Černá slepička aneb Obyvatelé podzemí / Antonij Pogorelskij

Ten zážitek si málokdo na světě chtěl nechat ujít. Tajemné zelené záblesky, snad až odkudsi z hlubin vesmíru, šlehaly oblohou, celou noc trvala ta ohromující podívaná. Pro drtivou většinu lidstva to byla poslední věc, kterou viděla. Nadpozemský jev většinu zemské populace oslepil. Jedna katastrofa by však planetu nezdecimovala. Musela se k ní připojit druhá. Průmyslové rostliny, genetickou mutací proměněné v pohyblivá, jedovatě žahající monstra, využijí oslabení pána tvorstva a začnou jejj systematicky vyhlazovat z povrchu zemského. Nastal den trifidů. Bude zároveň posledním dnem člověka? Na to odpovídá klasická katastrofická sci-fi britského autora, nad jejíž četbou se nechce věřit, že vznikla před více než půl stoletím.

Jurský park, jenž patří k nejslavnějším knihám žánru sci-fi, nás vtahuje do ztraceného světa pradávných živočichů, který na zeměkouli kdysi skutečně existoval. V napínavém příběhu sledujeme dobrodružství, u jehož počátků stála odvěká lidská pýcha toužící ovládat živly mocnější než člověk. Příběh je vyprávěn z pohledu zúčastněných postav: protiváhou chamtivých sobců je paleontolog Grant, na kterého by se hodila přezdívka Indiana Bones, a také Tim a Lex – vnuk a vnučka miliardáře, který chce na riskantním projektu znovuzrození dinosaurů velkolepě vydělat. Jenže „život je ve skutečnosti celou řadou náhod, z nichž každá událost může změnit všechny následující zcela nepředvídatelným až zničujícím způsobem“ -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- John Michael Crichton (1942-2008) byl americký spisovatel, scenárista a filmový a televizní producent. Napsal celou řadu knih, zejména se sci-fi tematikou, které byly přeloženy do přibližně 30 jazyků, některým z nich se dostalo i úspěšného televizního ztvárnění (Jurský park, Pojídači mrtvých). Podílel se na vytvoření úspěšného seriálu Pohotovost. Ve svém díle v mnoha případech dobře zužitkoval své vzdělání v oboru medicíny a antropologie.

Scarlet je rozvedená, pětatřicetiletá matka dvou dcer a pracuje jako rentgenová laborantka. Je pátek odpoledne a má službu v nemocnici, dcery poslala na víkend za otcem. Na příjem přivážejí umírající, ošklivě pokousanou a vyhublou dívku, a její rentgenový snímek prozrazuje to, o čem se v lékařských kruzích s hrůzou již pár dnů hovoří. Z Evropy se šíří záhadný virus a svět je zachvácen pandemií, která postupuje neuvěřitelně rychle. Projevuje se nesnesitelnou bolestí břicha a bleskovým úbytkem váhy, a pak už je jen smrt. Mrtví však nenacházejí klid, ale mění se v šouravé zombie, a hledají, čím by ukojili svůj neutišitelný hlad. Vábí je lidské maso a lačně se na ně vrhají. Jedinou obranou živých je rychlost a zásah do mozku zombie. Scarlet se upne k tomu, aby zachránila své dcery za každou cenu. Musí je odvézt na jediné bezpečné místo k přežití, které zná. Na ranč Červený vrch. Román Červený vrch vás uchvátí od první stránky a nepustí až do omračujícího závěru. Autorka bestsellerů Jamie McGuire se zde předvedla v nezapomenutelné formě.

Do života desetiletého Williama Bellmana právě vstoupila smrt. Nezanechalo to na něm ale hlubší stopy, vždyť umřel jen obyčejný havran – a to ostatně nic neznamená. Jenomže jak roky plynou, stíhá Williama jedna tragédie za druhou, až ho vlastní zoufalství jednoho dne přivede na hřbitov, kde hodlá skoncovat se životem. Cestu mu však zastoupí tajemný muž v černém, který se představí jako pan Black, a opilý William s ním uzavře zvláštní dohodu. Na důkaz, že na neznámého společníka nezapomněl, otevře v centru Londýna obchodní dům „Bellman & Black“, který nabízí veškeré „smuteční zboží“, od rakví po černé deštníky – prostě cokoliv, co se může při pohřbech hodit. A protože si viktoriánská Anglie zakládá na velmi pompézních rozloučeních, zástupy pozůstalých se sem jen hrnou a obchod vzkvétá. Nadání a podnikavý duch dláždí Williamovi cestu k úspěchu a on věří, že minulost nechal konečně za sebou. Jenomže havrani nikdy nezapomínají...