibírajících a hubnoucích, chronicky začínajících a vzájemně se podporujících. Přemýšlíte někdy, co se vlastně děje na upravených zahradách a za nablýskanými okny vilek na předměstích? Doufáte v idylu a barvotiskové štěstí jako z reklamy na střešní okna? Nebo tušíte, že ne vše je tak dokonalé, jako fasády, kolem kterých procházíte? V „naší“ ulici se sešly tři ženy v kritické životní situaci, každá je jiná, ale možná proto je pojí velmi silné přátelské pouto. Mohou jedna druhou vyslechnout, poradit si, nebo si dát třeba na zahradě, poházené dětskými hračkami bramborák. Anebo víno. Otevírá se před námi příběh o lásce, velkém zklamání a ještě větší důvěře. A také o tom, že když někomu vezmete naději, začne se topit. V sobě, v alkoholu… Známe to všechny – občas potřebujeme pomocnou ruku přátel, někdy pomůžou dětské paže kolem krku a někdy musíme tu pomocnou ruku najít na konci vlastního ramene. O tom a také o hledání lásky je kniha Blanky Hoškové.  --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Blanka Hošková se narodila v Brně, kde dodnes bydlí i pracuje. V raném mládí se věnovala psaní poezie a svoji tvorbu přednášela v klubu Leitnerka. Svými články také přispívala do ženských časopisů, ale po narození dcery se literárně na jedenáct let odmlčela. Během pouhých tří let vydala vlastním nákladem ženské romány, v nichž se dotýká ožehavých témat současnosti – problémů s otěhotněním (Prohrané výhry), domácího násilí (Horko domácího krbu), skrytého alkoholismu (Dietnikum) nebo šikany na pracovišti (Kdo s koho). Její knihy jsou psané lehkou, čtivou formou, text má spád, příběhy mají děj. Jsou určené ženám, které si chtějí u čtení odpočinout a zrelaxovat. Jednotlivé příběhy vybízí k zamyšlení, ale není to žádná hlubokomyslná filozofie. Hlavní hrdinky často řeší své problémy s nadhledem a sebeironií. Poselstvím příběhů je to, aby si ženy uvědomovaly samy sebe a svým rozhodnutím a sebekázní změnily ve svém životě to, co se jim vymklo z rukou a činí jejich život nepříjemným. 

Podaří se zralé ženě s dospělými dětmi nalézt pevnou půdu pod nohama? Umírá skutečně naděje poslední? Ani ve své páté knize se Blanka Hošková nevzdaluje od témat, která její čtenářky dobře znají. Opět je její hlavní hrdinkou žena v mezní životní situaci, postavená před problémy, se kterými si musí poradit prakticky zcela sama. Ve Voňavém (na)dělení se setkáváme s typickou obětí bossingu, ženou, která po mnoha letech opouští zaměstnání, protože dál nemůže snášet ataky svého nadřízeného. Procházíme s ní etapami velkého nadšení z nově nabyté svobody, těšení se na lepší příští, následujeme ji na Úřad práce i na pracovní pohovory a propadáme spolu s ní do beznaděje.  ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Blanka Hošková se narodila v Brně, kde dodnes bydlí i pracuje. V raném mládí se věnovala psaní poezie a svoji tvorbu přednášela v klubu Leitnerka. Svými články také přispívala do ženských časopisů, ale po narození dcery se literárně na jedenáct let odmlčela. Během pouhých tří let vydala vlastním nákladem ženské romány, v nichž se dotýká ožehavých témat současnosti – problémů s otěhotněním (Prohrané výhry), domácího násilí (Horko domácího krbu), skrytého alkoholismu (Dietnikum) nebo šikany na pracovišti (Kdo s koho). Její knihy jsou psané lehkou, čtivou formou, text má spád, příběhy mají děj. Jsou určené ženám, které si chtějí u čtení odpočinout a zrelaxovat. Jednotlivé příběhy vybízí k zamyšlení, ale není to žádná hlubokomyslná filozofie. Hlavní hrdinky často řeší své problémy s nadhledem a sebeironií. Poselstvím příběhů je to, aby si ženy uvědomovaly samy sebe a svým rozhodnutím a sebekázní změnily ve svém životě to, co se jim vymklo z rukou a činí jejich život nepříjemným.

