Koření chudých / Aleš Rezek

Zapomeňte na Pelíšky! Rezkova kniha Koření chudých vám zprostředkuje pravou atmosféru 70. a 80. let bez jakéhokoliv romantizování a klišé.
Rozsáhlý román Aleše Rezka se odehrává v normalizačním Československu 70. a 80. let. Jedná se o spleť historek, primárně hospodských a postelových, které spojují Rezkovi (anti)hrdinové Nikola a Petr. Právě na příběhu těchto tápajících postav Rezek nabízí mimořádnou generační výpověď své doby.
V šedivém světě, jehož středobodem jsou pro oba dospívající muže dívky, všeobjímající skepse a s ní spojené alkoholové opojení, se každý snaží nelézt svůj kousek štěstí a pravou identitu. Svou citlivostí a satirickým nadhledem však román nikdy nesklouzne do deprese.
Řešení svého tápání hrdinové nacházejí zcela protichůdná. Zatímco Nikola, doma nespokojen s bezvýhradně vojenským režimem, opouští jak dosavadní omezený svět vrcholového sportu, tak školu ale i spousty nevázaných akcí všeho druhu a odchází coby pošťák na hory, pragmatický Petr hledá svoji identitu na lodi coby námořník československé plavby námořní. Ohromen prvním setkáním s Amerikou se rozhodne emigrovat, po několika měsících však zjišťuje, že musí hledat jinde.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aleš Rezek se narodil v České Lípě, rodina však záhy přesídlila do hlavního města. Jako spousta jeho vrstevníků v mládí hodně četl, ale jak dnes říká, hlavně tím asi utíkal z reality „vojensko-komunistické rodiny“. Podobně to měl i se sportem. Jeden čas docela dobře jezdil vodní slalom, ale v devatenácti jej srazil z kola náklaďák, takže po pár měsících v nemocnici odešel jak z Prahy, tak také z průmyslovky, ale i z vodácké Bohemky do Krkonoš. Nějaký čas se živil jako pošťák, chvíli dělal údržbáře a domovníka. Necelé dva roky pracoval jako konstruktér v malé továrně v podhůří Krkonoš, což mu pomohlo při dokončení průmyslovky. Zkoušel studium na FAMU, ale nakonec vystudoval teorii kultury na FFUK. Po státnicích se vrátil do Krkonoš, kde pracoval na Luční boudě, provozoval chalupy na Pomezních boudách. Dělal redaktora regionálních periodik Pojizerské Listy a Nové Pojizerky. Své mnohaleté úsilí a životní zkušenosti završil vydáním románu Koření chudých.