Alrúna: Příběhy živoucí bytosti

Podle alchymistů totiž oběšenec naposledy na smyčce ejakuluje a země pak vstřebá jeho poslední sílu, z níž povstane právě mandragora. Kořen takové mandragory se používal pro nápoje lásky a její plod usnadňoval početí. Ewersova kniha z roku 1911 se od tohoto mýtu zčásti odchyluje a přejímá prvek umělého oplodnění. Profesor Jakobten Brincken, který studuje zákony dědičnosti, získá sémě oběšence a oplodní jím ve své laboratoři prostitutku. Ta počne dítě, které profesor adoptuje. Brincken pojmenuje děvčátko Alrúna. Ta však jako dospělá trpí obsedantní sexualitou a vyhledává perverzní vztahy. Když se ale dozví o tom, za jakých okolností přišla na svět, rozhodne se svému "otci" Brinckenovi pomstít.