Patříte mezi ty, které vyhrály v loterii a na první dobrou si našly životního partnera, se kterým prožívají spokojený a plnohodnotný partnerský život, anebo jste vybíraly tak dlouho, až jste přebraly či si dokonce nevybraly vůbec? Trojhra vypráví příběh dvou žen, jejichž povahy, způsob života i životní priority jsou diametrálně odlišné, přestože jejich náručí i srdcem prochází ve stejném období jeden a tentýž muž aneb… Příběh muže, jenž udržuje dva paralelní vztahy a miluje dvě ženy. Zatímco má potřebu ochraňovat křehkou květinku před nástrahami života a náladami despotického manžela, pomalu ale jistě se mu pod kůži dostává žena zcela opačného vzezření i chápání smyslu života, kterou kdysi bytostně miloval. Různé druhy vztahů, které, ač závratně krásné, nemusí být v životě těmi vítěznými…  ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------   Blanka Hošková se narodila v Brně, kde dodnes bydlí i pracuje. V raném mládí se věnovala psaní poezie a svoji tvorbu přednášela v klubu Leitnerka. Svými články také přispívala do ženských časopisů, ale po narození dcery se literárně na jedenáct let odmlčela. Během pouhých tří let vydala vlastním nákladem ženské romány, v nichž se dotýká ožehavých témat současnosti – problémů s otěhotněním (Prohrané výhry), domácího násilí (Horko domácího krbu), skrytého alkoholismu (Dietnikum) nebo šikany na pracovišti (Kdo s koho). Její knihy jsou psané lehkou, čtivou formou, text má spád, příběhy mají děj. Jsou určené ženám, které si chtějí u čtení odpočinout a zrelaxovat. Jednotlivé příběhy vybízí k zamyšlení, ale není to žádná hlubokomyslná filozofie. Hlavní hrdinky často řeší své problémy s nadhledem a sebeironií. Poselstvím příběhů je to, aby si ženy uvědomovaly samy sebe a svým rozhodnutím a sebekázní změnily ve svém životě to, co se jim vymklo z rukou a činí jejich život nepříjemným.  

Literární zpracování životního příběhu doktorky Vlasty Kálalové-Di Lottiové, rodačky z Bernartic u Tábora, která se ve dvacátých letech tohoto století vydala sama do Orientu a založila v Bagdádu československou nemocnici. Smyslem jejího života bylo pomáhat lidem. Přes osobní tragédii nikdy nezatrpkla, ale věnovala veškeré své síly těm, kteří to potřebovali – trpícím. Jistě i proto si kniha o jejím životě našla už tolik čtenářů. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Ilona Borská (1928-2007) je známa především knížkami pro mládež a životopisnými příběhy z oblasti literatury faktu. V 60. letech učila sociologii na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického, byla ze zdejší školy v roce 1970 v důsledku normalizace vyhozena. Několik let pak pracovala v nakladatelství Albatros a poté se již věnovala jen spisovatelské a novinářské práci. Značnou část próz Ilony Borské pro dospělé čtenáře tvoří biografie autentických postav, byť si nevybírala nejzvučnější jména, ale výjimečné osobnosti. Prvním z takových titulů byl román Trůn, o gymnastce Evě Bosákové. Dokumentární přesnost s beletristickým pojetím hrdinčiných osudů sloučil příběh lékařky, která založila v Bagdádu československou nemocnici v románu Doktorka z domu Trubačů, který se dočkal řady vydání a překladů. Nejvíce se pak k literatuře faktu Borská přiklonila Příběhem staršího bratra, o Josefu Čapkovi.